Když před týdnem ruské stroje začaly bombardovat vybrané cíle na syrském území, večerní zprávy moskevské televize zněly jednoznačně: cílem jsou teroristé z Islámského státu (IS) a za situace, kdy syrské vládní síly utrpěly za uplynulé čtyři roky značné ztráty, Rusko zasahuje do války svou podporou Asada jediným smysluplným způsobem.
„Syrská armáda dokáže jako jediná bojovat proti IS, protože bojuje na zemi,“ prohlásil vojenský expert Michail Timošenko. „Údery ze vzduchu totiž teroristy ještě nikdy nezastavily,“ dodal v narážce na roční praxi USA a jejich spojenců. Od té doby však bylo stále zjevnější, že mnohem více než na pozice IS útočí Rusové v místech, kde má Islámský stát minimální přítomnost, naopak jsou tam aktivní Západem a Saúdy podporovaní rebelové.
„Ruské útoky byly vedené na osoby a skupiny financované a cvičené naší CIA,“ prohlásil americký senátor John McCain s odkazem na veřejně známý program ve výši půl miliardy dolarů. Je logické, že nejsou-li v dotyčných místech bojovníci a teroristé z IS, ani „umírnění“ povstalci s podporou Washingtonu na ně nemohou útočit. Navíc se stále vrací otázka, jak si vedou proti Asadovi, a nakolik mohou být nadějí, že jim jde skutečně o nastolení demokracie.
Přeskupování do aliancí
Patrně nejefektivnější povstaleckou skupinou mimo IS je dnes Džajš al-Fatah, koalice sdružující několik velkých islamistických skupin včetně Džabhat an-Nusra napojené na al-Káidu a Ahrár aš-Šám, jejíž mnozí velitelé mají podobnou orientaci. Zároveň Džajš al-Fatah spolupracuje s některými křídly Západem podporované Svobodné syrské armády (FSA).
Žádná spolupráce nemusí trvat věčně – desítky opozičních organizací a milicí se přeskupují do zastřešujících aliancí, rozdílnou politiku a spojenectví navíc mohou zastávat i jejich regionální frakce v různých oblastech Sýrie |
Koalice je nejaktivnější v ose mezi Damaškem a Allepem a západně od ní. „Džabhat an-Nusra a Ahrár aš-Šám představují 90 procent jejích bojovníků, Saúdská Arábie a Katar zajišťují asi 40 procent potřeb koalice, zbytek si zabezpečuje sama zejména ukořistěným materiálem,“ napsal před časem egyptský list al-Ahrám s odvoláním na saúdskoarabský bezpečnostní zdroj.
Uplynulé čtyři roky však ukázaly, že žádná spolupráce nemusí trvat věčně – desítky opozičních organizací a milicí se totiž přeskupují do zastřešujících aliancí, rozdílnou politiku a spojenectví navíc mohou zastávat i jejich regionální frakce v různých oblastech Sýrie. Skupina Ahrár aš-Šám je tak zmiňována i jako součást Islámské fronty, jiné islamistické aliance. A zatímco vystupuje jako spojenec FSA, někteří její polní velitelé udržovali vazby i s IS a s al-Káidou.
Minimální vliv na bojištích
Prakticky všechny islamistické skupiny s reálným vlivem přitom do budoucna odmítají demokratické uspořádání Sýrie a prosazují model více či méně přísného náboženského režimu. Za hlavního zastánce demokratického směru politické opozice je považovaná Syrská národní koalice – volné sdružení rozmanitých, vesměs exilových uskupení.
Její zrod iniciovala na konci roku 2012 tehdejší americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová poté, co se kvůli vnitřním rozbrojům prakticky rozložila jiná opoziční platforma, Syrská národní rada (SNC). Ani koalice však není jednotná, sama SNC byla její klíčovou součástí, když však koalice loni v zimě mířila k mírovým rozhovorům do Ženevy, SNC se z ní na protest stáhla.
Za hlavního zastánce demokratického směru politické opozice je považovaná Syrská národní koalice – volné sdružení rozmanitých, vesměs exilových uskupení –, jež však má minimální vliv na bojištích |
Především však má Syrská národní koalice minimální vliv na bojištích. V představách západních politiků by pod ni měla spadat zmíněná Svobodná syrská armáda, řada jejích velitelů ale takovou subordinaci odmítla, a různé oblastní jednotky FSA tudíž mohou mít blíže k džihádistům placeným z Rijádu než k exilovým politikům sídlícím v Istanbulu či v Paříži. Ze sekulárnějších zbytků FSA pak před dvěma lety vnikla jiná zastřešující aliance, Fronta syrských revolucionářů, podobně neislámské směřování měla i skupina Harakat Hazzm působící v oblasti Aleppa.
Ani společný nepřítel v podobě Asadova režimu ale pro tyto frakce není spolehlivým poutem. Na konci srpna například nastražená bomba zabila na jihu Turecka jednoho z předních velitelů FSA Džamíla Ra’adúna. Kdo za atentátem stál, není dodnes s jistotou potvrzeno. Nejčastěji se ale spekuluje, že ho zlikvidovala Džabhat an-Nusra, tedy jeho spojenec z koalice Džajš al-Fatah, přičemž podle některých zdrojů o jeho život už předtím usilovala další spojenecká frakce Ahrár aš-Šám.
Jak nedávno analyzoval server Al Monitor, důvodem podobných útoků může být skutečnost, že lidé jako Ra’adún, ale i hnutí Hazzm nebo Fronta syrských revolucionářů dostávají zbraně a peníze od USA. Tato podpora se tak stává velmi stráženým tajemstvím a někteří její příjemci-velitelé si prý dokonce na své facebookové profily dávají vlajky al-Káidy, aby nebudili nežádoucí podezření.
Žádný zásadní výsledek
Je evidentní, že Moskva v Sýrii využívá hesel o „boji proti teroru“ k prosazení svých zájmů. Podobně Turecko bojem proti IS od července zaštiťuje bombardování kurdských rebelů na svém území i v Iráku a Saúdská Arábie v rámci „tažení proti teroru“ od března útočí za cenu stovek zabitých civilistů na šíitské povstalce v Jemenu, a efektivně tak pomáhá tamním pobočkám sunnitské al-Káidy a IS – v kontrastu s kritikou na adresu Rusů to vše probíhá prakticky bez výhrad Západu.
Problémem amerického programu na podporu vybraných protiasadovských rebelů je, že nejen zatím nepřinesl žádný zásadní výsledek, ale v mnoha ohledech dokonce připomíná fiasko, a to i bez ruských náletů |
Problémem amerického programu na podporu vybraných protiasadovských rebelů je, že nejen zatím nepřinesl žádný zásadní výsledek, ale v mnoha ohledech dokonce připomíná fiasko, a to i bez ruských náletů. V západním tisku se už řadu měsíců objevují zprávy, že nejen jednotliví velitelé, ale i celé jejich útvary poté, co je vycvičili a vybavili Američané, přešli ke konkurenčním islamistům nebo jsou jimi likvidováni.
Velitelé, kteří zůstali loajální, si zase stěžují na slabou materiální podporu. „Chodíme po Sýrii s obrovskou americkou vlajkou na zádech, ale nemáme ani dost kalašnikovů, abychom se bránili,“ nechal se už zkraje roku slyšet jeden z vůdců hnutí Hazzm.
