Stále častěji si při sledování informací v tuzemských médiích či vyjádření veřejných činitelů k základním ekonomickým problémům říkám, že by se měly stát základy ekonomiky vyučovacím předmětem na prvním stupni základní školy. Hospodářská nevzdělanost společnosti je alarmující, což lze demonstrovat na řadě příkladů. Například na tezích, jak se tvoří ceny potravin.
K rozborům cenotvorby vedla některá tuzemská média současná diskuse o vhodnosti a míře zvyšování DPH jako nástroje k posílení příjmů státního rozpočtu. Že se na vyšší DPH nevybere o tolik více, o kolik se daň zvýší, bylo jasné od samého začátku, a také se tak děje. Na tom se shodují všichni, neboť čísla hovoří jasně, a přiznává to i samotné ministerstvo financí.
Jiná otázka ovšem je, kdeže ty peníze, které spotřebitelé za výrobky s vyšší DPH utratí, vlastně zůstávají. A verdikt „odborníků“ je jasný – v případě potravin jsou to obchodní řetězce, kterým vzrostly marže. Bohužel je to polopravda a z ekonomického pohledu hloupost. Vyšší marže totiž nemusejí nutně znamenat vyšší zisk.
Marže zvýšili všichni
Je realitou, že v současné době rostou, nejen kvůli zvýšení DPH, náklady na produkci čehokoli, samozřejmě nejen v řetězci výroby potravin. Jen pro ilustraci je dobré uvést poslední známé indexy meziročního růstu cen položek, které musejí řešit všichni podnikatelé, respektive všichni občané této země. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) vzrostly v červenci letošního roku meziročně (tedy oproti červenci roku 2011) v ČR v průměru ceny zemního plynu o 14 procent, elektřiny o 4,2 procenta, vodného o 12 procent, teplé vody o 8,6 procenta či nájemného o 5,2 procenta.
Vyšší marže nemusí nutně znamenat vyšší zisk
Nejen kvůli neúrodě, ale i vlivem těchto vícenákladů je dražší výroba zemědělských surovin, výroba potravin a také jsou vyšší režie maloobchodního prodeje. Uvedené položky, včetně DPH, „nafoukly“ loňské marže maloobchodu, ale také výrobců potravin, což ovšem automaticky neznamená, že na zvýšení daně vydělali obchodníci (nebo výrobci potravin). Pojem marže totiž v sobě zahrnuje kromě takzvaných osobních nákladů – mezd, které mimochodem také vzrostly – především náklady na energie, nájmy či logistiku. Při růstu těchto položek tedy není možné, aby marže (rozdíl cen) zůstávaly na stejné úrovni, ledaže by měli obchodníci navěky dané stabilní, zřejmě asi státem regulované, nižší ceny pro své podnikání než všichni ostatní občané země.
Tak tomu samozřejmě není, a proto nelze docházet za situace, kdy se zvyšují náklady na podnikání v maloobchodu, k závěrům, že rozdíl mezi cenou od dodavatele a spotřebitelskou cenou od obchodníka bude stále stejný. Výsledný růst cen potravin tak není dán pouze součtem vícenákladů zemědělců a vícenákladů výrobců potravin, ale také zároveň součtem vícenákladů prodejců potravin. Což je ovšem, zdá se, nad síly uvažování leckoho, včetně zodpovědných úředníků na ministerstvu financí. To jednak tvrdošíjně hájí potřebu dále zvyšovat DPH, ačkoli se v praxi (a nejen u nás) prokázalo, že taková cesta k záplatování státního rozpočtu má své limity.
Kromě toho ale náměstek ministra financí Ladislav Minčič oficiálně přitakává spekulacím o rostoucích maržích maloobchodu jako jednoho z možných alibi, proč stát peníze ze zvýšené DPH nevybral. Mimochodem je nevybral přes varování profesních organizací ani v případě zvýšení spotřební daně z piva, a naopak výsledkem tohoto kroku byl trojnásobný nárůst dovozů levnějšího a méně kvalitního moku z Polska a Maďarska. Ale to jen tak na okraj.
Není vzorek jako vzorek
A ještě pár slov k výběrům položek, od nichž se novinářskou či politickou zkratkou odvíjejí „důkazy“ pro tvrzení, která jsou veřejnosti předkládána. Nelze při této příležitosti nevzpomenout na jednoznačné mediální závěry z letošního jara, podle nichž jsou potraviny v Německu levnější než v naší zemi. Posuzuje-li se však skutečně reprezentativní vzorek srovnatelných potravin, není tomu tak ani náhodou. Zhruba před měsícem pak oficiálně potvrdil evropský statistický úřad Eurostat, že ceny potravin v ČR jsou páté nejlevnější v EU. Novinářské vzorky ovšem dokazovaly opak.
Zvyšování DPH nikomu nepomáhá, ani státu, ani podnikatelům
Nyní máme na stole jiné důkazy, tentokrát o tom, že na zvýšení DPH vydělal maloobchod. Předmětem šetření byl však i tentokrát naprosto nereprezentativní vzorek osmi základních potravin, ačkoli ČSÚ sleduje jako základní potraviny v ČR při svých šetřeních 58 položek. Tři z mediálně sledovaných potravin byly navíc mlékárenské produkty, přičemž na rozdíl od prakticky všech základních zemědělských surovin cena mléka po celý letošní rok klesá. Již jen tyto dvě uvedené deformace naznačují, že jakékoli (i kdyby byly třeba opačné) závěry z takto zvoleného vzorku nemohou odrážet realitu.
Samozřejmě nelze vyloučit, že si na některých jednotlivých položkách mohou vylepšovat obchodníci svou ekonomickou bilanci. To samé ale dělají i potravináři a zemědělci, protože je to normální. Z nárůstů nákladů na energie, suroviny či pohonné hmoty, o nichž tu ještě nebyla řeč, ač jsou pro všechny velmi podstatné, je nicméně spíše vidět, že všechny články výrobního řetězce potravin – od prvovýroby po maloobchod – část těchto vícenákladů dokázaly se skřípěním zubů ještě vstřebat do podmínek svého podnikání.
Bohužel se tak ale ve všech případech děje na úkor ztráty konkurenceschopnosti, a tedy snižování výrobního i prodejního potenciálu do budoucnosti, což je samozřejmě ke škodě státní ekonomiky. Když se k tomu ještě zvýší daně, je problém zase o něco větší. Zvyšování DPH tedy nikomu nepomáhá, ani státu, ani podnikatelům. Což je na první pohled hodně jednoduchý a logický závěr. Jen se zdá, že jej v podmínkách ČR nějak nechápeme…