Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vznik národního obchodního řetězce? Naivní představa Miloše Zemana.

Evropa

  10:18

Myšlenka je to v principu správná, měla však být vyslovena a realizována zhruba před 15 lety, píše o prezidentově nápadu Petr Havel.

foto: © ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Petra Havla / Prezident Miloš Zeman se při zahájení letošní zemědělsko-potravinářské výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích vyslovil v tom smyslu, že „vytvoření národního obchodního řetězce například na bázi již existujícího COOP“ je jednou z cest, jak dosáhnout „spravedlivějšího rozdělení zisku“ ve vertikále výroby a prodeje potravin prvovýrobce – potravinář – obchodník. Nu, není.

Hned na začátku je třeba poznamenat, že samotná existence českého maloobchodního řetězce rozhodně automaticky neznamená, že by v takovém řetězci probíhala tvorba maloobchodních cen potravin jinak než v jiných maloobchodních sítích. Lze pouze spekulovat, že národní maloobchodní řetězec by mohl více preferovat dodávky potravin od tuzemských výrobců a jeho existence by tak mohla přispět k vyššímu odbytu českých potravin, a naopak snížit podíl zahraničních potravin prodávaných na území ČR.

Snaha COOPu zůstala nenaplněna

O to se ostatně částečně snaží právě síť prodejen COOP, která vychází ze struktury někdejších venkovských samoobsluh Jednota, Včela a dalších, podle současných měřítek spíše menších a na venkově působících prodejen. Tím ale pozitiva končí.

Menší prodejny (třeba právě typu COOP) nabízejí spotřebiteli logicky omezenější nabídku zboží, což by ještě nebyl při vhodně zvolené základní struktuře potravin takový problém, bohužel ale také většinou za vyšší ceny. Což je dáno z podstaty věci tím, že režii prodeje nelze rozpočítat do více položek, a rozložit tím náklady na provoz prodejny. To je zejména na sociálně slabším venkově zásadní problém, protože právě tam jde lidem o to ušetřit na svých výdajích co nejvíce peněz.Hustota maloobchodních sítí v ČR je v současné době naddimenzována, a spíše než nástup jakékoli nové sítě lze očekávat opak

Skupině COOP se přitom nepodařilo dotáhnout do konce jinak zcela správnou myšlenku vytvořit z venkovských samoobsluh středisko vesnických služeb, které poskytne tamním obyvatelům poštovní, bankovní, lékárnické či sázkařské služby, za kterými jinak musejí jezdit do větších měst. Kdyby se to bývalo podařilo (copak na to třeba Česká pošta, která projekt vytrvale torpédovala?), mohl by být prodej základních potravin na vesnici i za vyšší ceny pro spotřebitele výhodný, protože by na oplátku ušetřil za další služby, které by mohl bez dalších nákladů na cestu někam vyřídit na jediném místě.

Hustota maloobchodních sítí v ČR je navíc v současné době naddimenzována, a spíše než nástup jakékoli nové sítě lze očekávat opak – že z trhu někteří současní hráči odejdou. Což neznamená, že noví nepřijdou, ale o co víc přijde nových, a to více ubude „starých“. Supermarkety a hypermarkety navíc i tak dostávají v uplynulých letech alternativní konkurenci v podobě malých pultových prodejen, které se skutečně orientují na české zboží, ale to je pouze doplněk trhu, který opět postrádá pro tuzemského spotřebitele to nejdůležitější – nízkou cenu a širokou nabídku.

Nikdy však neříkej nikdy. Nová maloobchodní síť by skutečně mohla vzniknout třeba převzetím současných prodejen již existující sítě. To je však investičně obrovsky nákladné v řádech mnoha miliard korun – a výsledek nejistý. Opravdu by se takový subjekt prosadil proti již zavedeným sítím? A čím? Nižší cenou? V tom případě by ovšem projekt ekonomicky zkrachoval.

Jsou tuzemští dodavatelé znevýhodněni?

Prezident Zeman v poslední době s oblibou poukazuje na potřebu zvýšení odbornosti ve státní správě, čehož odrazem má být i současná vláda v demisi. V myšlence vytvoření národního obchodního řetězce ale bohužel projevil absenci odbornosti on sám, byť se teze může mnohým líbit. V uvedené myšlence nepřímo vyslovený apel na zvýšení aktivit vedoucích k vyššímu podílu českých potravin v českých obchodech je ale samozřejmě správný a žádoucí. Cesta k tomu ale musí vést přes jiné mechanismy.Je pravda, že zahraniční maloobchodní sítě při tvorbě finálních cen pro spotřebitele znevýhodňují tuzemské dodavatele?

V prvé řadě je to konkurenceschopnost českých potravin vůči jakékoli zahraniční, evropské i neevropské alternativě. Jistě i kvalitou, ale zejména cenou, kterou preferuje většina spotřebitelů, ať se to komu líbí, nebo nelíbí. A jde-li o spravedlivou cenotvorbu, pak i to je správná myšlenka, což je ovšem otázka diskuse mezi zúčastněnými stranami. Škoda přitom, že prezident pozorněji neposlouchal, co znělo na Zemi živitelce z úst mnoha tuzemských výrobců a co ostatně z jejich úst zní už pěkných pár let – že zahraniční maloobchodní sítě při tvorbě finálních cen pro spotřebitele znevýhodňují tuzemské dodavatele.

Jde v zásadě o to, že při stejné ceně zboží dodaného ve stejné kategorii výrobků do řetězce nasadí příslušný obchodník na český výrobek vyšší cenu než na produkt, který se vyrábí v zemi, z níž pochází vlastník maloobchodní sítě. Zejména v případě, kdy jsou pak v regálech maloobchodu oba výrobky prakticky vedle sebe a jsou vzájemně zastupitelné, sahá zákazník velmi často po tom levnějším – zahraničním. To může být samozřejmě důležitým důvodem, proč se prodává méně domácí potravinářské produkce, než by bylo možné.

Zda jde o běžnou praxi, skutečně nevím. Mluví se o tom dlouho, ale zatím nikdy ne veřejně. Je proto na čase zjistit, co je na takovém principu pravdy. Pakliže by se přitom potvrdilo, že zahraniční maloobchodní řetězce skutečně tuzemské výrobky cíleně cenově diskriminují, bylo by to na opravdu zásadní soudní žaloby a na podnět k řešení na úrovni celé Evropské unie. Teoretické argumenty, že jde o obchodní politiku maloobchodu, by v takovém případě byly naprosto irelevantní.

Pakliže to ale pravda není, nebyla by to do budoucnosti dobrá zpráva pro naše potravináře, neboť by to v praxi znamenalo, že se na trhu chtějí prosadit i za cenu neoprávněných pomluv svých obchodních partnerů. S takovou taktikou přitom nelze nikdy dlouho vydržet. Za kolik jednotliví obchodníci zboží od různých dodavatelů nakupují, je přitom zjistitelné. Zejména v dnešní době, která umožňuje získat více či méně legitimně údaje o čemkoli včetně soukromého života lidí. Jen musí mít někdo tu statečnost příslušné informace zveřejnit. Jistě to mnozí i v současné době vědí.

Nakonec rozhodne zákazník

Konečný verdikt ale bude mít nakonec vždy ve své kompetenci zákazník. Lid přitom potřebuje příklady – a právě v tom mohou politici pro odbyt domácí produkce mnohé udělat, pakliže budou sami české potraviny preferovat. A to se děje, přičemž je vhodné připomenout, že cílenou verbální podporu domácích potravin zahájil v minulosti jako první exministr Ivan Fuksa. Dnes o potřebě upřednostňovat naše potraviny, i jako prostředek ke zvýšení zaměstnanosti, hovoří všichni. I prezident Zeman. Což je racionálnější cesta než budovat nebo kupovat za miliardy národní obchodní sítě.

Jediné, co je možné, je vytvořit minisíť prodejen našich potravin jako marketingový nástroj k jejich podpoře. V minulosti tak vzniklo několik prodejem s výrobky KLASA, pak se ale od vytváření dalších obchodů tohoto typu ustoupilo. Je však třeba vědět, že taková síť, i kdyby vznikla znovu, nezachrání odbyt českých potravin, ani nedokáže uspokojit významné množství zákazníků, a bude mít vždy spíše osvětovou a prezentační roli.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...