Za hysterii kolem sociálních sítí nevděčíme Marku Zuckerbergovi, nýbrž především Thomasi Andersonovi. Byl to právě on, kdo v roce 2003 odstartoval MySpace, dnes médii zesměšňovaného praotce všech Orkutů, Facebooků, LinkedInů a Google+ů. V únoru 2004 se pak zrodila modrá infekce, jež se v následujících letech světem šířila podobnou rychlostí jako Černá smrt kdysi Eurasií.
Kdo dnes nemá Facebook, jako by nežil. V Americe, jejíž obyvatelé patří z hlediska aktivity na sociálních sítích k těm nejpilnějším, by podle nejaktuálnější studie společnosti Harris Interactive 40 procent tázaných šlo raději na noc do vězení, než aby se vzdalo svého profilu na milovaném „fejsu“.
Jen si to představte. Dva ze tří uživatelů kvůli Marku Zuckerbergovi žijí v neustálém strachu, že o něco přijdou, když alespoň každých pár minut nehodí oko na Facebook. Kdybyste za nimi poslali člověka, který by jim pohrozil smazáním jejich profilů, tak by polovina z tázaných nebyla namísto toho pouze připravena strávit noc v kriminále, ale byla by rovněž ochotna vyčistit odtoky ve sprchách své oblíbené posilovny, uběhnout maraton, nechat si u zubaře ošetřit kořenové kanálky, vzdát se po dobu dvanácti měsíců jedné hodiny spánku denně anebo přečíst Vojnu a mír.
Na vrchol internetové naivity se nedávno vyšplhal jeden manažer, když na internetu vyhledával informace o tom, jak utajit insider trading
A to všechno i přesto, že jsou sociální sítě dnes plné nebezpečných nástrah. Informace, jež o sobě dennodenně zveřejňujeme, se nemusejí líbit našemu zaměstnavateli. Údaje mohou zneužít kyberzloději. Naprosto běžně dnes ve virtuálním prostředí dochází například ke krádežím identit, takzvanému cyber-mobbingu a dlouhé řadě další trestných činů. Navíc provozovatelé s našimi osobními informacemi s naprostou samozřejmostí kšeftují. A i přesto bychom se raději nechali zavřít, než se sociálních sítí anebo obecně internetu vzdát a v kyberprostoru se kolikrát pohybujeme tak naivně jako malý chlapeček z Oscary ověnčeného filmu Život je krásný koncentrákem.
Na vrchol internetové naivity se nedávno vyšplhal manažer jedné farmaceutické firmy, když na internetu vyhledával informace o tom, jak utajit insider trading. Robert Ramnarine obchodoval s akciemi společností, o kterých věděl, že se je jeho koncern chystá převzít a ke svému platu si tímto způsobem přivydělal slušných 311 tisíc dolarů. Chytrý člověk – jenže jen do té doby, než mu začalo téct do bot. V ten moment sáhl po nejbližším možném zdroji informací a do vyhledávače Yahoo začal bezmyšlenkovitě zadávat: insider trading options, insider trading options trace, insider trading options trace illegal a pravděpodobně přestal až v momentě, kdy mu zaměstnanci burzovní komise zaklepali na dveře. Teď si vyzkouší tu noc ve vězení a asi nebude pouze jedna.
