Začalo to minulou neděli v Otázkách Václava Moravce, kde se po letech Jiří Paroubek a Miloš Zeman sešli u jednoho stolu. Pro znalé diváky mohlo být překvapením, že se do sebe nijak nepustili. A v následujících dnech si dokonce vyměnili komplimenty. Na pondělním křtu svých pamětí vysekl Paroubek Zemanovi poklonu, že ze současných prezidentských kandidátů nejlépe reprezentuje národní zájmy. V úterý Zeman na tiskové konferenci k petici za přímou demokracii Paroubkovi na dálku poděkoval a řekl, že si jeho slov váží. Případnou spolupráci s Paroubkem však zatím popírá.
„Dnes mohl být Zeman vážným kandidátem sociální demokracie na prezidenta a já premiérem. Chtělo to mít jen více trpělivosti, a to z obou stran,“ píše Jiří Paroubek ve své nové knize Plnou parou v politice. Paroubek v pátek opustil ČSSD a zakládá novou stranu LEV 21 s cílem vrátit se na politické výsluní. Zeman naopak stále touží po Pražském hradu. Existuje šance, že by oba političtí harcovníci zase spojily síly? U nemalého procenta voličů by zemanovsko-paroubkovská příměs jistě našla pochopení.
Genezi vztahu „Miloše a Jirky“, jak je ve třech kapitolách knihy popsána, lze shrnout přibližně takto: V dubnu 2005 se Paroubek ujímá vládního kormidla. ČSSD se zmítá v hádkách, podle předvolebních průzkumů klesá až na zhruba deset procent. Vztahy mezi Zemanem a sociálními demokraty nejsou kvůli prezidentské volbě v roce 2003 růžové. Paroubkovi se však v létě 2005 podaří vztahy se Zemanem urovnat a z hlediska osobního prý mezi oběma vzniká přátelské pouto. I to přispěje k velmi dobrému výsledku ve sněmovních volbách v roce 2006, v nichž ČSSD pod Paroubkovým vedením získá přes 30 procent hlasů. Na podzim téhož roku se však společná cesta Paroubka a Zemana rozdělí. Podle autora memoárů kvůli Zemanovu tajnému plánu pro prezidentské volby v roce 2013. Pojďme se na Paroubkovo vzpomínání na Zemana podívat blíže.
Prázdninová setkání s Milošem Zemanem
Na konci dubna roku 2005 se Jiří Paroubek stal novým českým premiérem. Od sněmovních voleb v roce 2002 sociální demokracií cloumaly průšvihy a kauzy, které srazily volební preference v předvolebních průzkumech na zhruba deset procent. Paroubek prý cítil, že k urovnání napjaté vnitrostranické situace bylo zapotřebí urovnat vztahy s expředsedou Milošem Zemanem. Proto pozval Paroubek Zemana k sobě na chalupu do Jizerských hor. „Miloš je velmi chytrý, vzdělaný a vtipný muž. Hovořili jsme o možnostech vzájemné budoucí spolupráce. Byli jsme na zahradě, šli jsme spolu do lesa. Myslím, že se mu líbil i můj sklep plný vína,“ líčí expremiér zážitky ze Zemanovy návštěvy. A dodává: „Myslím, že se mezi námi postupně vytvořil dobrý lidský vztah.“
„Urovnání s Milošem Zemanem, byť neúplné, jeho korektní vztah se mnou před sněmovními volbami a jeho účast na mimořádném sjezdu sociální demokracie v květnu 2006, to vše pozitivně ovlivnilo konečný výtečný výsledek ČSSD ve volbách,“ píše Paroubek. Důležité podle něho bylo, že Zeman před volbami již tolik nenapadal Bohuslava Sobotku (tehdy brněnský lídr kandidátky ČSSD) a Lubomíra Zaorálka (moravskoslezský lídr kandidátky ČSSD), u nichž údajně stále cítil křivdu za rok 2003, kdy ho ČSSD nepodržela při prezidentské volbě.
Změny ve vztazích s Milošem Zemanem
Po volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2006, ve kterých ČSSD pod Paroubkovým vedením získala 32,32 procenta hlasů, prý Zeman předsedovi ČSSD radil uzavřít koaliční smlouvu s vítězem voleb – s ODS. „V debatě mně doporučoval soustředit se na politickou dohodu s ODS o vytvoření úřednické vlády s tím, že obě strany dojdou také k dohodě o změně volebního zákona,“ napsal Paroubek. Podle něho chtěl Zeman posílit většinové prvky (což by poškodilo menší strany) českého volebního systému do sněmovny – tedy to, co se Zemanovi (tehdy předseda ČSSD) a Václavu Klausovi (tehdy předseda ODS) nepovedlo v době takzvané opoziční smlouvy kvůli zamítavému rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2001. Po volbách do sněmovny v roce 2006 Zeman Paroubkovi radil vytvořit s ODS úřednickou vládu
„Úřednická“ koalice ČSSD a ODS podle Paroubkových slov nevyšla především kvůli nesouhlasu ODS a jejího tehdejšího předsedy Mirka Topolánka. „Upřímně, Mirek Topolánek nebyl a není Václav Klaus. Václav Klaus by, pokud by byl v daný moment předsedou ODS, této historické příležitosti nejspíše využil. A byla by to dobrá služba českému státu, která by vedla k integraci politických sil, k jasným a homogenním parlamentním většinám postaveným na standardních politických stranách.“ Dodejme, že takové podmínky by ale dnes byly překážkou jak pro Stranu práv občanů – Zemanovci, tak pro nově vznikající Paroubkovu partaj.
Ještě v červenci 2006 Paroubek podle svých slov Zemanovi nabízel politické angažmá v ČSSD. „Jednalo se o možnost kandidovat za ČSSD do Senátu v některém z levicových obvodů v Ústeckém či Moravskoslezském kraji. Stal by se našim neformálním lídrem pro tyto volby.“ Zeman tuto velkorysost – pro Paroubka nepochopitelně – odmítl. „Pokud by byl zvolen senátorem, stal by se brzy znovu prvořadým politickým fenoménem v zemi. A vážným kandidátem pro blízkou a vzdálenější prezidentskou volbu,“ domnívá se Paroubek.
Zřejmě zásadní rozkol v přátelství dvou matadorů české politiky nastal ve chvíli, kdy se Zeman prý pokusil protlačit svého kontroverzního poradce Miroslava Šloufa do týmu Paroubkových nejbližších spolupracovníků. „Myslel jsem, že si Miloš dělá legraci. Šloufův comeback do manažerské funkce ve vedení sociální demokracie mě opravdu jinak nepřipadal,“ nestačil se Paroubek divit. Jak dále píše, po komunálních a senátních volbách na podzim 2006 se Zeman definitivně vydal cestou bez sociální demokracie – vzhůru k budoucí prezidentské kandidatuře. „Nejspíše nikoliv v roce 2008, ale po skončení druhého prezidentského mandátu Václava Klause v roce 2013. Pokud by mně tehdy otevřeně řekl, o co mu jde, určitě bychom se dohodli. Miloš ke škodě vlastní i ke škodě sociální demokracie zůstal v této věci tajnůstkář.“ Zeman se Šloufem měli tajný plán: prezidentské volby 2013
Paroubek rozchodu se Zemanem ve svých pamětech lituje a dodává, že Zeman dnes mohl být vážným kandidátem sociální demokracie na prezidenta a on premiérem. Paroubek Zemana se Šloufem také podezřívá, že pro prezidentské „choutky“ začali spolupracovat s Topolánkovou vládou. „Miloš Zeman a Miroslav Šlouf už hráli svou vlastní hru, v níž se sociální demokracií nepočítali a nepotřebovali ji.“
Zemanova a Šloufova strana SPOZ
Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ) byla podle Paroubka Zemanovým a Šloufovým projektem pro sněmovní volby 2010, jež měl na přání ODS poškodit ČSSD. „V případě, že by se SPOZ dostala ve volbách do sněmovny (a odebrala tak hlasy ČSSD), cenou za to mohl být jen prezidentský úřad pro Miloše Zemana a vstup SPOZ do pravicové vlády,“ domnívá se v knize. Paroubek ostře napadá i možné finanční zdroje SPOZ pocházející od zájmových skupin, jejichž cílem bylo oslabit ČSSD. „Kde se asi tyto peníze vzaly? Dovolím si tvrdit, že přišly od zájmových skupin, které usilovaly o to, aby ČSSD nesestavila vládu.“ Nechybělo moc a Zemanovci mohli být koaličním partnerem ČSSD
Kapitolu „Zeman“ Paroubek ve svých memoárech uzavírá slovy: „Miloš je skvělý tvůrce mýtů. Proto je potřeba připomenout, že tento bývalý velký muž české politiky měl ,zásadní´, spíše však zcela osobní spory se čtyřmi předsedy ČSSD (Horákem, Špidlou, Grossem a nakonec i se mnou). ČSSD pro něj byla jen nástrojem, hračkou, se kterou si dopřával za pomoci svých přátel pohrávat.“
Připomeňme, že SPOZ v loňských volbách asi skutečně připravila Paroubka o návrat do Strakovy akademie. Na druhou stranu stačilo jen o něco málo více hlasů pro SPOZ a po volbách mohla být na stole varianta středolevé koalice ČSSD, SPOZ a Věcí veřejných. Tím, že Zemanovci neproklouzli do sněmovny, získaných 4,33 procenta hlasů ČSSD pouze ubrali a stali se v Paroubkových očích příčinou jeho politického pádu. Kdyby se však SPOZ bývala přehoupla přes pětiprocentní hranici, mohl být Miloš Zeman koaličním partnerem ČSSD.
