Lidovky.cz

Zakladatelé diskontu Aldi: Zbohatli tím, že naučili lidi šetřit

USA

  13:05
Některé geniální koncepty jsou tak jednoduché, že nutí říct: To bych vymyslel taky! Bratři Karl a Theo Albrechtovi skoro před 70 lety s jedním takovým nápadem přišli. A prodejem levných potravin převrátili běžné nakupovací zvyklosti naruby.

Theo Paul a Karl Hans Albrechtovi, zakladatelé řetězce diskontů Aldi. foto: archiv, koláž Šimon / LNČeská pozice

Dnes, kdy jsou jimi inspirované diskontní prodejny na každém rohu, to nezní nijak senzačně. Ve své době ale Albrechtové a jejich řetězec Aldi revolučně změnili zavedené pořádky. A vydělali na tom jmění. Starší z obou sourozenců, Karl, zemřel minulý týden v požehnaném věku 94 let. Tajemný muž, který se stranil veřejnosti, byl jedním z posledních velkých patriarchů německé poválečné podnikatelské generace.

Permanentní zboží v akci

Karl Albrecht, který dlouhá léta dominoval žebříčkům nejbohatších Němců, začínal se svým bratrem Theem velmi skromně. Jejich matka, údajně žena se zdravým podnikatelským duchem, vedla od roku 1913 v Essenu-Schonnebecku malý koloniál. Otevřela si jej poté, co otec musel kvůli trvalému poškození plic přestat fárat v dole. Synové v krámku odmalička pomáhali, řešili dluhy sousedů z okolí, vnímali tlak konkurence. Už tehdy si prý usmysleli, že jednou vybudují řetězec obchodů – jasně viděli, že velcí podnikatelé mají nad drobnými živnostníky neustále navrch.

Smělé plány ale musely chvíli počkat. Vypukla druhá světová válka. Theo bojoval v Africe a Karl byl na frontě před Moskvou těžce raněn, málem přišel o nohu. Rodinný obchod o 100 metrech čtverečních převzali bratři až v roce 1946. V hubených poválečných letech se drželi jednoduché strategie: budou nabízet omezený, ale přiměřeně kvalitní sortiment za ceny nižší než konkurence.

Ukázalo se, že na permanentní akční nabídku spořivé německé hospodyňky slyší. V roce 1950 vedli Albrechtové 13 obchodů, o pět let později už jejich počet překročil stovku.

A tento přístup neopustili ani v letech, kdy západní Německo zažívalo všeobecnou euforii z hospodářského zázraku. Jejich nabídka tehdy čítala pouhých 250 položek, bratři šetřili nejen na zařízení (své zboží vystavovali rovnou v krabicích, a nikoli na regálech), ale i na personálu. Jedinou jejich reklamou byla nízká cena.

Ukázalo se, že na permanentní akční nabídku spořivé německé hospodyňky slyší. V roce 1950 vedli Albrechtové 13 obchodů, o pět let později už jejich počet překročil stovku. Peníze, které vydělali, nadále investovali do rozšíření své sítě. Bankám nedůvěřovali, a pokud to šlo, využívali k expanzi jen vlastní zdroje. Čím více rostli, tím byli úspěšnější. Velký podnik nabízel nové možnosti pro úspory, mimo jiné mohl snadněji přimět dodavatele, aby jim poskytli výrazné slevy.

Na počátku 60. let se začaly výrazněji projevovat povahové rozdíly mezi oběma bratry zakladateli. Říká se, že starší Karl měl dobrodružnějšího ducha a chtěl firmu rozvíjet rychleji, mladší Theo byl naopak opatrnější. Sourozenci vznikající problém vyřešili v zárodku. Firmu, která měla vzápětí získat název Aldi (Albrecht-Diskont), si v roce 1961 rozdělili rovným dílem na „Sever“ a „Jih“. Karl prý nechal Theovi gentlemansky vybrat a ten si zvolil Sever.

Obě části koncernu Aldi se od té doby vyvíjely samostatně. Jejich zakladatelé spolu ale kontakt nepřerušili, právě naopak. I během následujících desetiletí si porovnávali hospodářské výsledky, konzultovali další postupy a pořádali společná zasedání managementu. Navíc se prakticky každou neděli scházeli ráno v kostele a poté s rodinami k obědu. Občas si spolu zahráli golf.

Příkladný život v ústraní

Po výstřelcích stále bohatnoucí dynastie nebylo ani vidu ani slechu. Albrechtové se odjakživa stranili veřejnosti, odmítali zveřejňovat výši svých výdělků i komunikovat s novináři. V roce 1971 navíc rodina zažila těžké trauma, které ji v jejím postoji jen utvrdilo. Koncem listopadu Thea od centrály jeho firmy v západoněmeckém Hertenu unesli dva muži, kteří si jej údajně vyhlédli na základě téhož roku vydané knihy Bohatí a superbohatí v Německu.

Únosci – zadlužený düsseldorfský právník a drobný kriminálník – Thea Albrechta drželi celkem 17 dní, než za něj rodina vyplatila rekordně vysoké výkupné ve výši sedmi milionů marek. Polovinu z částky poskytl bratr Karl. Únosci byli později dopadeni, podstatná část výkupného ale zmizela bůhvíkam. Po smutné epizodě se oba bratři i se svými rodinami stáhli ještě více do ústraní.

Starší Karl ve firmě údajně trávil celkem málo času, o to více se věnoval svým dvěma dětem, Theo měl být větší workoholik a řízení firmy jej zaměstnávalo většinu dne

Karl například odmítl převzít vysoké státní ocenění, Spolkový kříž za zásluhy, protože by jej to prý zavazovalo k většímu společenskému angažmá. Nikdy se osobně nesetkal s žádným německým kancléřem, nelobboval, světu politiky i velkého byznysu se vyhýbal. Médiím podobně jako jeho bratr poskytl jen pár oficiálních fotografií. S novinářem z deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung – tento list mimochodem denně četl – se byl ochotný setkat až krátce před svou smrtí. Společně s tím, že Aldi loni publikací barevné brožury oslavilo 100 let svojí obchodnické tradice (od otevření krámku matky Albrechtové), to ze strany rodiny i firmy působilo jako malá komunikační revoluce.

Z toho mála, co se o obou bratrech vědělo, vyplývalo, že vedou příkladný rodinný život. Starší Karl žil dlouhých 67 let se svojí manželkou Marií zvanou Mia a až do její smrti v loňském roce o ni prý starostlivě pečoval. Ve firmě údajně trávil celkem málo času, o to více se věnoval svým dvěma dětem, Karlovi juniorovi a dceři Beate. Posvátný byl jeho půlden vyhrazený pro golf – a to byl také zřejmě jediný skutečný luxus, jejž si v životě dopřál. Nechal si vybudovat vlastní hřiště s 27 jamkami, na které docházel ze svého domu tunelem, aby si uchoval tak ceněné soukromí.

Theo měl být větší workoholik a řízení firmy jej zaměstnávalo většinu dne. S manželkou Cilly vychoval dva syny, Thea juniora a Bertholda. Oba aktivně působili ve vedení rodinné firmy, druhý z nich, který zemřel před dvěma lety, zodpovídal především za expanzi Aldi Sever do Spojených států. Berthold mimo jiné úspěšně rozšiřoval rodinný klan: v roce 1990 se jeho ženě Babette narodila čtyřčata.

Karl platil lépe

Obě větve firmy Aldi se od 60. let utěšeně rozvíjely, každá trochu jiným způsobem. Do sekce „Jih“ rodiny staršího Karla dnes kromě jihoněmeckých poboček spadá i rakouský a slovinský řetězec Hofer a filiálky ve Velké Británii, Irsku, Austrálii, Švýcarsku, Maďarsku a USA. V posledně jmenované zemi jim konkuruje síť obchodů Trader’s Joe, která naopak spadá pod sekci Aldi Sever. Ta své aktivity kromě severu Německa koncentruje také do západní Evropy a Polska.

Bratři Albrechtové v 70. letech převedli svá vlastnická práva k Aldi do správy nadací, v nichž se od té doby více či méně intenzivně angažovali oni sami či jejich potomci

Oba bratři Albrechtové v 70. letech převedli svá vlastnická práva k Aldi do správy nadací, v nichž se od té doby více či méně intenzivně angažovali oni sami či jejich potomci. Momentálně se v říši Aldi čeká na to, zda se vedení společností ujme třetí rodinná generace, nebo zda součásti firmy skončí čistě v rukách manažerů „zvenku“.

V minulém týdnu zesnulý vládce německého maloobchodu Karl Albrecht se za svého života zajímal o architekturu, dokonce pomáhal navrhovat interiéry některých svých filiálek. Ty prý také často navštěvoval a probíral se zaměstnanci, co by se dalo do budoucna zlepšit. Jeho hlas byl v podniku v posledních letech oficiálně už jen poradní, nadále si však prý zachovával velmi výrazný vliv.

Zmíněnému novináři Frankfurter Allgemeine Zeitung v nedávném osobním rozhovoru přiznal, že pro něj samotného bohatství znamenalo málo, cenil si však svobody a nezávislosti, kterou s sebou přinášelo. Blízký vztah si na první pohled prý pozorný a skromný muž vytvořil jen ke své rodině a pár kamarádům z golfu, nepěstoval žádný rušný společenský život. Více než jeho bratr Theo prý také dbal o blaho svých zaměstnanců a lépe je platil, podobně jako se více staral o zlepšování sortimentu a prostředí svých prodejen.

Obchodní impérium

Dohromady se oběma bratřím podařilo vytvořit skutečné obchodní impérium, které jen v Německu zaměstnává na 50 tisíc lidí a provozuje 4200 filiálek. Jejich značku zná podle průzkumů 99 procent Němců a tři čtvrtiny z nich v Aldi více či méně pravidelně nakupují.

Aldi si lidé nespojují jen s nízkou cenou, ale i přiměřeně dobrou kvalitou, na niž oba jeho zakladatelé vždy pedantsky dbali

Chození do diskontů není žádná potupa, služeb Aldi i jeho velkých konkurentů v čele s Lidlem rádi využívají i ti, kteří zdaleka nemají hluboko do kapsy. Aldi si totiž lidé nespojují jen s nízkou cenou, ale i přiměřeně dobrou kvalitou, na niž oba jeho zakladatelé vždy pedantsky dbali. Díky ní mu zákazníci zůstávají věrní a nemají potřebu utíkat do dražších supermarketů. Obliba Aldi se projevuje i v tom, že jej rádi lákají provozovatelé velkých nákupních center. Jeho pobočka totiž zpravidla znamená velký přísun zákazníků i do okolních obchodů.

Během let filiálky Aldi přirozeně rozšířily svůj sortiment, nadále však sází především na svoje privátní značky, a nikoli na výrobky velkých a slavných producentů. Prodejny zůstávají skromně zařízené a ani na servis pro zákazníky se neklade velký důraz. Například v USA sekce Aldi Jih s touto strategií dlouho narážela. Američané zkrátka nebyli moc zvyklí na vytahování zboží z kartonů a vlastnoruční skládání potravin do tašek či na to, že v prodejně nenajdou známý produkt z televizní reklamy. Nedávná finanční krize však jejich chování změnila. Podstatnou roli začala hrát cena – a Aldi v posledních letech zažívá ve Spojených státech neobvyklý boom. Do roku 2018 tam společnost plánuje otevřít na 650 nových poboček.

Co v nekrolozích chybí

V oslavných nekrolozích Karla Albrechta, se kterými se po smrti nejbohatšího Němce „roztrhl v Německu pytel“, se autoři nezmiňují o tom, že se firma Aldi v průběhu své existence potýkala i s kritikou. Na rozdíl od konkurence se jí, pravda, vyhýbaly velké skandály. Čas od času se ale objevil nespokojený zaměstnanec, který si veřejně stěžoval na příliš přísnou a nemilosrdnou vnitřní kulturu, na šikanu či nepřiměřenou kontrolu ze strany nadřízených.

Jméno řetězce figurovalo i na seznamu firem, kterým měla svého času dodávat produkty otrocké práce politických vězňů komunistická NDR

K Aldi, podobně jako k jiným diskontérům, mají občas výhrady i dodavatelé, kteří jsou jimi tlačeni snižovat co nejvíc své ceny. Aldi také vyčítali, že masově dováží zboží vyrobené v Asii za tvrdých pracovních podmínek. Jméno řetězce figurovalo i na seznamu firem, kterým měla svého času dodávat produkty otrocké práce politických vězňů komunistická NDR.

Tyto výtky ale bohužel platí i pro dlouhou řadu (nejen) německých hospodářských gigantů. A jejich chování se zřejmě nezmění do doby, dokud sami zákazníci nezačnou po původu superlevných artiklů sami pátrat.

Karla Albrechta už tyto otázky trápit nemusejí. Jako spokojený a smířený ostatně působil i za svého života. Ve zmíněném nedávném interview prohlásil, že za jeho životním úspěchem stálo především štěstí – a také schopnost věřit svým myšlenkám a důsledně je prosazovat. Stejně skromně, jako žil, se s pozemským světem i rozloučil. Byl pochován v rodinném kruhu, několik metrů od svého bratra. Jeho úmrtí rodina oznámila veřejnosti až s pětidenním zpožděním.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.