Za zadání veřejné zakázky je každý zodpovědný sám

Od podzimu vstoupí v účinnost nový zákon o veřejných zakázkách. „Zákon má říkat jen principy a pravidla, jak se má veřejná zakázka zadat,“ říká v rozhovoru ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj. | foto: Foto Dan MaternaMAFRA
Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj.

Ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové v rozhovoru o novém zákonu o veřejných zakázkách, jenž by měl začít platit od podzimu, mimo jiné říká: „Nový zákon splňuje evropská pravidla, ale nepřevzali jsme ho otrocky. Oponenti zákon kritizují, protože ho neznají a bojí se nových věcí. Dáváme větší pravomoci, ale hlavně zodpovědnost zadavatelům – tady se vybudoval zvyk spoléhat se na nejnižší nabídkovou cenu. A to je i důvod nedočerpání fondů.

LIDOVÉ NOVINY: Od podzimu vstoupí v účinnost nový zákon o veřejných zakázkách. Malí zadavatelé chtěli pevná pravidla, ale ministerstvo se rozhodlo poskytnout zadavatelům více svobody, a tím pádem i zodpovědnosti. Pro kritiky to znamená nárůst korupčního potenciálu. Proč jste se rozhodla pro tento směr?

ŠLECHTOVÁ: To není o tom, že bych se rozhodla. Česká republika musela transponovat tři evropské směrnice z února 2014. Směrnice není zákon, popisuje cíle. Každý se ptal, nač se ptáte vy, když zákon vznikal. Cesta byla enormně trnitá. Každý se domnívá, že veřejným zakázkám rozumí a ví, co to je.

Především malí zadavatelé, což jsou starostové i například veřejné školy, by nejraději chtěli manuál od A do Z. To za ně stát neudělá.

Veřejná zakázka je celá investiční akce a kolikrát i zadavatelé si myslí, že jim tento zákon bude říkat, co mají dělat od projektové dokumentace po realizaci. Ale to on říkat nebude. Zákon má říkat jen principy a pravidla, jak se má veřejná zakázka zadat. Především malí zadavatelé, což jsou starostové i například veřejné školy, by nejraději chtěli manuál od A do Z. To za ně stát neudělá, každý sám je zodpovědný za zadání zakázky, my za ně zadávací zařízení nenapíšeme.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké cíle tedy evropská směrnice sleduje?

ŠLECHTOVÁ: Evropská komise si udělala analýzu, jak to vypadá v členských státech, vybrala si osm zemí, Česko mezi nimi, protože veřejné zakázky vnímá jako jeden z důvodů nedočerpání fondů. Komise dospěla k tomu, že náš zákon je enormně přísný a trochu diskriminuje zadavatele i uchazeče.

Nový zákon splňuje evropská pravidla, ale nepřevzali jsme ho otrocky. Oponenti zákon kritizují, protože ho neznají a bojí se nových věcí. Dáváme větší pravomoci, ale hlavně zodpovědnost zadavatelům – tady se vybudoval zvyk spoléhat se na nejnižší nabídkovou cenu. A to je i důvod nedočerpání fondů.

LIDOVÉ NOVINY: V jakém smyslu?

Evropská komise dospěla k tomu, že náš zákon je enormně přísný a trochu diskriminuje zadavatele i uchazeč

ŠLECHTOVÁ: Když se cena podsekla na třetinu odhadu, byla výsledkem mizerná kvalita, ale také řídícímu orgánu zbyly v balíku dvě třetiny peněz v situaci, kdy nebyly připraveny další možné projekty. Za uplynulé dva roky jsme nedočerpání stáhli na, jak odhaduji, méně než deset miliard, ale zneužívání kritérií v zákoně je důvodem, proč se nedočerpá, a úkazem, jak se tu zneužívají vícepráce. Při ceně podseknuté na třetinu měli dodavatelé pocit, že to doženou na vícepracích, což se i dělo. Evropská komise je povoluje do výše 50 procent, a to jak pro dílčí změnu smlouvy, tak i celkově.

Náš zákon skončil v podobě, kdy individuální změnu povoluje do 50 procent, celkovou kumulaci do třiceti. Chci zdůraznit, že pokud změna není řádně zdůvodněna a zadavatel ji neakceptuje, žádná změna smlouvy nebude. Tady je nutná pečlivá práce zadavatele, předvídatelnost zadávacího řízení. Nejde hodit odpovědnost na jiného – jen konkrétní zadavatel ví, co poptává.

LIDOVÉ NOVINY: Zvládne nový zákon odstranit tendenci soutěžit na cenu? Zákon je k tomu nenutí ani teď.

Pokud změna není řádně zdůvodněna a zadavatel ji neakceptuje, žádná změna smlouvy nebude. Tady je nutná pečlivá práce zadavatele, předvídatelnost zadávacího řízení.

ŠLECHTOVÁ: V současném zákoně je možné posoudit ekonomickou výhodnost nabídky, ale všichni se báli podnětů na antimonopolní úřad. Je bohužel pravda, že každý třetí neúspěšný uchazeč se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) obrátil už jen z principu a ÚOHS se zahltil. Co se týká ekonomické výhodnosti nabídky, každý zadavatel si mohl říct, jestli ho zajímá technická kvalita nabídky, nebo třeba projektový tým, ale nízká cena je jistota, dáte jí váhu 100 procent a je to.

LIDOVÉ NOVINY: Co se tedy změní?

ŠLECHTOVÁ: V novém zákoně rozšiřujeme povinná kritéria, vytáhli jsme ven projektový tým – každý zadavatel musí zhodnotit, jestli chce stavební dozor, ekonoma, projektového manažera, to si napíše do zadávací dokumentace a nasadí na to procento kritérií. Těším se, že se bude hodnotit i uchazeč samotný, například jestli není v insolvenci nebo jestli se nehlásí o další zakázku, přestože pro zadavatele něco předchozího nedodělal, mají soudní spor. Ministerstvo novým zákonem umožňuje vyloučení takového zájemce.

Vláda už schválila dvě nařízení, pracujeme na metodikách, teď jsme před vykopnutím té největší vůči komorám. Se Svazem průmyslu a Svazem podnikatelů ve stavebnictví řešíme rozmezí cen na určité typy stavebních zakázek. Tím chceme eliminovat podsekávání ceny, podnikatelské svazy mají k dispozici statistiky.

LIDOVÉ NOVINY: V metodice bude doporučení, kolik má co stát?

Těším se, že se bude hodnotit i uchazeč samotný, například jestli není v insolvenci nebo jestli se nehlásí o další zakázku, přestože pro zadavatele něco předchozího nedodělal, mají soudní spor

ŠLECHTOVÁ: Bude tam, jak zadat zakázku pro určitý typ řízení. Neřekneme, jaká cena je minimální, a je na zadavateli, zda využije cenové doporučení. Z konzultací víme, že jsou za to rádi, protože se budou mít od čeho odrazit. Zadavatel dostane nabídky, kde očekává 50 milionů, a jeden zájemce nabídne plnění za 20, další za 30 milionů – metodické cenové rozmezí bude moci využít, aby si sám stanovil odhad díla.

LIDOVÉ NOVINY: Co se týče vyloučení nespolehlivého dodavatele, bude možné vyloučit i toho, s kým měl špatnou zkušenost jiný zadavatel?

ŠLECHTOVÁ: Důležité je, aby zadavatel uměl vyloučení zdůvodnit, není nutné, aby měl s uchazečem špatnou zkušenost osobně. Může se to dozvědět odjinud, ale musí být schopný to odůvodnit. Nemůže se ale jen domnívat, musí mít důkazy. Je nutné motivovat zadavatele, aby si takové informace vzájemně sdělovali a aby nepřebírali dílo, pokud se domnívají, že je na něm něco chybně.

Stává se, že většina zadavatelů dílo raději převezme, protože například u IT zakázek dělají dodavatelé nátlak ve stylu: „Vezměte si to, nebo vám nedáme zdrojové kódy.“ I zadavatelská obec to musí brát vážně a kultivovat prostředí společnými silami. Nechci, aby se kdokoli nechal vydírat uchazeči, zákon dává nástroje, aby se to nedělo.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké má ale zadavatel možnosti, aby se o nepoctivém nebo nespolehlivém zadavateli dozvěděl, pokud ho sám nezná?

Nechci, aby se kdokoli nechal vydírat uchazeči, zákon dává nástroje, aby se to nedělo

ŠLECHTOVÁ: Žádný blacklist nebude, rozhodně nebude vedený oficiální rejstřík, protože je to protiprávní a diskriminační. Buď to bude zadavatel vědět, protože si to vzájemně sdělíme, může se to dozvědět i z veřejných zdrojů, vyplatí se hledat na internetu.

V tuto chvíli není jedna databáze, kde by byly všechny zakázky, ale ministerstvo pro místní rozvoj má takzvaný Národní elektronický nástroj (NEN), což je platforma pro zadávání zakázek. Od srpna je v ostrém provozu, teď je v něm zakázek za zhruba deset miliard. Vláda rozhodla, že od roku 2018 bude NEN povinný pro všechny zadavatele, protože v tomto systému se dá najít spousta informací.

LIDOVÉ NOVINY: Nicméně opravdu funkční nástroj to bude, až když v něm budou všechny veřejné zakázky povinně.

Žádný blacklist nebude, rozhodně nebude vedený oficiální rejstřík, protože je to protiprávní a diskriminační

ŠLECHTOVÁ: Ano, ale už teď v něm lze dohledat informace aspoň k těm zakázkám, které v něm jsou dobrovolně. Nástroj funguje dobře, než se spustil, najala jsem si experty i na bezpečnostní screening, kteří přišli na to, že v něm byla úplně volná databáze, odkud mohl kdokoli sebrat data všech veřejných zadavatelů.

LIDOVÉ NOVINY: Zákon také zamezuje tomu, aby se o veřejné zakázky hlásily firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou, ale Česká republika nemůže chtít, aby svoje majitele odkryly zahraniční firmy, ty skutečné vlastníky doloží jen čestným prohlášením. Není to diskriminační?

ŠLECHTOVÁ: Je to právní problém. Každý stát má svoji národní legislativu, podle které musí postupovat. Uvažovali jsme, že necháme rozkrýt vlastníky všech uchazečů, ale pokud jsou nabídky, o které usiluje 20 zájemců, zadavatel by to nezvládal. Proto jsme se rozhodli, že majitele odkryjí jen vítězné nabídky, a pokud se najde něco špatného, rozkryje vlastníky uchazeč na druhém místě.

Co se týče anonymních akcií, ty jsou v České republice zapovězené, v případě zahraničí musí být v čestném prohlášení uveden každý, kdo vlastní aspoň deset procent. Nemůžeme vstupovat do národní legislativy jednotlivých států, tohle je jediný způsob, jak to technicko-legislativně udělat.

LIDOVÉ NOVINY: A co když jsem česká firma se zahraniční matkou? Rozkryji vlastníka tím, že ukážu na třeba britskou firmu, nebo se musí postupovat dál? Protože tak se může majitel schovat.

Rozhodli jsme se, že majitele odkryjí jen vítězné nabídky, a pokud se najde něco špatného, rozkryje vlastníky uchazeč na druhém místě

ŠLECHTOVÁ: To je pravda, ale máme tu také zákon proti praní špinavých peněz a vítězové tendrů musejí prokázat majetkovou strukturu i podle tohoto zákona. Rozkrývání vlastnické struktury ale neznamená, že zadavatel bude policajtem, nejde o to, aby starosta s jednou sekretářkou řešil, jestli firma někde sídlí. Rozkrývání struktury jde do posledního vlastníka, kterého je možné nalézt, a zbytek řeší jiné zákony – třeba ten proti praní špinavých peněz nebo o střetu zájmů –, pak nastupuje i trestní zákoník.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmínila střet zájmů, je to oblast, která se nakonec vyčlenila z projednávání zákona o veřejných zakázkách. Jaký je váš názor na omezení přístupu do tendrů firmám, v nichž má podíl člen vlády?

ŠLECHTOVÁ: Hledali jsme veškeré judikáty a možnosti, jakým způsobem by to šlo, a jestli bychom za to nebyli potrestáni Evropskou komisí. Byla jsem velmi kritizována, že v Rakousku to funguje, ale taková regulace nepřísluší zákonu o veřejných zakázkách. Pokud se to má regulovat, je to v působnosti zákona o střetu zájmů, ale ne v normě, která stanovuje pravidla pro zadávání.

LIDOVÉ NOVINY: A dává to podle vás smysl? Nedá se taková regulace obejít tím, že člen vlády přepíše firmu na manželku nebo manžela?

Rozkrývání vlastnické struktury ale neznamená, že zadavatel bude policajtem, nejde o to, aby starosta s jednou sekretářkou řešil, jestli firma někde sídlí

ŠLECHTOVÁ: Existuje mnoho judikátů, i z Německa, že to není tak snadné. Pokud jde o veřejnou zakázku, přepis na osobu blízkou není tak jednoduchý.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou trustové struktury, které oddělují skutečného vlastníka dostatečně.

ŠLECHTOVÁ: Pak je ale otázkou, zda by se taková společnost vůbec mohla ucházet o veřejnou zakázku, záleží na nastavení kritérií. Řešili jsme například, jak naložit se společnostmi, které zaměstnávají handicapované osoby. Zákon umožňuje, že taková firma dostane ve výběrovém řízení automaticky patnáct bodů navíc. Podle mě to není optimální.

Každý kraj má případy, kdy se tyto společnosti přihlásí o zakázku a následně ji přeprodají někomu jinému, jsou jen naoko nastrčené. Jak se tímto plošným 15procentním navýšením bodů zvyšuje zaměstnanost handicapovaných osob? Nijak, je to jen nekalá praktika.

LIDOVÉ NOVINY: A řešení?

Pokud jde o veřejnou zakázku, přepis na osobu blízkou není tak jednoduchý

ŠLECHTOVÁ: Dali jsme to pryč a apelujeme na zadavatele, aby se naučili využívat sociální kritéria. Na příkladu – ministerstvo pro místní rozvoj bude žádat u protokolárních darů něco, co vytvoří chráněné dílny. Omezím to tak, aby se do zakázky mohly přihlásit jen firmy, které zaměstnávají jistý podíl handicapovaných. Tyto společnosti pak budou soutěžit jen mezi sebou v rámci jedné zakázky, což je mnohem lepší princip než automatické zvýhodnění.

Ministryně Šlechtová doufá, že se starostové přestanou bát

Osmělení policie a žalobců, aby se nebáli sáhnout i do vysoké politiky, patří k iniciativám expremiéra Petra Nečase. Vkládaly se do nich velké naděje, že se díky nim podaří rozkrýt a zastavit případy systémové korupce. Jenže vyšetřovatelé si zvykli zhusta zpochybňovat i výsledky tendrů jen proto, že v nich zadavatel nevybral nejnižší nabídnutou cenu.

Od podzimu ale začne platit nový zákon o veřejných zakázkách a ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO) chce, aby policejní zájem o nezávadná politická rozhodnutí opadl. Její resort proto začal orgány činné v trestním řízení učit, co v nové normě vlastně je.

Školení

„V první řadě školíme policii, soudy, zástupce ministerstva spravedlnosti, oslovili jsme i žalobce. Školíme je společně s antimonopolním úřadem, aby tyto instituce byly první, koho s novým zákonem seznámíme,“ říká v rozhovoru pro LN ministryně Šlechtová. Druhý důvod, proč se ministerstvo do vzdělávací akce pustilo, souvisí s tím prvním, zlepšením policejní znalosti. Šlechtová doufá, že se starostové přestanou v rámci výběrových řízení bát zvážit i jiná kritéria, než je nabídková cena, protože nejlevnější není vždy to nejvýhodnější.

Ministerstvo pro místní rozvoj je Národním orgánem pro koordinaci. To znamená, že mu chodí kopie všech trestních oznámení na veřejné zakázky spolufinancované z bruselských dotací. „Když se podívám, kolik jich sem chodí, rozhodli jsme se, že nejprve oslovíme orgány činné v trestním řízení, aby zákon uměly,“ uvádí Šlechtová. Příklady se dají najít po celé republice.

Například bývalou starostku Moravské Nové Vsi Janu Krutákovou předloni soud osvobodil od obžaloby, podle níž uzavřela pro obec nevýhodnou smlouvu. „Jedná se o absolutní dehonestaci člověka. Lidé z obce začali přecházet na druhý chodník, nikdo se se mnou nebavil a můj zdravotní stav se po všech stránkách zhoršil. Najít zaměstnání byl zásadní problém,“ uvedla tehdy Krutáková.

Na konci loňského roku si očišťující verdikt vyslechl i exstarosta Ralska Miroslav Králík. Toho žalobce vinil, že dal zakázku na právní služby nabídce, která nebyla nejnižší. V případě Jaroměře bylo na lavici obžalovaných celé zastupitelstvo, také kvůli ceně – nevybrali si nejvyšší nabídku za prodej hospody, protože zvolili podnikatele, který byl místní a s nímž měli dobré zkušenosti.

Jak omezit zbytečná řízení

Přesná statistika, kolik zastupitelů bylo obviněno z porušení zákona o zakázkách nebo zneužití pravomoci, neexistuje, ale z veřejně dostupných zdrojů lze vysledovat, že od začátku roku 2011 kriminalisté obvinili 150 starostů, radních a zastupitelů za něco, co souviselo s jejich politickou funkcí. Třetina z nich si vyslechla obžalobu a tři desítky odsudek. Zbylí zvládli dokázat, že se ničeho zlého nedopustili, ale jejich kariéra bývá zničena, stejně jako v případě Krutákové.

„Věříme, že profesionalizace a další vzdělávání orgánů činných v trestním řízení je jednou z cest, jak omezit zbytečná řízení. Taková jednak zatěžují tyto orgány tak, že se nemohou věnovat vyšetřování skutečné trestné činnosti, jednak jsou pro každého, kdo je vyšetřován, nadmíru stresující,“ uvádí předseda Svazu měst a obcí František Lukl s tím, že policie se musí zabývat každým podnětem, ale proškolení může napomoci, aby se s bezpředmětnými rychle vypořádala.

O velikosti strachu, který ze zakázek mezi zástupci samospráv je, svědčí i fakt, že vznikl speciální pojišťovací produkt přímo pro ně. Na začátku loňského roku novinku spustila pojišťovna Slavia, jde o pojištění osobní zodpovědnosti pro volené členy samospráv. Z pojistky se dají pokrýt pokuty, mimosoudní vyrovnání, náklady na právní služby, poradce nebo penále.

Nedávno k tomu Slavia přidala pojištění čerpání evropských dotací. „Ty jsou tématem, které naši klienti často zmiňují. Pokud už se žadatelům podařilo dotace získat, často si stěžovali, že jsou průběžně vystaveni riziku, že jim bude dotace krácena, nebo ji dokonce budou vracet,“ říká Lucie Ponertová, ředitelka průmyslového pojištění ve Slavii.

Jen základní mantinely

Když se nový zákon dával dohromady, přáli si starostové a další malí zadavatelé, jako jsou státní univerzity, aby jim norma striktně a přesně nastavila pravidla pro tendrování. Chtěli mít jistotu, že neudělají chybu, za kterou by je mohl někdo popotahovat. Nový zákon ale stojí na opačné filozofii – vytyčuje základní mantinely, sází na větší svobodu a s ní spojenou zodpovědnost.

„Veřejná zakázka je celá investiční akce a zadavatelé si kolikrát myslí, že jim tento zákon bude říkat, co mají dělat – od projektové dokumentace až po realizaci. Ale to za malé zadavatele stát neudělá, každý sám je za zadání zakázky zodpovědný. Jen konkrétní zadavatel sám ví, co přesně potřebuje a poptává,“ dodává ministryně.

Přesný návod starostové nebo rektoři nedostanou, ale ministerstvo nabízí školení i jim, k tomu dává dohromady detailní metodiky a doporučující ceník. Rozmezí reálných cen za určité typy stavebních zakázek dávají lidé z ministerstva pro místní rozvoj dohromady s odborníky ze Svazu průmyslu a Svazu podnikatelů ve stavebnictví, vychází se ze statistik.

Zadavatelé se pak budou moci podívat, jestli jim někdo v tendru nenabízí nerealisticky nízkou cenu, a při nepřijetí takové nabídky se opřít o metodické cenové rozmezí. „Řešení toho, aby se kritérium neomezovalo pouze na cenu, je v dostatečné metodické podpoře. Ministerstvo pro místní rozvoj nabídlo své odborníky, kteří budou pořádat výjezdní školení přímo v regionu,“ souhlasí s postupem Lukl. „Výuku“ nového zákona zatím od lidí z ministerstva pro místní rozvoj absolvovalo 2,5 tisíce lidí, celkem jich bude přibližně pět tisíc.

Úbytek podání na ÚOHS

Poradenská společnost Otidea udělala loni průzkum, nakolik je tendence rozhodovat se jenom podle nejnižší ceny mezi zadavateli rozšířená. Více než 75 procent respondentů uvedlo, že se tímto jediným kritériem řídí ve většině případů. „Jde o kritérium, které je z hlediska transparentnosti soutěže nenapadnutelné – tím pádem eliminuje riziko zrušení soutěže antimonopolním úřadem či osočování zadavatele,“ vysvětluje předseda Svazu měst a obcí, který je zároveň starostou Kyjova.

K soutěži pouze na cenu nenutí ani současný zákon, ale vytvořila se taková praxe a v mnoha případech i blud, že to jinak nejde. Příčin je několik, od toho, že si zadavatel se složitějším nastavením kritérií neporadí, nepřeje si být popotahován, až po fakt, že některé dotační programy důraz na cenu vyžadují v podmínkách.

Velkou roli hraje i to, že se rozmohl zvyk neúspěšných uchazečů obracet se pokaždé na antimonopolní úřad, který má sedm měsíců, aby rozhodl. Takových podání by mělo s novým zákonem ubýt, kauci bude třeba složit současně s podáním stížnosti, a pokud ji firma stáhne dřív, než úřad rozhodne, 35 procent z ní propadne státu.

Změny v novém zákonu o tendrech

  • U 83 procent ze všech zakázek za uplynulé dva roky rozhodla pouze cena, před deseti lety to bylo o 40 procent méně. Zákon proto klade větší důraz na to, aby zadavatelé hodnotili i jiná kritéria, například životnost, náklady údržby nebo kvalitu týmu.
  • S vysoutěženou cenou zakázky půjde hýbat o třetinu. Pokud ale dodavatel pořádně nezdůvodní, proč potřebuje změnu udělat, nic se měnit nebude. Navíc se do limitu přestane započítávat i to, co cenu nezmění, nebo ji dokonce sníží. Tak se to dělá nyní a zadavatelům se „prodražuje“ i to, na čem ušetřili.
  • Zatímco nyní je dělení zakázek na menší kusy považované spíš za podezřelé, nově k tomu budou zadavatelé vedeni, aby se k práci dostali i menší podnikatelé. Zároveň si budou moci město nebo stát vymínit, že subdodavatele zaplatí přímo, nikoli přes hlavního dodavatele stavby nebo služby. Tím se zabrání, aby na konci řetězce zůstaly neproplacené faktury.
  • Zadavatel bude moci vyloučit nabídku firmy, se kterou jsou špatné zkušenosti. Vyloučená firma bude mít možnost se do hry vrátit, když prokáže, že se napravila.

Karla Šlechtová

  • Je druhou ministryní pro místní rozvoj v Sobotkově vládě.
  • Ještě při studiích ekonomické fakulty pracovala jako projektová manažerka pro Czech Business Leaders Forum, pak se přesunula do Bruselu k organizaci CSR Europe, což je sdružení společensky odpovědných firem.
  • Po návratu řídila evropské projekty v soukromém sektoru, posledním působištěm před nástupem na MMR byla Česká správa sociálního zabezpečení.
  • Roku 2011 se stala ředitelkou odboru MMR, který chystal současné dotační období. Čtyři měsíce předtím, než se stala ministryní, pracovala v Úřadu vlády v odboru fondů EU.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.