Výběr nového ministra obrany po rezignaci Alexandra Vondry (ODS) loni na konci listopadu v důsledku oslabení jeho pozice například kvůli kauze ProMoPro či neúspěchu v senátních volbách začíná připomínat frašku. Ve druhé polovině loňského prosince se šéfkou tohoto resortu stala na osm dnů valkýra Karolína Peake (LIDEM). Poté se objevilo několik spekulací, kdo by mohl tento post obsadit, ale nakonec z nich nikdo konkrétní nevzešel.
Čím déle však premiér Petr Nečas (ODS) otálí s výběrem nového ministra obrany, tím víc se zužuje okruh potenciálních zájemců o tento post. Zejména pokud koaliční partneři jeho strany ve vládě – TOP 09 a LIDEM – nadále požadují, aby se jím stal nestraník. Takový potenciální kariérní úředník by si ale mohl položit otázky:
- Proč bych do toho měl jít, když mě za necelého 1,5 roku po parlamentních volbách v řádném termínu, a možná v případě předčasných voleb i dříve, smete oranžovo-rudá tsunami?
- Proč bych měl riskovat a vyměnit jistotu kariérního úředníka například v diplomaci za chvilku slávy?
Podobně mohl uvažovat velvyslanec v Berlíně Rudolf Jindrák, jenž údajně nabídku na šéfa ministerstva obrany dostal, ale záhy ji odmítl.
Navíc existují i další problémy – například nižší rozpočet resortu obrany či souboj zbrojařů o armádní zakázky. Každý, kdo se posadí do doslova rozpáleného křesla ministra obrany, se bude potýkat s průšvihy, které sice nezpůsobil, ale jež bude muset v krátké době vyřešit. To není nijak povzbudivá představa. Nelze se proto divit, že se premiéru Nečasovi nedaří najít do svého ministerského týmu náhradníka za Vondru.
Otálení s obsazením tohoho exponovaného postu však u veřejnosti vyvolává otázky:
- Potřebujeme vůbec ministra obrany?
- Nestačí na resortu obrany v postu prvního náměstka Vlastimil Picek, bývalý náčelník generálního štábu, nad nímž občas vykonává dozor Nečas?
- Neopráší vládní koalice plán Věcí veřejných na sloučení ministerstev obrany a vnitra?
Nechce Nečas přijít o hračku?
ČESKÁ POZICE se usilovně snaží zjistit jméno příštího ministra obrany, ale politici vládní koalice o něm nechtějí příliš mluvit. Zpravidla po takovém dotazu bezradně mlčí a poté potisící zopakují: musí to být nestranický kandidát, na němž se koalice shodne. To je tristní výsledek. Zejména když se v resortu obrany musí například dokončit transformace akvizičního systému či vyřešit problém armádního majetku, popřípadě budoucnosti vojenského zdravotnictví a vojenských lesů.
Možná chce do jmenování nového ministra obrany mluvit nově zvolený prezident Miloš Zeman. Jeho inaugurace se sice uskuteční až na začátku března, ale dle informací z kuloárů má se současnou hlavou státu Václavem Klausem neformální dohodu. Dle ní má prý Václav Klaus zásadní politická rozhodnutí ve zbytku svého mandátu s Milošem Zemanem konzultovat.
A existuje ještě jedna varianta, byť poněkud pochybná. Premiéru Nečasovi se prý zalíbilo současné pověření výkonem pravomocí ministra obrany, mezi něž patří i rozhodování o případném sestřelení nepřátelského letadla uneseného teroristy a směřujícího ke strategickému cíli, jako je Temelín. Nečas údajně nechce přijít o hračku, které se v odborných kruzích říká Renegade.
