Znalci vědí, jak velkou roli může sehrát psychologický profil protivníka při zpravodajských a bezpečnostních operacích. Čím je lepší, tím větší výhodu pomůže získat.
Kdo je to tedy vlastně Bašár Asad, a co se od něj dá očekávat? Do jaké míry to lze odvodit od toho, co o něm bylo dosud publikováno?
Kerryho přítel
Ministr zahraničí John Kerry, jeden z nejhlasitějších jestřábů současné americké administrativy, ještě jako šéf senátního výboru pro zahraniční vztahy Asada několikrát navštívil. V té době ho dokonce nazýval šlechetným člověkem a Spojené státy vyjadřovaly naději, že s pomocí Sýrie jako klíčového regionálního činitele oživí blízkovýchodní mírový proces. Kerry byl v Damašku v únoru 2009 a následně o několik měsíců později. Chtěl tam jet i v roce 2011, ale tuto návštěvu mu zatrhla Obamova vláda, jež se shodla s tehdejším francouzským prezidentem Sarkozym, že ona návštěva by „vyjádřila slabost Západu“.
V čem by ta slabost měla spočívat, nemusí být hned každému jasné. Hloupé je, když to není jasné ani s odstupem času. Avšak není třeba se stydět ani za to, když někdo dospěje k názoru, že tomu bylo právě naopak. Že pouze ten, kdo je argumentačně slabý v kramflecích, utíká z konfrontace a zdálky střílí.
Dobrý lékař, špatný politik
Doktor Schulenburg nevěří tomu, že onen mladý lékař, kterého poznal, by dal rozkaz použít chemické zbraněPod názvem Dobrý oční lékař, špatný politik zveřejnil server eretz.cz Asadovo hodnocení jeho bývalým učitelem Edmundem Schulenburgem z Western Eye Clinic v London’s St Mary’s Hospital. Školitel považoval Asada za inteligentního, přesného a citlivého očního lékaře. Vystupoval slušně, neprojevoval předpoklady, nebo dokonce ambice stát se politickým vůdcem. Velmi zatěžko bylo v něm vidět budoucího diktátora.
Asad strávil v Londýně rok a půl. Nevystupoval tam jako syn středovýchodního diktátora. Obdivoval Philla Collinse a Whitney Houston, stal se fanouškem moderních technologií. V roce 1994 se jeho bratr zabil v automobilu, a tak se musel vrátit domů a začít se připravovat na převzetí funkce prezidenta. Tím se stal po smrti otce v roce 2000. Jeho cílem bylo Sýrii westernizovat technologicky i politicky. Hovořil o tom například při návštěvě svého učitele Schulenburga s manželkou v Damašku v roce 2002.
Není proto divu, že doktor Schulenburg nevěří tomu, že onen mladý lékař, kterého poznal, by dal rozkaz použít chemické zbraně.
Několik tváří?
Skutečností však je, že za vlády Bašára Asada bylo proti obyvatelstvu použito velmi tvrdých metod. Na druhou stranu se však lze optat, kde v onom regionu tomu tak nebylo. Jistě to není obhajoba, ale je to nutné k pochopení situace.Za vlády Bašára Asada bylo proti obyvatelstvu použito velmi tvrdých metod. Na druhou stranu se však lze optat, kde v onom regionu tomu tak nebylo.
Nadto jako člověk ve funkci, pro niž možná nemá přílišného nadání, se Asad může v kritických a stresových situacích chovat poměrně zmatečně. Hranice takového chování u citlivého člověka nastává dříve než u někoho, kdo si vlastní odpovědnost ve stejné situaci hned tak nepřipouští.
Může však jít i o případ „dvou tváří“, kdy se například říšský protektor nebo velitel koncentračního tábora ve volném čase věnuje interpretaci vážné hudby, dokonce na technicky vysoké úrovni. Může však jít i o případ změny chování v průběhu času. Aniž by bylo úmyslem následující citace problém zlehčit, bylo by škoda nevzpomenout na kouzelnou průpovídku Antonie Nedošínské v roli zlé majitelky domu na předměstí: „Já jsem žena původně dobrotivá.“
V tomto bodě je nejistota odhadu budoucího chování Bašara Asada vysoká. Jeho exkluzivní rozhovor pro Le Figaro uveřejněný 2. září, v němž syrský prezident znovu jednoznačně odmítl použití chemických braní, je proto extrémně zajímavý i z hlediska studia případných změn jeho osobnosti. Zpravodaj Le Figara Georges Malbrunot, jenž s ním vedl interview, nicméně potvrdil, že Asad se mu zdál v relativně dobré kondici. A přes všemožné výhrady je i v postupně se zlepšující situaci.
Společně proti četníkovi
Přestože následující informace přišla z Fars News Agency (íránská tisková agentura s vazbami na vládu), stojí za zamyšlení. Máhir Marhaj, generální tajemník al-Šabáb Party, prohlásil, že syrská opozice podpoří vládu při americkém útoku. Přestanou se na chvíli prát, vypráskají agresora... a pak si to asi rozdají znovu, tak daleko se ovšem Marhaj ve veřejných úvahách nedostal.
Tak dopadly Spojené státy v samozvané roli „světového četníka“! Zloději, gauneři, masoví vrahové i normální lidé, všichni se proti nim spojí. Obama se tak možná stává sjednotitelem syrského obyvatelstva, ať je rodu či náboženství rozličného. Obama a ta parta, co (chtě, ale možná někdy už i nechtě) reprezentuje, zamýšleli ale něco úplně jiného. Malá chybička se však vloudila.
Vlastně se dá říci – nic proti tomu!
