Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zabijáci v českém ovzduší

Evropa

  8:05
Koncentrace škodlivin sice od roku 1989 klesly a vzduch, který dýcháme, se od té doby změnil k nepoznání, ale objevujeme nové zabijáky, například uhlovodík benzo-a-pyren. Které další látky nejvíce poškozují zdraví, jak se do vzduchu dostávají a kdo je má na svědomí?

Ostravská zima. Inverze nad moravskoslezskou metropolí. foto: MAFRA

Čtvrtstoletí po pádu komunismu se český vzduch změnil k nepoznání. Imisní kalamity na hraničních horách jsou minulostí, především díky odsíření elektráren a tepláren už nevznikají tak extrémní smogové situace, při nichž by si děti musely povinně nasazovat respirátory.

Koncentrace nečistot se v řadě případů snížily řádově. I tak stále dýcháme polyaromatické uhlovodíky, bifenyly či formaldehyd, nezvratně poškozující lidské zdraví. Přehled, proč se té či oné látky obávat, čím vzniká a jak rozumět varováním, tvoří většinu obsahu tohoto článku a naleznete jej níže.

Nejpalčivější problém

Pokud bychom měli vybrat nejpalčivější aktuální problém českého ovzduší, stále naléhavěji se nabízejí prachové částečky do velikosti jednoho mikrometru a karcinogen benzo-a-pyren, jenž se na ně navazuje a proniká do organismu.

Měření koncentrací prachových částic do velikosti jednoho mikrometru v Česku prakticky neprobíhá, přístrojů s tak citlivým spektrem u nás funguje jen několik

„Koncentrace prachových částic se sice na Ostravsku snižují, ale množství benzo-a-pyrenu se naopak zvyšuje. To znamená, že se nedaří snížit výskyt velmi jemných prachových částic o velikosti jednoho mikrometru, na něž se váže nebezpečný benzo-a-pyren,“ zhodnotil situaci v nedávném rozhovoru pro LN Radim Šrám, předseda komise pro životní prostředí Akademie věd ČR.

Měření koncentrací prachových částic do velikosti jednoho mikrometru v Česku prakticky neprobíhá, přístrojů s tak citlivým spektrem u nás funguje jen několik. Jeden z nich má Zdravotní ústav v Ústí nad Labem, který jej získal v rámci mezinárodního výzkumu. Zjišťoval, jak ultrajemný prach na české a německé straně Krušných hor souvisí s výskytem chorob. „První výsledky ukazují, že když jsou zvýšené koncentrace menších částic, je zvýšená i nemocnost,“ komentuje Radim Šrám.

Projekt probíhající na severozápadní hranici dokázal, že prašnost je na české straně mnohem vyšší než u Němců a že nečistoty PM1 tu pocházejí především ze spalovacích procesů včetně lokálních topenišť, a nikoliv ze stavební a důlní činnosti, jak to bývá u větších částeček.

Do sklípků a do krve

Sledování benzo-a-pyrenu a „mikroprachu“ PM1 představuje poměrně velký zádrhel. Monitorovací síť Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) nedisponuje systémem zařízení, která by mohla kontinuálně pozorovat jejich výskyt nad celou republikou.

„Odhad ročních průměrných koncentrací benzo-a-pyrenu je zatížen největšími nejistotami plynoucími z nedostatečné hustoty měření. Na nejistotě mapy se podílí i nedostatečný počet měření na venkovských regionálních stanicích. Nejistotu vnáší i absence měření v malých sídlech, jež by z hlediska znečištění ovzduší benzo-a-pyrenem reprezentovala zásadní vliv lokálních topenišť,“ stěžuje si například ČHMÚ v předloňské ročence.

Koncentracím benzo-a-pyrenu vyšším než jeden nanogram je vystaveno 55 procent naší populace, na Ostravsku jsou koncentrace dokonce několikanásobně vyšší

A s nářkem výzkumníků souhlasí i ekologické organizace. Jindřich Petrlík, ředitel sdružení Arnika, mluví o „velkém problému“. Přidává, že hladiny karcinogenního benzo-a-pyrenu se často nezjišťují ani na měřicích stanicích ve větších sídlech na Ostravsku. „Jeho zvýšené koncentrace jsou hlavní potíž. Koncentracím vyšším než jeden nanogram je vystaveno 55 procent naší populace, na Ostravsku jsou koncentrace dokonce několikanásobně vyšší. Jde pak o dlouhodobé poškození populace, které se může projevit až po desítkách let. Když je ovlivňován těmito koncentracemi plod v těle matky, změny se mohou projevit až v následujících generacích,“ říká Radim Šrám.

Benzo-a-pyren se do těla člověka nejčastěji dostane tím, že se naváže na prachové částečky. Zatímco ty do velikosti 2,5 mikrometru se usazují v plicních sklípcích, menší částice PM1 pronikají až do krve. „V lidském těle se dostanou nejhlouběji, vážou na sebe řadu dalších nebezpečných látek, jako jsou například dioxiny či polyaromatické uhlovodíky,“ popisuje Jindřich Petrlík.

Jde se na nanočástice

Česká republika není výjimkou, s výzkumy ultrajemného prachu se v Evropě i ve světě teprve začíná. Jan Macoun, náměstek ředitele ČHMÚ pro ovzduší, tvrdí, že zrnka do velikosti jednoho mikrometru monitorují pouze v rámci experimentálních projektů, protože pro ně není zatím stanovený ani imisní limit. „Ve stadiu úvah jsou však ještě menší velikosti, posouváme se k nanočásticím, tedy do tisícin mikrometrů, mluví se o částečkách o velikosti od dvaceti do padesáti nanometrů,“ přibližuje Macoun možnou budoucnost.

Zrnka do velikosti jednoho mikrometru monitorují pouze v rámci experimentálních projektů, protože pro ně není zatím stanovený ani imisní limit

Jde ovšem o tak vzdálený výhled, že na něj ústav při současné modernizaci svého měřicího a laboratorního parku nemyslel. Do letošního 31. srpna zastaralou techniku ČHMÚ po celé republice vystřídají moderní měřidla za 300 milionů korun, na něž poslala většinu peněz Evropská unie. „Současné přístroje jsou už deset patnáct dvacet let staré, nesplňují některé požadavky, které po nás EU chce. Navíc jsou poruchové, a vyžadují proto velké náklady na provoz,“ pokračuje Macoun.

Díky masivní modernizaci by se meteorologové chtěli ve větší míře zaměřit na benzo-a-pyren. Využijí některé vyřazené stanice, jež stále zůstávají funkční. „Máme plány, podle nichž bychom rádi proměřili venkovská sídla. Stanice tam nebudou umístěny natrvalo, budeme měřit jen v rámci kampaní po určitou dobu,“ nastiňuje Macoun.

Pozor na sousedy

Právě tato sledování by měla konečně věrohodně odpovědět na to, jak se na zvyšujícím výskytu karcinogenu v českém a moravském ovzduší podepisují nezodpovědní topiči, kteří doma v kamnech pálí i odpadky včetně umělých hmot.

I po výměně kotlů to pořád budou lokální topeniště a nikdo neví, co tam lidi budou spalovat...

„Odběry na vesnicích ukázaly, že zátěž benzo-a-pyrenem tam může být vyšší než ve městech. Záleží, jak odpovědně se lidé chovají,“ glosuje to Šrám, jenž v rámci výzkumů sledoval znečištění v pánevních okresech severních Čech a také třeba v Prachaticích. Tam se prokázalo, že lokální topeniště není dobré přehlížet. „Jak se začal zdražovat zemní plyn, lidé se opět vraceli k pevným palivům a v Prachaticích se koncentrace benzo-a-pyrenu zvýšila o jeden nanogram,“ říká Šrám.

Přesto nepatří mezi příznivce kotlíkových dotací na obnovu zastaralých pecí v domácnostech. „I po výměně kotlů to pořád budou lokální topeniště a nikdo neví, co tam lidi budou spalovat. Není to zas tak skvělé, jak se předpokládá,“ postěžoval si v loňském rozhovoru v LN.

ATLAS ČESKÉHO OVZDUŠÍ

Oxid siřičitý (SO2)

  • Varování: toxický
  • Charakteristika: Oxid siřičitý reaguje s barvivem rostlin a narušuje fotosyntézu. V ovzduší oxiduje s kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je dohromady s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů. Ty mimo jiné způsobily v minulých dekádách likvidaci lesů Krušných a Jizerských hor či Krkonoš na polské straně.
  • Vývoj po roce 1989: Nejdříve došlo k razantnímu poklesu jeho emisí, mezi lety 1990 a 2006 téměř o 90 procent díky instalaci odsiřovacích zařízení a odlučovačů popílků a rekonstrukci elektrárenských kotlů. Snižování obsahu síry v motorové naftě zase způsobilo pokles emisí oxidů z dopravy. V posledních letech však opět stoupají emise z lokálních topenišť, což souvisí s návratem k levnějším pevným palivům.
  • Jak vzniká: Největší podíl nese člověk, především jde o spalování fosilních paliv – jak v průmyslu (například v hnědouhelných elektrárnách), tak v domácích topeništích.
  • Čím je nebezpečný: Oxid siřičitý působí dráždivě na sliznice dýchacích cest. Podporuje záněty průdušek a astma.
  • Povolený imisní limit: 125 g.m-3/24 hod, maximem jsou tři takové dny, tato hranice v Česku nebývá překročena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013 (vypouštějících skupinu plynů způsobujících kyselé srážky včetně oxidu siřičitého): elektrárny Počerady, Prunéřov, Ledvice (všechny v Ústeckém kraji), elektrárna Mělník (Středočeský kraj), elektrárna Opatovice (Pardubický kraj)

Polétavý prach PM10, PM2,5

(číslo udává velikost částice v mikrometrech)

  • Varování: zdraví škodlivý
  • Charakteristika: Částice zamořují ovzduší a především během zimních topných sezon vyvolávají smogové situace.
  • Vývoj po roce 1989: V prvních letech množství vypouštěného prachu klesalo, v poslední době ale stagnuje a někde se opět zvyšuje (především v ostravské a karvinské aglomeraci). Za snižování mohlo zekologičtění průmyslových provozů a plynofikace v 90. letech, návrat lidí k pevným palivům a intenzivní průmyslová výroba spolu s dopravou křivku opět zvedají.
  • Jak vzniká: Téměř výhradně lidskou činností – při spalovaní, tavení rud, ale také z odkryté půdy (například povrchové velkolomy); čím menší průměr částice má, tím déle zůstává v ovzduší.
  • Čím je nebezpečný: Částice velké okolo 10 mikrometrů se zachytávají v horních cestách dýchacích, menší mohou pronikat dál do dolních dýchacích cest. Vůbec nejnebezpečnější jsou částice menší než 2,5 mikrometru, které se mohou dostat až do plicních sklípků a dále do krve. Na polétavý prach se vážou těkavé organické látky, v lidském organismu pak působí toxicky. Prach způsobuje kardiovaskulární onemocnění, choroby dýchacích cest, snižuje délku života a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. V důsledku navázaných těkavých látek může způsobovat rakovinu.
  • Povolený imisní limit: PM10: 50 g.m-3/den, PM2,5: 25 g.m-3/rok; limit se může přečerpat 35 dnů v roce, řada měst však tuto hranici každoročně překročí (například Ostrava, Havířov, Kladno jich mívají i kolem stovky, Litoměřice padesát až šedesát).
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: ArcelorMittal Ostrava, Třinecké železárny (Moravskoslezský kraj), elektrárny Prunéřov, Počerady (obě Ústecký kraj), elektrárna Chvaletice (Pardubický kraj)

Oxidy dusíku

(oxid dusičitý NO2, oxid dusnatý NO a další sloučeniny)

  • Varování: vysoce toxické
  • Charakteristika: Společně s oxidy síry je oxid dusičitý součástí takzvaných kyselých dešťů. Současně s kyslíkem a těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku fotochemického smogu. Oxidy dusíku se podílejí na globálním oteplování i tvorbě kyselých dešťů.
  • Vývoj po roce 1989: Do roku 1999 výskyt klesal, pak ale začal stagnovat a mírně se zvyšovat. Snižování emisí na velkých stacionárních zdrojích vyvažuje výrazný nárůst emisí z dopravy – roste počet vozidel.
  • Jak vznikají: Primárním zdrojem oxidů dusíku jsou motorová vozidla. Dalším zásadním zdrojem jsou emise ze spalovacích procesů ve velkých zdrojích.
  • Čím jsou nebezpečné: V plicích se většina vdechnutého oxidu dusičitého (až 60 procent) dostává do krve, kde je přeměněn na dusitany a dusičnany. Dráždí také sliznice dýchacích cest.
  • Povolený imisní limit: NO2: 200 g.m-3/hod., hodinová hladina může být překročena jen osmnáctkrát do roka, to se ale v Česku nestává, vysokých hodnot nečistota dosahuje tam, kde má doprava vysokou intenzitu (Ostrava, Brno, Praha).
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013 (vypouštějících skleníkové plyny včetně oxidu dusného): elektrárny Počerady, Prunéřov, Tušimice (vše Ústecký kraj), Sokolovská uhelná – Vřesová (Karlovarský kraj), Unipetrol RPA Litvínov (Ústecký kraj)

Přízemní ozon

  • Varování: zdraví škodlivý
  • Charakteristika: Na rozdíl od ozonu ve stratosféře je přízemní ozon zdraví nebezpečný. Vyskytuje se těsně nad zemí.
  • Vývoj po roce 1989: Měří se od roku 1992, kvůli intenzivnímu automobilismu jeho koncentrace rostou.
  • Jak vzniká: Přízemní ozon vzniká chemickou reakcí za přítomnosti slunečního záření a vysoké koncentrace výfukových plynů (oxidů dusíku) z automobilů.
  • Čím je nebezpečný: Způsobuje dráždění dýchacích cest, podráždění očí a bolesti hlavy, může snížit funkci lidských plic.
  • Povolený imisní limit: 120 g.m-3/hod., limitních hodnot dosahuje především v teplých měsících tam, kde je intenzivní doprava.

Oxid uhelnatý

  • Varování: toxický
  • Charakteristika: Je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších látek znečišťujících ovzduší.
  • Vývoj po roce 1989: Množství nejdřív mírně klesalo, před deseti lety se trend zastavil.
  • Jak vzniká: Hlavním zdrojem jsou emise z dopravy a ze spalovacích procesů. Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů.
  • Čím je nebezpečný: Oxid uhelnatý působí negativně na srdce, cévní a nervový systém. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při vyšších koncentracích hrozí poruchy vidění a koordinace, bolesti hlavy, závratě, zmatečné chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.
  • Povolený imisní limit: 10 000 g.m-3/24 hod, k překročení limitu dochází jen při haváriích.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: Třinecké železárny, ArcelorMittal Ostrava (Moravskoslezský kraj), Mondi Štětí (Ústecký kraj), Evraz Vítkovice Steel, Viadrus Bohumín (oba Moravskoslezský kraj)

Formaldehyd

  • Varování: karcinogenní
  • Charakteristika: Je obsažen v syntetických pryskyřicích, lepidlech a v některých mořidlech na dřevo, ale i v oblečení, čisticích prostředcích, kosmetice, dokonce i v některých nekvalitních plyšových hračkách.
  • Vývoj po roce 1989: Největší problém představuje v uzavřených prostorech, kde se do ovzduší uvolňuje z nábytku či hraček, z tohoto pohledu se díky kvalitnějším technologiím situace zlepšuje.
  • Jak vzniká: Nejvíce formaldehydu vzniklého lidskou činností pochází z dopravních prostředků (lodí, letadel a automobilů) a průmyslového spalování. Formaldehyd se uvolňuje i při vytápění budov nebo při zemědělských procesech.
  • Čím je nebezpečný: Dráždí horní cesty dýchací a spojivky. Mluví se o něm jako o jedné z možných příčin atopického ekzému, chronických zánětů středního ucha a může nastartovat alergické stavy. Má karcinogenní a mutagenní účinky.
  • Povolený imisní limit: Krajní koncentrace ve vzduchu není stanovena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: Kronospan OSB Jihlava, Dřevozpracující družstvo Lukavec, Kronospan CR Jihlava (vše Vysočina), Dukol Ostrava, Rockwool Bohumín (oba Moravskoslezský kraj)

Styren

  • Varování: zdraví škodlivý
  • Charakteristika: Je možné na něj narazit v ovzduší, ale i ve vodě a v půdě. Obsažen je v pryži, umělých hmotách, izolaci či obalech potravin, jeho nízké hodnoty se mohou vyskytnout také v ovoci i zelenině. V ovzduší podléhá celkem rychlému rozkladu a rovněž z povrchové vody a půdy se dobře odpařuje.
  • Vývoj po roce 1989: Vypouštěné množství závisí na průmyslové produkci, některé podniky emise snižují, jiné naopak zvyšují; styren mohou odbourávat biologické filtry či zkvalitnění výroby surovin, řešením je i dopalování emisí za vysokých teplot.
  • Jak vzniká: Nejvíce emisí styrenu pochází z chemických výrob (například stavebních materiálů), kde dochází k jeho zpracování. Nezanedbatelný podíl pochází z nejrůznějších spalovacích procesů. Významným zdrojem jsou odpadní vody z chemických procesů, odkud se uvolňuje do ovzduší.
  • Čím je nebezpečný: Negativní účinky na zdraví se dostavují především u pracovníků chemických provozů při vysokých krátkodobých koncentracích. Zaznamenán byl vliv na nervový systém, projevuje se depresemi, problémy se soustředěním a celkovou únavou. Styren může unikat i v bytech ze stavebního materiálu a tabákového kouře.
  • Povolený imisní limit: Krajní koncentrace ve vzduchu není stanovena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: Synthos Kralupy (Středočeský kraj), Peter – GFK Kocbeře (Královéhradecký kraj), GDP Koral Tišnov (Jihomoravský kraj), ACO Industries Přibyslav (Vysočina), Composite Components Choceň (Pardubický kraj)

Rtuť

  • Varování: toxická
  • Charakteristika: Rtuť se používá primárně na výrobu průmyslových chemikálií a v elektronice a elektrotechnice. Značné použití má také při výrobě amalgámů.
  • Vývoj po roce 1989: Kvůli levným minerálním hnojivům se rtuť dostávala především do půdy (kontaminovaná zemina byla hlavně na severní Moravě), dnes už jsou její koncentrace podlimitní; emise rtuti do vzduchu po prvotním úbytku začínají opět stoupat, v 90. letech je zastavilo zekologizování elektráren a instalace speciálních filtrů zachycujících páry rtuti.
  • Jak vzniká: Primárním zdrojem je spalování fosilních paliv a odpadů. Významné jsou emise způsobené těžbou a zpracováním rud s obsahem rtuti. Do půdy se dostává přes hnojiva a komunální odpad, část i přes průmyslové odpadní vody.
  • Čím je nebezpečná: Je kumulativní, z lidského organismu se vylučuje pomalu, koncentruje se především v ledvinách, kde může zůstat až desítky let, a v menší míře i v játrech a slezině. Chronická otrava způsobuje vypadávání vlasů a zubů, neurologické potíže, vyrážky či poškození mozku. Při jednorázové vysoké dávce rtuti se dostavují bolesti břicha, průjmy a zvracení. Může mít také vliv na plodnost.
  • Povolený imisní limit: Krajní koncentrace ve vzduchu není stanovena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: elektrárny Prunéřov a Počerady (obě Ústecký kraj), Třinecké železárny (Moravskoslezský kraj), Sokolovská uhelná – Vřesová (Karlovarský kraj), elektrárny Tušimice (Ústecký kraj)

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)

  • Varování: karcinogenní
  • Charakteristika: V prostředí přetrvávají velice dlouho, odolávají totiž přirozeným rozkladným procesům. V zimě jsou jejich koncentrace mnohem vyšší než v létě. Nejznámějším z nich je benzo-a-pyren.
  • Vývoj po roce 1989: Na začátku 90. let panovala nejkritičtější situace v hnědouhelné pánvi severozápadních Čech, díky zavedení nových technologií do elektráren a miliardovým investicím do plynofikace se koncentrace uhlovodíku začaly snižovat; v poslední době však množství benzo-a-pyrenu především na východní Moravě opět roste, velmi pravděpodobně je to důsledek návratu domácností k pevným palivům, dopravy a průmyslové činnosti.
  • Jak vznikají: PAU se tvoří převážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů, nafty, benzinu a plastů) v nevhodných zařízeních.
  • Čím jsou nebezpečné: Tyto sloučeniny mají mutagenní a karcinogenní vlastnosti, ohrožují zdravý vývoj plodu v těle matky. „Především zvyšují výskyt nádorů, nicméně spektrum je daleko širší. My víme, že zvyšují výskyt bronchitid u předškoláků, snižují kvalitu spermií, zvyšují výskyt kardiovaskulárních onemocnění či diabetu. Mohou poškozovat i mozek, jak ukazují testy na zvířatech,“ upřesňuje Radim Šrám, předseda komise pro životní prostředí Akademie věd ČR.
  • Povolený imisní limit: Benzo-a-pyren: 0,001 g.m-3/rok, především během topných sezon bývá mnohonásobně překračován.
  • Top znečišťovatelé v roce 2013: Jihomoravská armaturka Hodonín, (Jihomoravský kraj), Třinecké železárny, ArcelorMittal Ostrava (Moravskoslezský kraj)

Polychlorované bifenyly (PCB)

  • Varování: zdraví škodlivé
  • Charakteristika: Polychlorované bifenyly se ve vodě téměř nerozpouštějí, jsou velice stabilní, používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, barev, ale třeba i do inkoustů a rtěnek. V roce 1984 byla jejich výroba zakázána i v Československu, dalších pět let se však ještě používaly jako surovina.
  • Vývoj po roce 1989: Jejich množství klesá, ale nebezpečí představují staré ekologické zátěže – bifenyly se ve velkém množství a nekontrolovaně vypouštěly do půdy.
  • Jak vznikají: Bifenyly se rodí jako nezamýšlené vedlejší produkty v řadě průmyslových výrob (například v hutnictví, při spalování odpadů, v chemické výrobě sloučenin chloru).
  • Čím jsou nebezpečné: Vystavování se bifenylům ovlivňuje mozek, oči, srdce, imunitní systém, játra, ledviny, reprodukční systém a štítnou žlázu. Expozice těhotných žen může způsobovat snížení porodní váhy a neurologické poruchy dětí.
  • Povolený imisní limit: Krajní koncentrace ve vzduchu není stanovena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013 (vypouštějících endokrinní látky – kromě PCB ještě například chloralkany): Synthos Kralupy (Středočeský kraj), Peter – GFK Kocbeře (Královéhradecký kraj), GDP Koral Tišnov (Jihomoravský kraj), ACO Industries Přibyslav (Vysočina), Composite Components Choceň (Pardubický kraj)

Dioxiny

  • Varování: toxické
  • Charakteristika: Představují významný ekologický problém, jsou velmi málo rozpustné ve vodě a jen pomalu podléhají rozkladu. V prostředí přetrvávají velmi dlouho. Je možné je rozložit chemicky či spálením při velmi vysoké teplotě. Dioxiny patří mezi vůbec nejnebezpečnější látky znečisťující životní prostředí.
  • Vývoj po roce 1989: Koncentrace látek si drží trvalé hodnoty.
  • Jak vznikají: Dioxiny pocházejí především ze spalovacích procesů – ať už v průmyslu, v automobilech či při pálení nejrůznějších materiálů. Zvláště nebezpečné je spalování odpadu obsahujícího chlorované látky (například PVC).
  • Čím jsou nebezpečné: Navazují se na prachové mikročástice a usazují se v lidském těle, zvyšují pravděpodobnost onemocnění rakovinou a poškození vývoje plodu. Dlouhodobé působení dioxinů vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí: dioxiny se kumulují v těle.
  • Povolený imisní limit: Krajní koncentrace ve vzduchu není stanovena.
  • Top 5 znečišťovatelů v roce 2013: Z-Group Steel Holding Hrádek (Plzeňský kraj), Geosan Group Neratovice (Středočeský kraj), ArcelorMittal Ostrava (Moravskoslezský kraj), Sita CZ Trmice (Ústecký kraj), Třinecké železárny (Moravskoslezský kraj)

Kde hledat aktuální data a informace

  • Aktualizovaná hodinová data z celé své měřicí sítě zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav na svých internetových stránkách www.chmu.cz pod záložkou Informace o kvalitě ovzduší v ČR.
  • Dlouhodobé trendy a naměřené hodnoty shrnuje do statistik výroční materiál Znečištění ovzduší na území České republiky, který vytváří a zdarma poskytuje Český hydrometeorologický ústav (ke stažení na webových stránkách ústavu).
  • Existují i aplikace do chytrých mobilních telefonů. Jednou z nich je například nezpoplatněný SmogAlarm ostravského sdružení Čisté nebe (www.cistenebe.cz), který v přehledné formě zpracovává data Českého hydrometeorologického ústavu podle aktuální polohy uživatele.

Podklady pro informace k jednotlivým látkám jsme čerpali z těchto zdrojů: