Vycucat a prodat za dvacku. Časopis Agenda.

Nový týdeník Agenda chce přinášet to nejlepší z médií. Některým autorům z jiných tiskovin se koncept vycucávání obsahu nelíbí.

Týdeník Agenda vyšel prvně 18. března, na stáncích stojí dvacet korun a má 46 stran. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Týdeník Agenda vyšel prvně 18. března, na stáncích stojí dvacet korun a má 46 stran. | foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice
Týdeník Agenda vyšel prvně 18. března, na stáncích stojí dvacet korun a má 46 stran.

„Když experiment, tak pořádný,“ řekli si lidé ve vydavatelství Sanoma Media. A tak v pondělí 18. března vydali první číslo „experimentálního týdeníku“ Agenda, jehož snahou je patrně vyzkoušet, kolik zpráv v denním blázinci protéká mimo pole pozornosti čtenářů, ve druhém sledu pak i nápaditost právníků a některé hranice autorskoprávních vztahů. Jde o rešerše starší zpráv z obsahu všemožných webů, deníků a týdeníků a co se druhého aspektu týká, z bezprostředních ohlasů se zdá, že na facebookovém poutáku anoncovaní „autoři“ jako Jindřich Šídlo, Michal Kašpárek nebo i Jaromír Jágr o použití svých textů předem nevěděli...

Tištěná Agenda je jakýsi agregátor zpráv pro čtenáře, který nemá čas vše číst. „Představuju si, že bych pro něj mohl vytrhnout jen ty nejlepší stránky časopisů za celý týden a zmínit ty nezajímavější špeky na internetu. A udělal bych mu z toho takovou mozaiku. Vlastně bych chtěl zachytit takový statický snímek týdne v příliš rychlém světě. A dát mu to za rozumnou cenu,“ píše v editorialu šéfredaktor David Shorf. Onou cenou je míněna dvacetikoruna. Hlavním editorem Agendy je Ondřej Aust, jenž se specializuje na média, známý z Lidových novin nebo z webu Médiář.cz.

Jak taková rešerše za dvacku vypadá? Klíčovými událostmi minulého týdne, jež jsou doplněny odkazy na nejčtenější weby typu iDnes.cz, Lidovky.cz i zhuštěnými komentáři z Hospodářských novin, Práva či Aktuálně.cz, je zvolení papeže Františka a předsedy Bohuslava. Na dalších stranách 46stránkového časopisu najdeme pelmel drobností. Logicky se nic neřeší do hloubky, ale pár větami se naťuknou michelinské hvězdy v Praze, zákrok prezidentovy ochranky ve Stodůlkách i výběr jména pro britské princátko, respektive vévoďátko.

Forma přebírání zpravodajského obsahu je patrně taková, aby ladila s autorským právem – jde většinou o shrnutí všeobecně sdílených informací do jednoho či dvou odstavců, s minimální přidanou hodnotou. Příspěvky jsou zdrojovány, časopis odkazuje na původní médium. Mezi těmi vedou nikoli týdeníky a deníky, ale hlavně zpravodajské weby. Zůstává otázkou, nakolik může koncept „výcucu“ fungovat v řádu celého týdne, když na problém stárnutí někdy naráží i každodenní monitoring médií...

Dojde na autorské žaloby?

Problém přichází na stranách 14 a 15. Zde jsou lehce „zbastardizované“ články výjimečných autorů (rubrika Nejlepší české články!). Jindřicha Šídla z HN, Jaroslava Plesla z Reflexu (brutálně pokrácený a původně vynikající profil Václava Klause) nebo blogera Michala Kašpárka. Šídlo, jehož komentář k rozhovoru s Janem Stráským z HN otiskla Agenda také, vzkázal novému týdeníku na Facebooku: „Komu mám poslat číslo účtu?“ V jiném statusu pohrozil i žalobou. Divil se též Kašpárek: „Proč o tom nevím? Proč jsem vedle Plesla?“

A na sociálních sítích se podivovali i novináři z Insideru: „Dnes jsme si to v redakci prolistovali a poněkud nás zarazilo, kolik z kolegů se stalo ,posilami´ jejich redakčního týmu, aniž by o tom měli potuchy. Samozřejmě bez nároku na honorář. Prostě se uvede, odkud se článek vzal a metodou Ctrl+C/Ctrl+V se umístí do stránky. Co tomuhle počinu říkáte vy?“

My jsme si Agendu koupili taky, ale naštěstí časopis nenašel za uplynulý týden v ČESKÉ POZICI nic „zajímavého“. Podobně se vedlo i týdeníku Respekt, jak připomněl jeho šéfredaktor Erik Tabery na Facebooku. Stejně tak ekonomické týdeníky Euro i Ekonom zůstaly bez zářezu.

A tak patrně nejzajímavějšími nápady prvního čísla rešeršního titulu se nám zdají být:

  • výběr dopisů čtenářů adresovaných jiným médiím (ne, neděláme si legraci!),
  • dvoustránka různě vydařených obrazových vtípků z internetu,
  • jakási multirecenze na film Smrtonosná past 5 sestavená z úryvků několika původních recenzí,
  • některé překlopené blogy (včetně legrační Grudlovy antireklamy na Vysoké učení technické v Brně),
  • a rubrika nazvaná Nejlepší zahraniční zprávy, kam s černočerným humorem patří i zprávy „V Pákistánu unesli dvě české dívky“ a „Saúdům chybí kati, mění popravy“.

Měsíčník Kraus téhož vydavatelského domu příliš dlouho nevydržel. Je poctivé, že týdeník Agenda, který je zatím vystlán jen autoreklamou na Květy, National Geographic a Story, si dal do podtitulu pojem „experimentální“. Jeho osud, ať už bude jakýkoli, může přinejmenším motivovat k úvaze o hodnotě a trvanlivosti mediálního obsahu, včetně polemiky na autorskoprávní téma. Anebo kdyby snad Agenda připojila vlastní mediálněkritickou analýzu, jak se to které téma podařilo českým médiím uchopit... Žádná taková ambice však patrná není.

Počet příspěvků: 5, poslední 20.3.2013 10:36 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.