Za skandál ruských sportovců může hlavně antidopingová agentura

Systém antidopingové agentury má vady a je potřeba ho kontrolovat, říká v rozhovoru předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.

Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval. | foto: MAFRA
Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval.

Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru mimo jiné říká: „Musím říct, že jsem si myslel, že Rusové mají ve sportu větší vliv. Ale především jsem přesvědčen, že na rozdíl od 80. let nelze problém dopingu nahlížet jako problém systémový.“

LIDOVÉ NOVINY: Situace před olympiádou v Riu se vyhrocuje v politické rovině. Titulky novin plní dopingový skandál ruských sportovců, který podle zprávy Světové antidopingové agentury (WADA) měly krýt ruské úřady v čele s ministerstvem sportu. Je skutečně nutné i přes závažná zjištění trestat všechny ruské sportovce, jak po tom volá část mezinárodního sportovního hnutí?

KEJVAL: Ta zpráva je skutečně důkladná, sepsána je na více než stovce stran. Ale na dění kolem této kauzy koukám jako blázen. A musím říct, že jsem si myslel, že Rusové mají ve sportu větší vliv. Ale především jsem přesvědčen, že na rozdíl od 80. let nelze problém dopingu nahlížet jako problém systémový. Tehdy na Východě, ale i na Západě byly podpůrné prostředky pro sportovce skutečně tiše a někdy i méně tiše podporovány z politických struktur. Dnes tento problém, a to nechci doping nijak zlehčovat, nevnímám jako takto programovou záležitost. Na druhou stranu možná mám zkreslenou optiku přes Česko. Ne že bych mohl dát ruku do ohně úplně za všechny sportovce, ale za to, že neexistuje žádná systémová podpora dopingu, bych tu ruku do plamenů klidně strčil. On by to tady nikdo ani nedokázal ufinancovat. Je to totiž extrémně nákladná záležitost. Ale zpět k Rusům. Pro mě jsou v kauze dvě věci jemně řečeno zvláštní. Absolutně nechápu princip kolektivní viny a presumpce viny. Trest pro všechny sportovce, i v té formě, že se to prozatím týká jenom atletiky, je naprosto nepřijatelný a nespravedlivý. A druhá věc je, že já tuto záležitost nevnímám primárně jako selhání ruských atletů nebo sportovců, ale především jako selhání systému antidopingové agentury.

LIDOVÉ NOVINY: V čem WADA selhala?

Zkušebna vzorků byla certifikována antidopingovou agenturou. Jestli tam docházelo k selháním a k podvodům, je namístě se ptát, jak kontrolovala WADA odebírání vzorků.

KEJVAL: Zkušebna vzorků byla certifikována antidopingovou agenturou. Jestli tam docházelo k selháním a k podvodům, je namístě se ptát, jak kontrolovala WADA odebírání vzorků, jak si pohlídala systém s jejich nakládáním... Takže pro mě je nyní nejdůležitější to, jaká opatření a poučení vyplynou z této kauzy právě pro antidopingovou agenturu. Jaké změny provede ve své vlastní organizaci a jaké to bude mít důsledky.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké by to měly být?

KEJVAL: Tak minimálně za to byl někdo zodpovědný, kdo by se z toho měl zodpovídat. Je třeba zdůraznit, že na olympijských hrách, byť v Soči, neodebírají vzorky Rusové, odebírá je WADA. A kontroluje je ve zkušebnách, které sama certifikovala. A když teď tvrdí, že v moskevské zkušebně se vzorky někdo manipuloval, tak proč je neposílala do jiné zkušebny? Takový Kolín nad Rýnem není od Soči o tolik dál než Moskva. Od začátku do konce je to vada systému. To, že se to dělo na ruské olympiádě, neznamená, že se to nemůže zítra dít kdekoliv jinde. A jediní, kdo na to alespoň prozatím doplatí, jsou sportovci, kteří nejsou za stav věci odpovědní. Ti jsou oběťmi.

LIDOVÉ NOVINY: Už v minulosti jste mluvil o tom, že by se fungování WADA mělo pozměnit. Že by tamměl být větší systém kontroly, jakýchsi druhých očí...

KEJVAL: O tom shodou okolností mluvil tady v Praze na zasedání olympijských výborů předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach a kupodivu bez jakékoliv mediální odezvy. A to krátce po první zprávě k ruským atletům. A řekl v podstatě to, co teď říkám já, že systém WADA má vady a že ten systém je třeba kontrolovat. Když se podíváte na konkrétní dopingové skandály hlouběji, zjistíte, že často se odborníci, kteří pracují pro WADA, objeví v některých kauzách na té druhé straně, tedy na straně dopujících sportovců. To je trochu jako v IT byznysu, kdy výrobci antivirů sami vypouštějí viry, proti kterým pak počítače chrání. Takže je potřeba činnost WADA podřídit nějakému důraznějšímu systému kontroly.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by to mělo vypadat? V této chvíli se proti jejím závěrům dá odvolat ke sportovnímu arbitrážnímu soudu v Lausanne. Měl by si jakousi kontrolní komisi pro WADA vytvořit třeba Mezinárodní olympijský výbor?

Někde jsou přísní, takže stejný distanc dostane ten, kdo si neuvědomil, že v kapkách do nosu je efedrin, i ten, komu je ve vzorku nalezen nandrolon, který se tam rozhodně nemohl dostat jinak než úmyslným dopingem.

KEJVAL: To určitě ne, olympijský výbor se určitě nechce napřímo zapojovat do činnosti WADA. Jednou z možností ale je, že by přímo v rámci agentury vznikl kontrolní výbor, je možné si to představit jako nezávislý auditní orgán, tak jako je třeba na ministerstvu financí, který by nepodléhal vedení WADA. Anebo by podobný kontrolní orgán mohl vzniknout jako stálá instituce na půdorysu právě toho arbitrážního soudu v Lausanne, který má samozřejmě už dnes možnost přezkoumávat testy, ale bylo by to více institucionalizované. Což by bylo v souladu se snahou tento tribunál posílit. Dosud totiž záleží v případě dopingu ve velké míře na rozhodnutí národních orgánů, jaký bude trest. Někde jsou přísní, takže stejný distanc dostane ten, kdo si neuvědomil, že v kapkách do nosu je efedrin, i ten, komu je ve vzorku nalezen nandrolon, který se tam rozhodně nemohl dostat jinak než úmyslným dopingem. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach chtěl, aby se systém trestů více sladil po celém světě. Ale je to samozřejmě velmi složité, protože by se musely měnit i zákony ve 204 členských zemích mezinárodního olympijského hnutí.

LIDOVÉ NOVINY: Když mluvíme o arbitrážním soudu, myšlenka je taková, že sportovci by měli podléhat plně jeho rozhodnutí. Ovšem případ německé rychlobruslařky Claudie Pechsteinové ukazuje, že je možné obracet se na civilní justici, kde se konkrétně ona zatím neúspěšně snaží dosáhnout náhrady škody za to, že nemohla startovat. A chce to dotáhnout až před soud pro lidská práva. To sílu lausannského tribunálu oslabuje...

KEJVAL: V tomto skutečně je slabina systému. Národní právní systém je v těchto případech nadřazen mezinárodnímu právnímu systému. Samozřejmě že snaha, kterou má primárně Thomas Bach, jenž mimochodem Pechsteinovou řešil jako šéf německého olympijského výboru, je, aby se praxe změnila a národní justice přijala nadřazenost rozhodnutí sportovních orgánů. Což je samozřejmě velmi těžko aplikovatelné. Bach ovšem tvrdí, že v Německu se mu daří tuto myšlenku prosazovat. Přes Německo by se to dalo prosadit v rámci Evropské unie, a pokud by se pak postupně podařilo přesvědčit Rusko, Čínu a Spojené státy, má vyhráno.

LIDOVÉ NOVINY: Přesuňme se z oblasti politiky a soudů ke zdravotnické problematice. Kvůli viru zika odmítli na olympiádu jet naši nejlepší tenisté Tomáš Berdych a Karolína Plíšková. Jak to vnímáte?

KEJVAL: Ve dvou rovinách. Co se týče samotného viru zika, tak z mého pohledu jsou PR schopnosti farmaceutických firem absolutně nepřekonatelné. S železnou pravidelností se vynoří nějaká pseudokauza s nebezpečným virem. A pozoruhodné je, že vždy ta kauza končí tím, že se objeví zázračně rychle lék nebo vakcína. To byl třeba případ eboly. Přitom vyvinout nový lék se všemi testy trvá minimálně dekádu, spíš dvě, ale v těchto případech je lék na stole do půl roku. Takže za mě je zika nafouknutá bublina číslo bůhvíkolik. Ale dělaná mistrně. Musíte vzít v úvahu, že sportovci jsou mladí lidé, kteří buď uvažují o založení rodiny, nebo ji právě založili, a záběry na děti postižené tímto virem samozřejmě působí velmi emotivně. Takže, a to je ta druhá rovina, já se při této masáži nikomu z nich nedivím, že může podlehnout, a proto jsem schopen rozhodnutí Tomáše nebo Karolíny respektovat. I když s ním nesouhlasím a mrzí mě to.

LIDOVÉ NOVINY: Nejsou ovšem jediní, odmítli i další tenisté. Pak také odmítají jet prestižní golfisté. Trochu mi to přijde, že olympiádu vzdávají sportovci, pro něž olympijská medaile není tím vrcholem, že vítězství v jiném závodě je vlastně prestižnější.

Co se týče viru zika, tak z mého pohledu jsou PR schopnosti farmaceutických firem absolutně nepřekonatelné. S železnou pravidelností se vynoří nějaká pseudokauza s nebezpečným virem.

KEJVAL: V případě golfu máte pravdu. U tenisu to už tak nevnímám. Ten začínal na olympiádě v roce 1988 a tehdy zvítězil náš Miloš Mečíř, ovšem za neúčasti valné části světové špičky, pro niž neměl olympijský turnaj dostatečnou prestiž. Ale postupem doby je dle mého na úrovni grandslamových turnajů. Třeba Rafael Nadal vynechal Wimbledon, aby se připravil maximálně na olympiádu. A golf je v Riu poprvé a je ve stejné situaci. Až čas ukáže, jestli se tomuto turnaji podaří dosáhnout stejné prestiže, jako má třeba British Open. Ale rozhodně bych to nevnímal tak, že některé olympijské medaile jsou méně prestižní než jiné.

LIDOVÉ NOVINY: Vraťme se k našim sportovcům. Aktuálně jich odjíždí bojovat o medaile 106. Tato výprava je historicky nejmenší. Co to ukazuje?

KEJVAL: Jednoznačně to, že šlo málo peněz do sportu. A projevuje se to především u kolektivních sportů. Ostatně je to poprvé, co nemáme na olympiádě žádný kolektivní sport. To ukazuje, že v těch individuálních se to dá ještě i s málo penězi utáhnout díky tomu, že máte třeba jednoho famózního trenéra a pár talentů, kteří si jdou za svým. Příkladem budiž Honza Železný, který je vážně génius. Díky němu se nám ani naši oštěpaři nemohou vejít do nominací, kolik jich máme na světové úrovni. Ale u kolektivního sportu to tímto neobejdete.

LIDOVÉ NOVINY: Peněz ve sportu zas tak málo není, jen se možná nevyužívají úplně účelně. Ale vždy se tato mantra vytáhne při neúspěších našich reprezentací. Není to jen taková jednoduchá výmluva – my jsme nepostoupili dál na mistrovství Evropy, protože je málo peněz ve sportu?

KEJVAL: Samozřejmě i u využívání peněz je vždy možné něco zlepšit. Ale skutečně teď byl sport velmi výrazně podfinancován. A dá se to ukázat na jednoduchém příkladu. Martina Sáblíková. Pořád se divíme, jak to, že nejede na olympiádu. Jenže cyklistický svaz prostě nemá peníze na to, aby vydržoval člověka, který bude zodpovědný za ženskou cyklistiku na mezinárodním poli, kvůli jedné Sáblíkové, která je primárně rychlobruslařka. A fotbalisti? Pojďte to porovnat s visegrádskou čtyřkou. Před deseti lety by nám nikdo z členů tohoto uskupení nesahal ani po kotníky. Ale zatímco tady se neustále ve sportu škrtalo, Viktor Orbán v Maďarsku extrémně podpořil právě fotbal, on je fotbalový maniak, na mistrovství tam byl s nimi celou dobu. Slovensko totéž, Robert Fico ohromně fotbal podporuje, za jeho vlády otevřeli desítky nových hřišť. Polsko díky pořádání šampionátu napumpovalo do fotbalu neskutečné peníze. A všechny tyto tři státy skončily teď na mistrovství lépe než my. Takže mi neříkejte, že o peníze nejde. To je stejné jako ve vědě. Když bude vláda podporovat nanotechnologie, budeme mít famózní nanotechnologická centra, když nedá ani korunu, budeme tu mít jednotlivé úspěšné vědce, jako byl případ profesora Holého.

Jiří Kejval (48)

  • Byl dlouholetým československým a českým reprezentantem ve veslování, mnohonásobný mistr republiky.

  • Od roku 1996 je předsedou Českého veslařského svazu.

  • V roce 2006 se stal členem výkonného výboru Českého olympijského výboru, od roku 2012 je jeho předsedou.

  • V době vysokoškolských studií založil společnost TECHO, vyrábějící kancelářský nábytek. V roce 2008 prodal TECHO nizozemské interiérové firmě Royal Ahrend a později se stal členem jejího představenstva.