Chcete vydělat na burze pořádný balík? Není nic jednoduššího. Tedy alespoň dle vědeckého týmu britské Warwick Business School. Ten nedávno na webu Scientific Reports zveřejnil studii Quantifying Wikipedia Usage Patterns Before Stock Market Moves. Podle ní úspěch společnosti na akciových trzích koreluje s tím, kolikrát uživatelé internetu danou firmu vyhledají na webové encyklopedii Wikipedia.
Tým okolo mladé socioložky Suzy Moatové zjistil, že pokud je veřejně obchodovaná společnost na Wikipedii vyhledávána častěji než normálně, její kurz by co nevidět mohl odstartovat strastiplnou pouť na jih. Vyplývá to z pětileté analýzy statistik on-line encyklopedie v souvislosti s cenami akcií 30 největších a nejvíce obchodovaných amerických firem, z nichž se skládá jeden z nejznámějších ukazatelů vývoje amerického akciového trhu, takzvaný Dow Jonesův index.
„Zjistili jsme, že nám on-line data pomáhají lépe pochopit rané fáze rozhodovacích procesů. Konkrétně pak, že informace o tom, jak se na internetu chováme, jsou předzvěstí našeho budoucího rozhodování v reálném světě,“ vysvětluje Moatová.
Informace nad zlato
Vědci vycházeli z úvahy, že zmíněná souvztažnost pramení ze specifického vztahu obchodníků k riziku. Dřívější studie totiž ukázaly, že se lidé obecně obávají spíše eventuality, že pět eur ztratí, než rizika, že přijdou o možnost pět eur vyhrát. Pro všemi mastmi mazaného burziána proto neexistuje horší představa, než že bude donucen své akcie prodat pod cenou, za kterou je nakoupil.
Jen na základě toho, co na Googlu a Wikipedii vyhledáváme, dnes lze s pomocí chytrých softwarů relativně přesně předpovídat naše chováníA protože troufalost – zejména když jde o peníze – nezná mezí, skončí i Gordon Gekko a spol. občas na Wikipedii. Ale pouze, pokud mu jde o kejhák. A když už jsme zmínili legendárního zlosyna z filmu Wall Street, měli bychom ho citovat: „Nejcennější zboží, který znám, jsou informace.“ A ty jsou dnes dostupnější než kdy jindy.
Jen na základě toho, co na Googlu a Wikipedii vyhledáváme, anebo toho, o čem píšeme na mikroblogu Twitter a sociální síti Facebook, dnes lze s pomocí chytrých softwarů relativně přesně předpovídat naše chování. Ani zdaleka nejde jen o akcie. Vědci dnes bedlivě sledují internet například i proto, aby věděli, kde co nevidět vypukne chřipková epidemie. Kluky z burzy ale většinou sousedovic rýma příliš nezajímá. Koneckonců, když nejde o peníze, tak jde o...
Mnohem cennější pro ně s největší pravděpodobností bude zjištění Moatové a jejího týmu, že využívání „Wikipedia Strategy“ – obchodování na základě frekvence návštěv stránek jednotlivých společností na internetové encyklopedii – zvyšuje až o 141 procent profit. Nelze se proto divit, že některé americké společnosti se výzkumem nechaly inspirovat a dle Moatové již dnes na svých stránkách nabízejí také přístup ke statistikám vyhledávání.
Nutno však podotknout, že právě tyto statistiky jsou snadno manipulovatelné. Proto Moatová varuje: „Jakmile lidé tento způsob začnou aktivně využívat, mohlo by se stát, že přestane fungovat.“ V takovém případě ale máme řadu dalších indikátorů stavu a vývoje ekonomiky. A věřte, že konzerva s fazolemi, pánské trenýrky či atraktivní servírka mohou o stavu ekonomiky prozradit více než pohyb úrokových sazeb:
- Index pánských trenýrek
Teorie hovoří jasně: občasnou obnovu bavlněného „vozového parku“ považují i muži za nutnost. Jenže jakmile se finanční situace začne zhoršovat, tuto nutnost oddalují, čímž prodeje spodního prádla začnou klesat. Jen během roku 2009, v době, kdy vrcholila světová finanční krize, prodeje pánského prádla v USA klesly o 2,3 procenta, což byl první propad od roku 2003. A co víc, pravdivost teorie, lépe známé pod anglickým názvem „Men’s underwear“ index, potvrdil i bývalý předseda centrální banky USA Alan Greenspan.
- Index délky sukní
Jednou z nejznámějších teorií je index „Bull markets and bare knees“. Ten tvrdí, že krátké sukně na pařížských molech avizují rozvoj hospodářství, zatímco dlouhé sukně značí špatné časy. Fenomén, který získal na významu během Velké hospodářské krize v roce 1929, popsal na začátku 20. století americký ekonom George Taylor a v sedmdesátých letech potvrdil antropolog Desmond Morris.
Podle historičky módy Valerie Steeleové je však teorie stejně vágní jako motýlí efekt. „Kterou sukni bychom měli analyzovat, když u Prady stačí do půlky lýtek, u Dolce & Gabbany sahá až po kotníky a ženy na ulici nosí džíny?“ ptá se expertka.
- Index domácího stravování
Zatímco lidé během recese utrácejí peníze za kino, na návštěvách v restauracích šetří a jedí raději doma. Například v roce 2009 ve Velké Británii narostla konzumace konzervovaných fazolí v tomatové omáčce o neuvěřitelných 23 procent. Podobně to vypadá i s návštěvami barů a hospod.
Na druhou stranu se může návštěva nějakého toho lokálu vyplatit i v době recese. Tehdy totiž bývá personál mnohem atraktivnější. Když se ekonomice daří, je po krásných lidech velká poptávka – prodávají nemovitosti, auta, oblečení. Za krize na ně ale často nezbude víc než ten bar.
O kravatovém indexu, ukazateli popcornu, teorii amerického námořnictva a o tom, co s tím vším mají společného dámské rtěnky, se více dočtete v článku ČESKÉ POZICE Sedm indexů, které postaví bláznivou ekonomiku do latě.
