Vylepšený zákon o potravinách: O čem se nemluví

Poté, co začne od 1. ledna 2015 platit dlouze diskutovaná novela zákona o potravinách, se spotřebitelé v naší zemi dozvědí celou řadu nových a pro své rozhodování jak při výběru potravin, tak pro své zdraví potřebných údajů. S předstihem je přibližuje analytik Petr Havel.

Petr Havel 1.7.2014
potraviny | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy potraviny | foto: Česká pozice
potraviny

Většina zpráv týkající se nedávno schválené novely začíná (a někdy bohužel i končí) sdělením, podle kterého změna zákona zavede povinnost nadnárodních řetězců informovat před vchodem do svých prodejen o struktuře zemí, z nich pochází nejvyšší podíl v prodejnách prodávaných potravin.

Z toho se ale spotřebitel nedozví nic – dokonce ani to, zdali takové zboží opravdu z příslušných zemí skutečně pochází. Například proto, že identifikace oněch zemí se má odvíjet podle místa dodavatele potraviny (svým způsobem ani jiné řešení zvolit nelze, neboť lze těžko rozšifrovat zcela legitimní nápis na celé řadě potravin znějící „vyrobeno v EU“). To ovšem, aniž je to třeba nějak dále rozvíjet, ani náhodou neznamená, že v místě nebo „v zemi dodavatele“ byla potravina skutečně vyrobena.

Zásadní převod odpovědnosti na Těšnov

Ve stínu zbytečného, nekontrolovatelného a ve své podstatě spíše spotřebitele matoucího sdělení přitom stojí skutečně důležité pozitivní posuny v informování spotřebitelů, z nichž řadu sami spotřebitelé požadují a také pro ně mají reálný praktický význam. Nejen pro starší generaci, ale v praxi pro všechny, kteří se snaží řídit při výběru potravin nápisy na jejich obalech, je velmi důležité zvětšení minimální velikosti písma a zároveň zákaz umisťovat nápisy na takovém podkladu, který je neumožňuje rozluštit. To je nicméně ještě údaj, který v médiích zaznívá.

Co ovšem nezaznělo skoro nikdy, je převod odpovědnosti za transformaci evropské legislativy do národní legislativy na ministerstvo zemědělství. To v praxi znamená, že kromě potravin pro zvláštní účely a potravin pro kojence a dětskou výživu bude (konečně) jedinou legislativní autoritou jediný resort, a měli by to přivítat hlavně podnikatelé.

Kromě potravin pro zvláštní účely a potravin pro kojence a dětskou výživu bude (konečně) jedinou legislativní autoritou jediný resort - ministerstvo zemědělství

Dosavadní dělená gesce, kdy část zákonů připravoval jeden resort a část jiný resort, samozřejmě zakládala a naplňovala rizika buď duplicitních povinností nebo dokonce vzájemně se vylučujících ustanovení vyplývajících z klasického maločeského resortismu i rozdílného pohledu různých úředníků na řešení stejných problémů.

Naprosto klíčové je přitom sjednocená gesce v případě přídatných látek (takzvaných „éček“), jejichž způsob hodnocení v dopadu na kvalitu potravin i lidské zdraví se v minulosti často meziresortně zásadně lišil. To samé se týká zdravotních a nutričních tvrzení, z nichž po posouzení Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) prakticky žádné neplatí, neboť EFSA je obvykle posuzuje jako nedoložitelné, a tedy v praxi jako údaje, které jsou značně zneužívány ke klamání spotřebitele.

Převod gesce na ministerstvo zemědělství je konečně zásadní i v případě potravinových doplňků, které v prodejní síti již řadu let kontroluje především Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), což je dozorový orgán v působnosti ministerstva zemědělství. K potravinovým doplňkům lze přitom uvést, že tento typ zboží představuje kromě již zmiňovaného klamání spotřebitele kategorii výrobků, v níž se velmi pravidelně a opakovaně objevují produkty, jež představují bezprostřední ohrožení lidského zdraví.

Další přínosy novely

Novela také zavádí, a to jistě spotřebitelé uvítají, povinnost označovat zemi původu čerstvého, chlazeného i mraženého masa, a to u všech druhů základních mas, tedy drůbežího, skopového, kozího a především vepřového masa (u hovězího již tato povinnost existuje). 

A navíc řeší známý problém naší země, která dováží (především z Dánska) v zahraničí narozená selata, která se ale u nás vykrmí a porazí. Vzhledem k tomu, že většinu svého života (a jeho konec) stráví tato hospodářská zvířata v naší zemi (a především jsou zde vykrmena), považuje se maso z takových zvířat za „zemi původu ČR“. Skutečnost, že tento názvoslovný problém novela přímo řeší, tak (doufejme) hned na počátku zamezuje různým výkladům o tom, jaké země původu vlastně vepřové maso je.

Další pozitivní přínos novely spočívá v rozšíření spektra povinně uváděných údajů u nebalených potravin týkající se údajů o alergenech

Další zásadní (a pozitivní) přínos novely zákona o potravinách spočívá v rozšíření spektra povinně uváděných údajů u nebalených potravin týkající se údajů o alergenech. Tato povinnost se přitom dosud týkala jen balených potravin. Vzhledem k tomu ale, že jedním z nejvýznamnějších alergenů je lepek a zároveň je značná část pekárenského zboží obsahující lepek v kategorii nebalených potravin, je již jenom z tohoto důvodu nově zavedená povinnost pro stoupající počet alergiků přínosem. 

Málokdo si dokázal spojit například informaci, že kupuje třeba nebalený pohankový chléb s rizikem alergie na lepek, přestože legislativa umožňuje označovat pekárenské výrobky názvem moučné složky již v případě podílu této složky ve výši 10 procent. „Zbylých“ 90 procent ovšem může tvořit lepek obsahující pšeničná mouka…

I vzhledem k metanolové kauze je také strategicky správné zachování povinnosti označovat složení u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 procenta objemových alkoholu, byť nás k tomu evropská legislativa přímo nenutí (na rozdíl od zvětšení písma nebo označování země původu masa). Alkohol, nejen u nás, byl, je a bude vždy předmětem různých podvodů a klamavých praktik, a i když tyto praktiky zmiňovaná povinnost jistě zcela nevymýtí, přispěje nepochybně svým dílkem ke snížení příslušných rizik.

Samostatnou kapitolou, o které by bylo možno napsat skoro celou knihu, je rozšíření spektra kontrol Státní veterinární správy ČR (SVS) a SZPI na oblast „otevřených stravovacích zařízení“, tedy restaurační služby. Je to přitom logické a spravedlivé, jak jsem již argumentoval v dubnovém článku pro ČESKOU POZICI.

Zatímco u výrobců potravin nebo u jejich prodejců řeší již celou řadu let spotřebitelé třeba i problematiku nepodstatných příměsí překračující stanovené limity nebo strukturu a počet Éček, u pokrmů připravovaných a konzumovaných v restauracích v praxi vůbec neznáme ani jejich původ, ani přesné složení – protože ke kontrole takových údajů neměl dosud nikdo kompetence. A jídel se v našich restauracích denně uvaří i několik set tisíc...

Počet příspěvků: 1, poslední 4.7.2014 11:04 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.