Když se volební zisky stran vychýlí o dvě, tři procenta a ve vládě se (možná) chystá výměna jednoho ministra, mluví se o klidu a stabilitě. Nikoli ve Švýcarsku. Některé komentáře k parlamentním volbám v neděli 18. října totiž vyvolávají dojem, že se bezmála pohnul Matterhorn. Jiné jsou střízlivější, ale o velkých výzvách pro zemi helvétského kříže hovoří všichni.
Zvítězila pravicově populistická Švýcarská lidová strana (SVP), jejíž hlavní postavou je (formálně pouze její místopředseda) Christoph Blocher. Získala 29,4 procenta hlasů, o 2,8 procenta více než v roce 2011. Mírně posílila i liberální FDP. Sociální demokraté si udrželi stabilní podporu přibližně 19 procent hlasů. Ztratily naopak menší středové strany. Těžiště švýcarské politické scény se tím posunulo doprava.
Důsledek uprchlické krize
Důvody úspěchu SVP a liberálů byly odlišné. Jak ve svém komentáři pro německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung poznamenal Johannes Ritter, SVP vynesla na výsluní především uprchlická krize v Evropě – pod Blocherovým vedením však ostře kritizuje přistěhovalectví už mnoho let.
Švýcarskou lidovou stranu vynesla na výsluní především uprchlická krize v Evropě – pod Blocherovým vedením však ostře kritizuje přistěhovalectví už mnoho let |
Například v roce 2009 stála za přijetím iniciativy proti minaretům, krátce nato i za prosazením návrhu na vystěhování „kriminálních cizinců“. Loni úspěšně zorganizovala přijetí kontroverzní iniciativy proti masovému přistěhovalectví, jejíž převedení do praxe bude hlavním úkolem nového parlamentu.
Liberální FDP prý naopak těžila z hospodářského útlumu Švýcarska kvůli opuštění minimálního kurzu franku vůči euru, k němuž tamní národní banka přistoupila počátkem letošního roku. Voliči podle Rittera do FDP, tradičně zastupující zájmy podnikatelů a firem, vkládají naděje, že se jí podaří ekonomickou situaci země zlepšit. Řadě občanů je navíc zřejmě sympatický proevropský kurz liberálů.
Problém s adaptací
„Znepokojuje, že strana, která je natolik xenofobní, a dokáže natolik pohrdat uprchlíky, zaznamenala takový přírůstek,“ okomentoval volební úspěch SVP švýcarský dokumentarista Thomas Isler. „Pro občanskou společnost je to špatné vysvědčení,“ řekl ČESKÉ POZICI.
Voliči evropských populistických stran pocházejí zejména z řad občanů, kteří odmítají integraci Evropy a mají problém adaptovat se na současný globalizující se svět |
Isler však na rozdíl od jiných odmítá silná slova. Říjnové volby podle něho nepřinesly žádnou zásadní změnu. Populisté z SVP v nich posílili jen mírně, levice nijak nepropadla. „Přelomové volby by to byly, kdyby SVP získala navíc deset nebo dvacet procent,“ říká Isler.
A zdůrazňuje, že podobné úspěchy zaznamenaly nebo pravděpodobně brzy zaznamenají i jiné evropské populistické strany, například Národní fronta ve Francii či FPÖ v Rakousku. Voliči těchto stran podle Islera pocházejí zejména z řad občanů, kteří odmítají integraci Evropy a mají problém adaptovat se na současný globalizující se svět.
Města versus venkov
„U nás ve Švýcarsku velmi zesílila polarizace,“ říká Isler a vysvětluje: „Na venkově vidíme sice malý, ale jasný přírůstek pro SVP. Ve městech je to ale naopak. Nejdůležitějším, největším metropolím dominuje sociální demokracie.“ A dodává: „Jsme svědky extrémního rozevření nůžek mezi městy a venkovem.“
Lidé, kteří se aktivně podílejí na chodu moderní společnosti, žijí spíše ve větších aglomeracích. V malých vesnicích se naopak spíše koncentrují ti, kdo mají se současným světem problém a cítí se jím ohroženi.
Lidé, kteří se aktivně podílejí na chodu moderní společnosti, žijí spíše ve větších aglomeracích. V malých vesnicích se naopak spíše koncentrují ti, kdo mají se současným světem problém a cítí se jím ohroženi. |
Andreas Zumach, korespondent německého levicového deníku taz, zdůrazňuje jinou stránku volebního úspěchu SVP. Umožnili jej prý především nevoliči, kteří jsou až příliš spokojení se svou současnou situací, a proto lehkovážně přenechávají volné pole populistům. Ti pak mohou nerušeně strašit přízraky přílivu cizinců, všemocné Evropské unie a hospodářským pádem Švýcarska.
Účast se při letošním hlasování ustálila na relativně nízké úrovni 48,4 procenta voličů. Thomas Isler připomíná, že SVP se naopak podařilo jindy pasivní voliče k urnám přivést. Svá tři procenta navíc prý získala především od lidí, kteří se jindy k volebním urnám nehrnou. „Je to určitá forma vyslovení nedůvěry i proti oficiálnímu Švýcarsku. To je znamení, které musíme brát vážně,“ zdůrazňuje Isler.
Více politické zodpovědnosti
Jedním z prvních úkolů nového parlamentu bude vybrat členy vlády. Ta se tradičně skládá ze zástupců všech silných politických stran. Obsazení šesti ze sedmi křesel v kolegiálním sboru je už nyní, zdá se, jasné. Ministři, kteří se přihlásí o znovuzvolení, zpravidla nebývají odmítnuti.
SVP jako nejsilnější strana by měla převzít více politické zodpovědnosti a druhý vládní resort financí získat. Ale ne za každou cenu – pouze pokud se podřídí tradičnímu principu konsensuální vlády. |
Výjimku může letos představovat strážkyně státní pokladny Eveline Widmerová-Schlumpfová, která ve vládě zastupuje malou středovou stranu BDP. Právě její post by mohl připadnout posílené SVP. Ta má, přestože je nejsilnější strana, ve vládě doposud jen jednoho zástupce. Na rozdíl od slabších liberálů a sociálních demokratů, kteří mají po dvou ministerstvech.
Pokud se výměna uskuteční, bude záležet i na kandidátovi, kterého SVP do vlády vyšle. Ostatní politické strany trvají po neblahých zkušenostech s Christophem Blocherem v roli ministra spravedlnosti v letech 2003 až 2007 na někom, kdo bude svolný ke kompromisům.
Podle Reného Zellera z deníku Neue Zürcher Zeitung by SVP jako nejsilnější strana měla rozhodně převzít více politické zodpovědnosti a druhý vládní resort získat. Ale ne za každou cenu – pouze pokud se podřídí tradičnímu principu konsensuální vlády. Nový kabinet by měl být zvolen 9. prosince.
Nejdůležitější úkol
Nejdůležitějším úkolem nové legislativy bude převést do praxe zmíněnou iniciativu proti masovému přistěhovalectví. „To bude to velké politické téma. Je to absolutně největší kámen, kterým se musí pohnout,“ říká Thomas Isler. Na konsekventním uplatnění návrhu bezpodmínečně trvá SVP. Její zástupci počítají s tím, že v zemi budou brzy zavedeny stropy pro zaměstnávání různých skupin cizinců. To by omezilo volný pohyb pracovních sil mezi Švýcarskem a EU, který pro „staré“ členské země platí od roku 2002.
Nejdůležitějším úkolem nové legislativy bude převést do praxe iniciativu proti masovému přistěhovalectví |
Pro Brusel by byl takový zásah zřejmě nepřípustný. Volný pohyb osob je považován za jeden z hlavních výdobytků a pilířů EU. Jeho úprava ve vztahu k nečlenské alpské zemi je navíc součástí komplexu bilaterálních smluv, pro které platí takzvaná gilotinová klauzule – když padne jedna, padnou všechny.
Švýcaři by se proto mohli v nejhorším případě ocitnout v izolaci či ztratit přístup na půlmiliardový evropský trh, kam vyvážejí více než 60 procent své produkce. SVP tato rizika příliš nevzrušují, ostatní politické strany však ano. Cesta ke kompromisu se zatím neukazuje.
Zablokované rozhodování
Podle Islera povede nové rozdělení sil v parlamentu k tomu, že se rozhodovací proces ve Švýcarsku zablokuje: „Švýcarsko má dvoukomorový parlament, do Národní rady se volí proporčně. Zde SVP výrazně zvítězila. Ale pak máme Stavovskou radu, do které se volí většinovým systémem,“ připomíná Isler. Do ní vysílá každý kanton dva zástupce.
Nové rozdělení sil ve švýcarském parlamentu povede k tomu, že se rozhodovací proces ve Švýcarsku zablokuje |
„V tomto systému nemá SVP nikdy žádnou šanci, protože natolik polarizuje, a má jen 30, a nikoli 50 procent. Proto není v horní komoře tak silně zastoupena,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že ve Švýcarsku jsou na rozdíl od jiných zemí obě komory zcela rovnocenné.
Za současné situace, kdy každou z nich ovládá jiný politický směr, nastává pat. Isler nevidí žádné jiné východisko, než že se o vztahu Švýcarska k EU bude znovu hlasovat v referendu, v němž se švýcarští občané jasně vysloví, zda chtějí bilaterální smlouvy vypovědět, či nikoli. Se všemi nevyhnutelnými následky.