Vrtulníky naší armády stárnou. Američané nabízejí v boji osvědčené

Česká armáda vrtulníky potřebuje. Transportní i bojové „vrtule“, jak jim vojáci občas říkají, jsou nepostradatelné ať jako dopravní prostředek nebo zbraň. Žádná moderní armáda se bez nich neobejde, pokud nechce rezignovat na schopnost rychle reagovat na hrozby a mít ze vzduchu k dispozici škálu odpovědí.

Česká armáda se dlouho opírala a ještě chvíli bude o vrtulníky ruské výroby – tři dopravní Mi-8, pět víceúčelových transportních Mi-17 a 15 modernějších Mi-171Š a 16 bitevních Mi-24/35. Kromě toho provozuje pátrací a zdravotnické W-3A Sokol polské výroby. Zatímco v podstatě všechny transportní Mi-17 doslouží přibližně v letech 2024 až 2026 po více než 35 letech provozu, u modernějších Mi-171Š se předpokládá, že mohou létat minimálně do roku 2035.

Bitevníky Mi-24/35 mají kvůli probíhajícím generálním opravám odejít do „důchodu“ nejpozději v letech 2025 až 2027. Už dlouho se sice uvažuje o modernizaci bitevníků, ale je nákladná a s jistým koncem – v provozu je udrží jen několik let. A náhradu za ně obrana už tři roky hledá. A podle moderních trendů chce vrtulníky víceúčelové, které kromě náhrady bojových schopností Mi-24 zastanou i další úkoly.

Víceúčelové i bitevní

Obranná koncepce výstavby české armády počítá s tím, že hlavní část vrtulníkového letectva budou do roku 2035 tvořit střední transportní a víceúčelové vrtulníky. O bitevnících, zda pořídit díky jejich unikátním schopnostem nové, nebo je nahradit vyzbrojenými drony, se má rozhodnout do roku 2024. Odhlédneme-li od problému s odkládáním tendru a rozhodnutím pořídit dvanáct víceúčelových vrtulníků na úrovni vláda-vláda, jednání s Američany jako s prvními možnými dodavateli se jeví správné a logické.

Po první nabídce Kongres USA na konci května schválil vývoz amerických vojenských vrtulníků pro českou armádu, a americká vláda tedy může dát české straně konkrétní nabídku na prodej dvanácti vrtulníků. Američané avizovali, že nabídnou tři osvědčené a v mnoha bojových akcích vyzkoušené typy, a pro českou armádu se rýsují tři varianty. Zatímco se dosud předpokládalo, že ministerstvo obrany nakoupí pouze víceúčelové stroje, nyní je ve hře i možnost, že část vrtulníků bude víceúčelových a část bitevních.

První variantou je pořídit dvanáct víceúčelových strojů UH-1Y Venom, které Američané nabízejí od roku 2017. Druhou, novou variantou je dvanáct víceúčelových vrtulníků UH-60 Black Hawk. A třetí, rovněž novou a zajímavou, nákup osmi strojů UH-1Y Venom a čtyři bitevní vrtulníky AH-1Z Viper.

Americká Agentura pro obrannou spolupráci (Defense Security Cooperation Agency, DSCA) maximální hodnotu nákupu dvanácti víceúčelových strojů UH-1 Venom stanovila v roce 2017 na 575 milionů dolarů (asi 13,3 miliardy korun), variantu s dvanácti víceúčelovými UH-60 Black Hawk letos v květnu na 800 milionů dolarů (18,5 miliardy korun) a nákup čtyř bojových vrtulníků AH-1 Viper na 205 milionů dolarů (asi 4,7 miliardy korun).

V částkách se odráží maximální výše kontraktu, limit, kolik jsou USA jednorázově připraveny prodat včetně zbraní, munice, náhradních dílů, výcviku pilotů či servisu. Konečná výše bude nižší. DSCA se totiž obvykle snaží Kongresu předložit nejvyšší cenu, aby se například kvůli vyšším požadavkům kupujícího nemuseli zákonodárci kontraktem znovu zabývat.

Rozhodne cena

Konkrétní finanční nabídka má z USA přijít na české ministerstvo obrany, rozhodující bude cena. Ministr obrany Lubomír Metnar už avizoval, že pokud bude nad české možnosti, bude se muset poohlédnout jinde. Za dvanáct vrtulníků s veškerým vybavením by totiž obrana chtěla utratit zhruba dvanáct miliard. A jasno chce mít ještě letos. Vojáci včetně pilotů to sice „nahlas a otevřeně“ neřeknou, ale třetí varianta, kombinace víceúčelových Venomů a bitevních Viperů, se jim velmi líbí.

Výstižně to nedávno v rozhovoru pro LN řekl velitel 22. základny vrtulníkového letectva Miroslav Svoboda: „Je to jako když si jako rodina kupujete vůz – jinou představu máte vy, jinou manželka. A ve všech oblastech se musí najít kompromis.“ Třetí varianta má jedno ale. Šlo by o první fázi, úplný začátek přezbrojení, protože osm víceúčelových vrtulníků a čtyři bitevní stačit nebude.

„V tuto chvíli bych také podpořil poslední variantu. Optimální lehký víceúčelový vrtulník pro naši armádu je UH-1Y Venom a potřebujeme i bitevníky, takže k Venomu jedině Viper,“ říká expert na vojenství a publicista Lukáš Visingr. Finální stav by pak měl být podle něho podobný tomu, co chce podepsat Rumunsko, tedy zhruba dvanáct obou typů. Později by mělo dojít k dalšímu kontraktu v obráceném gardu – čtyři víceúčelové a osm bitevních vrtulníků.

„Počáteční kontrakt 8+4 je dobrá volba, aby se naše kapacity začaly budovat,“ uvedl Visingr. V letech 2025 až 2030 by podle něho mělo dojít i na nabízené UH-60 Black Hawk jako náhrada za ruské Mi-171. Ideálně by dle Visingra armáda mohla mít dvanáct Venomů, dvanáct Viperů a 24 až 28 Black Hawků.

Venom a Viper

Česká strana se bude muset především politicky odhodlat, zda do takového modelu půjde a na čistokrevné bitevníky nerezignuje. Jinak může nakoupit stroje Black Hawk, ze kterých lze rovněž za peníze učinit velmi dobře ozbrojené víceúčelové stroje. Volba 8+4 se však zdá zajímavá. Venom a Viper z dílen americké firmy Bell jsou totiž „dvojčata“.

Velkou výhodou této kombinace je zjednodušená logistika. Viper a Venom mají totiž 85 procent stejných dílů, což výrazně snižuje nároky na logistiku, servis, údržbu a provozní zázemí. Díky podobné avionice mohou posádky UH-1Y i AH-1Z používat i stejný letový simulátor.

Oba stroje, které mají americké námořní pěchotě sloužit k podpoře v globálních misích v příštích 40 letech, patří mezi nejnovější výrobky Bellu. Jedním z kritérií pro výběr byla schopnost působit v extrémních podmínkách – od arktického chladu po pouštní vedro – a provádět široké spektrum misí – od bojových úkolů po pomoc při katastrofách. Odolnost je jednou z hlavních podmínek.

Venom patří do linie vrtulníků „Huey“, jehož předchozí modely byly nasazené v bojových akcích ve Vietnamu. Dvoumotorový střední víceúčelový vrtulník je následovníkem UH-1 Iroquois. Americká námořní pěchota si objednala 160 těchto nových strojů. Bojově je nasazen od roku 2008 v akcích v Iráku a v Afghánistánu.

Viper je nejmodernějším potomkem legendárního AH-1 Cobra, prvního specializovaného bitevního vrtulníku v historii, který v průběhu vietnamské války v podstatě definoval tuto novou kategorii techniky.

Víceúčelovost

Česká armáda definovala, co po víceúčelových strojích chce. Víceúčelovost je podle šéfa sekce rozvoje sil Iva Střechy novým a jasným trendem, zejména u armád české velikosti, která si nemůže dovolit několik specializovaných strojů. „Parametry jsou definovány. Vím minimálně o pěti vrtulnících, které s takovými parametry existují,“ prohlásil náčelník Generálního štábu Aleš Opata.

Posádku mají tvořit dva piloti, palubní střelec a technik a má přepravit minimálně osm vojáků. Životnost strojů má být 25 až 30 let. Úkoly musejí plnit ve dne i v noci a být vyzbrojené kanonem nebo kulometem ovládaným pilotem a kulometem ovládaným palubním střelcem, řízenými střelami vzduch-země a neřízenými raketami.

Zvládat mají palebnou podporu jednotek, ozbrojený doprovod transportních vrtulníků, podporu speciálních operací, působení proti pomalu a nízko letícím cílům, pátrací a záchrannou službu, bojovou záchranu osob, odsun raněných, taktické výsadky a nasazení pro Integrovaný záchranný systém například při povodních.

„Jednou z požadovaných schopností je plnění úkolů přímé letecké podpory pozemních sil. Tomu odpovídají i požadavky na vyzbrojení vrtulníků zbraňovými a raketovými systémy. Nabídka bude obsahovat také munici pro zavedení vrtulníků do armády a pro letecký výcvik,“ konstatoval Filip Říha, náměstek pro řízení Sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany.

Mezivládní dohoda pak garantuje jistotu a transparentnost a umožní nejen dodání techniky, ale i širší vojenskou spolupráci například při výcviku. „Pořízení cestou FMS (Foreign Military Sales), tedy za podmínek definovaných americkou legislativou, zaručuje dodávky totožné výzbroje a za stejných finančních podmínek jako v případě akvizic pro americkou armádu,“ dodal Říha.

Liché obavy

Důležité bude příliš dlouho neoddalovat rozhodnutí, protože nyní je ta správná doba začít vrtulníky obměňovat. Za čtyři pět let by to bylo na poslední chvíli a nabídky by pro nás ve spěchu a pod tlakem nebyly nejvýhodnější. Vždycky bude rozhodnutí politické, na čemž není nic špatného. Obavy, že vrtulníky přijdou na hodně peněz, se zdají vzhledem k našim závazkům vůči spojencům a slibům liché. Vrtulníky bude armáda potřebovat i v budoucnu. Vždyť rozpočet na obranu se po letech škrtů pozvolna vrací k normálu.

„Pokud má armáda ambice používat vrtulníky především vojensky, například v bojových zónách a při obraně, pak je logické, že by se měla přiklonit ke stroji, který je primárně navrhován a konstruován jako vojenský,“ uvedl letecký odborník Jan Čadil z časopisu Letectví & kosmonautika. A upozorňuje, že v příštích letech bude muset armáda začít uvažovat o obměně transportních a záchranných vrtulníků. I vojenské zvládnou civilní úkoly, například evakuovat při povodních ze střechy domu nebo pomoci uhasit lesní požár.