Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Východní Evropa by se měla zbavit iluzí o Západu

  10:57
Společnosti jsou prostupnější a bariéry mezi civilizacemi spíše bodem v politickém programu než realitou. Přesto se neustále objevuje dělení Evropy na východní a západní. Pokud mezi nimi existuje rozdíl, pak v charakteru a minulosti národů. Východní Evropa by měla přestat vidět tu západní optimisticky.

Evropa očima třináctiletého Matěje. foto: Facebook MAAPPI

Připomínat dělení Evropy na východní a západní je anachronismus. Samozřejmě, že má smysl z hlediska zeměpisného nebo dějepisného, protože část Evropanů žila po druhé světové válce za železnou oponou. Od jejího pádu však uplynulo již více než 28 let, což je historicky dlouhá doba – téměř jeden a půl generace. Navíc žijeme v globálním světě, kde informace kolují nejrychleji v dějinách.

I běžní lidé dnes mohou rychle a levně cestovat z jednoho konce světa na druhý. Na letištích, jež se podobají nádražím, se již dávno nepotkávají jen privilegovaní nebo sváteční cestující. Společnosti jsou mnohem prostupnější a bariéry mezi civilizacemi spíše bodem v politickém programu než realitou. Navzdory tomu se neustále objevuje dělení Evropy na východní a západní. Pokud mezi nimi existuje rozdíl, pak především v charakteru a minulosti národů. Aristotelés měl pravdu, že zvyků a návyků v myšlení se lidé zbavují obtížně.

Toto myšlení je typické především pro ty, kdo prožili značnou část života v rozdělené Evropě, a Západ pro ně představoval svobodu – i náboženskou a projevu. Tato idealizace byla nejen ekonomická, ale i morální a projevuje se dodnes. Západ byl spíše utopií než vizí založenou na pravdivých informacích a kritickém myšlení – projekcí přání a především ideálním místem, kde byly vyřešeny všechny problémy.

Pouze napodobování

Západ byl vyvinutější a Východ se jej měl snažit dohonit, což z ekonomického hlediska dává smysl, ale z myšlenkového byla důsledkem intelektuální lenost. Východní a střední Evropa přestaly hledat vlastní cestu a pouze napodobovaly Západ, a tím, že se upínaly k Bruselu, zapomínaly dívat se okolo sebe a na své přirozené partnery Prahu, Vídeň, Bratislavu, Budapešť a Varšavu.

Východní a střední Evropa přestaly hledat vlastní cestu a pouze napodobovaly Západ, a tím, že se upínaly k Bruselu, zapomínaly dívat se okolo sebe a na své přirozené partnery Prahu, Vídeň, Bratislavu, Budapešť a Varšavu

Dělení na Východ a Západ je sociální konstrukt, a proto je třeba se zaměřit například na konkrétní postoje Čechů a Francouzů, a pokusit se odstranit předsudek o kulturní odlišnosti obou národů ve světě, kde všechny politické události jsou globální, a větší vliv na životy má setkání francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s německou kancléřkou Angelou Merkelovou než jejich setkání s vrcholnými představiteli českého státu.

Vztah Francie a Česka by bylo možné označit za vlažný, až chladný. Zatímco o Francii lze i v češtině dohledat mnoho zajímavého, Česko je na globální mediální scéně téměř neviditelné. Až například na spisovatele Milan Kundera a v poslední době krátké zprávy o současném prezidentu Miloši Zemanovi, nepřesně označovaném za českého Trumpa, Tento nezájem není způsoben jen tím, že Česká republika je mnohem menší než Francie, ale je typický pro západní Evropu, pokud jde o celý Východ.

Ukazují to i ukrajinské události na náměstí Majdan. Zatímco česká média zveřejňovala online reportáže, zájem Francouzů byl spíše zanedbatelný. Větší pozornost věnují krizím na Blízkém východě a zprávám z arabského světa a Afriky, což je pochopitelné kvůli současnému složení francouzské populace. Mnohem víc řeší problémy těchto komunit než vztah k východní Evropě.

Nepochopitelná oslava Karla Marxe

Východ věřil, že západní Evropa se podobá americkému západu, kde se cení individuální výkon, platí nízké daně a každý se stará o sebe a svou rodinu. Jenže v západní Evropě je zakořeněno levicové myšlení, především marxismus. Ztrátu iluzí Východu ještě posílilo, když šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker odhalil Marxovu sochu při oslavách 200. výročí jeho narození. Východ vyděsilo, že západní Evropa, kterou má dohánět, oslavuje Karla Marxe, jehož doktrínu východní Evropa zažila a zanechala v minulosti.

Ztrátu iluzí Východu ještě posílilo, když šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker odhalil Marxovu sochu při oslavách 200. výročí jeho narození. Východ vyděsilo, že západní Evropa, kterou má dohánět, oslavuje Karla Marxe, jehož doktrínu východní Evropa zažila a zanechala v minulosti.

Obdiv k Marxovi mě zarazil pří první návštěvě knihkupectví na náměstí Saint Michel v Paříži, jež má velmi dobré oddělení filozofické literatury. Své oblíbené autory jsem sice našel, ale v obtížně přístupných poličkách. Předním místům v obrovském počtu vládl současný slovinský levicový filozof Slavoj Žižek a Marx. Zpočátku jsem si myslel, že je Marxův týden, ale nikoli, tato místa jsou vyhrazená knihám, které se nejvíce prodávají.

Francouzský geograf a spisovatel Christophe Guilluy na základě sociologických průzkumů ukázal, že většina novinářů, univerzitních učitelů a vrcholných státních úředníků je levicová. S pravicovým myšlením se lze ve Francii setkat v podstatě pouze v soukromé sféře. Průzkumy ukazují poněkud krutou pravdu o politice na Západě. Pravice je zaměřena na zisk a dle ní abychom mohli pomáhat druhým, musíme nejdříve pomoci sobě. Levice pak neřeší vlastní problémy, ale druhých.

Nové dělení

Vystřízlivění východních pravicových politiků je bolestné – o Východ se především zajímají ti z opačného politického spektra, což vyvolalo zklamání a ztrátu důvěru v Západ zejména u pravicové populace ve střední Evropě. A u mnohých se tato ztráta iluze projevila touhou hledat jinou. Někteří ji místo Západu našli v Rusku, kde byly vyřešeny všechny problémy.

Noví politici budou hledat nové vize, a tím i novou spolupráci evropských stran i států. Nově začnou spolupracovat nacionálně konzervativními strany a liberálně pokrokové strany. A to může být i nové dělení Evropy.

Očekávat morální či ekonomickou pomoc Západu je naivní. Už sovětský spisovatel Alexandr Solženicyn (1918–2008), který emigroval na Západ, totiž viděl, že morálka Západu upadá a že samotná svoboda nestačí k dobrému životu. Stačí si přečíst současnou francouzskou literaturu o dnešní společnosti – většina vyznává nihilismus. Ani ekonomická situace Západu není skvělá. Západní společnosti budou muset vyřešit zadlužení a stárnutí populace.

Východ by se měl zbavit iluzí o Západu, přestat usilovat o změnu společnosti podle jeho vzoru a nevidět jej na základě optimistické ideologie. V Česku se zanedlouho uskuteční generační obměna politiků. Ti noví budou mnohem méně zatíženi komunistickou minulostí a zastaralým dělením Evropy na východní a západní. Navíc budou hledat nové vize, a tím i novou spolupráci evropských stran i států. Nově začnou spolupracovat nacionálně konzervativními strany a liberálně pokrokové strany. A to může být i nové dělení Evropy.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!