Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vrací zničující krvavá válka Sýrii do zapomenuté minulosti?

  23:48

Syrský konflikt má svou vnitřní logiku, jež proměňuje geografii země, chování lidí a v uplynulých třech měsících i válečnou taktiku armády.

Checkpoint, silniční bariéra, kontrolovaný letos 30. černa syrskými povstalci při obléhání města Afrin nedaleko nejlidnatějšího města Sýrie Aleppa. Podobné checkpointy rozdělily zemi do desítek malých území ovládaných šéfy opozičních i provládních milicí. foto: © ReutersČeská pozice

Když se v roce 1765 německý kartograf ve službách dánského dvora Carsten Niebuhr v mezopotámské Basře rozhodl po pěti letech cestování po Persii a Arábii vrátit domů, čekala ho nejprve skoro 1500 kilometrů dlouhá cesta na sever do severosyrského města Aleppo. Po dlouhých úvahách se nakonec do něho vydal osmanskými kraji proti proudu řeky Tigrid přes Bagdád, Mosul a Mardin.

Do Aleppa dorazil po šesti měsících, aniž by čelil tomu, čeho se tehdejší cestovatelé Mezopotámií a Sýrií nejvíc obávali – nájezdů beduínských kmenů, které po karavanách požadovali výkupné za „ochranu“ jejich putování. Čtvrt tisíciletí starý příběh z doby, kdy hranice mezi válkou a mírem byla nejasná a prostupná, se v roce 2013 jeví vzdálený. Kdyby se však Niebuhr letos vydal opačným směrem ze syrského Aleppa válkou zmítanou Sýrií na jih, nesetkal by se s jevy, které by mu mohly být povědomé?

Checkpointy: Imaginární hranice

Syrská válka není ani v oblastech země, kde se přímo vede, anarchií. Má vnitřní logiku, kterou ve velkých politických a geopolitických příbězích nelze na první pohled vidět. Logiku, která proměňuje geografii syrského území, chování lidí a v uplynulých třech měsících i válečnou taktiku syrské armády. Existuje-li symbol ztělesňující každodennost syrské války, pak jím pravděpodobně je checkpoint, bariéra na silnici kontrolovaná některou milicí nebo syrskou armádou.

Většina únosů se děje při překračování imaginárních hranic, které Sýrii rozdělily do malých území ovládaných šéfy opozičních i provládních milicí

Z hlediska syrských povstalců mají checkpointy vojenský význam. Jednak útoky na ně sabotují dodávky pohonných hmot a celkovou logistiku přesunů těžké techniky syrské armády soustředěné především v okolí Damašku, jednak se jejich kontrola pro ně stala zdrojem fundraisingu – možnosti inkasovat výpalné od řidičů osobních i nákladních aut, vybírat „daně“ za převážený náklad.

Většina únosů – nedílná součást syrské války – se odehrává právě při překračování imaginárních hranic, které Sýrii rozdělily do desítek malých území ovládaných šéfy opozičních i provládních milicí držícími v pravé ruce AK-47 a v levé mobilní telefon natáčející celou akci na video. Podobné projevy jsou v občanských konfliktech běžné.

Sýrie jako Sarajevo, Alžírsko a Libanon

První generace českých humanitárních pracovníků tyto akce na vlastní kůži zažívala na začátku devadesátých let na cestách do obleženého Sarajeva. V alžírské občanské válce, značně se podobající současné syrské, se hlavní silnici z metropole Alžíru vedoucí Kabylií pod pohořím Atlasu do města Constantine na východě země přezdívalo šaría expres. A řidiči kamionů ji nenáviděli.

Snad nikde nebyl princip rýsování pomyslných hranic stejně dokonalý jako v občanské válce v Libanonu sousedícím se Sýrií. Postupně, se změnou podoby konfliktu v průběhu osmdesátých let, se měnily i aktivity milicí. Válčily, ale krok za krokem si ve svých malých královstvích vytvářely systém soukromého výběru daní, soukromou DPH – cigarety pět procent z prodejní ceny, tři z doutníků a lístků do kina, jež v Bejrútu i ve válce fungovala, útrata v restauraci pět procent „spropitného“, dovoz aut 20 procent na účty křesťanské falangy kontrolující bejrútský přístav, za kontejner na cestě z přístavu 800 dolarů.

V Libanonu kvůli jeho malé rozloze nešlo predátorství uniknout, Damašek však s výjimkou východních periferií funguje jako normální město

A pak válka skončí a najednou je na ulicích tolik nečekaného ostentativního bohatství, o jehož původu po další dlouhá léta nechce nikdo příliš hovořit – původní akumulace kapitálu v nejryzejší podobě. Ztotožňovat aktuální syrskou situaci s libanonskou zkušeností však nelze. V Libanonu kvůli jeho malé rozloze nešlo predátorství, z něhož se stala základní součást války, uniknout, a to ani v Bejrútu. Damašek však s výjimkou východních periferií funguje jako normální město.

Armáda ovládá bojiště

Hlavní rozdíl však spočívá v tom, že v Libanonu byly jednotlivé milice zhruba stejně silné a jejich převaha vyplývala z momentální síly díky přístupu ke zbraním, financím a především aktuální podpoře buď syrské, nebo izraelské armády, případně íránských zpravodajských služeb. Oproti tomu v Sýrii se zdá, že od jara 2013 ovládá bojiště syrská armáda.

Před několika dny dobyla čtvrť Cháldíja v Homsu a v propojení Damašku s pobřežím jí už brání pouze vylidněná stará čtvrt tohoto města a tři „teroristy zamořené“ vesnice Jabrúd, Talbíse a Rastan, jak je s jí vlastní empatií nazvala ve svém komuniké syrská armáda.

Lze zjednodušeně říct, že se nacházíme ve chvíli, kdy proti sobě stojí dobře organizovaná a centralizovaná armáda, která definitivně obrátila poměr sil ve válce s wahhábisticko-americkou, případně americko-sionistickou konspirací, jak ozbrojenou opozici označují lidé, kteří dávají přednost rychlým úsudkům před povědomím o tom, jak komplikovaná syrská situace je? Pravděpodobně nikoli.

Švédský arabista Aron Lund odvádějící skvělou práci ve svých analýzách válečné Sýrie si před několika dny všiml, jak se samotná syrská armáda „miliciuje“, opírá o místně shromážděné milice, a to především v těch oblastech, kde její síly nejsou schopné povstalce definitivně přímo porazit. To v těchto měsících stále znamená takřka všude v okolí Damašku, v podhorských oblastech u pobřeží a především v severních oblastech země. Ale to nemusí znamenat definitivní převahu. Lundovými slovy: „Postavit Volkssturm na frontovou linii nebylo nikdy znamením toho, že se vaše válka vyvíjí nějak zvlášť dobře.“

Bašár Asad a Hizballáh

Příběhy o checkpointech a s nimi spojeným fyzickým a ekonomickým násilím se často objevují i o jednotkách volně propojených se syrskou armádou prezidenta Bašára Asada. V její prospěch snad může hovořit, že několik šéfů gangů, které se takového násilí na civilistech dopouštějí, odstranila či uvěznila. Za těmito jejími činy se však spíše než etický postoj skrývá nedůvěra v dlouhodobou loajalitu proasadovských milicí. Tu by totiž mohla časem nahradit loajalita k některé nové tváři, jež se za války objevují na obou stranách konfliktu.

Pouto Hizballáhu a Asada se zdá pevné, ale je založené na pragmatické výměně komplimentů a protislužeb

Syrský prezident si zřejmě tuto možnost uvědomuje. Ostatně, patří k hlavnímu politickému instinktu rodiny Asadů. Bašárův otec Háfiz neviděl během dlouhé doby, kdy vládl, největší ohrožení za hranicemi Sýrie, v Tel Avivu nebo v Bagdádu, ale ve své nejtěsnější blízkosti – ve vlastním bratrovi Rifatovi dodnes žijícím v Paříži. Má Bašár Asad představu o chování jednotek Hizballáhu, pokud budou někdy bojovat v nejlidnatějším městě Aleppo, jež je pro ně mnohem vzdálenějším, a tudíž komplikovanějším terénem než městečko Kusajr, které v dubnu tohoto roku pomohly syrské armádě dobýt?

Pouto Hizballáhu a Asada se zdá pevné, ale je založené na pragmatické výměně komplimentů a protislužeb. Debata vedená uvnitř Hizballáhu, jak ji lze alespoň zčásti sledovat, se netají tím, že bitva o Kusajr byla pro jeho bojovníky ještě tvrdší než boj o jiholibanonské město Bint Džbejl, které právě před sedmi lety Hizballáh ubránil před opakovanými útoky technicky mnohem lépe vyzbrojené izraelské armády.

Hizballáh se paradoxně v roce 2013 v Sýrii ocitl ve stejném postavení jako v roce 2006 izraelská armáda v Libanonu. Z hnutí odporu proti vnější intervenci se proměnil v sílu bojující za hranicemi vlastního státu. Pokud se syrské armádě podaří uzavřít kruh okolo Aleppa a s pomocí Hizballáhu je znovu pro sebe dobýt, neobrátí to naruby smysl toho, kdo byl dosud ve vztahu Damašku a jižního Bejrútu považován za silnějšího hráče?

Levanta – svět sám pro sebe

Sledovat syrskou válku jako střet USA, Ruska, Saúdské Arábie, Íránu či kohokoliv jiného v ní angažovaného má smysl. Nemělo by to však odsunout do pozadí pozornost tomu, jak válka zametá s posledními zbytky centralizovaného státu, který v Levantě nikdy neměl tradici.

Válka zametá s posledními zbytky centralizovaného státu, který v Levantě nikdy neměl tradiciJsme v polovině léta a mnoho českých občanů se vydává na jih za svým každoročním rituálem na pobřeží Dalmácie. Hledají si zátoku s malým přístavem a klidným mořem, ve které je vše sympaticky provinční a vzdálené velkým příběhům. Přesně takové však bylo mnoho století i levantské pobřeží a jeho nedaleké vnitrozemí – malé, před větrem chráněné zátoky, izolované kopce a hory, na jejichž úbočích se rozprostírají vesnice. Svět sám pro sebe a obrácený do sebe, vždy spíše chudý, kamenitý a vyzývající lidi vydat se hledat štěstí na opačné straně světa, třeba v Brazílii.

Nevrací zničující krvavá válka Sýrii do zapomenuté minulosti, kde místo iluze centralizovaného státu budou zbídačelá města Damašek, Aleppo, Homs, Tartús odříznutá od zemědělského zázemí a základních potravin a mezi nimi desítky malých komunit ovládaných postavami, které se vynoří z temnot válečného konfliktu?

Téměř každé krásné místo ve Středomoří – ve Španělsku, Řecku, Kypru, Libanonu, Palestině, Alžírsku či na Sicílii – má temnou minulost. Dějiny 20. století se mnohokrát dotkly středomořských břehů. Jako by Sýrie byla jen jeho pokračováním a 21. století jejím prostřednictvím nepobízelo k přílišnému optimismu.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...