Vratislav Mynář: Kancléř, jakého Česko nepamatuje

Od Hradu přes Úřad vlády a státní podniky buduje Miloš Zeman nový mocenský systém. Pomáhá mu v tom podhradí kolem prezidentského kancléře.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

V březnu 2013 nic nenasvědčovalo tomu, že se z nového kancléře prezidenta republiky o několik měsíců později vyklube jeden z nejviditelnějších a nejvlivnějších politiků v zemi. Veřejnosti ne příliš známý podnikatel ze zlínských Osvětiman a předseda neparlamentní Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ) Vratislav Mynář tehdy usedl na prestižní křeslo vedoucího prezidentské kanceláře Miloše Zemana. Post přebíral s vizitkou nenápadného muže působícího dojmem šedé myši.

Když ale v červnu padla Nečasova vláda a na Hradě se začal rodit Rusnokův kabinet, jeho role začala významně sílit. Mynář se například pustil do předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky za to, že si řekl o případný druhý pokus o sestavení vlády, jindy do médií prohlašoval, kdo bude nebo nebude v případě druhého pokusu prezidenta jmenován premiérem.

Dle organizačního řádu prezidentské kanceláře je funkce kancléře ryze úřednickou záležitostí. Že však není pouhým úředníkem, ale politikem, přiznal Mynář v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI. Zajímalo nás, jak Mynářův dosavadní kancléřský výkon hodnotí jeho předchůdci, politici či analytici. Je totiž evidentní, že čím silnější bude prezident Zeman, tím důležitější roli bude hrát i jeho kancléř, kterého Zeman již nyní využívá jako své politické beranidlo.

Jaký prezident, takový kancléř

Vratislav Mynář je v pořadí šestým kancléřem prezidenta v novodobé historii České republiky. Jeho předchůdci byli politici, úředníci či osobnosti ze společenského života.

Prvním kancléřem byl Karel Schwarzenberg (1990-1992), následovaný politikem a novinářem Lubošem Dobrovským (1992-1996), novinářem Ivanem Medkem (1996-1998), bývalým ředitelem České televize Ivem Mathé (1998-2003) a ekonomem Jiřím Weiglem (1993-2003).

K  pravomocem a povinnostem vedoucího kanceláře dle organizačního řádu například patří informovat prezidenta republiky o závažných politických, ekonomických, společenských a kulturních skutečnostech, zřizovat příspěvkové organizace kanceláře, schvalovat jejich organizační řád, jmenovat a odvolávat jejich ředitele, po souhlasu uděleném prezidentem republiky vydávat organizační a platový řád kanceláře, a tak dále.

Podle Jiřího Weigla, kancléře z éry Václava Klause, záleží způsob výkonu funkce vedoucího kanceláře na strategii a domluvě s hlavou státu. „Způsob, jakým funkci vykonává, závisí do velké míry na tom, jakou představu o výkonu této funkce má prezident. Nevím, jak to má pan Mynář s panem Zemanem domluvené, nemohu to hodnotit, nevím, jaké úkoly od prezidenta dostává,“ řekl ČESKÉ POZICI bývalý kancléř, který v rovině politické nijak nevyčníval. (Roli politických bijců sehrávali šéf politického odboru Ladislav Jakl a zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Petr Hájek.)

„Váha prezidenta je příliš velká, nemůže tedy například směrem k parlamentu vzkazovat všechno sám,“ míní Jiří WeiglNa otázku, zda by post kancléře měl být vykonáván z hlediska tradice jako úřednický a nikoliv politický, Weigl uvedl, že nic psaného v této věci neexistuje. „Moji předchůdci byli různí. Velmi dynamickou osobností byl pan Dobrovský, který byl jasný politik, podle čehož se choval. Pan Schwarzenberg byl v počátcích také politicky orientovaný ve svých postojích. Pan Medek byl také docela politicky orientovaná osoba, nebyl typem úředníka, ale spíše politicky angažovaného člověka. Nedával to najevo veřejně, ale spíše v zákulisí. To pan Mathé byl bližší mému pojetí.“

Weigl však míní, že hlava státu k sobě z principu potřebuje někoho, kdo směrem k parlamentu vystupuje za prezidenta v roli politického vyjednavače. „Specifikem prezidentské funkce je, že hlava státu je politicky na Hradě sama. Váha prezidenta je příliš velká, nemůže tedy například směrem k parlamentu vzkazovat všechno sám. Prezident potřebuje mít při sobě někoho, kdo tuto funkci plní,“ vysvětlil.

Měl by rezignovat!

Weigl směrem k Mynářovi zachoval dekorum a k jeho stylu výkonu funkce byl zdrženlivý. Zato ostatní bývalí kancléři kritikou nešetřili.

Luboš Dobrovský, který byl kancléřem Václava Havla v letech 1992 až 1996, kritizuje Mynáře zejména za jeho politický post předsedy zlínské SPOZ. „Je naprosto nepřípustné, aby státní úředník byl zároveň funkcionářem politické strany. Zejména tehdy, jde-li o úředníka, jenž je přímo podřízen prezidentovi, který – jak sám říkal – není členem politické strany. Je-li stranicky neutrální, může být činitelem, který nabízí zprostředkování mezi představiteli různých stran,“ řekl ČESKÉ POZICI Dobrovský, který bývalý ministr obrany a velvyslanec v Rusku.

Podle Dobrovského by měl dokonce Mynář z funkce odejít: „Kancléř, který vyjadřuje vlastní politické názory, by měl být okamžitě odvolán pro naprostou nezdrženlivost v politickém smyslu. Je nebezpečně nezdrženlivý v politických výrocích, není člověkem na svém místě. Poškozuje tím politickou neutralitu prezidenta.“ Na Weiglovu poznámku, že i on byl politicky aktivní, Dobrovský odpověděl, že politiku nekomentoval. „Co chtěl prezident veřejně sdělit, řekl prostřednictvím mluvčího.“

Karel Schwarzenberg, první Havlův kancléř z let 1990 až 1992, uvedl, že Mynář je oproti svým předchůdcům změnou trendu. „Mám toho času lepší věci co dělat, než pozorovat pana Mynáře. Pouze jsem zaznamenal, že on to vidí jako politickou funkci. Já jsem vždy tento post považoval za úřednickou funkci, nikoli politickou. Politická prohlášení má sdělovat mluvčí, ne kancléř. Dobrovský, Medek nebo za Klause Weigl toto dodržovali.“

Někdejší mluvčí Václava Klause Tomáš Klvaňa práci Jiřího Weigla vyzdvihl. Podle něj šlo o fundovaného a diskrétního člověka, který se dokázal chovat na veřejnosti, zkrátka přirozený diplomat. „Podobně diskrétní jako Weigl byli za Havla kancléři Medek a Mathé či Karel Schwarzenberg. Zkrátka jak za Havla, tak za Klause byla funkce kancléře obsazena osobností.“

Naopak Mynář je pro Klvaňu posun k horšímu. „Působí na mě jako výrazný skok dolů. Kancléř nemá být komentátorem politiky, od toho by měl být třeba tiskový mluvčí nebo vedoucí politického odboru. Mynářova vyjádření na mě nepůsobí kompetentně, jako kdyby přijel nějaký komentátor z Jihlavy komentovat českou politiku,“ nešetřil Zemanova kancléře bývalý zvláštní zmocněnec vlády pro komunikaci programu raketové obrany.

Zaskočený Mynářovým výkonem je Pavel Šaradín, který se na Katedře politologie a evropských studií olomoucké Univerzity Palackého zabývá vývojem českého politického a stranického systému. „Před nástupem do funkce se politicky příliš neprofiloval. Teď je z něho najednou politický analytik ‚No. 1‘. Je to výrazně vychýlené. Je potřeba říct, že Václav Klaus v tomto směru nastavil laťku, kterou Miloš Zeman neopouští.“

Šedé podhradí

„Je to jeden z nejvyšších postů v rámci státní administrativy. Je důležitý i z toho důvodu, jak výjimečné postavení ústavně i ve společnosti má prezident republiky. Tato blízkost hlavě státu dodává postu kancléře na významu,“ míní bývalý kancléř Weigl. Právě blízkost populárnímu prezidentovi Zemanovi udělala z Mynáře vlivného politika, který podle informací ČESKÉ POZICE vytvořil na Hradě obratný vyjednávací tandem s prvním místopředsedou SPOZ a Zemanovým poradcem z Lukoilu Martinem Nejedlým. Spekuluje se, že oba mají blízko a vyjednávají s pražským lobbistou Tomášem Hrdličkou (ODS), neustále to však popírají.

Původně prý výběr jmen nových ministrů měli na starosti Rusnok s Martinem Pecinou, až třetina výsledných jmen však údajně byla dodána „někým jiným“Podle lidí blízkých Rusnokovi byli tito pánové aktivní při personálním sestavování vlády a nyní i při vyhledávání ministerských náměstků. Původně prý výběr jmen nových ministrů měli na starosti Rusnok s Martinem Pecinou, až třetina výsledných jmen však údajně byla dodána „někým jiným“. Pecina se k této věci odmítl vyjádřit. „Vliv kancléře a prezidentova ekonomického poradce Martina Nejedlého je výsostně přeceňován. Tito lidé mohou na některé posty někoho doporučit, ale prezident dal plnou pravomoc vybrat si tým panu Rusnokovi, stejně tak mně,“ řekl ministr vnitra v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

Zemanovi lidé začali po pádu Nečasovy vlády obsazovat nejen Úřad vlády, ale i ministerstva a lze čekat, že prezidentovi blízcí se začnou objevovat i v kontrolních orgánech významných státních či polostátních firem. Zemanova éra je v plném rozpuku a významnou roli při vytváření tohoto nového mocenského systému hraje a bude hrát Zemanovo „podhradí“, jehož významnou součástí je Mynář a jeho lidé. Máme kancléře, jakého naše země nepamatuje.