Holešovická tržnice je přízračné a k večeru celkem vylidněné místo s venkovními stánky a dlouhými halami. V jedné z nich má ateliér Jan Kaláb. V patře nad ním je veřejný dům, naproti sídlí jeho domovská Trafo Gallery. Do konce minulého roku v ní návštěvník mohl shlédnout výstavu umělcových obrazů a objektů nazvanou Point of Space. Lidé si na úvodním panelu výstavy mohli přečíst tato Kalábova slova: „Párkrát se mi stalo, že jsem při tvorbě pocítil absolutní štěstí, že jsem na pramenu a přesně vím, co dělám. Někdy to přijde těsně před posledním tahem přinášejícím dokončení díla, u kterého vím, že jsem se posunul dál a překonal svoje možnosti.“
Čtyřicetiletý malíř a sochař je mezinárodně uznávaným autorem, řadu let však byl ilegálním průkopníkem českého street artu. Stál u zrodu alternativní, nyní již zbourané Trafačky v pražských Vysočanech. V roce 2008 se podílel na vzniku prvního Mezinárodního street art a graffiti festivalu NAMES, o čtyři roky později byl u počátků výstavního projektu Městem posedlí v Galerii hlavního města Prahy.
Má za sebou i několik samostatných výstav abstraktních maleb, například autorskou expozici v pražské The Chemistry Gallery (Děravé plány) plnou pro něj tak příznačných geometrických kompozic. Účastnil se i řady festivalů umění po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří expozice Metropolis v čínské Šangaji, která byla v českém pavilonu otevřena v rámci výstavy EXPO 2010. Nyní – u příležitosti umělcových kulatin – vychází také krásná i obsáhlá monografie shrnující dosavadní Kalábovy tvůrčí aktivity.
Z okraje do centra zájmu
Street art byl dříve okrajovou formou uměleckého vyjádření. To už ale neplatí. Ve světě je nejzářivější hvězdou streetartista Banksy. Provokatér. Nedávno na sebe upozornil tím, že přímo před zraky návštěvníků londýnské aukce nechal – pomocí skrytého mechanismu – zničit svůj obraz (vydražený za třicet milionů). A jiní, již zesnulí legendární malíři Keith Haring nebo Jean-Michel Basquiat mají výstavy v nejprestižnějších světových institucích.
Street art je životním stylem, ale i obchodním artiklem. Je výrazem dobrého vkusu přijímat toto umění ověnčené aurou buřičství. Jeho oblibě napomáhá nejen zdravé sebevědomí protagonistů a hladový trh, ale i zvědavá média. |
Street art, na rozdíl od pop artu, vzešel z ulice – stejně jako v hudbě hip hop. Oba trendy (původně dvě strany téže mince) mají kořeny na newyorských předměstích a v černošských ghettech. Postupně se etabloval na pódiích či v kamenných galeriích a stal se součástí mainstreamu. Hranice mezi alternativní a oficiální tvorbou jsou pohyblivé, zastřené a relativní.
Street art je životním stylem, ale i obchodním artiklem. Je výrazem dobrého vkusu přijímat toto umění ověnčené aurou buřičství. Jeho oblibě napomáhá nejen zdravé sebevědomí protagonistů a hladový trh, ale i zvědavá média. Pro ně je street art vítaným tématem – vždyť někteří umělci to „dotáhli“ z undergroundové pouliční komunity do blyštivých galerií i do nabídky zámožných aukčních domů! „Pravověrní“ jsou touto komerční „zradou“ pohoršeni, někteří jiní to ale neřeší. To je osud snad všech původně novátorských nekonvenčních projevů.
Útěky před policií
I Kalábův příběh má „divoké“ počátky – v 90. letech. Od patnácti vyrážel na „záškodnické“ akce. Jeho první dílo vzniklo v roce 1993. Začal si hledat vlastní styl. Veřejný prostor se postupně plnil jeho přezdívkami (Splesh, Cakes nebo Point). Kalábovy nejčastěji textové graffiti vynikaly výtvarností i vynalézavou stylizací. Vyskytovaly se na nečekaných místech a nebyly zrovna vítány. Ostraha postižených areálů či městská policie byla jejich autorovi v patách a někdy i úspěšně zasáhla. Sankce a podmíněné tresty se rychle kupily.
Jméno Point (nejznámější z přezdívek) se začalo objevovat i v zahraničí. Od roku 2000 mladý rebel pobýval (a projevoval se) v New Yorku, Rio de Janeiru nebo Sao Paulu. Procestoval takřka celý svět. Značil zdi, tunely metra, vysoké komíny i hluboké šachty. Přes emočně vypjaté akce však zbytečná nebezpečí nevyhledával a na rozdíl od mnohých „writerů“ přežil bez úhony. Bylo to dobrodružné, avšak pomíjivé, adekvátní věku. Kaláb alias Point vytvořil stovky graffiti pro sebe, ale časem i pro známé firmy.
Kalábovy nejčastěji textové graffiti vynikaly výtvarností i vynalézavou stylizací. Vyskytovaly se na nečekaných místech a nebyly zrovna vítány. Ostraha postižených areálů či městská policie byla jejich autorovi v patách a někdy i úspěšně zasáhla. Sankce a podmíněné tresty se rychle kupily. |
V Praze se postupně začala mísit ilegální graffiti činnost s povolenými či nezakazovanými aktivitami. První plocha, na které se Point podílel, vznikla už v roce 1993 na Těšnově (na plochách přilehlých zdí garáží ministerstva zemědělství). Pro autora byla ale důležitá i zeď v Chotkově zatáčce pod Belvederem, pomalované chodníky na Letné či prostranství na náměstí před Rudolfinem. Atmosféra svobody takovým projevům přála. V Praze se koneckonců nachází řada legálních graffiti ploch: v Braníku, Krči, pod Barrandovským mostem, na Jižním Městě nebo Proseku. A Praha se může pyšnit i nejdelší legální graffiti stěnou v Evropě. Najdete ji v okolí zastávky Belárie a dále vede podél tramvajové tratě v Modřanech.
V roce 2001 Point hranice graffiti posunul. Stal se (dle svých slov) jedním z prvních autorů plastických 3D graffiti na světě. Porevoluční underground se tříbil, každý hledal svou cestu. Kaláb se přihlásil na vysokou uměleckou školu. To bylo v graffiti komunitě nevídané, dokonce zapovězené. Byl přijat na Umprum, po pár letech přestoupil na Akademii výtvarného umění v Praze do ateliéru Jitky Svobodové. Měl tam volnost. Školu absolvoval v roce 2006. S postupujícím věkem a rozšiřujícími se technickými znalostmi začal malovat (stříkat) obrazy oválných formátů. Již pod svým občanským jménem směřoval z ulice do galerií.
Komornější i kultivovanější
„Je mi čtyřicet, už jsem si pomaloval, co jsem chtěl. Nejvíc mě baví stěny, které ještě nebyly pomalovány. A takové už tady neexistují,“ svěřil se Kaláb v nedávném rozhovoru. Ke graffiti se již odhodlá pouze příležitostně. Doba se prý změnila. Pro pražský veřejný prostor vytvářel ještě na počátku nového milénia (2003–2006) malé zvířecí sošky, nenápadné dráčky z polystyrenu. V dnešní době však prý už taková hra na schovávanou příliš nefunguje. Lidé už tolik „nekoukají po domech a římsách, ale do mobilů.“ To je pravda, do značné míry se veřejný (společný) prostor přesunul z reality na sociální sítě.
Dnes je Kaláb především malířem obrazů dávajících tušit umělcovu streetartovou minulost. Ta je však podána komorněji, kultivovaněji i pečlivěji. Kalábovo doménou jsou nyní základní geometrické zaoblené či přímo kruhovité tvary, jasná barevnost a jemně artikulovaná hra prostorových vizí. Tato vesměs kosmologická romantizující ikonografie redukovaných znaků je vyvázána z konkrétního (všedního) místa a času. Malířské kompozice osvobozené z tradičních pravoúhlých formátů navozují zpravidla pocit osvobozeného plynutí, proudění, záření či vrstvení. Vcelku sledujeme neustálé proměny v nekonečném prostoru. Právě v tomto svobodném prospektu je zřejmý volný odkaz k duši graffiti, respektive street artu jako výrazu životního stylu a světonázoru nesvazovaného vnějšími pravidly.
