Záhadná bulharská vražda se blíží k rozřešení

Přes 10 let se táhne případ vraždy podnikatele Libora Mirovského v Bulharsku. Nové důkazy vyšetřování sice neurychlily, napomohly však alespoň tomu, aby se trestní řízení znovu nastartovalo. Teď případ míří po 11 letech od spáchání konečně k soudu. Podezřelým má být muž, který radil při jednáních s ČEZ.

Spravedlnost. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spravedlnost. Ilustrační foto. | foto: Shutterstock
Spravedlnost. Ilustrační foto.

V říjnu tomu bude už 11 let, co Libora Mirovského jeho blízcí viděli naposledy. Několik dnů žili v naději, že se s ním opět shledají. Na konci října 2008 přišla zdrcující zpráva. Jeho tělo bez známek života našel náhodný kolemjdoucí sběrač šípků v pohoří Vitoša nedaleko bulharské metropole Sofie. Policistům se vyšetřování zločinu dlouhá léta nedařilo posunout kupředu a případ téměř zapadl. Teprve v minulém roce se dění kolem „mordu“ českého podnikatele opět rozhýbalo. LN loni v březnu ve spolupráci s bulharským investigativním serverem Bivol upozornily na podezřelé okolnosti kolem obchodu ČEZ v Bulharsku. Šlo o to, že tlumočníkem delegace firmy Inercom, která před rokem chtěla od české skupiny koupit za 8,5 miliardy korun její tamní distribuční a prodejní síť, byl česko-bulharský manažer Nikola Molčan. Právě on je tím, koho bulharští kriminalisté podezírají z vraždy podnikatele Mirovského. Přípravné řízení u Městského soudu v Sofii začíná dnes.

Sestra v akci

Osobou, která má lví podíl na vyšetřování případu, je sestra zavražděného muže Petra Mirovská. Pražská advokátka po vrahovi pátrá na vlastní pěst přes deset let. Nebýt jejích kroků, vyšetřování by v uplynulých letech nejspíš definitivně zamrzlo. Teď se příběh blíží rozuzlení. LN získaly dokumenty sofijského soudu, z nichž vyplývá, že dnes dopoledne soudkyně Dimitrina Angelovová zahájí přípravnou fázi soudního řízení. Řešit se budou procedurální a organizační záležitosti, líčení jako takové by mohlo začít zhruba na podzim.

„Máme pochopitelně velkou radost, že po deseti letech boje, aby se případ dostal před soud, podala bulharská prokuratura obžalobu. Podle ní je ze zločinu vraždy mého bratra obžalován Nikola Molčan. Je jasné, že podáním obžaloby začíná nový boj. Tentokrát za odsouzení pachatele,“ řekla LN Mirovská.

Projednávání případu před soudem se chystá osobně účastnit ve speciální roli. „Jako rodina jsme do řízení podali návrh, abychom se ho účastnili v postavení soukromých žalobců. To je zvláštní institut, který české právo nezná. Znamená to, že pachatel může být stíhán nejen na základě obžaloby prokuratury, ale i z návrhu soukromé osoby, které bylo ublíženo v jejích právech,“ doplnila Mirovská, která se živí jako právnička.

To, že u soudu skončil Molčan, je pikantní záležitost. Molčan s Mirovským bývali velmi blízkými přáteli a obchodními partnery, kteří chtěli zbohatnout výstavbou a prodejem apartmánů na turisticky lukrativních místech u Černého moře. Společné podnikání však mělo trhliny.

LN se pokoušely kontaktovat české i bulharské právníky, kteří Molčana v minulosti zastupovali či stále zastupují. Advokát Pavel Kavinek ani bulharský právník Menko Menkov a jeho kancelář na dotazy redakce do uzávěrky vydání neodpověděli. „Chci říct, že s tím nemám nic společného. Libor byl můj kamarád. Když mě zadržela policie, bili mě, mlátili mě a nutili mě, abych se přiznal, že já mám něco společného s vraždou pana Mirovského,“ řekl Molčan serveru Seznam Zprávy, který o případu během víkendu rovněž informoval.

To, že u soudu skončil Molčan, je pikantní záležitost. Molčan s Mirovským bývali velmi blízkými přáteli a obchodními partnery, kteří chtěli zbohatnout výstavbou a prodejem apartmánů na turisticky lukrativních místech u Černého moře. Společné podnikání však mělo trhliny. Nesrovnalosti vyústily v to, že partneři stáhli Molčana z akcionářské struktury společnosti. Z firmy však nevypadl úplně, pro své dobré kontakty v Bulharsku se stal jednatelem.

Aniž by to tehdy kdo tušil, v říjnu 2008 se Mirovský vydal na svou poslední cestu do Bulharska. Jel tam s cílem vyřídit u banky nový úvěr. Jenže pak se po něm slehla zem. Rodina, přátelé i obchodní partneři po něm začali pátrat. Naděje svitla po devíti dnech, kdy jeden z Mirovského kolegů obdržel SMS z čísla Mirovského. Ve zprávě stálo: „Jsem zpátky, později se ozvu a potkáme se.“

O den později přišel další signál. Zjistilo se, že v systému sofijského letiště byl zaregistrován Mirovského pas u letu do Frankfurtu nad Mohanem. Letecké společnosti však informovaly, že na jejich palubě se Mirovský nenacházel. Jak se později ukázalo, údaj do systému zanesli celníci. Definitivní zpráva přišla 30. října 2008, kdy bylo Mirovského tělo bez známek života nalezeno zhruba hodinu jízdy od Sofie v pohoří Vitoša. Mirovský byl zastřelen pěti ranami z pistole.

Poklad v kanále

Tehdy trvalo přes dva měsíce, než se čeští a bulharští vyšetřovatelé dostali na stopu podezřelých. Na začátku ledna 2009 bulharští kriminalisté zadrželi a poslali do vazby Molčana a jeho tamního řidiče Bojana (jeho celé jméno redakce zná). Způsobil to policejní výslech v Praze, který se uskutečnil jen o několik hodin dříve. Kriminalisté „rozmluvili“ českého občana M. K. (jeho plné jméno redakce zná), který v České republice působil jako Molčanův asistent a řidič.

Vyslýchaný muž popsal, jak mu v říjnu 2008 – pár dní po Mirovského smrti – dal česko-bulharský podnikatel úkol, aby na Ruzyni vyzvedl zásilku od Molčanova bulharského šoféra Bojana. Ten kvůli tomu letěl na otočku ze Sofie do Prahy. M. K. vyzvedl balíček, nasedl do auta, odjel z letiště a čekal na pokyny. „Zastavil jsem a otevřel obálku. V ní jsem viděl telefonní přístroj značky Nokia, dále tam byla v pytlíčku SIM karta, peníze, klíče a papíry (…) Nikola mi řekl, že mám do telefonu vložit SIM kartu a zapnout ho. (…) V telefonu bylo nechané jenom jedno telefonní číslo. (…) Dle Nikolova pokynu jsem odeslal na dané číslo SMS zprávu,“ vypověděl 8. ledna 2009 český řidič M. K. na služebně. Měl na mysli onu esemesku, která z čísla Mirovského dorazila jeho obchodnímu kolegovi.

„Potřebujeme, abychom napsali jednu zprávu, jo? Cílem je, že to teď pustíme, pošleme zprávu, chvilku to budeme držet. Jestli někdo mezitím začne něco posílat, vůbec na to nebudeme brát ohled, rozumíš mi?“

Řidič M. K. před policisty také řekl, že dostal úkol telefonní přístroj zničit. „Vyhodil jsem ho do kanálu v Záběhlicích na Praze 10. Ukážu vám, kde je ten kanál,“ ubezpečoval. Policisté měli štěstí, protože přístroj tam opravdu našli. Mirovského sestra k tomu dodává: „Podle IMEI kódu nalezeného přístroje, což je takové rodné číslo mobilu, se ho podařilo ztotožnit s bratrovým telefonem.“ Ačkoliv se zdálo, že důkazy jsou silné, Molčan ve vazbě pobyl pouze pár týdnů. Vyšetřování se zastavilo. Obrat přišel až v roce 2011, kdy Petře Mirovské někdo doručil disk s odposlechy, které mají LN od loňského června k dispozici. Materiál zachycuje, jak Molčan úkoluje svého českého řidiče k sepsání inkriminované SMS a likvidaci přístroje. Obsah odposlechů odpovídá výpovědi českého řidiče na policii.

Ze záznamů vyplývá, že Molčan měl obavu, aby se na aktivované číslo nikdo nedovolal nebo nedoručil zprávu. „Potřebujeme, abychom napsali jednu zprávu, jo? Cílem je, že to teď pustíme, pošleme zprávu, chvilku to budeme držet. Jestli někdo mezitím začne něco posílat, vůbec na to nebudeme brát ohled, rozumíš mi?“ ptal se Molčan po telefonu svého českého „kumpána“. Ten byl překvapen, kolik zpráv a zmeškaných hovorů se na Mirovského telefonu nastřádalo. Šlo o všechny ty zoufalé pokusy Mirovského blízkých, kteří se jej snažili po jeho zmizení vypátrat.

Nové důkazy vyšetřování neurychlily, napomohly však aspoň tomu, aby se trestní řízení znovu nastartovalo. Teď případ míří po 11 letech od spáchání konečně k soudu.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.