Centrem pražské výstavy Velký atlas světa: výstava o cestě do budoucnosti v rámci Designbloku 11 je rozměrný funkční model cirkulace vody skleněnou krajinou. Jeho autorka, designérka Michaela Tomíšková, jej charakterizuje jako pohled na svět coby tajemnou laboratoř, v níž se potkávají přírodní živly s lidskou hravostí.
V jejím pojetí je model vodního koloběhu propojením strohého hájemství laboratorního skla (sklárny Kavalier) s nádherou ručně broušeného barevného křišťálu (Moser). „Tento snový koloběh prozkoumává naše místo ve světě a je jenom na představivosti každého účastníka experimentu, kam ho vlastní pozorování zavede,“ připomíná Tomíšková. Ta zároveň měla na starosti celou architekturu výstavy, jejíž libreto napsali její kurátoři Jiří Macek a Jana Zielinski za vydatné pomoci aktivistů z Hnutí Duha.
Postfosilní doba
Každý exponát představuje osobitý příběh. Designéři mezinárodní skupiny Postfossil vystavují proutěné košíky a český vynález – tašku síťovku. To budou dle nich typické předměty, které budou používat lidé poté, co promrhají všechny zásoby fosilních paliv a surovin. Designérský um nese i drobné zahradní nářadí, jež nepochybně v budoucnu využijí městští obyvatelé při obdělávání zeleninových zahrádek u domů.
Vystavené předměty pocházejí od designérů z celého světa
Vystavené předměty pocházejí od designérů z celého světa. Lze tu vidět lampy z lepenky, protože LED diody nemrhají energii na nežádoucí teplo, nezahřívají se, a proto nemohou způsobit požár. Zajímavá je židle z PET lahví nebo vizualizace návrhu designu větrných elektráren ve tvaru rozkvetlého stromu. V rámci Designbloku lze uvidět i parkové lavičky spojené se stojany na jízdní kola.
Tabule jako by byly z nějakého staršího školního kabinetu, kde byly uschovány s mapami a nákresy koster a svalů, jež nosívali za mládí dnešních šedesátníků do tříd profesoři biologie. Texty na nich jsou však moderní a tematicky korespondují s exponáty. Většinou odpovídají na současné ekologické problémy i na jejich řešení s pomocí moderního designu.
Cesta do budoucnosti ve společném pohledu designérů a ekologů vychází z netradičního pohledu na svět, který kombinuje nové technologie, vědu a obyčejné lidské tužby
Cesta do budoucnosti ve společném pohledu designérů a ekologů „vychází z netradičního pohledu na svět, který kombinuje nové technologie, vědu a obyčejné lidské tužby“, jak hlásají materiály 13. ročníku Dnů designu v Praze, jenž se uskuteční od 4. do 9. října. Výstavu Velký atlas světa připravila agentura Profil Media společně s Hnutím Duha a informačním centrem OSN v Praze v suterénu Šporkovského paláce v pražské Hybernské ulici. Jejím hlavním partnerem byla společnost Vodafone. Mezi ostatními partnery lze zaznamenat Zastoupení Evropské komise v ČR a velvyslanectví Velké Británie.
Nesplněné Obručevovy vize
Bonbónkem na jedné z výstavních tabulí je text sovětského akademika V. A. Obručeva, který v padesátých letech hleděl s nadějí do budoucnosti po roce 2000. Věštil, že se život prodlouží na 150 až 200 let, protože lidé budou žít v naprostém blahobytu. Vizionářsky tvrdil, že lidstvo v naší době už dokáže zúrodnit každou píď půdy, dokonce i na dně moří.
V těch vysněných letech nyní žijeme a s potěšením můžeme říct, že se předpověď nenaplnila. Naopak, chaotické ničení deštných pralesů kvůli zúrodňování se míjí účinkem, nová půda nerodí a žďáří se stále další pralesy. Lidé jsou čím dál víc zbídačovaní. Na mnoha místech světa se projevuje změna klimatu, na níž má lidstvo nezanedbatelný podíl.
Autorka instalace Země jako těleso nebeské Michaela Tomíšková hovoří o svém projektu:
Jak přispět k tažení proti nezdravým trendům, což je v silách i každé domácnosti, napoví v rámci výstavy ve Šporkovském paláci společná beseda 6. října ve 14.00 v Superstudiu architektů, designérů a specialistů na šetření energiemi z Hnutí Duha. Jejím klíčovým tématem bude Velká výzva, která prezentuje program Duhy, jak po britském vzoru snižovat energetickou náročnost budov každý rok o dvě procenta. Až to v roce 2020 bude o 20 procent.