Volejbalový svaz má problém. Po zpronevěře se řeší dotační podvod

Zhruba před měsícem vyšlo najevo, že jeden ze zaměstnanců Českého volejbalového svazu zpronevěřil skoro dvacet milionů, protože podlehl gamblerství. Předseda Zdeněk Haník uklidňoval, že jsou k dispozici rezervy, jimiž se třetinová rána do rozpočtu dorovná. Jenomže teď má svaz na krku téměř dvojnásobný problém. Kontrola z ministerstva financí odhalila chyby v nakládání s penězi od státu za 37,5 milionu korun. Včetně podezření na dotační podvod.

Kontroloři se zaměřili na devět akcí z let 2011 až 2015, mezi nimi především mistrovství Evropy ve volejbale před pěti lety, prověřili jenom neinvestiční výdaje. Protože ale odhalili systémové problémy v hospodaření, není rozhodně vyloučeno, že v dalším kroku dojde na revizi celkových příjmů a výdajů ve volejbalovém svazu. „Konkrétní závěry kontroly podléhají mlčenlivosti. V obecné rovině lze konstatovat, že bylo ve více případech identifikováno podezření na porušení rozpočtové kázně,“ sdělila mluvčí ministerstva financí Kateřina Vaidišová.

LN se podařilo protokol o kontrole získat – ze závěrů vyplývá, že svaz se nenamáhal vypisovat veřejné zakázky v případech, kdy mu to zákon přikazuje, a služby zadával dodavateli napřímo. Problém navíc spočívá v tom, kdo byl ten bez soutěže vybraný dodavatel. Svaz fakturoval sám sobě a svojí stoprocentně vlastněné firmě Volejbal 2011. Na reálné odvedení práce si pak firma vzala subdodavatele, které si také vybrala od oka. Vytvořil se tak „průtokáč“ na dotace od státu, v rámci něhož není možné zkontrolovat, jestli se svaz chová hospodárně. Vzhledem k tomu, že svoje nejcennější práva na pořádání veškerých turnajů a akcí převedl na Volejbal 2011, aniž by spočítal, kolik přesně má firma za práva platit, a aniž by bylo možné ze strany svazu zkontrolovat, jaké má firma náklady, vzniklo podezření, že si volejbalisté nepočínají jako řádní hospodáři.

Sportovci podávají rozklad

„V současnosti nelze předjímat, výsledky kontroly a případné dopady na hospodaření či konečná stanoviska nejsou dána. Bylo by proto irelevantní komentovat proces,“ řekl LN ekonom Českého volejbalového svazu Milan Labašta v odkazu na to, že si sportovci podali rozklad. Takzvaná veřejnosprávní kontrola, jíž se svazové účetnictví podrobilo, sama o sobě jen navrhuje horní strop možných sankcí. O jejich konkrétní výši budou rozhodovat tři jiné úřady, jimž z ministerstva financí odejde podnět. Jde o ministerstvo školství, z jehož programů peníze do sportu pocházejí, finanční úřad a antimonopolní úřad. Na jednom z nich pak bude i rozhodnutí, jestli na svaz podá trestní oznámení kvůli zmíněnému podezření na dotační podvod.

Ten se měl odehrát v rámci pořádání mistrovství Evropy. Firma Volejbal 2011 přefakturovala na svaz výdaje za práci, kterou v subdodávce odvedla společnost Assus. Celkem šlo o 5,758 milionu korun. Svaz si celou částku započetl do výdajů a takto také čerpání dotace nahlásil ministerstvu školství. Jenomže Volejbal 2011 Assusu ve skutečnosti zaplatil jen 3,19 milionu korun a o zbytek částky se s Assusem dodnes soudí.

To znamená, že peníze měl buď svaz vrátit, protože je nepoužil na účel, na který je od státu dostal, nebo měly zůstat na účtu Volejbalu 2011 do doby, než soud rozhodne. Ani jedno se nestalo. Rok po mistrovství měla firma na účtu dluh 635 tisíc. Nejen kontrolory proto napadla otázka, kam se 2,6 milionu podělo. Respektive 1,6 milionu, protože za milion Volejbal 2011 koupil od karlovarského Imperialu pohledávku za Assusem. Pokud si na uvedenou otázku nebude umět odpovědět berní úřad, nechá řešení hádanky na policii.

Část dokladů se ztratila

Vedle toho hlavní chyba svazu spočívá podle kontroly v tom, že téměř nic řádně netendruje, často si vystačí s tím, že za dodavatele určí sebe sama nebo dceřinou firmu. Část účetních dokladů chybí. K dispozici místo toho je leda místopřísežné prohlášení, že potřebný doklad se ztratil. Také se stávalo, že volejbalisté ze státních dotací – třeba na rozvoj mladých talentů – platili i účty v restauracích nebo ubytování v hotelech. Včetně postelí a večeří pro sportovce ze zahraničí, což české dotační podmínky zakazují. Podle nich si má každý stát zajistit stravu a ubytování pro své sportovce sám, případně jim to může zaplatit hostitelský svaz, ale ze svých vlastních peněz. Podobně se ze státního platil marketing a reklama, což pravidla neumožňují, nebo se pořádaly dva memoriály, k nimž svaz nemá účetní doklady a rozepsaný a schválený rozpočet. U „Realizace marketingového projektu pro mládež“ z loňského roku zase volejbalisté nedokážou vysvětlit, v čem akce za 120 tisíc spočívala, jaký měla výstup, a není k ní ani smlouva.

Příběh volejbalistů není ojedinělou výjimkou, spíše poukazuje na to, jak mizerná pravidla a kontrolu mělo v minulých letech parcelování peněz do sportu. Už kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu loni odhalila, že ministerstvo školství nemělo vůbec nastaveno, co vlastně chce podporovat a proč.

Úřad došel k závěru, že resort v letech 2011 až 2013 poslal více než miliardu na základě neúplných nebo vyloženě chybných žádostí. Peníze by měly hlavně podporovat sportovní návyky a dovednosti u dětí, ale často končily v platech svazových funkcionářů nebo v opravách hotelových zařízení. V jednom případě pak dotace šla na účet občanského sdružení, které nemělo se sportem vůbec nic společného.

Situace už se do jisté míry napravila – ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) omezila vliv jednotlivých sportovních svazů na druhotné rozdělování peněz do klubů a sdružení. Zkrátila se tak cesta mezi tím, kdo dává, a tím, kdo dostává, takže se zmenšily provozní ztráty, které průtok přes přehršel organizací přináší. Také se zavedl registr žadatelů, aby se už jako dříve nestávalo, že zájemci o dotaci nahlásí dohromady více sdružovaných sportovců, než má vůbec Česká republika obyvatel. Zpřísnily se i kontroly, jestli sportovci používají podporu od státu na to, nač ji dostali. Zpřísnění se do financování sportů zavedlo prvně s letošním rokem, takže až následující léta ukážou, zda se sportovní svazy naučily ctít dotační pravidla a zákony.