Pražský primátor Bohuslav Svoboda, jehož dosavadní „track-record“ ve funkci je pro Pražany příjemným překvapením, se nedávno v televizi plaše dotknul i oblasti územního plánování a ochrany kulturního dědictví. (Připomeňme, že schvalovač podprahových kejklí developerů, donedávna ministr kultury Jiří Besser, byl odejit do své okresní dimenze.)
Primátor se pokusil doporučit zachovat génia loci na Václavském náměstí a jeho rohu s Opletalovou ulicí, kde stojí dům, jehož demolici ministr Besser podporoval. Zachování stávající unikátní podoby náměstí a jeho nezprznění o další komerční kubíky skla a plechu je, myslím, správné. Není však ještě rozhodnuto. Svoboda vyjádřil jenom nový zdravý názor. Oficiální „odschvalovací“ mašinérie se bude jistě bránit.
Snad jako úlitbu bohům pražské developerské kliky však primátor pochvaluje projekt jiný, jenž byl nedávno představen – „rezavý radiátor“ (projekt Novomlýnská brána) na vyústění Revoluční ulice (viz obrázek). Tragédie této parcely nastala, když nacističtí okupanti vybourali její koncovku ze sprostého pragmatického důvodu, aby se jejich tanky mohly vytáčet na most. Finálně to ani nebylo potřeba – v květnu 1945 ta obrněná monstra uháněla na jih, pokud vůbec zůstala pojízdná. Na zbylém průčelí si reklamní agentury a jejich klienti cvičí svůj pokleslý vkus. Celkový dojem je opravdu hnus.
Chce to jinou koncovku
A tato situace láká snílky i podvodníky. Galerista Miro Smolák tam chtěl skoro až po zábradlí náplavky zbudovat prakticky vedle Anežského kláštera a zdařilé budovy ministerstva průmyslu architektonickou fantasmagorii pro muzeum Salvadora Dalího, aby jej pak mohl zaplnit komercí a sebeuspokojením taky-umělce. Dnes tam probleskuje i ambice získat slávu za druhý „Tančící dům“ na pražském nábřeží. Když však dva dělají totéž, není to totéž – téměř garantovaně.
Nemějte obavy ze slova „demolice“. Zasloužily by si ji i mnohé „skvosty“ posledního dvacetiletí, jež zaplevelily historické jádro Prahy a bezprostřední okolí.
Developer, majitel parcely a magistrátní kněžíci už docela postoupili s prosazením chtíče po kubických metrech zastavěného objemu naprosto pažravého monstra, z médií již známého jako „rezavý radiátor“. Ten se překloňuje přes stávající historickou zástavbu a cennou barokní vodárenskou věž odsunuje do svého stínu. Z pohledu turisty z rampy Hradu i z Letné – strašné. Obligátní garážová stání spolu potřebným lidským obsahem kolaudovaného objektu ještě dále zahltí historické pražské centrum přímo na hranici Starého a Nového Města. To přece není nutné! Takové komerční objekty rostou například na Pankráci a v Michli – pro Prahu organicky a užitečně. Pražská moderní City vzniká tam a ještě na dalších místech.
Pokuste se, prosím, pane primátore vahou své osobnosti a úřadu dát městu důstojnější zacelení díry po nacistických tancích. Citlivou, rozměrově střízlivou a k okolí šetrnou koncovku. A nemějte, prosím, ani obavy ze slova „demolice“. Zasloužily by si ji i mnohé „skvosty“ posledního dvacetiletí, které zaplevelily historické jádro a bezprostřední okolí bezduchou a nepotřebnou architekturou do poslední volné parcely, parku a kousku zeleně. Špačkův dům, Charles Square Center, Bankovní dům na náměstí Republiky, Myslbek. Už se vžily. Čert to vem.
Ještě horší vřed
Doporučuji však vaší pozornosti o generaci starší a horší stavební vřed na pražském panoramatu přímo uvnitř města. Desítky let jsem dotazován známými i neznámými při výhledu z rampy Hradu: Cože to tam o mnoho pater přečnívá výšku římsy Nového města v oblasti Ječná – I. P. Pavlova? Konkrétně tedy v ulici Na Bojišti. Zpupně tam o několik pater ční arogantní, již přes třicet let starý, avšak stále „rezavý radiátor“ nástavby budovy Dopravního podniku hlavního města Prahy. Vedle dominanty věží kostela svaté Ludmily, památek na Karlově náměstí, mezi Muzeem a Vyšehradem. Toto ztělesnění komunistické zlovůle a přímo výkřik normalizace tam přece nemělo nikdy vzniknout. Útvar hlavního architekta asi tehdy hodně podlehl všemocnému Dopravnímu podniku.
Věc zasluhuje vaši pozornost a kdyby se ji podařilo dotáhnout, pak by zasloužila i zapsání se zlatým písmem do historie světového unikátu – Pražské památkové rezervace a okolí. A to daleko významněji nežli komorní baletní etudy vašich předchůdců u fenoménu „mrakodrapy“ Pankrác.
Byl jsem v té ulici tento týden po dlouhé době (koupit si tramvajenku – nemohu stále ještě vyslovit to slovo Openkrad). Budova je hnusná již z parteru… S nově a snad bezkorupčně formovaným vedením DP by se možná našlo potřebné množství lidí se zdravým selským rozumem. Tu nástavbu porušující pražské stavební řády je však vhodné – i jako rest po předchozí době víc než vhodný k likvidaci – zrušit neprodleně.
Váš vděčný obyvatel Prahy. Hodně štěstí.
