Možná by 11. výročí teroristických útoků na USA z 11. září 2001 proběhlo takřka bez povšimnutí nebýt vraždy amerického velvyslance v Libyi Christophera Stevense a jeho tří kolegů na konzulátu v libyjském Benghází. Stalo se to právě v úterý 11. září a zdá se, že náhoda to nebyla. Tragická událost ukázala nečekanou nepřipravenost Američanů na možnost, že by na ně někdo mohl zrovna v tento den zaútočit (tajné služby prý žádné pádné indicie nezaregistrovaly). Navíc to vypadá, že v Benghází se koordinovaně a promyšleně připomněla al-Kájda.
Organizovaní ozbrojenci, ať už z al-Kájdy či odjinud, si k akci vyčíhli kromě symbolického dne i dobrý zastírací manévr. Libyjci a rovněž Egypťané a další muslimové v jiných zemích se zrovna jali protestovat proti amatérskému americkému filmu z roku 2011, jehož části kdosi iniciativně umístil na internet a který zesměšňuje – mimochodem opravdu trapně – jejich proroka Mohameda. A to na pravověrné muslimy působí jako rudý hadr na býka.
Vražda amerického diplomata je politováníhodnou událostí, která vyvolala okamžitou reakci Washingtonu. K břehům severoafrické země míří dvě vojenské lodě, speciální komando námořnictva, vyšetřovatelé, tajní agenti a kdoví kdo další. Ale pozor, to nemá být další válka. Jde prý jen o to co nejrychleji najít a potrestat viníky krvavého atentátu. Vše na bázi spolupráce americké a libyjské vlády, jak se dohodli Barack Obama a jeho protějšek. Libyjské vedení, jež faktickou mocí zrovna nedisponuje, se také hned oficiálně omluvilo. Nechce zkazit nově ukotvené vztahy s USA, od nichž očekává pomoc při rekonstrukci země po pádu režimu Muammara Kaddáfího.
Podpora rebelů napojených na al-Kájdu, kteří nakonec se spojeneckou pomocí svrhli Kaddáfího, byla od Američanů poněkud krátkozraká
Promarněná příležitost Mitta Romneyho
Korektní jednání a spolupráce, jak se patří mezi osvobozenými a jejich osvoboditeli. Doufejme, že ďáblové budou potrestaní. Ale protože v USA je v plném proudu prezidentská kampaň, Barack Obama by se neměl vyhnout odpovědím na nepříjemné otázky. Jeho republikánský oponent Mitt Romney si přece nenechá ujít příležitost. Využil ji?
Začal zostra a až příliš rychle. Prohlásil, že reakce Bílého domu byla „ostudná“ a naznačil, že prezident sympatizuje „s těmi, co vedli útoky“ a zabili čtyři Američany. Romney měl však chybně na mysli prohlášení americké ambasády v Káhiře, která se tamním protestujícím jako by „omlouvala“ za onen pitomý protiislámský film tím, že odsuzuje nenávist proti jakémukoli náboženství. Samotný Obama byl přitom tentokrát dostatečně ostrý a rozhodný. Mimo jiné všechny ujistil, „že spravedlnosti bude učiněno za dost“. O sympatiích s útočníky samozřejmě z jeho strany nepadlo – ani náznakem – nic.
Škoda Romneyho zbytečné minely, protože munice proti Obamovi byla k dispozici. Mohl se například zeptat:
- Jak je možné, že při výročí nejhorších teroristických útoků v dějinách USA byl velvyslanec v Libyi takřka bez ochrany?
- Jak prezident vysvětlí, že není zajištěna bezpečnost amerických občanů v zahraničí?
- Jak to, že o ničem nevěděly tajné služby, respektive informace asi špatně vyhodnotily?
- Nejsou události v Benghází (a Káhiře) důkazem selhání Obamovy politiky na Blízkém východě?
Pokud by Romney poslední otázku chtěl úderně rozvést a opravdu dostat Obamu do úzkých, stačilo připomenout, koho USA (a nejen ony) v boji proti Kaddáfímu podporovaly, třebaže to z Washingtonu nezaznělo na plná ústa. Vazby na al-Kájdu nepopírali ani vůdcové rebelů a o tomtéž se mluví nyní během občanské války v Sýrii. Je jedno, jestli se snad al-Kájda v úterý mstila za likvidaci svého muže číslo dvě, nebo si chtěla zavzpomínat na své „slavné“ výročí. Nebo obojí. Či si ti ozbrojenci ve jménu islámu říkají nějak jinak.
Romney měl začít své prohlášení třeba takto: Atentát v Benghází je důkazem selhání Obamovy zahraniční politiky na Blízkém východě. Atd atd atd. Ale k jeho škodě mu to nikdo takto nenapsal...