Zahraniční expanze ČEZ uvázla na transparentnosti

Smyslem expanze české energetické jedničky do zahraničí bylo posílit své již tak silné postavení a vydělat peníze na nových, rozvíjejících se trzích. Do Bulharska ČEZ zavítal na přelomu let 2004 a 2005, o tři roky později se vydal do Turecka a brány albánské Tirany rozrazil v roce 2009. Skupině v dané době vládl Martin Roman, jeden z nejvlivnějších manažerů Česka. Expanzivní myšlenku však neživil sám, za duchovního otce výpravy za tuzemské hranice je považován i někdejší lobbista ČEZ Vladimír Johanes.

„Když se Milan Urban stal ministrem (v roce 2003), jeho tým hledal někoho, kdo by jako externí poradce rozvinul podnikovou diplomacii a pomohl českým firmám v zahraničí, ale rovněž zahraničním v Česku. Tím jsem se začal zabývat přibližně v roce 2003 a o rok později došlo k výměně vedení ČEZ a přišel Martin Roman, který také přemýšlel o tom, že je třeba více expandovat do zahraničí, což v té době začaly dělat všechny evropské firmy,“ popisoval Johanes v rozhovoru pro týdeník Euro v roce 2015. Roman a Johanes k sobě měli blízko.

V roce 2009 je fotoaparáty zachytily jako turisty ve společnosti tehdejšího premiéra Mirka Topolánka v toskánském Monte Argentariu. Dnes už pro ČEZ Roman ani Johanes nepracují, vydali se na podnikatelský ovál. Jenže ve třech zmiňovaných zemích, které se měly stát chloubou zahraniční „čezácké“ expanze, v posledních letech vypukl chaos. Příčiny byly a jsou různé: komplikace ze strany místních úřadů, nepříznivé přírodní podmínky, dopady mezinárodního dění, ekonomická krize či nešikovný výběr obchodního partnera.

Kontroverzní transakce

První problémová vlaštovka vzlétla v Albánii, kde se ČEZ podařilo zprivatizovat většinový podíl ve státní distribuční firmě CEZ Shpërndarje. S tamními úřady a institucemi měla česká společnost těžké pořízení, v roce 2013 dokonce přišla o distribuční licenci, kontrolu nad podnikem pak převzal státní albánský administrátor. Největší stín pochybností na albánské misi ulpěl před rokem, kdy MF DNES informovala, že transakce v Albánii vyšetřují tamní i tuzemští detektivové.

Například se prověřovalo, proč ČEZ v roce 2009 odeslal 184 milionů korun na konto Kosovana Nueho Kalaje. Český energetický podnik ho vedl jako svého poradce, albánská poslanecká komise však přišla na to, že šlo o obyčejného řidiče. ČEZ z Albánie již vycouval, mezinárodní arbitráž nakonec uzavřel smírem. Pochybností nad transparentností zavládly i v Bulharsku. Ani tam úřady českému podniku neukazovaly cedule „Vítejte“. ČEZ se raději rozhodl tamní aktiva prodat. Vybral si však kontroverzního kupce.

V oboru nijak známá společnost Inercom budila pochyby zejména kvůli tomu, zda a od koho sežene potřebných 8,5 miliardy korun. Z informací, které LN zveřejnily v únoru, vyplynulo, že na financování se má podílet mimo jiné offshorová firma Score Trade či Euro Star OOD, za nimiž stojí rusko-gruzínský miliardář Paata Gamgoneišvili. Ten zanechal stopu v celosvětových kauzách daňových rájů zvaných Paradise Papers či Offshore Leaks. Posléze LN dodaly, že část peněz měly poskytnout i dvě bulharské banky (Fibank a Bulharská rozvojová banka), které však od obchodu daly ruce pryč.

Mlha kolem Inercomu ještě více zhoustla na přelomu března a dubna, když LN ve spolupráci s bulharským investigativním serverem Bivol informovaly, že únorové jednání mezi manažery ČEZ a Inercomem tlumočil Čechobulhar Nikola Molčan, který je nyní v Bulharsku vyšetřován v souvislosti s tajemnou vraždou českého podnikatele Libora Mirovského. Prodej bulharského bohatství se nepodařilo dotáhnout do konce, neboť tamní antimonopolní úřad vystavil obchodu stopku, a nyní se čeká, jak se tato instituce vypořádá s odvoláním proti verdiktu.

Otázka odpovědnosti

Neklidná situace nyní zavládla i v Turecku. Tamní měna se výrazně propadla vůči dolaru, což je v případě ČEZ obrovský problém. Český podnik totiž čerpal investiční úvěry v dolarech, elektřinu však u Bosporu prodává za padající tureckou liru. Šéf ČEZ Daniel Beneš se už kvůli nastalé situaci obrátil na tureckou vládu.

ČEZ je polostátní podnik. Ve zmíněných zemích se hraje o desítky miliard korun. Nabízí se tudíž otázka, kdo a zda vůbec za kroky v Bulharsku, Albánii a Turecku ponese odpovědnost. Někdejší „tátové“ zahraniční výpravy do těchto končin jsou již mimo struktury podniku, současný šéf ČEZ Beneš má díky těsnému spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem stabilní židli. Teoreticky nejslabší postavení v současném představenstvu může mít místopředseda představenstva Tomáš Pleskač, který mimo jiné několik let vedl zahraniční divizi.

„Jak anabázi hodnotím? V matrixu je někde chyba, zdá se. Stát ale jako majoritní akcionář jen přihlíží, odpovědnost nebyla vyvozena doposud žádná,“ komentoval pro LN vývoj v krizových zemích minoritní akcionář ČEZ a analytik skupiny J&T Michal Šnobr. Problémy očekává i v dalších zemích, kam se ČEZ vypravil: „Další průšvih jsou investice do větrných parků v Polsku. Vzhledem k charakteru investice ČEZ do německých větrných elektráren – je to spíš finanční produkt než investice v energetice, nevylučuji budoucí problém ani tam.“