Západ versus BRICS

Vojenská síla Západu nikdy nebyla tak velká. Ve válce v Iráku trvalo západním spojencům jen několik dnů, než zlomily vojenský odpor. I dlouhá okupace tohoto velkého území stála život necelých pět tisíc amerických a dalších spojeneckých vojáků. V novinových titulcích drama, v historickém srovnání nic.

Juraj Draxler 15.8.2014
Barack Obama pracuje ve své kanceláři | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Barack Obama pracuje ve své kanceláři | foto: Lidovky.cz
Barack Obama pracuje ve své kanceláři

Svou vojenskou převahu Západ v uplynulých letech demonstroval i jinde – v Sierra Leone v roce 2000 několik set britských vojáků rychle ukončilo občanskou válku. Je však zřejmé, že síla západního světa spočívá především v hypervelmoci USA.

Americký bezpečnostní deštník

V projevu, kterým se Dwight D. Eisenhower v roce 1961 loučil s národem na konci svého mimořádně populárního působení v postu prezidenta USA, varoval před nárůstem toho, co jako první nazval vojensko-průmyslným komplexem. V následujících letech opravdu nastala prudká militarizace americké ekonomiky i společnosti. Navenek jako stimulující faktor působila válka ve Vietnamu, uvnitř to byly občanské nepokoje, které potlačovala rostoucí Národní garda.

Pro oblast zahraniční politiky mají USA specifický režim. Kongres sice v roce 1973 odhlasoval zákon o vojenských pravomocích, který prezidentovi zakazuje vyslat vojenské síly bez svolení zákonodárců, prezidentská administrativa jej však tradičně ignoruje – viz například bombardování Jugoslávie nebo nedávno Libye. Ten, kdo vyhraje závod o Bílý dům, má v zahraniční a bezpečnostní politice relativně neomezené možnosti.

Ten, kdo vyhraje závod o Bílý dům, má v zahraniční a bezpečnostní politice relativně neomezené možnosti

Tato faktická a politická militarizace měla a má své kritiky i oběti, zejména v rozvojovém světě. Západu však americký bezpečnostní deštník přinesl dlouhé období stability – nejen pokud jde o ochranu před možným přímým ohrožením, ale i o zdroje surovin, třeba ropy. Pro zajištění stability světového trhu je totiž klíčové ovládat její naleziště na Blízkém východě – Irák, Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn a Katar jsou americkými protektoráty. Spojené arabské emiráty, a především Omán, pak jsou strategickými partnery Velké Británie, která jim třeba organizuje obranu.

Stabilní přísun ropy do Evropy přispěl i ke změně jejích vnitřních hospodářských vztahů. Výměna uhlí za ropu, jejíž těžba nepodléhá kontrole organizované pracovní síly, pomohla v západním světě zlomit moc odborů a vytvořit hospodářské vztahy, jak je známe dnes. Podobně je tomu i s jinými komoditami.

Období nestability

Svět se ale mění. Některé odhady uvádějí, že se podle parity kupní síly letos Čína stane největší ekonomikou světa. Země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) nedávno založily vlastní rozvojovou banku. Čína ani Rusko se netají, že by postupně chtěly vytvořit vlastní mezinárodní finanční infrastrukturu s clearingovými mechanismy, aby se vyhnuly dolarovým systémům.

Rok 2014 bude zřejmě jednou v literatuře uváděn jako mezník, kdy se infrastruktura mezinárodních vztahů začala výrazně měnit

Tento vývoj zjevně urychlila situace na Ukrajině. Rusko na jedné straně potřebuje čas na klidný rozvoj, protože nemá dostatečně technologicky rozvinutou civilní ekonomiku, což si ruští představitelé uvědomují, na druhé ale není ochotné dále ustupovat v oblastech, které považuje za svůj životní zájem. Americká politika se pak cílevědomě snaží vytlačit Rusko z jeho pozic.

Problémem je, že za této situace není Evropská unie schopná provádět vlastní efektivní politiku, která by tuto nestabilitu vyvažovala. Nehrozí světová válka, protože střet nukleárních velmocí je vyloučen. Nicméně každé nové uspořádání mezinárodních vztahů s sebou přináší jistou nestabilitu, kterou doprovázejí konflikty na periferii a zhoršování hospodářské spolupráce. Rok 2014 bude zřejmě jednou v literatuře uváděn jako mezník, kdy se infrastruktura mezinárodních vztahů začala výrazně měnit.