Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Z Kalouskovy pokladnice fíglů, kliček a úhybných manévrů

  18:20

Tak znovu, pane ministře: Proč jste telefonoval vyšetřovateli Mazánkovi a policejnímu prezidentovi Lessymu?

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Spor ministra financí Miroslava Kalouska s policejním prezidentem Petrem Lessym kulminoval. Ministr financí ve sněmovně avizoval, že dá svými písemnými dokumenty velkou ránu policejním provokatérům. Místo toho dal velké plácnutí do vody.

Policejní prezident byl zase pozván prezidentem Václavem Klausem, který mu – skoro až nečekaně jasně – vyslovil podporu v jeho snaze chránit policisty před politickými tlaky. Policejní prezident poté respektoval přání prezidenta hradního, docela noblesně se odmlčel a již Kalouskovy eskapády nekomentoval. Není ani třeba. Kalousek zřetelně prohrává na body a nedá se vyloučit, že se knokautuje sám.

Klouže a uniká

Mnoho pozorovatelů i aktérů tohoto sporu si všimlo, že Kalousek neustále klouže a uniká. Udělá nějaký průšvih, a pak napře veškeré své hulvátství k tomu, aby mediálně přenesl jádro sporu ze svého problému třeba na protivníkovy nezavázané tkaničky. Když se mu to začne dařit, pokouší se to poměrně dětinsky vydávat za své všeobecné vítězství.

Z epicentra pozornosti se dostává to zásadní: Proč Kalousek telefonoval vyšetřovateli?

V první kauze, týkající se telefonického hovoru s vyšetřovatelem kauzy letadel Casa Jiřím Mazánkem, se díky Kalouskovu usilování neustále hraje o remízu, s tím, že se jádro sporu přeneslo na otázku, co bylo obsahem rozhovoru. Z epicentra pozornosti se tak dostává to zásadní. Proč Kalousek telefonoval vyšetřovateli? (Není podstatné, že Mazánek hovor nepřijal a Kalouskovi zpětně zavolal až na základě Kalouskovy textové zprávy: hovor každopádně vyvolal Kalousek.)

Důkazní tíže, co bylo předmětem rozhovoru, logicky leží na iniciátorovi. Jediné, co byl Kalousek na vysvětlení této záležitosti schopen vyfabulovat, bylo údajné telefonické oznámení vyšetřovateli, že státnímu zástupci předá jakýsi dokument. Je to velmi intelektuálně poddimenzované vysvětlení. Jednak se ukázalo, že v době telefonátu ještě žádný takový dokument v ruce neměl, ale nadto vyšetřovateli nemusel oznamovat vůbec nic a dokument mu mohl v kopii zaslat. Prostě a beze slov, která vždy smrdí ovlivňováním, hlavně od lidí, kteří nestojí mimo šetřenou kauzu.

Pracovitý, až pánbůh brání

Důkazní tíže ohledně obsahu rozhovoru je na volajícím, nota bene třikrát volajícím

Kalouskův telefonát policejnímu prezidentovi je těsně spjat se dvěma dalšími telefonáty, přičemž se vše odehrálo v průběhu jedné hodiny. A zde je opět potřeba nenechat se odlákat od zásadní věci. Mluvě o telefonátech, ptejme se opět, kdo komu volal. Situace je stejná jako prve: důkazní tíže ohledně obsahu rozhovoru je na volajícím, nota bene třikrát volajícím.

Kalousek se však snaží tuto okolnost zcela přejít a odklonit pozornost publika úplně někam jinam. Tvrdí, že si s Lessym vyměnili zdvořilostní fráze, načež Lessy začal škemrat o finanční prostředky na passaty („když už vás mám na drátě, pane ministře“). Ne tak zhurta, pane Kalousku. Máme věřit tomu, že ministr financí, cestou na Velehrad, zaúkoluje sekretariát, aby mu sehnal mobil na policejního prezidenta, aby se ho pak mohl zeptat, jak se má? Slaboduché.

Kalousek dodnes nevysvětlil, proč vlastně Lessymu telefonoval. Ve snaze vyfabulovat nějaké vysvětlení telefonátů, vytahuje mnoho týdnů starou korespondenci, kdy je ve finále ministr vnitra vyrozuměn ministrem financí, že na policii žádné navýšené prostředky nedostane. A snaží se to dát do nějaké souvislosti se svým telefonátem policejnímu prezidentovi cestou na Velehrad, kdy byl zřejmě ještě v takovém pracovním rauši, že ještě dodělával resty.

Takže ministrovi vnitra, kterého má rád, protože je z koaliční vlády, dal košem, když žádal o navýšení peněz pro policii. Policejnímu prezidentovi, jehož rád nemá, protože policisté jdou po ministrově partajní kolegyni, však poskytl sluchu a dokonce naznačil, že nějaká možnost zvýšení rozpočtu by tu snad byla. Tak tomu máme věřit?

Zřejmě výrazy křesťanského milosrdenství…

Když není vysvětlení, nezbývá než pochybovat. Vzpomínáte, jak v době nedávno minulé poslal Kalousek úředníky ministerstva financí na kontrolu na Ústavní soud? Ti tam našli jakési prkotiny, ministerstvo financí Ústavnímu soudu vyměřilo pokutu – a ministr financí ji „milostivě“ prominul. Věříme snad všichni, že tak učinil naprosto nezištně, takořka z lásky „křesťanské“?

A nyní podobně: ministrovi vnitra kuřinec, ale policejnímu prezidentovi zrní nasype. A opět naprosto nezištně? Z čisté a ničím nezkalené mezilidské lásky?

Pro policistu Lessyho by případné selhání na polygrafu mohlo mít fatální důsledky, mohlo by ohrozit jeho bezpečnostní způsobilost

Co kdo dává v sázku?

Podívejme se na věrohodnost obou soků. Kalousek již prokazatelně a opakovaně lhal, když ve sněmovně tvrdil, že policejní žádost o vydání Vlasty Parkanové je založena jenom a pouze na chybějícím znaleckém posudku. Policejní žádost je však postavena na absenci péče řádného hospodáře.

Pak není divu, že se Kalousek nehrne ani náznakem na polygraf (vulgo detektor lži). Možná se však dočkáme Kalouskovy originální výmluvy, že na polygraf jednoduše nemůže jít z toho důvodu, že testovaná osoba musí být střízlivá.

Lessy naproti tomu veřejně projevil odhodlání na polygraf jít. Jistěže se test na tomto přístroji nemůže brát za něco bezpochybného, ale odhodlání podrobit se jakémusi objektivnějšímu prozkoumání leccos významného naznačuje. Je tu ale ještě jeden obrovský rozdíl.

V případě Kalouskova selhání by se celkem nic nestalo, Kalousek by seřval pár lidí a ostatní by dali pokoj. Pro policistu Lessyho by však případné selhání na polygrafu mohlo mít fatální důsledky, protože by mohlo ohrozit jeho bezpečnostní způsobilost, načež by Národní bezpečnostní úřad mohl zahájit přezkumné řízení, které by se s touto skutečností muselo nějak vyrovnat. Případná ztráta bezpečnostní prověrky by pak pro Lessyho automaticky znamenala okamžitý odchod do civilu.

Z tohoto důvodu je jasné, že Lessy dává v sázku mnoho, kdežto Kalousek nic. Postavení obou tedy v žádném případě není stejné. Přičteme-li k tomu opakovanou Kalouskovu lež o zdůvodnění policejní žádosti o vydání Parkanové, jeho lavírování ohledně otázky, kdo komu telefonoval, a nakonec i pokusy o odklánění pozornosti z věcí podstatných na vedlejší, můžeme právem dospět k tomu, že Lessy vysoce vede na body.

Občanskoprávní finta

Kalouskovi právníci jsou zřejmě nevyčerpatelnou studnicí fíglů, kliček a úhybných manévrů. Takže nyní chce Kalousek s Lessym vést občanskoprávní spor, v němž doufá dosíci pouhopouhé omluvy. Vlastně pardon, s arogancí sobě vlastní Kalousek opakoval, že té omluvy dosáhne.

Prkotina, řeknete si, i kdyby to tak dopadlo. Není to tak úplně pravda. V případě, že by Kalousek dosáhl této omluvy, získal by stavební kámen pro konstrukci, která by mohla končit vládním rozhodnutím o odvolání policejního prezidenta.

Paralelní úkazy

Skoro jako by se někdo té podpory z Hradu lekl a uvědomil si, že přestřelil

Současně se odehrálo, že jiný útvar policie, nežli ten, který šetří kauzu Casa, zatkl svědka této v kauze, plukovníka Karla Daňhela a obvinil ho ze sexuálního deliktu na základě svědecké výpovědi nezletilé dívky. Den na to dostal policejní prezident podporu prezidenta Klause. A jen o pár hodin později je z obvinění plukovníka Daňhela fraška – najednou se ukáže, že nezletilá svědkyně si vše vymyslela. Skoro jako by se někdo té podpory z Hradu lekl a uvědomil si, že přestřelil.

Vláda odvrátila vyslovení nedůvěry parlamentem (možná, že kdyby se hlasovalo nikoliv o nedůvěře, ale explicitně o důvěře, byl by výsledek horší).

ODS oslabuje, TOPka kolabuje, LIDEM je pro smích, VV konečně nacházejí své místo v opozici, ČSSD na nic nemá, komunisté trapně vyčkávají.

K Hradu začínají mnozí vzhlížet s nadějí. Kdy Klausovi skončí mandát, aby se mohl vrátit mezi své utrápené příznivce? Všichni to víme – a také to, že do té doby prostě předčasné volby nebudou.

Autor: