Lidovky.cz

Výběr soudců by měl být objektivnější

Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze. foto:  Michal Šula, MAFRA

„Máme slušný a fungující právnický stav. Problémy naší justice jsou srovnatelné se zeměmi na západ od nás,“ říká v rozhovoru Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze.
  14:09

Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze, který je největší v České republice, v rozhovoru mimo jiné říká: „Většina budov okresních soudů by vůbec nemusela zaniknout. V rámci specializací by si předseda krajského soudu řekl, že v určitém místě bude vhodné zřídit pobočku, která bude řešit zdejší civilní kauzy a bagatelní trestní věci. Praktické by to bylo třeba v horských oblastech. Ale proč má každé okresní město soudit vazební věci a mít vazební věznici?“

LIDOVÉ NOVINY: Soudci mají mezi Čechy dlouhodobě docela dobrou pověst, v prestiži povolání jsou šestí. Během uplynulých let ale bylo několik případů trestně stíhaných i odsouzených soudců. Mohou mít případy soudců Knotka, Havlína nebo Nováka negativní vliv na pověst vaší profese?

VÁVRA: Víte, já jsem za ty kauzy vlastně rád. Samozřejmě nemám radost, že jsou někteří kolegové podezřelí z trestné činnosti, ale je to lepší, než když se o věcech jen šuškalo – to bylo pro pověst justice mnohem horší. A je důležité, že se ty věci dostanou před soud, pro samotný stav je to očistné. Ani jeden z aktuálních případů ale neukázal na žádný systémový problém, byla to čistě individuální selhání.

LIDOVÉ NOVINY: V každé skupině lidí se najde nějaká černá ovce?

Nemám radost, že jsou někteří kolegové podezřelí z trestné činnosti, ale je to lepší, než když se o věcech jen šuškalo – to bylo pro pověst justice mnohem horší

VÁVRA: Nevěřím, že ve vyspělé Evropě existuje justice, kde by k žádnému individuálnímu selhání nikdy nedošlo.

LIDOVÉ NOVINY: Máte pocit, že se česká justice 25 let po změně režimu už vymanila z dědictví totality, že už je v dobré kondici?

VÁVRA: Nemáme se za co stydět, je to slušný a fungující právnický stav. Problémy naší justice jsou srovnatelné se zeměmi na západ od nás, což je dobrá zpráva. Ostatně žádná justice nefunguje úplně dokonale. (úsměv) Změna režimu paradoxně umožňovala některé fáze vývoje přeskočit, poučit se ze zahraničí a neopakovat některé chyby.

Třeba z hlediska technického vybavení jednacích síní by nám většina západoevropských zemí mohla závidět. Je výborné, že ze všech trestních jednání se pořizuje zvukový záznam, takže máte i po několika letech možnost si poslechnout autentické znění důkazu, typicky svědecké výpovědi. Ale je několik oblastí, kde se nám ten přerod úplně nepovedl.

Nejvíce mě mrzí, že jsme uvízli v systému silného ministerstva, přitom máme velmi labilní vlády a průměrná životnost ministra spravedlnosti je 14 měsíců. To znemožňuje systémové změny v justici, protože na ty potřebujete přinejmenším deset let. Proto justice tolik volá po Nejvyšší radě soudnictví.

LIDOVÉ NOVINY: Měla by být taková instituce v ústavě a v zákoně, nebo má justice možnost více spolupracovat sama?

Uvízli jsme v systému silného ministerstva, přitom máme velmi labilní vlády a průměrná životnost ministra spravedlnosti je 14 měsíců. To znemožňuje systémové změny v justici, protože na ty potřebujete přinejmenším deset let. Proto justice tolik volá po Nejvyšší radě soudnictví.

VÁVRA: Dříve jsem si také myslel, že bychom si to mohli udělat sami bez jakéhokoliv právního předpisu, ale dnes už mám úplně opačný názor. Situace v Evropě je tak neklidná, že není ostuda bavit se o tom, že justice potřebuje určité pojistky, aby odolala jednorázovému ataku politického extremismu.

Byl bych pro to, aby se Nejvyšší rada soudnictví zakotvila ústavně a v zákoně by jí byly svěřeny relativně malé pravomoci v personální oblasti. Aby bylo jasné, že nejde o utržení kusu státní moci. Zároveň by v takovém modelu museli být lidé jmenovaní politiky, protože čistě soudcovská rada by nemohla mít takřka žádné pravomoci.

LIDOVÉ NOVINY: Už dnes existují v justici určité neformální struktury, například kolegium předsedů krajských soudů. Jak funguje?

VÁVRA: Bezvadně! A navzdory tomu, že v řadě věcí si konkurujeme. Ale jakmile se na něčem domluvíme mezi sebou a následně s ministerstvem, věc je prakticky hotová. Zejména jde o ekonomické věci, hlídáme si rozpočty, investiční výdaje či personální posílení jednotlivých soudů.

LIDOVÉ NOVINY: V rámci Soudcovské unie by mělo vzniknout kolegium předsedů okresních soudů. Má to smysl?

VÁVRA: Jsem na to zvědavý, protože jeden takový pokus zde už byl a skončil neúspěchem. Inicioval jej před několika lety Jan Vyklický jako předseda Obvodního soudu pro Prahu 10, a navzdory jeho obrovské snaze a autoritě v justici se už po pár měsících ukázalo, že to není životaschopné.

Byl bych pro to, aby se Nejvyšší rada soudnictví zakotvila ústavně a v zákoně by jí byly svěřeny relativně malé pravomoci v personální oblasti. Aby bylo jasné, že nejde o utržení kusu státní moci.

U předsedů okresních soudů zkrátka není jednoduché najít společné téma. Pro mě každopádně základní kotvou debaty uvnitř justice zůstává Soudcovská unie, v níž je sdružena zhruba třetina stavu. Zbytek sice mlčí, ale zjevně jim její činnost není proti srsti, protože nikdy nevznikla žádná oponentní organizace.

LIDOVÉ NOVINY: Co je největší slabinou ministerského modelu správy justice?

VÁVRA: Jeho největším neštěstím je paradoxně jeho velká efektivita – v Německu a Rakousku funguje perfektně. My máme stejné kulturní a právní tradice, proto není tlak na změnu. Jenže ten systém je tak zneužitelný, že jej příliš nezměnili ani komunisté, a dokonce ani nacisté za druhé světové války.

LIDOVÉ NOVINY: Do jaké míry dobré, či špatné fungování určitého soudu závisí na předsedovi a jeho schopnostech pracovat s lidmi, sestavit rozvrh práce a podobně?

VÁVRA: Předseda soudu má obrovský prostor pro manažerskou kreativitu a může zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost soudu i atmosféru uvnitř. Umožňuje to předsedům a místopředsedům zohlednit místní specifika a prokázat, že třeba problematický soud dokážou „vyléčit“. Na druhou stranu činnost vedení soudu koriguje obrovská síla tradice. Stále nacházím důsledky interních opatření, která přijali mí předchůdci třeba před 30 lety.

LIDOVÉ NOVINY: Předseda a místopředseda soudu je na sedm let jmenován do manažerské pozice do významné státní instituce. Dovedete si představit, že by nebyla povinná výběrová řízení na soudní funkcionáře?

Předseda soudu má obrovský prostor pro manažerskou kreativitu a může zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost soudu i atmosféru uvnitř

VÁVRA: Především mě těší, že výběrová řízení eliminovala otřesný alibismus českého národa. My se stále upejpáme ve stylu: „Kolegové mě přemluvili, tak já tím předsedou tedy budu.“ Když chcete vést soud, musíte mít na začátku hrdost říct: „Já to chci dělat.“ Výběrová řízení jsou skvělá věc, protože pročišťují atmosféru. A je vidět, že roste počet lidí, co se do nich hlásí a mají o soutěž zájem.

LIDOVÉ NOVINY: Dlouhodobě říkáte, že sedmileté funkční období předsedy soudu je příliš krátké. Proč?

VÁVRA: Mohlo by to stačit u malého okresního soudu s deseti soudci, kde předseda vše řídí přímo. Ale u soudních mastodontů s desítkami soudců je to horizontální řízení přes prostředníky a trvá velmi dlouho, než vůbec shromáždíte potřebné informace. Vždyť na mém soudu řídím přímo 250 soudců a ještě pod sebou mám deset dalších soudů...

Sedm let je v případě větších soudů málo, nebo by se alespoň mělo znovu umožnit opakované jmenování. Na druhou stranu vás funkce významně omezuje v možnosti soudit či jezdit na školení. Stále musíte zodpovídat dotazy novinářů a řešit opravy vodovodů, kvůli čemuž neudržíte krok s nejlepšími soudci ve svém oboru.

LIDOVÉ NOVINY: Dostanete se jako předseda vůbec k souzení?

Sedm let funkčního období pro předsedu soudu je v případě větších soudů málo, nebo by se alespoň mělo znovu umožnit opakované jmenování

VÁVRA: Pořád soudím, byť ještě o něco méně než dříve. Soudím obzvlášť závažnou hospodářskou trestnou činnost, ale samozřejmě s určitým omezením velikosti spisu. Kdybych dostal nějakou obří kauzu, vůbec bych nemohl vykonávat funkci ve vedení soudu.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste v celé Praze zavedl výběrová řízení i na pozice řadových soudců. V čem jsou výhody?

VÁVRA: Už za mého předchůdce Jana Sváčka se nevyužíval tradiční systém justičních čekatelů, kteří se systematicky připravovali na práci soudce přímo na soudech. Nyní místo toho na startovní čáře stojí řada lidí splňujících zákonné podmínky. Primárně lidé, kteří na soudech pracují jako asistenti, ale i státní zástupci, advokáti nebo exekutoři. Poté složí písemnou zkoušku vytvořenou ve spolupráci s Justiční akademií a vybraným lidem je pak přislíbeno jmenování.

Bohužel byli první z nich vybráni v době, kdy byl v Praze dostatek soudců, a proto řadu let čekají a pracují třeba v soukromé sféře. Všichni v justici souhlasí, že proces výběru soudců se musí změnit a do značné míry zobjektivnit. Jsme krůček od dohody s ministerstvem, aby se zavedl takzvaný dvoustupňový systém.

Člověk se zájmem o práci soudce by nejprve měl určitou dobu na soudu pracovat a pak by se mohl zúčastnit objektivního výběrového řízení

Ten by znamenal, že člověk se zájmem o práci soudce by nejprve musel určitou dobu na soudu pracovat a pak by se mohl zúčastnit objektivního výběrového řízení. Pak už by měl velmi vysokou šanci na to stát se soudcem, byť na konci o jmenování vždy rozhoduje prezident republiky.

LIDOVÉ NOVINY: Bolavým místem pražské justice je správní úsek vašeho soudu, kde se na rozhodnutí čeká zhruba dva roky. Chystáte se to řešit?

VÁVRA: Priorita to je. Jenže v Praze sídlí takřka všechny ústřední správní úřady, takže jde o systémový problém. Nejde jen o městský soud, například na Prahu 2 spadají žaloby o náhradu škody proti ministerstvu spravedlnosti. Všechny evropské země mají pro hlavní města jiný způsob výpočtu potřeby soudců než pro jiné kraje. To by bylo opravdu namístě, protože současná situace je absurdní.

Správní úsek má nového místopředsedu Aleše Sabola a byl personálně posílen o šestnáct asistentů, takže každý soudce bude mít k dispozici jednoho. To by se mohlo začít projevovat v řádu měsíců. Také bych rád přestěhoval správní úsek z Hybernské ulice do Slezské ke kolegům. Fungování soudu ve dvou budovách namísto tří bude efektivnější a navíc se i zlepší atmosféra, když správní soudci nebudou extrémně přetíženou skupinou žijící izolovaně od svých kolegů.

LIDOVÉ NOVINY: V jaké kondici je pražská justice, co se týče nedodělků či délky řízení?

Všechny evropské země mají pro hlavní města jiný způsob výpočtu potřeby soudců než pro jiné kraje

VÁVRA: Celkově je to dobré, byť bude mít Praha vždy potíže, pokud bude vnímána jen jako jeden z krajů. Je tu mnohem více specifické agendy, už zmiňované žaloby proti státním institucím, věci s mezinárodním prvkem nebo restituce. Rozdíly mezi pražskými soudy jsou ale obrovské.

Nyní se soustředíme na Obvodní soud pro Prahu 7, který je z nich znatelně nejmenší a jeho potřeba soudců klesla pod deset. Takových soudů po republice přibývá a jsou to neefektivní jednotky, protože nemůžete efektivně přesouvat síly. Stačí jedno těhotenství a jedna dlouhodobá nemoc a soud v zásadě přestává fungovat.

LIDOVÉ NOVINY: Je vůbec udržitelné, že Praha 7 má méně než deset soudců a Praha 4 jich má okolo padesáti? Nemohlo by mít třeba Jižní Město svůj Obvodní soud pro Prahu 11?

VÁVRA: Když se dnešní soudní okresy v roce 1960 zaváděly, podstatná část Prahy 4 byla pole, pak tam vyrostlo několik sídlišť a dnes je tento soudní obvod obrovský. Podobné je to i na Praze 5. Před šesti lety jsem navrhl zrušení okresních soudů místo soudů vrchních. Pokud je cílem tříčlánková soustava, je úplně jedno, který si vybereme.

Před šesti lety jsem navrhl zrušení okresních soudů místo soudů vrchních. Pokud je cílem tříčlánková soustava, je úplně jedno, který si vybereme.

Zprvu žertem jsem si vybral ty okresní, ale teď už to myslím vážně. Vždyť je absurdní, že v Ostravě má okresní soud 90 soudců a v Domažlicích jen osm! V 19. století byly okresní soudy údajně vytvořeny tak, abyste mohl za den pěšky dojít tam a zpět. Proto na některé soudy docházel soudce jen třeba ve čtvrtek, rozhodl kauzy, co se tam z okolí nashromáždily, a putoval k dalšímu takovému minisoudu. V roce 1960 už jezdily vlaky a autobusy, takže se nakreslila dnešní soustava. Ta už je ale dnes neudržitelná.

LIDOVÉ NOVINY: Stačilo by, kdyby krajské soudy měly pobočky?

VÁVRA: V tom je ten vtip! (úsměv) Dokonce si myslím, že by většina budov okresních soudů vůbec nemusela zaniknout. V rámci specializací by si předseda krajského soudu řekl, že v určitém místě bude vhodné zřídit pobočku, která bude řešit zdejší civilní kauzy a bagatelní trestní věci. Praktické by to bylo třeba v horských oblastech.

Ale proč má každé okresní město soudit vazební věci a mít vazební věznici? Předseda krajského soudu by měl obrovskou možnost po území kraje rozmístit síly a vytvořit různá specializovaná pracoviště. Bylo by ale třeba, aby byl krajský soud v každém dnešním kraji, tedy nejen ambiciózní Liberec a Pardubice, ale i ty ostatní.

LIDOVÉ NOVINY: Ministr Pelikán už podruhé zvedl myšlenku vybudovat v Praze druhý velký justiční areál. Již ne na Zbraslavi, ale v karlínských kasárnách. Vy jste k těmto myšlenkám velmi kritický...

Bylo by ale třeba, aby byl krajský soud v každém dnešním kraji, tedy nejen ambiciózní Liberec a Pardubice, ale i ty ostatní

VÁVRA: Karlínský areál je naprosto fantastický pro jakoukoli instituci, pro lidi. Je mezi dvěma stanicemi metra, ve dvoře se dá parkovat. Jenže velké justiční areály se v Evropě nestaví už od šedesátých let. Hlavním důvodem jsou bezpečnostní rizika, protože v případě nahlášené bomby trvá řádově kratší dobu vyklidit malý soud než obrovský justiční areál, jako je Na Míčánkách.

V současné chvíli v Praze nemáme s žádnou soudní budovou zásadní problém, tedy s výjimkou Prahy-západ (která ale podléhá Krajskému soudu v Praze – pozn. red.), tento nádherný palác justici nebude nikdy vyhovovat. Jinými slovy, pražská justice druhý areál nepotřebuje. Ale proč by jej nemohlo využít samo ministerstvo? Dnes sídlí ve čtyřech různých budovách, podobně i Probační a mediační služba.

Velké justiční areály se v Evropě nestaví už od šedesátých let. Hlavním důvodem jsou bezpečnostní rizika, protože v případě nahlášené bomby trvá řádově kratší dobu vyklidit malý soud než obrovský justiční areál, jako je Na Míčánkách.

V Karlíně může nějaký soud být, ale rozhodně bych byl proti myšlence prodat třeba justiční palác na Ovocném trhu (kde sídlí Obvodní soud pro Prahu 1 a Prahu 7 – pozn. red.), což je soud od roku 1849 a Franz Kafka tam napsal svůj Proces, to přece nejde pominout! (smích)

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou po deseti letech zkušenosti s justičním areálem Na Míčánkách?

VÁVRA: Bohužel je tam trvající problém s dopravní dostupností, což se nijak zásadně změnit nedá. Zlobí mě, že tehdy Praha nenabídla justici lepší místo. Také tam nemohou soudit lidé, kteří nesnesou klimatizaci. Ale to jsou vesměs drobnosti. Areál je naštěstí dobře vyprojektovaný a dá se říci, že se osvědčil.

Libor Vávra (52)

Od roku 2013 působí jako předseda Městského soudu v Praze.

Dlouholetý soudcovský funkcionář, v letech 1999 až 2011 byl předsedou Obvodního soudu pro Prahu 1.

Angažuje se také v justiční samosprávě, v letech 1996 až 2002 byl prezidentem Soudcovské unie, nyní je v ní aktivní jako čestný prezident.

Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, odborně se věnuje především trestnímu právu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.