V americké zahraničněpolitické debatě právě nastává neobvyklý jev: idealističtí intervencionisté se slabostí pro vývoz demokracie táhnou v klíčové strategické otázce za jeden provaz s pacifistickými izolacionisty. Na tento paradox nedávno upozornil konzervativní komentátor Charles Krauthammer, když varoval: „Cokoli, na čem se shodnou senátoři John McCain a Rand Paul, třeba pozastavení finanční pomoci Egyptu, musí být špatně.“
Arizonský senátor a Obamův neúspěšný vyzyvatel z roku 2008 John McCain je proslulý „jestřáb“. A míní, že domnělému demokratizačnímu příslibu „arabského jara“ se má jít případně naproti i americkou brannou mocí – ať už předloni v Libyi, nebo nyní v Sýrii.
Naopak kentucký senátor, syn známého protiválečného libertariánského kongresmana Rona Paula a miláček fiskálně konzervativního hnutí Tea Party Rand Paul je „holubice“. Odmítá vojenský avanturismus jako nehospodárný a zastává se i přeběhlíka Edwarda Snowdena coby krotitele rozpínavosti „bezpečnostního státu“.
Oba ztělesňují opačné póly nejen v Republikánské straně, ale i v americké zahraniční politice obecně. V otázce ukončení finanční pomoci Egyptu se však nyní vzácně shodli. Zatímco Paul se chápe po kdejaké zámince k umenšení břemene amerických daňových poplatníků, McCain chce egyptské generalitě zastavit přívod dolarů kvůli krvavému zátahu na příznivce svrženého demokraticky zvoleného prezidenta Muhammada Mursího. Má k tomu čím dál více podpory i mezi demokratickými spolustraníky prezidenta Baracka Obamy, který se zatím k takovému radikálnímu kroku nemá.
Nedotknutelná kompenzace
Od roku 1979, kdy Egypt podepsal mírovou dohodu s Izraelem, je každoročně příjemcem v průměru dvou miliard dolarů americké finanční pomoci určené především pro potřeby egyptské armády. Té proudí pravidelně 1,3 miliardy dolarů ročně, zatímco civilní finanční pomoc Egyptu poklesla od roku 1998 o dvě třetiny.
Egyptská armáda považuje americkou dolarovou pomoc za „nedotknutelnou kompenzaci“ za udržování míru s IzraelemVelkou část zasílaných peněz používá egyptská armáda k nákupu americké vojenské techniky včetně stíhaček, tanků, transportérů, bojových vrtulníků či protiletadlových střel. Egyptská armáda považuje dolarovou pomoc za „nedotknutelnou kompenzaci“ za udržování míru s Izraelem. Na oplátku mohou americké válečné lodě přednostně proplouvat suezským průplavem a americké letectvo vcelku neomezeně využívá egyptský vzdušný prostor.
Zákon o zahraniční pomoci (Foreign Assistance Act) stanoví, že USA mají zastavit finanční podporu zemi, jejíž řádně zvolenou vládu svrhl vojenský puč. Právě proto, aby si nesvázal ruce, neoznačil Bílý dům svržení vlády prezidenta Mursího za puč, čímž nepřímo převzal tezi egyptské armády, že šlo pouze o vykonání vůle národa vyjádřené milionovými demonstracemi za jeho odstoupení. Washington však dal vůdcům převratu najevo, že si nepřeje perzekuci sesazených islamistů z Muslimského bratrstva, a naopak očekává brzké vypsání předčasných voleb.
Americký ministr obrany Chuck Hagel toto stanovisko osobně tlumočil svému egyptskému protějšku a osnovateli převratu Abdul-Fatáhu Sísímu během celkem 17 hodinových telefonních hovorů. Egyptské bezpečnostní síly na americké domluvy ovšem nedbaly a začaly vzdorující Mursího příznivce rozhánět ostrou střelbou, jež si vyžádala již zhruba tisíc obětí. Káhira nepolevila, ani když Obama minulý týden ohlásil odložení společných vojenských cvičení Jasná hvězda (Bright Star).
V sázce je kredibilita USA
V listu The Washington Post zveřejnila minulý týden skupina expertů v čele s Robertem Kaganem výzvu k přehodnocení vztahů s Egyptem, v níž prezidenta Obamu zkritizovali za pokračování finanční pomoci egyptské armádě. Označují to za strategickou chybu, neboť ignorování amerického naléhání na zastavení krveprolití egyptskými úřady poškozuje kredibilitu USA.
Rizikem je, že Washington bude nadále podporovat svého spojence, přičemž egyptská armáda ztratí kontrolu nad situacíEgyptské úřady ospravedlňují brutalitu zákroků jednak ozbrojeným odporem některých islamistů, jednak snahou o přesvědčivé vítězství, jež by z dlouhodobého hlediska minimalizovalo počet obětí. „Míra násilí je nepřijatelná, ale oni zjevně cítí, že Egypt jako národ čelí existenční krizi. Takže ač násilí nelze tolerovat, nakonec možná budeme schopní akceptovat výsledek, pokud násilí rychle přestane,“ vysvětlil listu The New York Times nejmenovaný zdroj z Obamovy administrativy.
Rizikem ovšem je, že Washington bude nadále podporovat svého spojence, přičemž egyptská armáda ztratí kontrolu nad situací. Není totiž jisté, že egyptská armáda vůbec zvládne obnovit pořádek v zemi, kde se během tří let podařilo masovými protesty vynutit odchod už dvou prezidentů. Egypt pohlcený občanským konfliktem by pak sotva plnil roli stabilizujícího spojence v neklidném regionu. Navíc egyptští islamisté vědí, že čím více budou mít mučedníků, tím více bude egyptská armáda diplomaticky izolována od Západu.
Vítaná kritika
Obamovi proto zůstávají dvě možnosti. Buď pozastaví finanční pomoc Káhiře, čímž ohrozí partnerství, na němž je 35 let založen mír mezi státy v regionu, anebo bude dál přihlížet, jak Spojenými státy subvencovaný spojenec nemilosrdně masakruje opozici. První varianty se pochopitelně obává Izrael, a proto ve Washingtonu lobbuje za pokračování subvencí.
Egyptská armáda se ovšem těší štědré podpoře také od Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Obě konzervativní monarchie otevřeně uvítaly svržení prezidenta Mursího a přislíbily nové egyptské vládě vlastní miliardovou pomoc, což americké výhrůžky do značné míry poškozuje. Pro Sísího domácí autoritu je navíc klíčové vyhnout se zdání, že se podvoluje tlaku Washingtonu.
Egyptští sekularisté mají vesměs zato, že věrolomní a nepoučitelní Američané straní Muslimskému bratrstvu, v celé egyptské politice proto dnes panuje ještě větší shoda na antiamerikanismu než obvykle. Tím, že pučisté nedbají domluv Američanů, získávají punc vlastenců. Egyptské ministerstvo zahraničí již ohlásilo, že kvůli americké kritice přehodnocuje strategické partnerství s USA.