Západ podporou Netanjahua pomáhá Izrael pohřbít

Emeritní profesor historie na Telavivské univerzitě Šlomo Sand se dlouhodobě primárně zabývá nacionalismem v Evropě. Jeho kniha, která nyní vyšla v českém překladu pod titulem Jak byl vynalezen židovský národ, mu po roce 2008, kdy byla zveřejněna hebrejsky a následně se stala v Izraeli bestsellerem, přinesla světový věhlas a vlnu překladů – a věcnou kritiku a často i velmi tvrdé odsudky izraelských mainstreamových historiků.

Sand v ní zpochybňuje oficiální historii i základní teze sionismu o židovském národě, který se po vyhnání starověkými Římany začal v 19. a 20. století vracet do své pravlasti. Sandovi kritici tvrdí, že jeho údajně nepodložené názory vycházejí mimo jiné z jeho komunistické minulosti, antisionistického přesvědčení a z přátelství s Araby. Obviňují ho, že si z unikátnosti svých knih vytvořil nejen ochranu před výpovědí z univerzity, ale především výnosný artikl.

LN: Můžete v kostce vysvětlit, o co opíráte své tvrzení, že židovský národ je výmysl?

SAND: Když říkáme národ Čechům, Němcům nebo Italům, mluvíme o společnosti, která má více méně společnou kulturu, jazyk, hudbu, pokrmy a řadu dalších atributů. Jak ale může někdo tvrdit, že existuje něco jako národ o Židech? Co má společného Žid z Prahy s Židem z Casablanky? To až sionismus přišel s tvrzením, že tito lidé mají společný původ. Přitom je do určité míry spojuje jedině náboženství, byť i jejich modlitby se liší.

Jenže sionisté založili mýtus o společném národním základě. Uměle byl vytvářen jazyk, židovské divadlo a tak dále. Přitom Sheldon Adelson (americký židovský magnát, miliardář, podnikající mimo jiné v kasinech – pozn. red.) ani neumí hebrejsky. Ani režisér Woody Allen nemůže bez překladu sledovat izraelskou divadelní hru nebo film. Jak tedy může někdo tvrdit, že jsou spolu se mnou příslušníky jednoho národa?

LN: O každém národě ale lze asi říct, že byl v nějaké historické epoše uměle vytvářen.

SAND: To jistě, ani obyvatelé Českého království někdy před pěti sty let netušili, že patří k Čechům. To přišlo až s národním obrozením a s příchodem modernity. S mýtem židovského národa je to ale složitější. Především se ukázalo, že tento koncept neuspěl. Myslím, že bez šoa, holokaustu, by Izrael ani nebyl založen.

Židovská populace Izraele vznikla rozhodující měrou jako populace uprchlíků hledajících útočiště po druhé světové válce. Židé hledali bezpečí už dříve, na přelomu 19. a 20. století, více než dva miliony jich uprchlo před pogromy z ruské říše na Západ, mířili do Vídně, Paříže, Londýna, kde tato vlna mimochodem naháněla hrůzu místním politikům, takže někteří, jako je Arthur Balfour (britský konzervativní státník a premiér v letech 1902 až 1905 – pozn. red.), začali podporovat vznik židovské domoviny v Palestině. Hlavní proud Židů tehdy mířil ještě dál na Západ do Severní i Jižní Ameriky, ale pouze 60 tisíc jich z Ruska odešlo do Palestiny.

Teprve když ve dvacátých letech 20. století zavřely USA masivní migraci brány, Židé odcházející z Evropy se začali ve velkém usazovat v Palestině, kam předtím vůbec nechtěli. Navzdory tomu je většina Židů dodnes rozptýlená po světě, Židé v Izraeli tvoří pouze menšinu tohoto „národa“. Na světě není jediné místo, odkud by se Židé nemohli do Izraele přestěhovat, přesto to většina z nich stále neučinila. Proč občané České republiky židovského původu nejdou do Izraele, když tvrdí, že jsou příslušníky stejného národa jako já?

LN: Proč podle vás někdo váš národ vymýšlel?

SAND: V minulosti šlo především o záminku k obsazení území v Palestině. A o politické využití jde dodnes. Izraelská vláda premiéra Benjamina Netanjahua před časem začala požadovat po palestinském vůdci Mahmúdu Abbásovi, aby uznal Izrael za židovský stát, za zemi, která patří výlučně Židům. Copak ale může někdo tvrdit, že Izrael patří více pražským Židům než Arabům, kteří žijí třeba v Jaffě nebo v Haifě, mají tam staleté kořeny a několik generací předků? Jistě, existuje židovská solidarita, ale podobně existuje kupříkladu solidarita mezi křesťany, aniž by přitom někdo tvrdil, že existuje národ zvaný křesťané a vyžadující vlastní území.

LN: Mnozí proizraelští aktivisté tvrdí, že vymyšlený je naopak národ Palestinců – i v některých českých médiích píší „takzvaní Palestinci“. Jak je to podle vás s Palestinci?

SAND: Všechny národy byly do určité míry uměle vytvořené. Paradoxem sionistické kolonizace bylo, že nevytvořila jen jeden národ, ten židovský, ale také arabsko-palestinský. Do té doby jsme mohli spíše slyšet, že jde o součást syrského prostoru, že jde o syrské Araby. Až odpor proti sionistickému záboru přispěl k tomu, že se Arabové žijící v britské mandátní Palestině začali formovat jako specifický národ. Těžko ale může někdo seriózně tvrdit, že Palestinci z této oblasti jsou totéž co Arabové ze Saúdské Arábie, že tedy neexistují jako oddělený, byť uměle vytvořený národ.

LN: Co říkáte na občasná prohlášení některých palestinských politiků, že už Ježíš Nazaretský byl Palestinec?

SAND: To jsou přesně ty pokusy o vytváření mýtů, jež mají zpětně vytvořit historii nově utvářených národů. Ono se totiž často zapomíná, že všechny skupiny obyvatel na nějakém území se časem mísí. U dnešního palestinského příslušníka hnutí Hamás žijícího v Hebronu je mnohem pravděpodobnější, že je potomkem starověkých Hebrejců, než je tomu u mě, potomka židovských uprchlíků z polské Lodže, který se narodil v Rakousku. V knize Jak byl vynalezen židovský národ detailně rozebírám, že teorie, že Římané masově vyhnali starověké blízkovýchodní vyznavače judaismu do exilu, do diaspory, je nesmyslná. Ve skutečnosti se v Palestině smísili s jinými obyvateli, později přijali islám. Římané obyvatele utiskovali a terorizovali, ale nedeportovali. Žádná literatura tyto deportace seriózně nedokládá.

LN: Kdo jsou ti Židé z Evropy jako vy?

SAND: Neptejte se, kdo jsou, ale odkud jsou. Jsou to Češi, Francouzi, Němci židovského vyznání. Nesnažte se zpochybňovat, že Žid žijící v Praze je v první řadě Čech, pouze antisemité mohou tvrdit, že tomu tak není. Ale chápu, kam míříte. Za situace, kdy Římané žádné Židy z Judeje nevyháněli, se nabízí otázka, odkud se jich později tolik vzalo v Evropě i jinde. Vysvětlení spočívá v konverzích. Judaismus byl už před křesťanstvím misijním náboženstvím. Právě v důsledku konverzí a přijímání judaismu se jako židovské společenství ustavilo zejména chazarské království, ležící v dnešním Rusku.

Je zajímavé, že o Chazarské říši jako o útvaru obývaném židovskými konvertity se až do šedesátých let 20. století zcela běžně mluvilo i mezi sionisty. Na konci 19. století bylo v carském Rusku asi sedm až devět milionů Židů, zatímco v Evropě asi čtvrt milionu – a to nešlo pomíjet. Jiné vysvětlení, než že právě Chazarové jsou prapředky naprosté většiny dnešních evropských Židů, není. Když však dnes někdo připomene, že mají kořeny v Rusku, a nikoli v Palestině, je označován div ne za nepřítele židovského národa.

LN: Takže když učebnice zasazují pravlast Židů z celého světa do okolí Jeruzaléma, je to dle vás cílený výmysl?

SAND: Jeruzalém byl a je velmi důležitým místem z hlediska náboženství, tedy judaismu. To však nic nevypovídá o teritorialitě, ani náboženský význam nezakládá Židům žádný nárok na zábor této země. Mimochodem, sionistický establishment dnes posuzuje kýženou židovskou etnicitu podle náboženských kritérií. Není to absurdní?

LN: Jak do toho zapadají letité výzkumy DNA, která má spřízněnost všech Židů dokázat?

SAND: Je sice morálně úplně zvrácené posuzovat židovství na základě genetiky, jak to činili nacisté, ale zjevně to zabírá. Když učím na Telavivské univerzitě, mám před sebou mladé lidi z celého světa a není výmluvnějšího důkazu jejich rozmanitosti, než když si všímáte jejich tváří, barvy pokožky a vlasů a podobně. Všichni jsou ale oficiálními místy úspěšně vedeni k tomu, aby se považovali za potomky krále Davida.

LN: Za ně se považují i čeští Židé. I když se neodstěhovali do Izraele, jak byste předpokládal, silně se mnozí z nich ztotožňují i s tamní vládou a jejími kroky. Čím si to vysvětlujete?

SAND: To vyplývá z židovské solidarity, o které jsem už mluvil. Takže se ani nedivím a chápu, když jsou někteří z nich zapálenými zastánci Netanjahuovy politiky. Do toho pak vstupuje představa, že Netanjahu je jakýmsi vyslancem civilizované Evropy mezi blízkovýchodními divochy. Zároveň ale třeba ve Spojených státech amerických vidíme, že mnoho tamních Židů se sice solidarizuje s Izraelem, ale zároveň jsou stále kritičtější k jeho politice. Nechápou, jak někdo může ve jménu židovství upírat jiným lidem právo na sebeurčení.

Každopádně lidi, kteří na Západě nekriticky podporují vše, co řekne a udělá Benjamin Netanjahu, považuji za velmi nebezpečné. Izraeli totiž nesmírně škodí. Pomáhají ho – snad jenom nevědomky – pohřbít. Situace, kdy Izrael Palestincům ani nedá rovnoprávné postavení, ani jim nevrátí zabranou půdu, je neudržitelná a zhoubná. Pokud si někdo myslí, že tato politika reprezentuje a hájí na Blízkém východě evropské hodnoty, mám návrh: ať se v Praze zvedne zpoza buku a jde na mé místo do Izraele, velmi rád si to s ním vyměním.

LN: Není ale pokračující okupace palestinských území skutečně bezpečnostní nezbytností, jak argumentují mnozí zastánci Izraele?

SAND: Izrael čelí v posledních měsících bezprecedentní formě teroru, palestinské děti s noži bodají do Izraelců v ulicích, aniž by to mělo podporu palestinského vedení, ale i Hamásu. A to je ta bezpečnost, kterou Netanjahu neustále argumentuje? Ti útočící Palestinci odebrali Izraelcům pocit bezpečí prakticky po celé zemi včetně Tel Avivu, takže o bezpečnosti slibované premiérem nemůže být vůbec řeč. Nejhorší však je, že modelem pro tyto útočníky se může stát Islámský stát, protože si Hamás podle nich hraje jen na vlastním písečku, o prozápadním Abbásově vedení ani nemluvě. Tyto zavedené mocenské skupiny i kvůli izraelskému konfrontačnímu postupu vůči Palestincům nic nepřinesly. A to vytváří prostor pro mnohem radikálnější proudy, než je Islámský stát.

LN: Co by měl tedy Izrael dělat?

SAND: V první řadě by se měl stáhnout z okupovaných území a umožnit vznik palestinského státu, protože dosavadní přístup prokazatelně bezpečnost neposiluje, ale naopak oslabuje. A Jeruzalém musí být buď rozdělen, nebo se musí stát společným hlavním městem dvou států. Nic jiného fungovat nemůže. Palestince vždy nabádám, aby akceptovali existenci Izraele v hranicích z roku 1967. I takový stát je sice součástí sionistického kolonizačního projektu, ale jak říkám, i dítě zrozené ze znásilnění má právo na život. A stejně jako jsem pro právo na sebeurčení pro izraelské Židy, jsem i pro to, aby stejné právo dostali palestinští Arabové.