Vznikající koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL se v noci z úterý na středu dohodla na koaliční smlouvě, včetně kapitoly o zahraniční a evropské politice. Z ní vyplývá, že předpokládaná vláda chystá obrat v dosavadní politice země vůči evropskému společenství a zároveň ohlašuje těsné spojenectví s Německem. ČESKÁ POZICE o tom pojednává v článku Sobotkova vláda sází na spojenectví s Německem.
Zda a kdy prezident Miloš Zeman jmenuje kabinet v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou, je přitom stále nejisté. Politiku země proto nadále určuje Rusnokova vláda v demisi. Je na českém postavení ve světě znát, že už půl roku vládnou zemi ministři bez politického mandátu? A ovlivňuje to nějak výkon české zahraniční politiky? Nebo stát navenek normálně funguje ze setrvačnosti?
Z neformální ankety ČESKÉ POZICE mezi pracovníky zastupitelských úřadů a ministerstev vyplynulo, že jejich pracovní agenda tímto stavem na první pohled příliš ovlivněná není. „Z mého pohledu není vidět absolutně žádný rozdíl. (Úřady hostitelské země) nás myslím vnímají stejně jako dříve. Skoro bych si dovolil říct, že vše logické a správné teď pragmaticky funguje lépe než předtím,“ popsal nám zdroj z jednoho významného českého velvyslanectví.
„Na naši ambasádu to vliv určitě nemá. Ostatně za jakéhokoliv ministra, co pamatuji, ministerstvo zahraničí i zastupitelské úřady fungují obdobně s ním i bez něko. Zahraniční politiku podvazovaly hlavně průtahy se jmenováním velvyslanců. Mimochodem, žádný z našich ministrů dosud příliš nehrál na ,veřejnou diplomacii‘ ve stylu ambiciózního Radoslawa Sikorského – což má své klady i zápory,“ odkázal ČESKOU POZICI zdroj z jiné české ambasády pro srovnání na šéfa polské diplomacie.
Za rámec mandátu
„Za jakéhokoliv ministra, co pamatuji, ministerstvo zahraničí i zastupitelské úřady fungují obdobně s ním i bez něho“„Vše víceméně běží normálně, ministr cestuje jako obvykle. Jen některá setkání či rozhodnutí se nechávají až na vládu novou,“ uvádí zdroj z třetího zastupitelského úřadu. „Je jasné, že vláda jistá rozhodnutí pozastavila. Například obsazení ambasády v Berlíně,“ okomentoval diplomatické mezičasí pro ČESKOU POZICI Karel Schwarzenberg (TOP 09), zatím poslední ministr zahraničí s mandátem od Poslanecké sněmovny. Zda je zdrženlivost „apolitické“ vlády na škodu, či naopak chvályhodná, je prý na delší debatu, do které se bývalý šéfdiplomat nechce pouštět.
Kritičtěji se ke krokům současného kabinetu vyjádřil Alexandr Vondra (ODS), pro změnu někdejší ministr zahraničí, jenž svého času úřadoval v Černínském paláci bez mandátu sněmovny. „My jsme dělali jen neodkladná rozhodnutí, zbytek jsme nechávali na vládu s mandátem. Oni (Rusnokova vláda) ale jednají za ten rámec. Například v personálních otázkách. Já třeba nevyhodil ani ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, i kdybych rád. Teď se ministerstvu takových rozhodnutí dělá bambilion,“ připomněl ČESKÉ POZICI bývalý člen Topolánkovy první, neschválené jednobarevné vlády z přelomu let 2006–2007.
Určité prvky české zahraniční politiky se však těší nadstranické podpoře, a tak by je s čistým svědomím snad mohla prosazovat i „údržbová“ vláda technokratů. Chystaná středolevá vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL například řadí ve svém předběžném zahraničněpolitickém programu mezi kontinuální české priority aktivní účast v projektu Východní partnerství EU. U jeho zrodu přitom stála středopravicová vláda a z pragmatického hlediska byznysu (volný obchod s „tradičními“ trhy) by proti projektu nemusel nic namítat ani prezident Miloš Zeman, o jehož kabinet v podstatě nyní jde.
Tím, že Prahu zastupují pouzí náhradníci, nechávají Češi unijní spojence na holičkáchOstatně, ministr zahraničí Jan Kohout během nedávné cesty do Kyjeva, kam jel na zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, zašel mezi demonstranty protestující proti odklonu ukrajinské vlády od Východního partnerství a příklonu k Moskvě. Šel tím ve stopách svého dosluhujícího německého protějšku Quida Westerwelleho.
Po faktickém krachu vilniuského summitu, kdy Ukrajina coby nejdůležitější východní partner vycouvala z podpisu dojednané asociační dohody, je třeba v Bruselu sešikovat stoupence Východního partnerství k politické defenzívě zpochybněného projektu (zejména bude-li příštím šéfdiplomatem SRN „Putinův člověk“ Frank-Walter Steinmeier). Ovšem tím, že Prahu zastupují pouzí náhradníci, nechávají Češi unijní spojence na holičkách. „Je jasné, že když je vláda v demisi, pozice ČR je prostě slabší. Třeba na různých summitech by bylo ideální mít premiéra s mandátem,“ popsal ČESKÉ POZICI činovník MZV.
Objektivní zájmy ČR
Dle tiskových zpráv se vláda v demisi většinou omezuje na „údržbové práce“, respektive na hyperkorektní iniciativy – například když v reakci na výzvu Rady bezpečnosti OSN schválila dar ve výši 2,6 milionu korun pro Organizaci pro zákaz chemických zbraní na likvidaci chemických zbraní v Sýrii.
Podle některých pozorovatelů však ani poslední česká vláda s mandátem od Poslanecké sněmovny nevystupovala na mezinárodní scéně příliš aktivně, což bylo dáno nevyzpytatelnou trojjediností zahraniční politiky spoluutvářené proevropským ministerstvem zahraničí, odměřenějším Úřadem vlády a eurofobním prezidentem.
„Na evropské úrovni byli Češi posledních 3,5 roku úmyslně zcela pasivní. Je to klasické – na nižších úrovních jsou mladí úředníci pilní, pracovití a iniciativní, ale čím výš, tím jsou lidé diplomatičtější a pasivnější. Nyní jsou pasivní nikoli z nařízení vlády, ale z důvodu její nelegitimity,“ popsal pro ČESKOU POZICI zdroj z bruselského soukolí. „Ovšem v evropských záležitostech panuje především kontinuita, zosobněná státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády Vojtěchem Bellingem.“
Na tom podle samotného Bellinga není nic divného. „Dlouhodobá kontinuita je u 95 procent unijní agendy. Je to dáno objektivními zájmy ČR vyplývajícími ze struktury naší ekonomiky. Jsme například závislí na exportu, máme rozvinutý průmysl a jaderné elektrárny, což se promítá do přijímaných pozic ČR bez ohledu na složení vlády,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI.„Dlouhodobá kontinuita je u 95 procent unijní agendy. Je to dáno objektivními zájmy ČR vyplývajícími ze struktury naší ekonomiky,“ osvětluje Belling
„Projednávání agendy na půdě EU nemůže čekat na to, kdy se v té které zemi ustaví vláda. Některé legislativní návrhy se probírají třeba dva roky. Může se však projevit rozdíl v negociační síle,“ připouští Belling relativně horší postavení vlády bez mandátu. „Ovšem jinou otázkou je obecný nezájem o evropská témata v širší politické sféře ČR. To má za následek, že pozice stejně většinou určuje administrativní aparát, který k tomu má odborné předpoklady. Avšak občas se vyskytují politická témata, na která nelze odpovědět neutrálně, a pak je zapotřebí politické rozhodnutí.“
Ekonomická diplomacie? Vše při starém.
Prezident Miloš Zeman, o jehož přímý mandát od voličů Rusnokova vláda svou legitimitu výlučně, byť zprostředkovaně opírá, označuje za středobod české zahraniční politiky ekonomickou diplomacii. Nakolik se liší její prosazování za vlády s důvěrou parlamentu a bez ní?
„Odmyslíme-li si ,jízdy do prioritních regionů‘ s poměrně velkou publicitou, dlouhodobě nevím o nikom na úrovni ministra či vlády, kdo by se obchodní politice seriózně věnoval. Především je to starost středního a nižšího managementu,“ řekl ČESKÉ POZICI zdroj z branže zahraničního obchodu. K tomu stojí za to dodat, že v končinách, kde si při dojednávání obchodů obzvlášť potrpí na „papalášské momentky“, se zároveň málokdy pídí po demokratické legitimitě přišedších potentátů.
„Zahraničně-ekonomické vztahy ze setrvačnosti není tak zlý stav, ale otázkou je, o co potenciálně přicházíme“Pro tendenci k pasivitě ovšem existuje i prozaičtější vysvětlení. „K výraznějšímu angažmá ministrů v mezinárodních organizacích nebo například v Radě EU mnohdy chybějí zkušenosti či jazykové schopnosti. Přednější pro některé bývá bojovat svoje domácí kauzy. Navenek se vždy angažovali spíše náměstci,“ popsal pro ČESKOU POZICI dělbu práce nejmenovaný ministerský úředník. A dodává: „Zahraničně-ekonomické vztahy ze setrvačnosti není tak zlý stav, ale otázkou je, o co potenciálně přicházíme.“
Samotná skutečnost, že vláda nemá politický mandát, českou diplomacii neparalyzuje. Na to je úřednický aparát příliš profesionální a samostatný. Může to však českou zahraniční politiku činit pasivnější, respektive méně relevantní. V demokracii ovšem nezdrženlivost vlády bez mandátu pochopitelně zavání svévolí.