Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vratislav Kulhánek: Do finále bych se dostat chtěl

  9:55
Dal jsem se na neklid, říká v rozhovoru o svém rozhodnutí utkat se o Hrad Vratislav Kulhánek, bývalý šéfmanažer Škodovky. A dodává: „Jsou takoví, kteří tvrdí, že mám šance veliké, jsou tací, kteří na internetu říkají, že takovýhle dědek šanci nemá.“

Vratislav Kulhánek. foto:  Dan Materna, MAFRA

Vypadalo to, že období nejvyšší aktivity už má Vratislav Kulhánek za sebou. Odsloužil si sedm let v čele Škodovky, vedl i Český svaz ledního hokeje. Letos v sobě ale objevil politické ambice a na konci června oznámil, že vyslyšel volání předsedy nově založené ODA Pavla Sehnala a bude jeho kandidátem na hlavu státu.

Od té současné by se určitě lišil v tom, jak by se zachoval v letadle. Nekouřil by v něm a nevracel se z Číny na palubě soukromého letounu. „I kdybych byl prezidentem, nemůžu jet jednosměrkou v protisměru jenom proto, že nejsem ze své funkce odpovědný,“ říká v rozhovoru.

LIDOVÉ NOVINY: Jak dlouho jste se rozmýšlel, než jste nabídku Pavla Sehnala přijal?

KULHÁNEK: Půl druhého týdne.

LIDOVÉ NOVINY: Co vás přesvědčilo?

Ve firmě jsem to pomaličku dával všechno do klidu, pak jsem ale zjistil, že příliš mnoho klidu škod

KULHÁNEK: Že to stojí za to zkusit a že mě to nakonec láká.

LIDOVÉ NOVINY: Co teď děláte?

KULHÁNEK: No právě, nic moc. Ve firmě jsem to pomaličku dával všechno do klidu, pak jsem ale zjistil, že příliš mnoho klidu škodí. A tak jsem se dal na neklid.

LIDOVÉ NOVINY: Čím se tedy živíte?

KULHÁNEK: Důchodem. Firma moc nevydělávala, měl jsem to hlavně jako zábavu. Když 40 let děláte pořád naplno a pak najednou máte ve čtyři hodiny odpoledne volno, je z toho člověk celý udivený. Pomaličku zraje k tomu, aby buď odešel do důchodu a tiše zemřel, nebo se zkusil soustředit na něco, co může ještě přinést užitek nejen jemu.

LIDOVÉ NOVINY: S Pavlem Sehnalem jste si hned rozuměli, padli do oka?

Program ODA se mi zamlouval na první pohled. Protože jsem starý šťoura, šťoural jsem do jednotlivých detailů. Byl jsem docela mile překvapený, že v řadě případů to mělo hlavu a patu, nešlo jen o obecné proklamace.

KULHÁNEK: Nevím, jestli jste četl program ODA, mně se to zamlouvalo na první pohled. Protože jsem starý šťoura, šťoural jsem do jednotlivých detailů. Byl jsem docela mile překvapený, že v řadě případů to mělo hlavu a patu, nešlo jen o obecné proklamace.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste se bavili o detailech, nabídl vám Sehnal, že celou kampaň uhradí, nebo přispějete i ze svého?

KULHÁNEK: Bavili jsme se, že to zaplatí ODA celé. Že bych sám přispěl, se mi zatím nejeví nutným. Nejsem ani tak příliš mohovitý, abych mohl přispět významnou sumou, a symbolická částka, to je humor.

LIDOVÉ NOVINY: Ještě před oficiálním vyhlášením termínu voleb už někteří další kandidáti začali zveřejňovat své finance na transparentních účtech, pan Horáček dokonce zveřejnil svoje zdraví. Plánujete podobné vysvléknutí před veřejností?

Kdybych se finančně vysvlékl, národ by byl asi překvapený, jak je možné, že po tolika letech nejsem příliš bohatý

KULHÁNEK: Je to od nich moc hezké, já k tomu ale nevidím žádný důvod. Kdybych se finančně vysvlékl, národ by byl asi překvapený, jak je možné, že po tolika letech nejsem příliš bohatý. Když se člověk rozvede, větší půlka zpravidla připadne jinam. Klidně jsem schopen předvést cokoli, a co se zdravotního stavu týče, mám dojem, že je to dost dobré.

LIDOVÉ NOVINY: Běháte ještě maratony?

KULHÁNEK: Už ne, nějakých 20 let. Kvůli maratonu a hlavně letům ve volejbale jsem si natolik zmaceroval kyčle, že je mám plechové. Umožňuje to tenis, kolo, trošku běh, ale ne maraton.

LIDOVÉ NOVINY: Ptám se i v souvislosti se současným prezidentem, u něhož jsou občas obavy, jestli všechny jeho povinnosti unese jeho zdraví. Co vy? Pijete, kouříte?

Napřed je skutečně nutné zorientovat se v situaci, podívat se, kdo je kdo, co se od koho dá čekat. A už předtím se obklopit lidmi, kterým se dá věřit a kteří budou člověku říkat to, co nechce slyšet. To je základ.

KULHÁNEK: Kouřím jednou za tři dny jeden doutníček, mám dojem, že to přežiju. Občas zvládnu dvě deci vína.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou vaše hradní cíle? Jak odhadujete své šance?

KULHÁNEK: To je sakulajdské, jak kdysi říkával můj asistent ve Škodovce inženýr Patočka, jeden z nejmoudřejších lidí, které jsem kdy potkal. Jsou tací, kdo tvrdí, že mám šance veliké, jsou tací, kdo na internetu říkají, že takovýhle dědek šanci nemá, a přidávají šťavnatější výrazy. Zatím jsem ve fázi, kdy ještě nemám dostatek podpisů. Než jich budu mít 55 tisíc, nebudu si s tím moc lámat hlavu. Ale tím neříkám, že bych nechtěl. Aspoň do finále bych se dostat chtěl, už kvůli té diskusi.

LIDOVÉ NOVINY: Kdybyste se stal hlavou státu, co by byly vaše priority?

KULHÁNEK: Nejdřív se člověk musí rozhlédnout, kde vůbec je. Když jsem přišel do Škodovky, první otázka, kterou jsem dostal od novinářů, byla: „Jaké bude příští auto?“ A já jsem ještě ani nevěděl, kde je ve fabrice záchod. Napřed je skutečně nutné zorientovat se v situaci, podívat se, kdo je kdo, co se od koho dá čekat. A už předtím se obklopit lidmi, kterým se dá věřit a kteří budou člověku říkat to, co nechce slyšet. To je základ.

Tuto zemi řídí podle ústavy vláda, která je pod kontrolou parlamentu. Proto bych do toho vládě příliš nekecal, což ovšem neznamená, že bych v případech, kdy by její stanovisko bylo výrazně odlišné, neřekl hlasitě svůj názor.

Tuto zemi řídí podle ústavy vláda, která je pod kontrolou parlamentu. Proto bych do toho vládě příliš nekecal, což ovšem neznamená, že bych v případech, kdy by její stanovisko bylo výrazně odlišné, neřekl hlasitě svůj názor. Netýká se to ale zahraniční politiky, v ní je samozřejmě nutné postupovat v souladu s vládou, to jinak nejde.

LIDOVÉ NOVINY: Přemýšlel jste, jakým týmem byste se na Hradě obklopil?

KULHÁNEK: Velmi lehce. Jsem pořád v první fázi a ti lidé, o nichž uvažuju, o tom, chudáci, ještě ani nevědí. Mám několik tipů, kterých si považuji. Například pan Březina. Nemyslím sociálního demokrata, ale majitele firmy Best. Nebo Zbyněk Frolík z Linetu. Pak se budu muset poohlédnout i po lidech z jiné oblasti. Asi by bylo třeba nějakého politologa, filozofa, i když to může znít legračně, ale já si myslím, že filozofie má svoji váhu.

V týmu musejí být lidé, kteří mají vlastní přesvědčení a uměli by se mnou diskutovat až do těch hrdel. To je zásada, kterou se řídím – vždycky se obklopit schopnějšími lidmi, než jsem sám, takoví vás ženou dál.

LIDOVÉ NOVINY: S mandátem Miloše Zemana přišla na Hrad tendence k posílení obchodu s východními státy, není to jen Čína a Rusko. V tom byste pokračoval?

V týmu musejí být lidé, kteří mají vlastní přesvědčení a uměli by se mnou diskutovat až do těch hrdel. To je zásada, kterou se řídím – vždycky se obklopit schopnějšími lidmi, než jsem sám, takoví vás ženou dál.

KULHÁNEK: Jsou země, které mohou být velmi zajímavé. Například Kazachstán. Kdysi jsem se snažil, a ono se to povedlo, vytvořit tam montáž škodovek. Docela to prosperuje a ta země je neskutečně bohatá. Když mi tam ukazovali síň tradic, ležel tam obrovský šutr. Ptám se: „Co to je?“ A oni, že beryllium. Kdyby to stálo u nás před fabrikou, je to už dávno ukradené. Tam jsou pod zemí a v zemi obrovské poklady – a jsou nevyužité. Silná spolupráce s touto zemí by se mi docela zamlouvala.

Naopak Kyrgyzstán je velmi chudičká země, nesmírně zajímavá turisticky. Ale proč ne, obchodujme s každou zemí, avšak s charakteristikou win-win. Ne aby to bylo jednostranně výhodné pro tu druhou zemi, což mám obavu, že je za daných okolností případ Číny.

LIDOVÉ NOVINY: Čína pro vás není perspektivním partnerem?

Čína je bezesporu je perspektivním partnerem, ale musíme si tam svoje místo vybojovat. Trh je to veliký, ale když se podíváte na saldo zahraničního obchodu s Čínou, to je tak smutná záležitost, že je to pro mě těžko stravitelné.

KULHÁNEK: Bezesporu je perspektivním partnerem, ale musíme si tam svoje místo vybojovat. Ne ho obdržet za předem určených podmínek. Je tam řada firem, kterým se tam daří nebo které tam začaly a vracejí se zpátky do Evropy. Trh je to veliký, ale když se podíváte na saldo zahraničního obchodu s Čínou, to je tak smutná záležitost, že je to pro mě těžko stravitelné.

LIDOVÉ NOVINY: Jedním z dalších Zemanových skandálů bylo, když se ze státní návštěvy v Číně vracel soukromým letadlem Petra Kellnera. Letěl byste?

KULHÁNEK: Jsou věci, které se nedělají. Víc k tomu není co dodat.

LIDOVÉ NOVINY: A co kouření v letadle? Doutníček v deseti tisících nad mořem?

KULHÁNEK: Doutníček není nutný, notabene když jsem říkal, že si ho dám jednou za tři dny. Tak dlouho máloco letí. Kromě toho, když si ho nedám tři neděle, vůbec nestrádám. Když jsou někde zákazy, které platí pro ostatní, pochopitelně platí i pro mě. Není o čem diskutovat. I kdybych byl prezident, nemůžu jet jednosměrkou v protisměru jenom proto, že nejsem ze své funkce odpovědný.

LIDOVÉ NOVINY: Když ještě zůstaneme na východě, sledujete kauzu Liglassu v Kyrgyzstánu?

Najít tu charismatickou osobnost, která by dokázala lidi přitáhnout a byla přitom bytostným demokratem, to je dost smutná píseň

KULHÁNEK: Se zájmem. A žasnu. Kdybych uvěřil nejoptimističtější variantě, že vrcholný úředník Hradu dá doporučení, aniž by si ověřil, o co jde, které mu potvrdí, aniž by tušil, o co jde, příslušný náměstek na ministerstvu průmyslu, to samo o sobě je diskvalifikující. A co si o tom dál můžeme povídat?

LIDOVÉ NOVINY: Z prezidentova vyjádření v rozhlase plyne, že i on při jednání v Kyrgyzstánu firmu Liglass zmiňoval, neprověřenou.

KULHÁNEK: Jemu bych to neměl až tak za zlé, on dostal informaci od člověka, kterému důvěřuje. Když mi ve Škodovce někdo z mých odborných pracovníků řekl, že v autě to má být takhle, říkal jsem to dál, protože mu věřím. Je otázka, do jaké míry se dá věřit panu Mynářovi, ale v tomhle případě bych prezidentovu vinu neviděl.

LIDOVÉ NOVINY: V jednom rozhovoru jste zmiňoval, že české politice chybí vůdčí osobnost s charismatem, ale zároveň seriózní a korektní. Vidíte tu někoho takového?

Klan Kennedyů by byl v českém pojetí vrcholný oligarchismus. Trump taky. V různých zemích řada politiků vzešla z průmyslu a nejsou chudí.

KULHÁNEK: Nejjednodušší by bylo říci, že Pavla Sehnala, ale to chce ještě svůj čas. Charisma je složitá záležitost, svého druhu ho má i Jiří Kajínek. Najít tu charismatickou osobnost, která by dokázala lidi přitáhnout a byla přitom bytostným demokratem, to je dost smutná píseň. Svého času se mi velmi líbil Petr Gazdík (STAN). Už jsem o něm dlouho neslyšel a neviděl ho, ale dříve mi přišlo, že on je osoba, která by v tomhle ohledu možná vyhovovala. Po silných korekcích by to mohl být i Andrej Babiš (ANO), ale musel by na sobě hodně zapracovat.

LIDOVÉ NOVINY: Patří podle vás podnikatelé nebo obecně bohatí lidé do politiky?

KULHÁNEK: Myslím, že ano. Mám trošku legraci z toho, jak každý, kdo je tady hodně movitý, je hned oligarcha, zatímco hodně movitý Američan je politik. Klan Kennedyů by byl v českém pojetí vrcholný oligarchismus. Trump taky. V různých zemích řada politiků vzešla z průmyslu a nejsou chudí.

LIDOVÉ NOVINY: Vraťme se ještě ke globálnějším otázkám. Co vidíte jako hlavní problém České republiky?

Bydlím v Košířích, nad Cibulkou nad lesem je velká plošina. Ideální místo na sportoviště, ale velice intenzivně se uvažuje, že to dostanou developeři a bude se tam stavět sídliště. To jsou věci, které mi hrozně vadí.

KULHÁNEK: Jeden je skutečně zásadní – integrovat se do hlavního jádra Evropské unie, jako silný hlas. Buď ustoupíme, nebo trucujeme. Druhá oblast, která mě tíží, je, že se ztrácí komunikace mezi lidmi, z očí do očí. A to má něco společného se sportem. Už děti, které dřív nebo i dnes, viděl jsem to v Kanadě nebo USA, spolu lítají po pláccích, sem tam si nafackují, hrají fotbal, cokoli, spolu komunikují.

U nás děti sedí u počítačů, esemeskují, e-mailují. Ty, které se věnují sportu, chodí do příslušných oddílů, jimž rodiče zaplatili příslušnou částku, aby děti mohly na hřiště za plotem. Cílem musí být, aby byly ještě lepší a lepší ve sportu. Jenomže sport vychovává, spojuje. Je to blbý příklad, ale spartakiády měly něco do sebe, protože lidé se dostali dohromady. Předtím to byly sokolské slety.

Jednoduchý příklad: bydlím v Košířích, nad Cibulkou nad lesem je velká plošina. Ideální místo na sportoviště, ale velice intenzivně se uvažuje, že to dostanou developeři a bude se tam stavět sídliště. To jsou věci, které mi hrozně vadí.

Havel nám vařil šunkofleky

Dnes už si na Dřevíčskou výzvu málokdo vzpomene. Je to i tím, že tento návod na zlepšení ekonomického zdraví České republiky byl zveřejněn přesně v den, kdy jednotky NATO zahájily bombardování Jugoslávie, 24. března 1999. Zpátky z černé díry historie výzvu vytahuje Vratislav Kulhánek, exmanažer Škodovky, který nedávno oznámil, že pod zástavou obnovené ODA zkusí dobýt hradní pozice.

Pro Kulhánka, který býval mluvčím výzvy, šlo i o první setkání s formací Občanské demokratické aliance, byť tehdy to byla ta původní, čtyřkoaliční. „Asi vám to nic neřekne, ale svého času tady byla Dřevíčská výzva. To jsme kdysi pod patronací ještě Václava Havla dali dohromady deklaraci, stála za tím původní ODA a Unie svobody. To jsme se tedy dozvěděli až ex post, napřed jsme byli nestranní odborníci, byla to vysloveně ekonomická záležitost, měla to být ekonomická kuchařka pro politiky,“ říká Kulhánek.

Neslavný konec

Výzva se ladila a dávala dohromady při sérii setkání na zámku v Dřevíči, který patří rodině Karla Schwarzenberga (TOP 09), a odtud dostala své jméno. Už v době jejího vzniku ovšem málokdo pochyboval, že jde o politický projekt, i když šlo o promyšlené ekonomické návrhy, pod něž se podepsalo jedenáct uznávaných ekonomů a osobností veřejného života.

„Říkalo se tomu zámeček. Je to někde nad Berounem. Mám dojem, že jsme se tam sešli čtyřikrát nebo pětkrát. Rozdělily se tam úkoly, kdo co napíše, pak to někdo editoval, dal to dohromady. Pak se to zveřejnilo. Bylo to v dobách opoziční smlouvy a Miloš Zeman s Václavem Klausem to znectili, co se pleteme do politiky, a pak to takhle dopadlo,“ vzpomíná ekonom Miroslav Zámečník, jeden ze signatářů.

Neslavnými konci výzvy, na něž naráží, myslí fakt, že strany tehdejší opoziční smlouvy ODS a ČSSD návrhy šmahem odmítly. Tehdejší předseda občanských demokratů a sněmovny Klaus to glosoval slovy, že jde o „směsici všeobecně známých a víceméně banálních názorů, hraběcích rad, zbožných přání a řady chybných úvah“.

Mýtus o apolitičnosti

Mýtus o apolitičnosti pomohl přiživit exprezident Václav Havel, který za výzvou jednoznačně stál. „Místo aby byla vzata jako věcný hlas, sklízí pár posměšků prostě proto, že nevychází z lůna politických stran,“ uvedl tehdy. Pravda to byla poloviční, v tom, že to mateřské lůno nebylo modré ani oranžové.

Dřevíčské aktivity měly politickou záštitu právě v Havlovi a „domácím“ Dřevíče Schwarzenbergovi, který byl v dané době členem ODA. Mezi podpisy pod deklarací figuruje jméno druhého z nich a podle Kulhánkových vzpomínek přispěli vedle podpory také servisem při sepisování. „Havel vařil šunkofleky a Schwarzenberg roznášel pivo,“ dodává Kulhánek, jak to svého času vypadalo uprostřed křivoklátských lesů. Je s podivem, že si ekonomové nedávali spíš čaj s rumem, protože dvoupatrová budova se v chladných měsících brzkého jara špatně vytápí.

Mimochodem pokoje za nebesky modrou fasádou bývalého loveckého zámečku už byly na podobné návštěvy zvyklé, Schwarzenberg získal budovu do svého vlastnictví v roce 1991. K nejvýznamnějším a personálně nejrozsáhlejším událostem, které se tu uskutečnily, patří ta z roku 2003. To na zámku hostili Havlovu prezidentskou rozlučku.

Lepší odhad dřevíčských ekonomů

Úlohu signatářů Dřevíčské výzvy na sebe vzali především odborníci na ekonomická témata, kteří také sepisovali jednotlivé kapitoly. Vedle Kulhánka se Zámečníkem tu byli ještě třeba člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek, pozdější guvernér téže instituce Zdeněk Tůma nebo Jiří Kunert, bývalý generální ředitel české UniCredit Bank. Ve stínové roli se zapojil také tehdejší guvernér národní banky Josef Tošovský, protože jemu podřízená instituce společně s makléřskou firmou Patria Finance odvedla lví podíl práce na výsledném znění deklarace.

Krédem Dřevíčské výzvy bylo, že stát má vytvořit byznysu co nejvhodnější podmínky existence a pak už nepřekážet. Vhodnost podmínek se pak měla poznat tak, že v nich uspějí jen ti šikovní a jen tehdy, když budou dodržovat zákony. V centru úvah stálo zrychlení práce soudů, kratší konkurzní řízení nebo centrální monitoring neplatičů, čímž by se posílilo postavení věřitelů.

Důraz se kladl i na radikální redukci počtu státních úředníků a na nezbytnost penzijní reformy. Mezi nápady byla úvaha o nevyhnutelnosti zvýšení věku, kdy se chodí do důchodu, na 65 let. Tehdejší premiér Miloš Zeman takovou představu zavrhl, a přestože je ostříleným prognostikem, v tomto případě jde lepší odhad za dřevíčskými ekonomy.

Kateřina Surmanová, Eliška Nová

Vratislav Kulhánek

  • Narodil se 20. listopadu 1943 v Českých Budějovicích.
  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a European Business School v Praze.
  • Začínal v českokrumlovském stavebním podniku, po revoluci pracoval jako ředitel ve společnosti Bosch v Českých Budějovicích.
  • Sedm let šéfoval společnosti Škoda Auto,
  • Byl čtvrtým předsedou Českého svazu ledního hokeje, běhával maraton, hrával první volejbalovou ligu, v 70. letech jezdil automobilové závody
  • Na sklonku června oznámil, že bude kandidovat na prezidenta za ODA, jejíž obnovenou verzi vede developer Pavel Sehnal.