Diskuze
Zachrání demokracii a západní kulturu antielitářská rétorika?
Děkujeme za pochopení.
I. Patta 677
Namísto velkých slov
potřebujeme přízemní úvahu o penězích, o které jde až v první řadě. Počátek problému je spojen s německým kancléřem Konrádem Adenauerem. Právě on odstartoval éru bezdětnosti v Německu podpisem zákona o důchodové reformě z roku 1957. Od té doby Němci nemusí děti vychovávat, protože jim stáří zaplatí z odvodů sociálního "pojištění", úplně cizí děti. O dopadu na porodnost a možnosti vývoje dětí není sebemenších pochyb (Borchert J. Generační soudržnost a sociální stát, XV. mezinárodní konference o rodinné politice Praha 2016). Akutní nedostatek dětí v 60. letech (důvody proč se tak stalo, se nikdo nezabýval), následně vyvolal potřebu dovozu pracovních sil. Země jako Německo a Turecko si byli tradičně velmi blízké, proto příliv milionů tureckých imigrantů. Lidský příliv, který měl nahradit nedostatek vlastních dětí v německé populaci. Nedostatek dětí, který se zákonitě projevil s časovým odstupem jedné generace na zdevastovaném pracovním trhu. Špatné daňové a sociální zákonodárství se v Ně
I. Patta 677
Re: Namísto velkých slov II
Špatné daňové a sociální zákonodárství se v Německu od roku 1957 nezměnilo k lepšímu. Proto ztrácí Německo každou minutu jednoho novorozence (rok 2017). Jedno dítě, které se mělo narodit do vyrovnané populační bilance. Namísto velkých slov Němcům i nám (ztrácíme jednoho novorozence každých 13 minut), mohou pomoci jen tři legislativní opatření. 1. Daňový odpočet 50 % nákladů na výchovu dítěte. 2. Zavedení správné účetní metodiky při správě státního důchodového systému a tím zamezení jeho tunelování. 3. Totéž v případě stejně, tj. průběžně financovaného zdravotnictví. Jen tak lze rychle a trvale dosáhnout úhrnné plodnosti 2,1 dítěte/ženu a přestat hromadně vymírat.
V. Dudák
Vadí něco jiného - pokračování
Jsou to elity, které bohužel v posledních letech zcela popřely masarykovské "demokracie je diskuse" a učinili ve společnosti normou představu, že pokud máš jiný názor, jsi nepřítel a je potřeba tě onálepkovat a rozhodně se s tebou nebavit. Místo aby propojovaly, oddělují, a v tomto smyslu jsou největším nebezpečím demokracie. Abych tedy odpověděl na otázku v nadpisu Vašeho článku - antielitářská rétorika demokracii nezachrání, ale reforma elit (která asi nevzejde bez jejich pořádného a zaslouženého výprasku) by k tomu napomoci mohla. Není-li již pozdě.
V. Dudák
Vadí něco jiného
Dobrý den, přiznám se, že jsem zcela Vašemu článku asi neporozuměl, ale snad nebudu svou reakcí zcela "mimo mísu".
Chtěl bych trochu korigovat Váš názor, že do popředí kritiky se naše elity dostaly až v souvislosti s běženci. Od počátku 90. let zde byla kritika (často oprávněná) (ne)politických elit snažících se nastolovat nestandardní apolitickou politiku (jo jasně, ukázalo se, že ta standardní se nakonec moc nepovedla). Předmětem kritiky byly i jednostranné názory elit na problematiku Romů (již zde tabuizování některých témat a zkreslování pravdy) atd. V rovině intelektuální dlouhodobě kritizuje elity např. Petr Robejšek (s argumenty podle mého názoru "vyfutrovanými")..
To, proč elity ale zklamávají, má hlavně tento důvod: Již nejméně dvě desetiletí si budují skleněnou klec - mluví jen sami k sobě, přesvědčují přesvědčené. A naopak téměř vůbec nenaslouchají lidem, odmítají vnímat jejich tužby, obavy, strachy. Nechápou je a raději každého, pokud si ho vůbec všimnou, nálepkují. Elity jso