Začíná bitva o dotovaná pražská divadla

O tom, kdo bude řídit pražské scény Na zábradlí a pod Palmovkou, rozhodnou politici z magistrátu a pedagogové DAMU.

Marie Reslová 29.12.2012
Kdo bude šéfovat Na zábradlí Petru Čtvrtníčkovi, který na snímku exceluje v inscenaci Jiřího Havelky Ubu se baví? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kdo bude šéfovat Na zábradlí Petru Čtvrtníčkovi, který na snímku exceluje v inscenaci Jiřího Havelky Ubu se baví? | foto: © Divadlo Na zábradlíČeská pozice
Kdo bude šéfovat Na zábradlí Petru Čtvrtníčkovi, který na snímku exceluje v inscenaci Jiřího Havelky Ubu se baví?

Dlouho očekávané konkurzy na šéfy Divadla Na zábradlí a Divadla pod Palmovkou vypsal pražský magistrát těsně před Vánocemi. Co se termínu týče, nebylo to překvapení, tak to radní pro kulturu Václav Novotný (TOP 09) slíbil. Zeptat se ve výběrovém řízení, zda by neměl někdo vystřídat Doubravku Svobodovou (Zábradlí) či Petra Kracika (Palmovka), kteří ve „svých“ divadlech kralují celé dvacetiletí, je naprosto přirozené. Nečekané jsou ovšem některé okolnosti a podmínky výběrového řízení, a především: složení komise, jež má o obou ředitelích rozhodnout.

Je v ní opravdu silné politické zastoupení tří stran: předseda výboru pro kulturu Ondřej Pecha (ODS), bývalý radní pro kulturu Lukáš Kaucký (ČSSD) a člen kulturního výboru Albert Kubišta (TOP 09). Klíčoví pro rozhodování o vítězích jsou – aspoň to politici vždy tvrdí – odborníci. Všichni čtyři úplně „náhodou“ působí jako pedagogové na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU): šéf katedry činoherního divadla a režisér Jan Burian, jeho kolegyně herečka Eva Salzmannová, Jan Dušek z katedry scénografie a Jiří Sulženko z divadelní produkce. Prý se to tak sešlo.

Každý od divadla učí na DAMU?

Jednobarevnost odborného posouzení uchazečů o šéfování prestižních a slušně dotovaných divadel je velmi nestandardní

„Že jsou všichni vyučující DAMU, je pro mě novinka,“ napsal radní Novotný ČESKÉ POZICI. A s vtipem sobě vlastním dodal post skriptum: „Mimochodem, je vůbec někdo od divadla, kdo není vyučující na DAMU?“ Pane radní, je. Dokonce je herců, režisérů a dramaturgů, kteří na DAMU neučí, většina.

Existují také katedry divadelní vědy v Praze na Univerzitě Karlově, na Masarykově univerzitě v Brně i na Univerzitě Palackého v Olomouci, brněnská Janáčkova akademie múzických umění, redaktoři odborných divadelních periodik, divadelní kritici a publicisté, členové Sdružení českých divadelních kritiků… Všechno lidé, kteří se profesionálně zabývají divadelní reflexí. A rozhodně budou v menším střetu zájmů než kantoři, aktivní divadelníci, o nichž se dá předpokládat, že nejméně polovinu případných uchazečů o vedení divadel vyučovali. Nebudou se ti, kteří nejsou jejich absolventy, cítit předem diskvalifikovaní?

Jednobarevnost odborného posouzení uchazečů o šéfování prestižních a slušně dotovaných divadelních scén je velmi nestandardní. Umí si třeba někdo představit, že by ředitele Galerie hlavního města Prahy vybírali pouze ti, kteří vyučují na Akademii výtvarných umění? Však také v komisi, která současnou ředitelku galerie před pár měsíci vybírala, byli odborníci, praktici i teoretici zastoupeni velmi pestře.

Naproti tomu výběr šéfů pražských divadel je v rukou pedagogů DAMU, případně členů Asociace profesionálních divadel, které Jan Burian šéfuje, skoro tradičně. Bylo tomu tak i v loňských výběrových řízení na šéfy Divadla na Vinohradech a Švandova divadla. Oba vyhráli rovněž pedagogové DAMU: Tomáš Töpfer a Daniel Hrbek. Popravdě nebylo moc z čeho vybírat. Zvlášť v případě Švandova divadla potenciální uchazeči ani do soutěže nevstoupili, protože svou šanci vyhrát už dopředu odhadli jako nulovou. Tentokrát to vypadá, že pedagogové myslí spíš na své absolventy než na své kolegy a rádi by jim místa v divadlech v komisi pojistili. Dá se to pochopit, ale je to krajně nešťastné.

I když připustíme, že tehdy i teď opravdu hrála roli pouze náhoda, není v zájmu magistrátu, možná i budoucích ředitelů, si podobné věci pohlídat? Dělat, že jsme nevěděli, když za každým jménem odborníka v usnesení rady o jmenování komise stojí černé na bílém „pedagog DAMU“?

Na všechny se nedostane

V Praze je ke stovce divadel a divadelních souborů. Město se k nim chová trochu jako ta myšička, co vařila kašičku a tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic... Pražský magistrát rozdává „kaši“, která obnáší 400 milionů korun ročně. Deset divadel financuje povinně, protože to jsou jeho příspěvkové organizace a pořádně je nakrmit musí. Ročně spapají 280 milionů. Nejchudší z nich jsou „Hurvínci“ s dvanácti miliony, nejbohatší s více než 60 miliony korun Divadlo na Vinohradech nebo Hudební divadlo Karlín. Zábradlí nebo Palmovka „spořádají“ každé něco málo přes 20 milionů ročně.

Těch zbývajících 120 milionů korun pomáhá městu rozdělovat odborná grantová komise. Divadla, co bývala příspěvkovými organizacemi a před deseti lety se takzvaně transformovala na neziskovky, jako Archa nebo Činoherní klub, od ní podle nepsaného „zvykového“ práva dostávají zhruba po dvaceti milionech. Další scény ale musejí vystačit jen s pár miliony, jiné dostanou stovky tisíc, nebo taky ani korunu. Mimochodem rovněž o pražských divadelních grantech řadu let rozhodovali děkan DAMU Jan Hančil a tehdejší proděkan Zdeněk A. Tichý.

Zájemci nevědí, do čeho jdou

O možnost pracovat v „příspěvkovém“ divadle, které má svou porci peněz mandatorně zaručenou v magistrátním rozpočtu a k ní k dispozici i vybavené jeviště a zavedený dům, je přirozeně zájem. Šéfy příspěvkových divadel jmenuje magistrát na radu odborníků zastoupených ve výběrové komisi.

Být ředitelem takové scény znamená dostat šanci dělat divadlo v relativně pohodlných profesionálních podmínkách a možnost pozvat si ke spolupráci režiséry a herce svého srdce. Je zdravé, když se konkurzy na taková místa vypisují každé čtyři roky až šest let. Ředitelé s umělecky kvalitním programem, který si našel diváky, snadno své pozice obhájí. A ti ostatní uvolní místo talentovanějším.

V Praze se dlouhá léta tahle přirozená obměna nekonala. Ředitelé nemuseli veřejnosti skládat účty ani ve výročních zprávách. Stačilo, když se nějak s politiky a magistrátními úředníky domluvili. Podle toho také pražské divadelnictví vypadá. Václav Novotný deklaroval odhodlání to změnit, ale první krok se mu moc nepovedl. A nejde jen o do očí bijící složení komise.

Část divadelníků také považuje vypsání výběrových řízení za předčasné. Navrhovali, aby magistrát hledal nové šéfy divadel teprve tehdy, až si ujasní, jak do budoucna s příspěvkovými scénami naloží, jaká budou pravidla pro jejich provoz a financování. Radní Novotný si totiž teprve před měsícem objednal u Divadelního ústavu studii, z níž se chce dozvědět, zda má i další magistrátní divadla „transformovat“, tedy změnit jejich právní subjektivitu. A také, co má město od svých divadel vlastně chtít. Studie má být hotová v březnu. Zájemci, kteří se budou o Zábradlí nebo Palmovku hlásit do 14. února, jak stojí v podmínkách, tak vlastně vůbec nevědí, do čeho jdou.

A aby byl zmatek úplný, je v podmínkách konkurzu na Palmovku uvedeno: „Při zpracování koncepce musí uchazeč vzít v úvahu fakt, že během jeho funkčního působení může hlavní město Praha vznést požadavek na změnu právnické osoby a změnu systému financování tohoto divadla.“ V podmínkách výběrového řízení na Zábradlí ale už nic takového není.Proč pražský magistrát nehledá nové šéfy divadel teprve tehdy, až si ujasní, jak do budoucna s příspěvkovými scénami naloží?

Dále se překvapivě a bez bližšího vysvětlení uvádí, že „Divadlo pod Palmovkou je považováno za kulturní prostor v širším slova smyslu, jenž by měl kromě funkcí uměleckých plnit i funkce komunitní“. Co si magistrát představuje pod termíny „kulturní prostor v širším slova smyslu“ či „komunitní funkce“, je opravdu záhada. Sál Palmovky je charakteristicky divadelní a moc jiných možností využití nemá. Snad nějaké intimnější kino. A komunitní funkce? Že by magistrát toužil po nějakém módním směru sociálního divadla?

Po uchazeči o šéfování Divadla Na zábradlí se naopak chce „program uměleckého využití Divadla Na zábradlí coby významné pražské adresy autorského divadla, vyhovující dispozicím divadelního prostoru. Předpokladem je, že koncepce se bude vyznačovat vyhraněným uměleckým názorem, korespondujícím se současnými tendencemi českého i světového divadla a dramatu a opřeným o výraznou tvůrčí individualitu.“ Tady alespoň požadavky navazují na tradiční profilaci scény, z níž vzešel Václav Havel, Jan Grossman nebo Petr Lébl.

Proč nepočkat ještě pár měsíců

Vypadá to, jako by magistrát měl už nyní – aniž by znal názor odborníků, u nichž si studii, co dál s pražskými divadly, objednal – nějaké konkrétní záměry, možná i ušité komusi na míru. Na to všechno má jako jejich zřizovatel jistě nezpochybnitelné právo. Proč se ale pak ptá na odborný názor Divadelního ústavu a rovnou sám neřekne, co s divadly do budoucna zamýšlí?

Otázka, proč se nepočká s vyhlášením konkurzů těch pár měsíců, než bude objednaná studie hotová, když už se čekalo dvacet let, se zkrátka nabízí. Padla i na diskusi Pražská divadelní síť – téma k řešení, která se konala 19. prosince na Nové scéně Národního divadla. Ve stejný den, kdy byly podmínky konkurzů zveřejněny. Radní Novotný na ni odpověděl záhadně, jako ta paní z Perníkové chaloupky ježibabě na dotaz „nešly-li tu tudy děti“. „Myslím, že se to stihne,“ zamlžil si radní. Nelze než doufat, že ví, co a proč dělá.

Počet příspěvků: 4, poslední 30.12.2012 05:55 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.