Lidovky.cz

Z měnových rezerv je ideologická hračka

  9:53

Až si v případě nouze půjdeme do sejfu pro devizové rezervy, najdeme tam místo nich jen směnku s nápisem „Sorry, půjčeno na tři roky MMF!“

Guvernér ČNB Miroslav Singer (vlevo) se uvolnění části devizových rezerv na půjčku MMF vzpíral. Pod podmínkou schálení záruk však na rozhodnutí vlády premiéra Petra Nečase bankovní rada kývla. foto: © ČTK,ČESKÁ POZICEČeská pozice

Bankovní rada České národní banky ve čtvrtek schválila uvolnění 1,5 miliardy eur ze svých devizových rezerv na půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu. Podmínila ji přijetím vládního návrhu zákona o státní záruce 2,53 miliardy eur za souhrnnou výši úvěrů přislíbených MMF parlamentem. Proč by bylo lepší devizové rezervy ponechat v trezorech centrální banky, se zamýšlí Bohumil Studýnka.

Vrcholem středečních vládních manévrů s tuzemskou ekonomikou, jejím majetkem a měnovými rezervami bylo rozhodnutí, že Česká republika půjčí Mezinárodnímu měnovému fondu 38 miliard korun, respektive 1,5 miliardy eur. To je ale jen první díl zprávy. Problém spočívá v tom, z jakých peněz úvěr půjde a hlavně pro koho je určen. Podle všeho jde o krytí marnotratnosti zbývajících I a S ze zkratky PIIGS (Portugalsko, Irsko a Řecko již pomoc MMF čerpají, zatímco Itálie a Španělsko nikoliv). Ale proč zrovna jim? Proč ne třeba Rumunům? Jsou přeci daleko chudší než Italové a Španělé.

Pokud by česká vláda někomu měla půjčit, musela by se na náš úkor ještě více zadlužitVláda navrhla, že by tyto peníze mohla dát ze skutečně existujících měnových rezerv České národní banky. Jak jednoduché. Vláda sama, pokud by někomu měla půjčit, musela by se na náš úkor ještě více zadlužit. Osmatřicet miliard je přibližně další čtvrtina předpokládaného rozpočtového deficitu v letošním roce. Přihoďme je tam a úrokovou službu navrch!

Všechna geniálních řešení jsou jednouchá. Ale ČNB můžeme doposud započíst kladné body. Zaslouží si je. Takovému zjednodušení se bránila a její guvernér vzdoroval. Jenže nakonec marně – bankovní rada ve čtvrtek kapitulovala a na půjčku s jistou podmínkou kývla. Chyba.

Strategická zásoba

Měnové rezervy, v tomto případě devizové, mají naprosto přednostní funkci jako strategické zásoby českého státu. Občas se hodí i ke kurzovým intervencím, které však již rok 1997 odsoudil k nezdaru – proti vzepření se světovým spekulantům jejich objem příliš nezmůže. Jejich populárně šířený účel – k usměrňování inflace – je jen zástupný. K tomu jsou jiné souhrnné ukazatele a instrumenty.

Devizové rezervy jsou stejně jako státní hmotné rezervy posledním útočištěm státu pro náhlé fatální nárazy z vnějšího světa. To je jejich prvořadá a nezastupitelná role. Potraviny na X týdnů, nafta na X měsíců i strategické suroviny na X měsíců. Rovněž devizové rezervy na odborně a účelně odhadnutou dobu. Bez nich se – samozřejmě v příslušné pohotovosti – při náhlých potížích, třeba se směnitelností koruny v případě kolapsu eurozóny, neobejdeme. Při naší produkční a zpracovatelské nesoběstačnosti by byly potřeba hlavně na dovoz samotných potravin.

150 miliard na novou vlnu kejklí

Eurozóna má potíže vyplývající z předchozího nezodpovědného chování. Sama již natvrdo ani nepočítá s finanční asistencí zemí EU mimo měnovou unii. Dala to také najevo – kalkuluje už jen(!) se 150 miliardami eur namísto předchozích 200 miliard eur určených na novou vlnu kejklí s nesplatitelnými a záměrně ani nesplácenými dluhy svých nezodpovědných členů. Tentokrát ale v jiném řádu. Jde totiž hlavně o Itálii a Španělsko.

Nesmí být připuštěna kumulace uložení devizových rezerv u jednoho subjektu nad závaznými, prcentně stanovenými pravidlyJak k takovým haváriím, nehospodárnostem a frajerství dochází například v Itálii, nám denně na obrazovkách dokazuje tragédie cestujících na italské lodi Concordia. Jde o životy a o ukázku manažerských neschopností, hazardu, nezodpovědnosti. Ano, do stejného prostředí směřují naše rezervy pro případ mimořádného ohrožení českého státu.

Na to však devizové rezervy ČNB ve skutečnosti nejsou. Ani ty, které již byly v celkové výši 2,53 miliardy eur půjčeny Mezinárodnímu měnovému fondu. Tedy včetně více než miliardy eur poskytnuté již evidentně k tomuto hazardu ve prospěch zemí PIIGS vládou Mirka Topolánka a tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem v roce 2009.

Pravidla bezpečného ukládání

V radě guvernérů MMF sedí za Českou republiku Miroslav Singer, který dobře vidí, o jakou manipulaci jde. Jeho předchůdce Zdeněk Tůma ohlásil – jistě čirou náhodou – odstoupení z funkce jen den poté, co bylo předchozích skoro třicet miliard korun z rezerv převedeno na MMF fakticky pro sanování dluhů zemí PIIGS. Tedy i za onu půjčku z roku 2009 ve výši přes miliardu eur.

Protože jsou devizové rezervy opravdu rezervami, mají svá pravidla bezpečného ukládání. Nejdůležitější pro jejich efektivní použití v případě nouze jsou:

  • krátkodobá likvidita;
  • rozložení na více spolehlivých subjektů mezinárodních financí včetně MMF, basilejské Banky pro mezinárodní vyrovnávání plateb (BIS), jiných bezpečných centrálních bank a vysoce ratingově garantovaných bank komerčních.

Nesmí být připuštěna kumulace uložení těchto rezerv u jednoho subjektu nad závaznými pravidly stanovenými procentně. To se týká i MMF. Předchozí úložky/úvěry pro měnový fond již zcela naplňují tyto limity. Nová požadovaná tříletá úložka/úvěr 38 miliard korun by jen sama o sobě představovala zhruba pět procent celkového objemu rezerv ČNB. To je vykřičený fakt a nepřijatelný krok. Její termín splatnosti – podobně jako u té předchozí – je střednědobý, tedy delší než rok. To je zcela nevhodná likvidita pro rezervy určené výhradně pro případ urgentní a fatální potřeby země.

Vláda se snaží před veřejností mlžit ohledně této „půjčky“ a rezerv. Nyní dodatečně navrhuje garanci pro ČNB jak za nový „úvěr“ 38 miliard korun, tak za starý hřích z roku 2009, tedy více než 26 miliard. Jde o prosté zakrývání stop a vytírání zraku veřejnosti! Tyto garance má posvětit parlament extra zákonem. Jeho přijetím se ale reálné nové devizové rezervy nevylíhnou. Ty se musejí odpracovat, vytvořit – ne rozhazovat.

O jaké tři mžící historky jde?

  1. 38 miliard korun je mnohem méně, než si původně nehorázně EU řekla – téměř o 100 miliard korun. Nyní je to „pouze“ sotva polovina. Ale polovina nemravné nehoráznosti stále zůstává nehorázností. A řád těchto věcí ohrožuje devizovou bezpečnost země. Stále jsme devizově a měnově suverénním státem, také si zodpovídáme za své chybné kroky sami.
  2. EU nám již „laskavě“ poskytla za ty roky 175 miliard korun ze „svých“ fondů. Takže co je 38 proti 175? Nutno říci, že těchto 175 miliard ekvivalentu z fondů EU nás stálo další peníze v objemu do 80 miliard korun, které musely být přesměrovány do unijních projektů – ne absolutně vždy, ale často samoúčelných. Jejich využití prohloubilo naše zadlužení. Navíc míra korupce a tunelování těchto fondů je už běžným denním zpravodajstvím, které již ani nevnímáme. Takže užitečnost 175 miliard je jistě nižší než poloviční.
  3. A pak je tuto ono nešťastné „veterinární“ zdůvodňování premiéra Petra Nečase bodrým hlasem: o příslušnosti ke zdravým kusům stáda skotu. V členění na zdravé a nemocné kusy však předseda zapomněl označit roli Velké Británie a Bulharska, které finanční spoluúčast jednoznačně odmítly.
    Ostatně s přirovnáváním k odvádění skotu do EU je třeba velké opatrnosti. Kauza odvádění tribut pacis – daně za mír – už tu jednou byla – 120 volů saskému vládci Jindřichu Ptáčníkovi a 500 hřiven stříbra devizových rezerv. Nynější daň ale není mírová, nýbrž z naivity na straně naší a téměř „mnichovanské“ atmosféry vylákávání poctivých rezerv od ČR pro ty nezodpovědné.
Nevratně utraceno, sorry

S nedotknutelnými rezervami mám dvě osobní zkušenosti. Jako voják základní služby–absolvent jsem měl na starosti proviant, tedy zásobování potravinami. A rezervy jídla pro krajní situace byly nedotknutelné, například takzvané konzervové dávky potravin („kádéčka“). Buď byly fyzicky dostupné v oddělené části proviantního skladu, anebo byly dosažitelné s „krátkodobou likviditou“ od vyššího útvaru (kde také fyzicky existovaly). Pro případ třeba i třetí světové války tam nemohla ležet v regále zástupná papírová cedulka – směnka s nápisem „půjčeno přes MMF na tři roky pro nevratné utracení v Itálii a Španělsku, sorry“.

Druhá zkušenost se strategickými rezervami je přímo z centrální banky. V 80. letech jsem měl na starosti tyto rezervy, tehdy zvané vládní devizová rezerva – VDR (tehdy tam bylo i zlato, a mnohonásobně více než nyní). Souvisela s tím i tvrdá odpovědnost daná nejpřísnějšími prověřeními a sankcemi podle trestního zákoníku. Úkolem bylo jejich řádné spravování, ukládání a narůstání. To vše v požadované krátkodobé likviditě (převážně do šestiměsíčních úložek) a bezpečné diverzifikaci na mnoho subjektů.

Na československé devizové rezervy ve zlatě a volných měnách se nikdy nesáhloCentrální banka má samozřejmě kromě informací například ratingových agentur i vlastní závazné knihy a směrnice pro odhad rizika země či dlužníka. Průběžně je aktualizuje. Předpisy obsahují i maximální výši bezpečných úložek pro jakéhokoliv dlužníka a individuální limity pro jednotlivé finanční instituce.

Tehdy neexistovalo zastírané prošustrování těchto rezerv pod rouškou vysoké bonity dlužníka a bohulibého vágního ideologického účelu. Pravidlem bylo: „já pán – ty pán“. Platilo stejně pro jakoukoliv „dobročinnost“ vůči RVHP i jejím „mezinárodním“ moskevským bankám. A že nastaly krizové situace kvůli finanční nedisciplinovanosti „bratrských“ zemí! Kromě NDR, SSSR a Československa byly v polovině 80. let hříšníky beze zbytku všechny ostatní „spřátelené“ státy. Ale na československé devizové rezervy ve zlatě a volných měnách se nikdy nesáhlo. Byly totiž zodpovědnými rezervami zodpovědné země.

Centrální banka ve čtvrtek nezodpovědné hrátky vlády s devizovými rezervami pod podmínkou vystavení záruk posvětila. Co na to řekne známý odpůrce půjčky, prezident Václav Klaus? Pokusí se coby ústavní činitel, do jehož kompetence patří jmenování členů bankovní rady, centrální bankéře lege artis odvolat?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.