Výsledek blízkovýchodních otřesů: Írán jako ostrov stability

Mezinárodní vyjednavači ani minulý týden s Teheránem nedosáhli kýžené dohody o omezení jeho jaderného programu. Doby, kdy takové selhání diplomacie vedlo ke vzájemnému přehazování viny a spekulacím o vojenských úderech, jsou ale ty tam. Dnes Západ Islámskou republiku potřebuje – a Íránci to dobře vědí.

Vyhlídky na průlomovou dohodu s Íránem jsou do velké míry závislé na vnitropolitických poměrech USA. Na snímku americký ministr zahraničí John Kerry (vlevo) s íránským protějškem Džavádem Zarífem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vyhlídky na průlomovou dohodu s Íránem jsou do velké míry závislé na vnitropolitických poměrech USA. Na snímku americký ministr zahraničí John Kerry (vlevo) s íránským protějškem Džavádem Zarífem. | foto: Reuters
Vyhlídky na průlomovou dohodu s Íránem jsou do velké míry závislé na...

Před rokem světové mocnosti dojednaly s Íránem prozatímní dohodu a finální ujednání o jeho jaderném programu se čekalo letos v červenci. Když diplomaté kompromisu nedosáhli, stanovili si novou lhůtu – 24. listopad. Tento termín opět vypršel a další časová hranice byla stanovena na začátek července 2015.

„Je jasnější než kdykoli dříve, že diplomacie není sprint, ale maraton,“ uvedl k tomu smířlivě americký demokratický kongresman Jim McDermott. „A tato jednání stojí za udržení v běhu nejen proto, že jsme na dosah řešení celé krize kolem íránského jaderného programu, ale i kvůli jejich možnému významnému přínosu pro stabilizaci Blízkého východu.“

„Nejstabilnější země regionu“

Americký politik připomněl, že je to právě Teherán, který má klíčový vliv na syrský režim Baššára Asada, za nímž Íránci zatím zdánlivě neochvějně stojí, a to jak diplomaticky, tak vojensky. Už dva roky přitom diplomatickými kuloáry zní teze, že bez zapojení Íránu nelze krvavý konflikt v Sýrii smysluplně ukončit.

V době, kdy čeští politici teprve projednávali, zda a jak vyzbrojit k boji proti IS irácké Kurdy, z Íránu už na pomoc Iráčanům proudily nejen zbraně, ale patrně až stovky vojáků a důstojníků

Dalším válčištěm, kde Írán získává na důležitosti, je Irák, přesněji řečeno jeho části obsazené radikály z Islámského státu (IS). Írán tu má stejný zájem jako Západ – sunnitské extremisty zatlačit, aby neohrožovali stabilitu spřátelené irácké vlády. A tak například v době, kdy čeští politici teprve projednávali, zda a jak vyzbrojit k boji proti IS irácké Kurdy, z Íránu už na pomoc Iráčanům proudily nejen zbraně, ale patrně až stovky vojáků a důstojníků.

Bývalý íránský jaderný vyjednavač Hosejn Músavíján tyto okolnosti a vlastně celé dění na Blízkém východě shrnuje pro západního čtenáře možná překvapivě. „Po 35 letech rozsáhlých sankcí a tlaků na Írán je dnes jedním z výsledků nynějších blízkovýchodních otřesů fakt, že Írán je nejstabilnější zemí v regionu,“ napsal Músavíján, který dnes působí v USA na Princetonské univerzitě. „Arabské státy jsou mezitím v rozvratu nebo jsou ohroženy nepokoji, destabilizací a bezprecedentním nástupem násilných extremistických skupin. Tento vývoj proto může sloužit jako dobrá pobídka k dalšímu sbližování Západu a Íránu, ačkoli i poslední jednání ve Vídni skončila bez výsledku.“

„Nulová“ varianta mimo hru

Dalším důležitým, byť nepřímým hráčem v jednáních o íránském jádru je Izrael. Jediná země Blízkého východu s nukleárními zbraněmi se dlouho snažila jakékoli americko-íránské usmiřování zmařit, neboť ho považuje za ohrožení vlastních pozic.

Ještě na jaře například izraelská média informovala, že v rozhovorech s Obamou Netanjahu nadále prosazoval, aby Íránu nebylo umožněno žádné obohacování uranu, žádné centrifugy

V tuto chvíli se přitom zdá, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu na mezinárodní scéně ztrácí. Ještě na jaře například izraelská média informovala, že v rozhovorech s Obamou Netanjahu nadále prosazoval, aby Íránu nebylo umožněno žádné obohacování uranu, žádné centrifugy. Tato „nulová“ varianta je však evidentně mimo hru – dnes už se vyjednává o tom, kolik odstředivek Írán bude moci nechat (samozřejmě opět pod mezinárodním dohledem) v provozu a kolik jich odstaví a na jaký stupeň bude uran obohacovat.

Netanjahu však má silného spojence v lobbistické organizaci AIPAC, která v USA prosazuje zájmy izraelské pravice. V době, kdy Obamova administrativa vedla v uplynulých měsících otevřená i diskrétní jednání s Íránci, se AIPAC například pokoušel v Kongresu prosadit naopak zpřísnění protiíránských sankcí, což by patrně vedlo ke kolapsu rozhovorů.

Kampaň AIPAC zatím byla neúspěšná, vše se ale může změnit v lednu, kdy Kongres začne po nedávných volbách fungovat v novém složení, tedy s posílenými pozicemi republikánů. Tím získá na síle i ten tábor zákonodárců, kteří prosazují tvrdý postup vůči Teheránu navzdory současné politice Bílého domu.

Rozhodnou voliči USA?

Vyhlídky na průlomovou dohodu s Íránem, od níž si řada diplomatů i analytiků slibuje posun i v jiných horkých tématech Blízkého východu, jsou tak do velké míry závislé na vnitropolitických poměrech USA.

Zatímco Teherán by měl podle chystané dohody prakticky okamžitě ukončit některé části jaderného programu, reciproční rušení protiíránských sankcí má podle představ Západu trvat řadu let

V britské televizi na to poukázal i Hosejn Músavíján: „I my máme v Íránu své vlastní radikály, kteří chtějí dohodu zmařit, stejně jako americký Kongres, který bojuje proti Obamovi a je proti nukleární dohodě. Mezi Íránem a USA je však jeden velký rozdíl. Pokud dosáhneme dohody, v Íránu nakonec rozhodne jediný člověk, nejvyšší vůdce, a ten když ji schválí, tak už na tom radikálové nemohou nic změnit. Ve Spojených státech ale může Obama dohodu podepsat – a pak se může stát, že mu ji Kongres zamítne.“

Ostatně samotný Obama skončí v Bílém domě už za dva roky a z úniků z vídeňských rozhovorů vyplývá, že Íránci mají obavy i z toho, kdo přijde po něm. Zatímco Teherán by totiž měl podle chystané dohody prakticky okamžitě ukončit některé části jaderného programu, reciproční rušení protiíránských sankcí má podle představ Západu trvat řadu let. A Íránci při rozhovorech údajně lavírují, protože Obamův nástupce se může zdráhat plnit dnešní sliby Bílého domu.