Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vzkaz od krajských voleb: Chtělo by to nové lidi

  16:37

Debakl české pravice ve volbách do krajských zastupitelstev je další štací téže maršrůty. Všechno k němu směřovalo.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Když v červnu 1919 výrazně zvítězila v obecních volbách sociální demokracie, předseda vlády a národní demokrat Karel Kramář podal demisi a uvolnil cestu kabinetu v čele se sociálním demokratem Vlastimilem Tusarem. Nemusel, neboť mezi výsledky obecních voleb a vládou neexistovala žádná zákonná souvislost. Leč odstoupil, poněvadž jako reprezentant pravice nepovažoval za možné pokračovat se svou vládou za situace, kdy se občané vyjádřili ve prospěch levice.

Ještěže jsou dnes politici méně útlocitní a Petr Nečas není Karel Kramář. Jinak bychom totiž po sobotě 13. října byli bez premiéra, a potažmo bez „vlády rozpočtové odpovědnosti“. Teoreticky může Nečasův kabinet vládnout dál, poněvadž mezi vládou a výsledky voleb do krajských zastupitelstev neexistuje žádná ústavněprávní souvislost. Totéž se týká i voleb do třetiny Senátu, po jejichž prvním kole je zřejmé, že si v něm udrží většinu levice.

Mimochodem, od ustavení Senátu v listopadu 1996 a navzdory obměnám jeho třetiny každý druhý rok připadalo dlouho jako samozřejmé, že „horní komora“ je tělesem z podstaty konzervativním a pravicovým. Počínaje „oranžovým tsunami“ (2008) však Senát volby od voleb oranžověl a nyní může dokonce částečně i zrudnout. Nelze se tomu divit, poněvadž jak česká pravice ztrácela dobrou pověst, přestávala přitahovat pozoruhodné osobnosti schopné v tvrdě konkurenčních senátních volbách v jednomandátových obvodech vítězit.

Pravice měla zaděláno na „nevýhru“

Debakl české pravice ve volbách do krajských zastupitelstev je další štací téže maršrůty. Všechno k němu směřovalo. Zatímco v případě ODS oscilovaly volební modely zpracované pro volby do Poslanecké sněmovny okolo 20 procent – její zisk v květnových volbách 2010 –, preference TOP 09 a Starostů klesaly drasticky až pod deset procent – na polovinu jejich výsledku ve volbách do sněmovny. Věci veřejné, označující se v době svého vzniku za středopravicové, se během předchozího roku staly veličinou zanedbatelnou a navíc ve volbách do krajů startovaly jen okrajově. A jejich derivát, teprve se ustavující strana LIDEM Karolíny Peake se do krajských voleb vůbec nezapojila!

Pravici poškozuje od září trvající protinečasovská vzpoura v poslaneckém klubu ODS. A před volbami také pokračovaly aféry s korupčním pozadím.

Nechme však stranou suchá čísla. Pravici silně poškozuje od září trvající protinečasovská vzpoura v poslaneckém klubu ODS, jež komplikuje vládě její už tak dost svízelné postavení a šanci prosazovat ve sněmovně reformní opatření. A aby toho nebylo málo, bezprostředně před volbami také pokračovaly aféry s korupčním pozadím, které dnes politické strany asi nejvíc poškozují.

Nejprve si přišla policie přímo na úřad pro Vladimíra Šišku, prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09), a o týden později byl zadržen, ale posléze nevzat do vazby blízký přítel expředsedy ODS a expremiéra Topolánka, lobbista s mimořádně dlouhými prsty Marek Dalík. Pravice prostě měla zaděláno na „nevýhru“, abychom použili výstižného slůvka z repertoáru našeho pana prezidenta. Ona ovšem dostala na frak!

Fenomén Jiří Pospíšil

Ze třinácti krajů (v hlavním městě Praze, ač je to kraj, se zastupitelstvo volí v rámci obecních voleb) zvítězila pravice v jednom jediném. Konkrétně ODS s lídrem Jiřím Pospíšilem v kraji Plzeňském, kde o necelá dvě procenta porazila ČSSD. Pospíšil se ale hejtmanem nestane, neboť 15 mandátů ČSSD a dvanáct KSČM vydá v 45členném krajském zastupitelstvu na spolehlivou oranžovo-rudou koalici.

Nicméně je výmluvné, že jako jediný krajský lídr dovedl ODS k vítězství právě exministr spravedlnosti Pospíšil, jenž zahájil očistu justice a vyděsiv „kmotry“ a „kmotříky“, byl premiérem Nečasem z vlády „bleskově“ odvolán. Pokud ODS neztratila smysl pro realitu, jednoho ze svých místopředsedů Pospíšila, jenž byl až do nynějška „na odpis“, nastávající stranický kongres po jeho volebním úspěchu potvrdí ve funkci.

Neztratila-li ODS smysl pro realitu, jednoho ze svých místopředsedů Pospíšila, nastávající stranický kongres po jeho volebním úspěchu potvrdí ve funkci

V Libereckém kraji zvítězili Starostové pro Liberecký kraj (třináct mandátů), a pokud by se dohodli se Změnou pro Liberecký kraj (deset mandátů) a ODS (pět mandátů), v 45členném krajském zastupitelstvu by jejich nelevicová koalice měla sice těsnou, leč většinu. Šéf Změny Jan Korytář, kdysi známá postava Strany zelených, však odmítá spolupráci s ODS, a nezmění-li názor, Starosty třeba zlákají KSČM a ČSSD, kterážto koalice by vydala na spolehlivou většinu 30 mandátů. V tomto případě by byl Liberecký kraj duhový, převážně ale (17 ku 13) rudo-oranžový.

Rudo-oranžové kraje

V tomto barevném ladění bude i většina ze zbývajících jedenácti krajů. Přitom téměř jistě se v Ústeckém a možná také v Karlovarskémi hejtmanem stane zastupitel za KSČM. V obou těchto krajích komunisté zvítězili, přičemž v Karlovarském před ČSSD jen o 0,25 procenta, čili hejtmana KSČM vybojovat nemusí, v Ústeckém, kde se ČSSD zkompromitovala mnohaletým „jánabráchismem“ s ODS, však o nezpochybnitelných devět procent.

Jednání o krajských koalicích se nicméně teprve rozbíhají a komunisté by podle jejich předsedy Vojtěcha Filipa považovali za velký úspěch, kdyby se jim podařilo stát se koaliční stranou v sedmi či osmi krajích. Zejména po zkušenosti ze Středočeského kraje, v němž mimochodem prohráli s ČSSD jen o 1,2 procenta hlasů, nebudou prý ale skrytě podporovat jednobarevné menšinové „vlády“ sociálních demokratů.

To, co dosud naznačovaly jen některé průzkumy volebních preferencí, se KSČM podařilo v reálu: ve volbách skončila na druhém místě

Inu, s jídlem roste chuť! To, co dosud naznačovaly jen některé průzkumy volebních preferencí, se KSČM podařilo v reálu: ve volbách skončila na druhém místě. Konkrétně obdržela 20,43, zatímco prvá ČSSD 23,58 a třetí ODS 12,28, čtvrtá KDU-ČSL 9,87 a pátá TOP 09 a Starostové a Nezávislí 6,63 procenta hlasů. Přitom zatímco ODS přišla od krajských voleb 2008 o polovinu voličů a ČSSD o dvě pětiny, komunistům přibylo z 438 024 na 538 953 hlasů. Vyjádřeno v mandátech, KSČM si v krajských zastupitelstvech polepšila ze 114 po volbách 2008 na aktuálních 182.

Nový díl odpovědnosti KSČM

„Je to nový díl odpovědnosti, který má KSČM v české společnosti,“ prohlašuje sebevědomě její šéf Vojtěch Filip. „Nový díl odpovědnosti“, toť samozřejmě nový, čili oproti až dosud zanedbatelnému výrazně větší podíl KSČM na moci. Taková jsou demokratická pravidla hry, a i když teď mají někteří z nástupu komunistů osypky, nelze KSČM z voleb vzešlý, a proto legitimní podíl na moci donekonečna upírat, pokud je stranou fungující v mezích ústavy a platných zákonů. A na to jsou soudruzi velmi opatrní, aby takovou stranou byli a Nejvyšší správní soud s nimi nemohl udělat krátký proces!

Podíl komunistů na moci v krajích má ale i své klady. Zatímco až dosud si KSČM víceméně vystačila s protirežimním řečněním, jako součást krajských „vlád“ nyní bude muset předvést, co umí. Jak kvalifikované má lidi, jaká řešení problémů nabízí, a je-li s to koaličně spolupracovat. Předpokládejme, že se vynasnaží udělat dobrý dojem a ČSSD pohne k tomu, aby se s ní nebála jít do vládní koalice ve Strakovce, kdyby to oběma stranám umožnily jejich výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Jako řádně kooperující koaliční strana ať už na krajské, anebo na celostátní úrovni by se KSČM aktivně podílela na budování kapitalismu

Jako řádně kooperující koaliční strana ať už na krajské, anebo na celostátní úrovni by se ale KSČM aktivně podílela na budování kapitalismu, čili stala by se spoluručitelem politického systému, proti němuž od listopadu 1989 radikálně protestuje. Těžko by pak uspokojovala představy radikálů, kteří to chtějí „těm nahoře“ vytmavit, a často už nic víc. Radikálové tohoto druhu však nepochybně tvoří nemalou, ne-li podstatnou část současných voličů KSČM, jež by tím pádem o jejich hlasy přišla, kdyby se komunisté stali součástí mocenského establishmentu.

Náročná součinnost

Případná součinnost s KSČM bude sice pro její partnerské strany náročná, leč otestovat ji „naostro“ v demokratickém provozu je jediná cesta, aby se komunistická strana buď „historicky znemožnila“, anebo se stala široce akceptovatelnou, nebránící demokratickému provozu. Každopádně podíl KSČM na moci v krajích bude klást mimořádné nároky na sociální demokracii. Jen s její pomocí se mohou komunisté probojovat do krajských koalic, a ČSSD proto za ně bude spoluzodpovědná.

Součinnost obou stran může vyvolat jejich určité sbližování, přestože řada členů sociální demokracie komunistům nedůvěřuje. Současně se však v polovině minulého desetiletí stalo členy sociální demokracie mnoho předlistopadových komunistů, kteří o své minulosti sice nemluví, ale jisté návyky a stereotypy, jež je sbližují i s dnešní KSČM, mají zadřené pod kůží.

Součinnost ČSSD a KSČM může vyvolat jejich určité sbližování, přestože řada členů sociální demokracie komunistům nedůvěřuje

Ještě než opustíme levici, poznámka o Národních socialistech – levici 21. století a o Straně práv občanů – zemanovců (SPOZ). Zatímco Paroubkův Lev 21 utrpěl fiasko nejen v měřítku celostátním, ale i v Ústeckém kraji, kde vedli paroubkovci profesionální a jistě nikoli lacinou kampaň, zemanovci se prosmýkli do zastupitelstev ve dvou krajích. V obou případech jde o dobrou zprávu pro ČSSD, jíž Lev 21 i SPOZ hrozili odčerpat voliče, ale neodčerpali jí téměř žádné.

Otázkou je, do jaké míry se neúspěch SPOZ v krajských volbách odrazí na přitažlivosti prezidentského kandidáta Miloše Zemana, jejich čestného předsedy, který se aktivně zapojil do volební kampaně této strany. Z výsledků čerstvého šetření prezidentských preferencí STEM je Zeman přijatelným kandidátem pro 47, zatímco Jan Fischer pro 68 procent dotázaných.

KDU-ČSL opět stoupá

Z 193 911 na 261 724 hlasů a z 56 na 58 mandátů si oproti krajským volbám 2008 polepšila KDU-ČSL. „Sólo“ či v koalicích bude přítomná v devíti krajských zastupitelstvích. Mimochodem, hejtman a pak vicehejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek získal absolutně nejvíc preferenčních hlasů ze všech kandidátů z celé ČR. A existuje možnost, že se hejtmanem Zlínského kraje stane známý lidovec Jiří Čunek. Řečeno jinak, po vyřazení ze sněmovny v květnu 2010 se zdá, že KDU-ČSL opět stoupá.

S hlubokým zadostiučiněním přitom registruje volební neúspěch TOP 09, do níž se v čele s Miroslavem Kalouskem před třemi lety odebrala část lidovců. Se svým šéfem Pavlem Bělobrádkem je z KDU-ČSL opět vítaná koaliční partnerka jak pro ČSSD, tak pro ODS, a i když se to vedení TOP 09 asi nebude líbit, z vůle Starostů a Nezávislých teď i v některých krajích.

Napravo od středo-pravicových lidovců je už jenom festovní česká pravice. Pomineme-li nepodstatnou drobotinu, tedy TOP 09 a Starostové a nezávislí, a posléze ODS. „Topka“ se touto posloupností může cítit dotčena, považujíc se za pravicovější stranu, než je ta Nečasova. Také ještě tak před rokem snila, byť to naplno neřekla, o vítězství s velkým „V“ v příštích volbách do sněmovny a o tom, že na pravici převezme žezlo. Zatím to na to nevypadá, i když je otázka, bude-li vůbec co přebírat.

Dva pohledy na TOP 09 a Starosty

Výsledek TOP 09 a Starostů se dá nahlédnout dvojím způsobem. Podle předsedy Karla Schwarzenberga to není „žádná sláva, ale ani hrůza“. A co první místopředseda „topky“ Kalousek? „Nejásám, ale nejsem ani zdrcen. Naopak cítím určité uspokojení z dovršení tříletého budování strany. Ukažte mi stranu, které jsou teprve tři roky, má za sebou troje volby a bude přítomná se svými idejemi na všech úrovních státní správy.“

Starostové a Nezávislí chtějí koncem roku prodloužit s TOP 09 dohodu o spolupráci, neboť pro obě uskupení dosud přináší víc kladů než záporů

Jiný pohled je tento: zatímco ve volbách do Poslanecké sněmovny (2010) získala TOP 09 a Starostové 16,7 procenta hlasů a umístila se na třetím místě, nyní v krajských volbách skončila se 6,63 procenty pátá. Zejména Starostové považují tento výsledek za špatný a někteří z nich jej připisují personální vyprahlosti „topky“, jež nebyla s to nasadit v krajích silné kandidáty. Ostatně, oba kandidáty do Senátu, kteří se za TOP 09 a Starosty probojovali do druhého kola – Luďka Janištu a Jiřího Šestáka –, nenominovala „topka“, nýbrž Starostové.

Navzdory tomu chtějí Gazdíkovi Starostové a nezávislí koncem roku prodloužit s TOP 09 dohodu o spolupráci, neboť pro obě uskupení dosud přináší víc kladů než záporů. Starostové za to ale budou cosi chtít. Větší podíl na vedení společné strany a také vytyčení strategie do příštích „velkých“ voleb. V této nenápadné formulaci se pro „topku“ skrývá delikátní problém: vážně uvažovat, kdo by byl vhodným příštím předsedou strany poté, co se Kalouskova popularita zřítila do propasti, a s tímto renomé by stranu do „velkých“ voleb úspěšně vést nemohl.

Neúplné Nečasovo vysvětlení

Počítač sténá únavou, ale naštěstí se blížíme do finále. Řada přišla na ODS, jejíž ztráta hlasů, mandátů a suma sumárum porážka je holou skutečností. S napětím se proto čekalo na výsledek pondělního zasedání výkonné rady. V jejím čtyřbodovém usnesení však není o nějaké volební porážce, neřku-li jejích příčinách ani jedno jediné slovo!

Kdyby vláda dokázala reformy veřejnosti srozumitelněji a empatičtěji vyložit, „revanš“ v podobě volební prohry pravice by nemusel být natolik tvrdý

Až do kongresu strany, který předseda strany a premiér Petr Nečas svolal už na 2. až 4. listopad, aby se jeho protivníci, povzbuzení volební porážkou ODS, nestačili proti němu semknout, si tedy budeme muset vystačit s vlastním rozumem, když „kolektivní rozum strany“ (tak se tomu říkávalo) v případě občanských demokratů zatím selhává. Vysvětlení, které hned v neděli 14. října nabídl Petr Nečas, je totiž velmi neúplné.

Od roku 2000 prý ve všech krajských volbách pravidelně prohrávají strany, které jsou toho času ve vládě, pravil předseda ODS. Na tom něco může být, jenomže důležitější než vnějškový popis stavu jsou jeho příčiny. Podle Nečase spočívají v reformních krocích pravicové vlády, které jsou nepopulární a veřejnost za ně vládu nyní potrestala. I na tom je kus pravdy, jenomže kdyby ony reformní kroky dokázala vláda veřejnosti srozumitelněji a empatičtěji vyložit, „revanš“ v podobě volební prohry pravice by nemusel být natolik tvrdý.

Ztráta důvěryhodnosti

Samozřejmě, že ani aféry vládním stranám hlasy nepřidaly. To je nepochybně pravda. Stejně jako to, že Nečasem na kongresu ODS v červnu 2010 slibovaná „nová ODS“ se novou nestala. Příčin to má více, ale jednou z hlavních je, že „kmotrovské struktury“ jsou do ODS pevně vrostlé jako nádor, který nelze bez destrukce jejího organismu jen tak vyříznout. Nádor ale nezadržitelně roste a výsledek může být fatální.

Volební porážka ODS je možná posledním veřejným napomenutím, aby se sebou už něco provedla – přestala si lhát a vykročila kupředu

Společným jmenovatelem dnešní bídy ODS je ale ztráta její důvěryhodnosti projevující se smršťováním jejího elektorátu. Nic jiného ani nemůže potkat stranu pronásledovanou aférami s korupčním pozadím, jejíž i významní představitelé překračují elementární etické normy, stranu, jež se pře nejen ve své „ložnici“, ale i před obecenstvem na ulici, a stranu, která dokonce pravidelně likviduje vlastní předsedy.

Nynější volební porážka ODS je možná posledním veřejným napomenutím, aby se sebou už něco provedla – přestala si lhát a vykročila kupředu. Kupředu – ne zpět, ne tak, že se z ní bude ozývat bláhové volání, aby poklekla před Václavem Klausem a požádala ho o záchranu české pravice, neboť nikdo jiný to prý nedokáže. Vážené dámy a pánové v ODS, chýlí se ke konci rok 2012, nikoli dejme tomu rok 1993. Je jiná doba a ta vyžaduje jiné postupy a jiné činy než tehdy, a proto také jiné lidi!

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...