Za vším hledej krávu aneb Antropologové na hnojárně?

Na serveru Britské listy se diskutuje, zda na Českou zemědělskou univerzitu patří třeba i antropologický výzkum v Kyrgyzstánu.

Jedním z nejslavnějších pasteveckých etnik, jež antropologové zkoumali, jsou Nuerové v Súdánu. Dobytek je pro ně vším. Pomáhají cizokrajné poznatky modernímu zemědělství? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jedním z nejslavnějších pasteveckých etnik, jež antropologové zkoumali, jsou Nuerové v Súdánu. Dobytek je pro ně vším. Pomáhají cizokrajné poznatky modernímu zemědělství? | foto: © koláž ČESKÁ POZICE, repro Indiana UniversityČeská pozice
Jedním z nejslavnějších pasteveckých etnik, jež antropologové zkoumali, jsou Nuerové v Súdánu. Dobytek je pro ně vším. Pomáhají cizokrajné poznatky modernímu zemědělství?

V roce 1940 publikoval britský sociální antropolog E. E. Evans-Pritchard, jenž studoval v Oxfordu a na prestižní London School of Economics (LSE), slavnou práci o Nuerech. Jmenuje se The Nuer a v druhé části názvu doplňuje, o čem je: jde o popis způsobu života a politických institucí nilotského lidu. Nuerové bývali pastevci, žijí v Súdánu a kráva je pro ně vším. Ne nadarmo užil Evans-Pritchard k jejich kultuře vhodné motto: „Cherchez la vache.“ Tedy za vším hledejme nikoliv ženu, nýbrž krávu...

Na klasiku, jež byla první anglickou etnografií, která se mi v prvním ročníku etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dostala do rukou, jsem si vzpomněl, když se na serveru Britské listy objevila série článků Štěpána Kotrby. Ten se zabývá – údajným – mrháním peněz na leckdy nepřesvědčivý výzkum České zemědělské univerzity (ČZU). Ve čtvrtém díle se publicista zaměřil na konkrétní granty: vedle vydaných milionů za články o tom, jak lépe napsat e-mail nebo o trapistickém pivovarnictví, zmiňuje i exotický výzkum kulturního antropologa Petra Kokaisla.

A tomu se budeme věnovat. Kotrba klade otázku, k čemu je českým zemědělcům výzkum změny kultury v Kyrgyzstánu. „Pro pasteveckou společnost je to důležité. Nejspíš se (ale) budeme pást, až všichni zemědělci budou dělat vědu či ekologii za státní peníze,“ píše o výzkumu, jenž je garantován Provozně ekonomickou fakultou ČZU.

Kokaislův tým se zabývá postsocialistickou transformací ve Střední Asii – často u kočovnických kultur Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Řešil v této věci již několik grantů (v celkové hodnotě asi 3,8 milionu korun); ten aktuální od Grantové agentury ČR poběží až do roku 2015.

Vytahaná finanční vemena?

Přestože se v článcích Britských listů o „tahání finančních vemen“ na ČZU objevuje řada jmen výzkumníků (a zřejmě skutečně i pseudovýzkumníků), obsažnou reakci zaslal redakci právě čerstvý docent Petr Kokaisl, jenž působí na pražské „hnojárně“ při katedře psychologie a vede tam antropologické kurzy. Vyučuje pět předmětů, mezi něž patří geografie náboženství, základy antropologie, ale i etnické menšiny v Evropě.

Antropolog: Obsah by měl být důležitější, než skutečnost, že vznikl na hnojárněKokaisl v úvodu píše, že dříve neměl o novinářích valné mínění kvůli jejich neobjektivitě (novináři jsou odborníci na cokoliv, mají slabost pro jednoduchá řešení a všeobecně osočují a podsouvají nepravdivé informace). Kotrbovi vyčítá, že se pražskou ČZU rozhodl morálně zlikvidovat. Nefér je prý i Kotrbovo vysmívání se zmiňovaným vědeckým publikacím, neboť je jasné, že třeba i jinde nemají všechny vědecké výstupy mimořádnou hodnotu.

Hájí pak i svůj výzkum, na němž by se dalo ušetřit: „Jistě by bylo možné, aby výzkumníci do Střední Asie nelétali letadlem, ale jezdili tam stopem, jistě by nemuseli bydlet v ubytovnách a hotelích, ale mohli by spát v parku, na nádraží nebo za vesnicí. Jistě by nemuseli výzkumníci tolik utrácet za jídlo, ale mohli by se spokojit s několika krajíčky chleba denně, nebo by si mohli případně i něco vyžebrat,“ odpovídá ironicky Kokaisl.

Hájí se také tím, že Česká zemědělská univerzita je přeci univerzitou a nemusí se na ní řešit jen věci užitečné pro zemědělce. Vždyť příspěvky z Britských listů také neputují jen k „britským“ čtenářům! „Pane Kotrbo, až budete příště tasit pero a budete psát podobné články, přečtěte si nejprve kritizované publikace. Obsah by totiž měl být důležitější, než skutečnost, zda obsah vznikl na hnojárně či někde jinde. O obsahu monografií a vědeckých článků můžeme diskutovat věcně, v případě iracionálních výpadů se lze jen pohádat,“ uzavírá svou obranu Kokaisl, pedagog ČZU.

Druhé antropologické intermezzo

Autor seriálu o výzkumu na ČZU si to nenechal líbit. „Petr Kokaisl je antropolog, zamilovaný do zemí Střední Asie. Nic proti tomu. Dělá vědu a je to poctivá věda. Proti jeho výzkumu (na rozdíl od jiných) nemám vůbec nic, kdyby... Kdyby ho neprováděl na ČZU. Jen čirou náhodou se totiž ocitl na škole, která, ač všeobjímající (univerzitou) se nazývá, je stále univerzitou ZEMĚDĚLSKOU. A autor zde učí na katedře PSYCHOLOGIE fakulty PROVOZNĚ EKONOMICKÉ,“ odvětil minulý čtvrtek Štěpán Kotrba.

Publicista: Vedení školy rozhoduje, zda se tam nemá vyučovat astronomie a v areálu stát třeba i hvězdárna...Diví se tomu, proč se na PEF ČZU vyučují specializované antropologické předměty, které jsou ekonomickému provozu a personalistice (odůvodnění existence katedry na fakultě) v naprosté většině vzdálené. Uznává, že za to Kokaisl nemůže; spíše je to věc vedení školy, rektora, děkanů a vědecké rady, která si rozhoduje, zda „se tam nemá vyučovat astronomie a zda v areálu nemá stát i hvězdárna“, abychom jej korektně citovali.

„Provozně ekonomická fakulta ČZU neuvěřitelně nabobtnala a stala se vesmírem sama pro sebe, s neuvěřitelným počtem studentů, kteří ke hnoji nikdy ani nečichli. Přitom původním smyslem, raison d‘etre její existence bylo rozšířit obzor vedoucím pracovníkům v zemědělství. Naučit je základům psychologie při práci s lidmi a personalistice, naučit je podnikové ekonomice, účetnictví a základům managementu, naučit je používat výpočetní techniku v řízení či plánování,“ tvrdí Kotrba.

Bývalo prý normální, že ti, kteří chtěli studovat zahraniční obchod, šli na Vysokou školu ekonomickou (VŠE). Kdo chtěl studovat počítače, šel na FEL ČVUT a matfyz. „Dnes provozně ekonomická fakulta, sama větší než VŠE, se ji snaží nahradit. Některé katedry se snaží nahradit informatické a kybernetické vzdělání ČVUT či MFF UK, jiné se snaží konkurovat katedrám psychologie LF či FF UK... Vždyť je to zvrhlé,“ uvádí na Britských listech publicista Kotrba.

Katedra psychologie se dle něj má věnovat fakultní orientaci, nikoliv výzkumům v Asii. Monografie „pro příležitostné zájemce“ si může Kokaisl, jenž se habilitoval nikoliv v antropologii či etnologii, ale v oboru sociálního a regionálního rozvoje, psát ve svém volnu: „Stejně jako to činí desítky a stovky vědců – koníčkářů, kteří neměli to štěstí, aby si našli teplý univerzitní flek a mohli si dělat, co chtějí.“ Anebo může jít na jinou univerzitu, která má antropologické bádání přímo v primárním popisu práce.

Skoroteologa do každé rodiny...

Konkrétní případ zbytnění jednoho oboru na jedné univerzitě ukazuje na problém daleko závažnějšího charakteru. Jde v případě této veřejné vysoké školy o Českou (zemědělskou) univerzitu nebo o Českou zemědělskou (univerzitu)? Podobně by se bylo možné tázat, zda potřebujeme tolik absolventů teologických fakult, kteří bývají většinou i bezvěrci, nevěnují se teologii, ale oborově historii, dějinám umění, bohemistice a – antropologii.

Jak loni ČESKÁ POZICE napsala, na pěti teologických fakultách v Česku studuje asi pět tisíc lidí. Nejstarší škola, Univerzita Karlova, má celkem tři takové fakulty, které nabízejí nejen bohoslovecké vzdělání. Z 928 registovaných študáků na Katolické teologické fakultě UK se dle jejího děkana Prokopa Brože dá očekávat, že kněžskému povolání se bude věnovat asi deset lidí z ročníku. Ostatní zamíří do státní správy, do charity, do pomáhajících profesí a rovněž do médií.

„Zaplaťpánbůh za to, že veřejné teologické fakulty kultivují ducha, etiku, rozvíjejí vzdělanost a navazují na nejlepší tradici křesťanství. Nicméně je validní otázkou, zda by fakulty neměly plně dostát svým názvům a zaměřit se na – teologii,“ uvedli jsme v článku, který se stejně jako spor Kotrby s Kokaislem ptá, zda se některé fakulty nerozšiřují zcela absurdně mimo svou specializaci, místo aby upřely síly na to, v čem mají vynikat.

Od lejna k vítězství nad OxBridge

Máme na to prostředky? Má na to Česko?Financování vysokých škol, které zohlednilo nabírané počty studentů, překopalo tradiční rozložení sil. A je třeba důrazně říci, že to není vina univerzit. Nevinen je též medializovaný Kokaisl, který dělá to, co má (a jeho knížku o pastevcích v Kyrgyzstánu a Kazachzstánu z roku 2007 jsem si také koupil). Musíme ale debatovat o tom, zda patří antropologové na hnojárnu. Máme na to prostředky? Má na to Česko? Třeba ano. Nevím. Nejsem však (naštěstí) tím, kdo by měl takto rozhodnout a zvážit klady i to druhé...

Ale i ten citovaný Evans-Pritchard, jenž obohatil sociální vědy od sociologie náboženství až po teorii politických systémů, začínal čarodějnictvím u afrických Azandů a také studiem nuerských pastevců, kteří se natírají lejnem. Doktorát si však udělal na London School of Economics, jež se shodou okolností v letošním hodnocení listu The Guardian stala pro obor antropologie nejlepší ve Velké Británii. Ano, před Oxfordem a Cambridge.