Lidovky.cz

Vrátí souboj o Hrad do české politiky velká témata?

  11:46

Vše nasvědčuje tomu, že promrháme možnost se u příležitosti první přímé volby prezidenta vážně zamyslet nad budoucností České republiky.

Kandidáti na úřad hlavy státu by měli „velká“, pro tuto zemi životně důležitá témata nastolit a přimět „politiky všedního dne“, aby se jim začali intenzivně věnovat, byť to nebude populární. Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý, Jan Švejnar či Jan Fischer pro vedení takové náročné, ale smysluplné volební kampaně dispozice mají. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

V úterý 7. srpna ve čtyři hodiny odpoledne končí lhůta pro podání kandidátek pro volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu, jež prezident vyhlásil na 12. až 13. říjen. Druhé kolo „senátek“ se pak uskuteční o týden později.

Následujících 18 dní po podání kandidátek je určeno na jejich doplnění, opravy a jiné změny. Až poté jsou ty, jež – i po případném soudním přezkumu – vyhoví zákonu, zaregistrovány a může se započít s tiskem volebních lístků a také s volební kampaní. Ta naplno vypukne počátkem září, kdy už bude materiál určený k předvolební masáži, čili my, občané, z dovolených a prázdnin na svém místě.

Kampaň to asi nebude myšlenkově náročná, neboť v září se do sněmovny vrátí zákon o církevních restitucích, jež prý budou ubírat z rodinných rozpočtů, kterýžto slogan už nyní zaznívá z Lidového domu. ODS se jistě bude revanšovat případem Rath, tunelováním nemocnic a jinou korupcí v krajích, v nichž ve všech vládne ČSSD po volebním „oranžovém tsunami“ v říjnu 2008. Ostatní soutěžící strany a uskupení se budou muset přizpůsobit, aby byly v kampani vůbec slyšet.

Z prováděcího zákona vyplývá, že si občané přijdou vybírat Klausova nástupce nejdříve 11. a 12. ledna a nejpozději 1. a 2. února 2013Decentnější snad bude agitace v 27 senátních obvodech, v nichž se letos volí. Může tomu ale být i jinak. Jednou věcí jsou totiž senátorské, oproti sněmovně gentlemanské mravy, a druhou iritující fakt, že zatímco senátorskému klubu ODS hrozí po volbách výrazné oslabení, ČSSD letos žádný mandát neobhajuje, a může tudíž svoje zastoupení v Senátu pouze posílit, a to až na ústavní většinu. Čili i volební kampaň to třetiny horní komory může být letos ostrá jako břitva a výsledky voleb do zastupitelstev krajů, jež budou známé někdy večer 13. října, ji mezi prvním a druhým kolem ještě „přibrousí“.

Konec idylky

Až do letošního roku přicházíval po „krajských“ a senátních volbách ještě jeden rušnější měsíc. Během něj se ustavovala nově zvolená krajská zastupitelstva, dohadovala se na koalicích, volila si rady a posléze hejtmany. Zhruba ve stejné lhůtě si Senát volíval znovu předsedu a jeho místopředsedy, neboť to sice nemá předepsáno zákonem, ale po každých senátních volbách považoval za korektní přizpůsobit jejich výsledkům skladbu předsednictva horní komory.

Když to všechno bylo hotovo, listopad se lámal do prosince a nastávala rozjímavá doba adventní. S touto idylkou je ale konec! Letos se nám do adventního rozjímaní bude plést politika!

Václav Klaus podepsal 1. srpna zákon o volbě prezidenta – prováděcí zákon k novele ústavy, jež počínaje 1. říjnem 2012 zavádí přímou volbu hlavy státu. Vyplývá z něj, že si občané přijdou vybírat Klausova nástupce nejdříve 11. a 12. ledna a nejpozději 1. a 2. února 2013. Konkrétní termín stanoví předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) krátce po 1. říjnu, kdy novela ústavy a prováděcí zákon k přímé volbě vstoupí v platnost.

Pro prezidentské kandidáty a jejich štáby nebude snadné oslovit občany a zároveň je nenaštvat, zatáhnou-li jim do sváteční atmosféry politikuTen se už nicméně nechal slyšet, že se bude rozhodovat mezi dvěma termíny – 11. a 12. a 17. a 18. lednem 2013. Mimochodem kreativnější být ani nemůže, neboť druhé kolo volby prezidenta se koná dva týdny po prvním, čili v případě prvního kola za 17. a 18. leden nelze jít. A teď pozor!

Nenaštvat občany

Prováděcí zákon stanoví, že se kandidátky podávají nejpozději 66 dní před volbami, což vychází na počátek letošního listopadu. Během dalších 17 dnů musí být doplněny, opraveny, případně soudně přezkoumány a posléze zaregistrovány, splní-li všechny zákonem dané náležitosti. Vychází to na posledních deset dnů v listopadu! Ostrá fáze prezidentské kampaně tedy bude muset překlenout Mikuláše, čtyři adventní týdny, Vánoce, Silvestra a Nový rok a konečně Tři krále.

Pro kandidáty a jejich štáby nebude snadné oslovit občany a zároveň je nenaštvat, zatáhnou-li jim do sváteční atmosféry politiku. Prosím, jednou by se to uneslo, když je ta přímá volba prezidenta poprvé, jenomže skutečnost je taková, že pokud některý z příštích prezidentů neopustí svůj úřad předčasně, „vánoční volby“ s rušivou kampaní se budou každých pět let opakovat.

Přitom odbýt kampaň po Novém roce během maximálně dvou týdnů není dost dobře možné v zemi, kde se prezident těší úctě pomalu jako monarcha. Bylo by to něco podobného jako v monarchii odfláknout korunovaci. Především to však není žádoucí, vezmeme-li v úvahu specifické postavení prezidenta v našem ústavním systému. Ne nadarmo je jeho funkční období pětileté, přičemž po sobě může být zvolen pouze dvakrát, zatímco sněmovny a v ideálním případě i vlády, která je z ní odvozena, čtyřleté, ale Senátu naopak šestileté s obměnou jeho třetiny každé dva roky. Co z toho vyplývá?

Nadstranickost Václava Havla

Vláda, opírajíc se o většinu svých zákonodárců ve sněmovně, prostě vládne. To obnáší především operativní spravování země a v nesrovnatelně menší míře provádění dlouhodobých koncepcí. Jejich uskutečnění však nemůže garantovat, neboť přesahují maximálně čtyřletý mandát vlády, a pro tu příští nejsou koncepce jejich předchůdkyň závazné. Vláda stejně jako sněmovna jsou navíc tělesy stranickými, čili spravují zemi také podle svých partikulárních, ideologicky deformovaných zájmů.

Postavení prezidenta je jiné už tím, že svým pětiletým mandátem přesahuje čtyřletý mandát vlády a sněmovny. Navíc i při dosavadní volbě nepřímé, a v budoucí přímé volbě tím spíše, ho na prezidentský stolec nedokáže vyzdvihnout jedna politická strana. Nejenže není vazalem žádné konkrétní strany či v přímé volbě jen jejich příznivců, ale může být i prezidentem nadstranickým a podle toho jednat.

Exprezident Václav Havel vnímal svoji nadstranickost jako možnost nevstupovat do každodenního politického provozu, ale s odstupem přicházet s programovými tématy

Exprezident Václav Havel, jenž měl navíc k „partajničení“ peroutkovskou nedůvěru, vnímal svoji nadstranickost jako možnost, ba povinnost, nevstupovat pokud možno do každodenního politického provozu, ale s odstupem, nadhledem a systematicky přicházet s tématy dlouhodobé, programové povahy a tlačit jejich nastolováním „politiky všedního dne“ k vážné debatě o hodnotách, jež chce Česká republika chránit a rozvíjet. O tom, čím jsme, čím bychom chtěli být v budoucnu a kde je naše místo v Evropě a ve světě. Zůstalo, bohužel, u zbožného přání.

I Havel byl vtahován do běžného politického provozu a posléze navíc vážně onemocněl, což omezovalo jeho koncepční ambice. Krom toho Havlovo hledání vize pro ČR bylo jeho politickými oponenty, zejména ODS, i jí blízkými médii – zlehčováno až vysmíváno.

Václav Klaus vize nesnáší

Nadstranickým prezidentem se fakticky stal i Václav Klaus, když se rozešel s ODS. Náš druhý polistopadový prezident sice během svých 9,5 roku na Hradě postupně polemizoval o kdečem a s kdekým na této planetě, leč vizi pro tuto zemi také nezformuloval. Je to velká škoda, poněvadž na desítky jeho zásahů do každodenní všední politiky, byť šlo třeba o řešení vládních krizí, si časem nikdo nevzpomene, zatímco Klausův projekt České republiky by byl jeho trvalým odkazem a přínosem této zemi.

Václav Klaus už je prostě takový: vize či dlouhodobé programy prostě nesnáší. Kdysi se v ODS tradovalo, že by jeho samotného svazovaly, což nedopustí. Jeho mandát vyprší 7. března, mimochodem ve výroční den narození T. G. Masaryka, a my stojíme před úkolem zvolit si všelidovým hlasováním jeho nástupce.

Václav Klaus sice během svých 9,5 let na Hradě postupně polemizoval o kdečem a s kdekým na této planetě, leč vizi pro tuto zemi také nezformuloval

„Žijeme v nadějném období,“ svěřil se mi jistý erudovaný sociolog a znalec „politické duše“ českého národa. Není sám, kdo stále doufá, že naše politika nebude jen jeden velký cirkus a aféra za aférou, ale konečně také dojde na hierarchizovanou, tematizovanou, koncepční diskusi o skutečných problémech této země, z nichž mnohé jsou zásadní, a některé se stanou fatálními, pokud se jim zodpovědní politici brzy nepřestanou vyhýbat.

Naděje optimistů

Naděje podle onoho sociologa spočívá v logické úvaze: když už zavádíme přímou volbu prezidenta, kdo jiný, než právě kandidáti na úřad hlavy státu by měli „velká“, pro tuto zemi životně důležitá témata nastolit a přimět „politiky všedního dne“, aby se jim začali intenzivně věnovat, byť to nebude populární. Optimista uvažuje: kdyby s nastolováním „velkých“ témat začal z onoho houfu snad třinácti zájemců o Hrad jeden, nemohli by se nepřipojit se další.

Přitom ne jeden, ale hned několik předpokládaných kandidátů – Jan Fischer, Miloš Zeman, Jan Švejnar, Vladimír Dlouhý a možná i další – je pro vedení takové náročné, ale smysluplné volební kampaně disponováno. Problémy této země znají, dovedou je srozumitelně vysvětlit a mají představu, v jakém pořadí a jak je řešit. My, kdož nejsme optimisté, však tušíme, že velká témata prezidentskou předvolební kampaň neopanují.

Nebudou si to přát kandidáti-solitéři rekrutující se z periférie politického spektra, anebo – dejme tomu – z kulturních kruhů, poněvadž nedisponují přiměřenými vědomostmi. Nebudou si to však nejspíš přát ani politické strany, protože by svoje kandidáty musely na takovou diskusi připravit. To znamená, že by samy musely umět zásadní témata vytipovat, problémy pojmenovat a navrhnout jejich originální řešení.

Při stále očividnější ideové nemohoucnosti našich donedávna rozhodujících politických stran, jejichž zájem se zúžil kterak získat a udržet si podíl na moci a nějaké ideové teoretizování je v podstatě nezajímá, je nutné předpokládat, že svoje prezidentské kandidáty do náročných debat nepoženou. Raději je vybaví nějakým tím billboardem, desaterem na letáčku a zbytek nechají na „PR“.

Při stále očividnější ideové nemohoucnosti našich donedávna rozhodujících politických stran je nutné předpokládat, že své prezidentské kandidáty do náročných debat nepoženou

Ostatně pokud se důvtipný Vladimír Dlouhý míní dostat na Hrad „Dlouhým během“, lépe řečeno běhy jedenácti, a při propagování a vysvětlování hesel typu „Máme na víc!“ chce sázet na osobní kontakt s voliči, prezidentská volební kampaň bude opravdu spíše happeningem než soutěží „velkých“ témat a silných myšlenek. Takových, jak říkával Masaryk, z nichž vznikají a na kterých se udržují státy.

Diskuse

Náročný, státotvorný typ debaty si lze ostatně představit jen v televizi a v rozhlase, zejména před druhým kolem volby ve formě duelu dvou nejúspěšnějších kandidátů v kole prvním. V tomto období bude však mít každý z obou kandidátů ve dvou veřejnoprávních médiích k dispozici už jen hodinu vysílacího času. Byl by to takový program pro náročné někdy ve druhé polovině ledna 2013.

Před „vyřazovacím“ prvním kolem volby, fakticky v prosinci 2012, nebude ale na vážnou debatu vhodná doba. I když veřejnoprávní televize a rozhlas poskytnou před prvním kolem každému ze zaregistrovaných kandidátů po pěti hodinách vysílacího času, při vysokém počtu kandidátů to bude změť hlasů a názorů, v níž bude obtížné se orientovat a s vážnými tématy se uplatnit. Těžko si totiž představit, že Miloš Zeman uspěje se svou „šlechetnou“ nabídkou rozdělit se o svůj vysílací čas „na půl“ s kandidáty, kteří s ním před kamerou či před mikrofonem usednou k diskusnímu duelu.

Zeman je v tomto oboru suverénní, a proto si jeho nabídku mohou troufnout přijmout jen takoví „machři“, jako je zkušený politik, brilantní ekonom a druhdy „miláček národa“ v jedné osobě Vladimír Dlouhý. Ten si svého času v televizi poradil i s Václavem Klausem. Tenkrát se ale ještě debatovalo, dnes se do politiky, dokonce do nejvyšší ústavní funkce, míří „Dlouhým během“.

Veličiny versus exoti

Shrnuto a podtrženo, vše nasvědčuje tomu, že nejspíš promrháme možnost se u příležitosti první přímé volby prezidenta vážně zamyslet nad budoucností České republiky. Množina uchazečů o Hrad – chvíli se píše o dvanácti, chvíli o třinácti, a to se ještě mohou přihlásit další – přitom svědčí o dvou věcech:

  • Za prvé přímá volba tu dosud nebyla, a proto si kdekdo myslí, že to může zkusit.
  • Za druhé jde o další doklad krize politických stran, z nichž ty dosud „nosné“ ztrácejí sílu, vliv a důvěryhodnost, a proto nejsou s to si opatřit pro prezidentskou volbu špičkového kandidáta.

Kdybychom byli o 15 let mladší a za nějaké Občanské hnutí II kandidoval Václav Havel, za ODS Václav Klaus a za ČSSD Miloš Zeman, odvahu pustit se s nimi do souboje o Hrad by možná projevili jeden dva další kandidáti, ale více než deset jako dnes by jich určitě nebylo. Již předem by totiž bylo jasné, že proti veličinám nemají exoti šanci.

Volební účast je důležitá

Dá se to říct i jinak. Dokud si zdejší politické strany nevylepší svoje renomé, anebo se nestanou bezvýznamnými ty, jež se vzpamatovat už nedokážou a nenahradí je strany jiné, potentní, do té doby bude přímá volba prezidenta čímsi jako kolektivním sportem, ve kterém platí, že výsledek zápasu není dán kvalitou borců, nýbrž může být dílem naprosté náhody.

Před „vyřazovacím“ prvním kolem volby, fakticky v prosinci 2012, nebude na vážnou debatu vhodná doba

Samozřejmě, že je tu ještě možnost, že leckdo z nezávislých kandidátů nenasbírá na petičních arších 50 tisíc podpisů s dostatečnou rezervou, a při kontrole pravosti podpisů pod předepsaný limit klesne a o kandidaturu přijde. Pro kandidující solitéry bude také obtížné dodržet přísná pravidla pro financování kampaně, na prvním místě povinnost hradit všechny s ní spojené výdaje od tužky až po automobil bezhotovostní platbou ze zvláštního účtu, což jim může v posledku zhatit cestu na Hrad, i kdyby se před nimi nějakým zázrakem otevřela.

Každopádně se včas vybavme zimním oblečením a obutím, abychom v důsledku eventuálního rozmaru počasí nemuseli v „den D“ zůstat doma a lát jiným, jakéhože nám to vybrali Masarykova, Benešova, Havlova a Klausova nástupce. Volební účast bude jako vždy velmi důležitá, anžto čím nižší je, tím větší šanci uspět mívají kandidáti extrémní či extravagantní.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.