Volební inspirace: Jaké nás čekají daně

ČESKÁ POZICE prošla a zhodnotila programy politických stran z hlediska jejich záměrů v daňové oblasti.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Přinášíme první ze série analýz předvolebních programů stran kandidujících v letošních parlamentních volbách. Na úvod jsme se zaměřili na téma, která se týká prakticky každého voliče – na daně.

V otázce daní panuje mezi stranami poměrně různorodost. Některé programy jdou v této problematice do detailů, o jejichž existenci vědí jen daňoví specialisté, jiné pro změnu plují po povrchu a jen se ohánějí daňovými sazbami bez bližšího vysvětlení.

Obecně se dá říci, že:

  • asi nejméně střízlivý daňový program mají podle očekávání komunisté;
  • s příliš vyváženým programem se neukázali ani lidovci;
  • poměrně očekávatelné programy přinesly ODS a TOP 09;
  • nijak nepřekvapili ani zemanovci, jejichž program se dal dopředu odhadnout podle projevů prezidenta Miloše Zemana;
  • program hnutí ANO Andreje Babiše lehce zaskočil návrhy, které bezpochyby dával dohromady daňový specialista, ale pod nimiž si občan bez hlubšího vzdělání v této oblasti sotva něco představí.
  • Sociální demokraté vyrukovali s dlouho dopředu avizovanými registračními pokladnami a účtenkovou loterií. Jinak vesměs nepřicházejí s ničím objevným, co by ČSSD dlouhodobě neprosazovala. 

V následujícím textu se podrobněji věnujeme programům stran, které by podle zatím posledního průzkumu CVVM prošly do sněmovny, a lidovců, kteří by se tam jen těsně nedostali. Řadíme je podle odhadovaného volebního výsledku.

ČSSD

Program sociálních demokratů je místy trochu tajuplný. Zaujme například věta: „Obrátíme trend zvyšování nepřímých daní na úkor daní přímých“. Takový trend by se totiž těžko v české daňové soustavě hledal. Ale budiž.

V programu je silně akcentován nápad na zavedení registračních pokladen a účtenkové loterie (občané by shromažďovali účtenky, přičemž ministerstvo financí by pořádalo pravidelnou loterii a majitel účtenky se správným číslem by obdržel peněžitou výhru). Poslední podobný návrh příliš šťastně neskončil – registrační pokladny se sice zavedly těsně před volbami v roce 2006 s odloženou účinností na rok 2008, ale následně je Topolánkova vláda zrušila. Žaloby o náhradu této zbytečné investice ze strany podnikatelů řešilo ministerstvo financí řadu let.

Účtenková loterie je sice chytlavý nápad, který prostřednictvím pozitivní motivace vytváří prakticky z každého občana potenciálního daňového kontrolora, ale v celém konceptu dosud existuje řada neznámých, tudíž se těžko hodnotí. Bez zajímavosti není například fakt, že v Česku není žádná právní norma, která by říkala, co je to účtenka. Dobře to vědí podnikatelé, kteří u každého nákupu žádají daňový doklad. Účtenka je prakticky jen cár papíru bez jednotného vzhledu a obsahu.

Celkově se program ČSSD pro oblast daní hemží slovy „zvýšíme“ a „zavedeme“Tento problém by řešilo znovuzavedení zákona o registračních pokladnách, kde měl paragon jasný popis. Nicméně skutečné světlo do hospodaření drobných podniků by mohlo vnést až celkově elektronizované účetnictví, které by umožnilo například kontrolu prodaného zboží proti skladovým zásobám. O tom však ČSSD ve svém programu nehovoří. Stejně jako se nezmiňuje o tom, zda bude kupu účtenek, které na ministerstvo financí v rámci loterie doputují, využívat ještě jinak než k průběžnému losování. K tomu by totiž byla nutná poměrně důmyslná a hlavně značně drahá technologie.

Nápad na zrušení superhrubé mzdy není nijak originální. Shodla se na tom už předchozí vládní koalice, jejíž ministr financí původně hodlal počítat vše (sociální a zdravotní pojištění i daně) ze superhrubé mzdy, a odstranit tím iluzi, že něco platí zaměstnavatel. Nápad se ale zasekl na půl cesty, tudíž se ukázalo schůdnější jít opačným směrem.

Dále je zde plán na majetková přiznání. Značná část veřejnosti jej sice vítá, rizikem je ale možné zneužití – například když se někomu znelíbí jeho soused. Dalším tradičním tahákem socialistů je progresivní daň. Firmám by se podle návrhu měla daň zvýšit o jeden až dva procentní body ze současných 19%, přičemž pro firmy z oblasti telekomunikací, energetiky a financí by vznikla nová sazba 25-30%. K tomu se objevuje nápad na zavedení třetí sazby DPH, která by byla minimální a vztahovala by se na léky a knihy.

Férové je, že ČSSD rovnou říká, kde chce nějaké zdroje vzít, místo aby tuto otázku mlčky přešla a později emitovala desítky miliard dluhopisůCelkově se program ČSSD pro oblast daní hemží slovy „zvýšíme“ a „zavedeme“. Z hlediska podnikatelů nepůjde o dvakrát povzbudivé čtení. Z hlediska ostatních daňových poplatníků to možná bude působit příznivěji, ale nakonec stejně zaplatí zvýšené náklady státu sami ve vyšších cenách prakticky všeho.

Ze zbytku programu sociálních demokratů je evidentní, že chtějí, aby stát poskytoval více služeb a na vyšší úrovni, než je tomu nyní. Takové věci však stojí peníze, které stát aktuálně nemá, protože rozpočet je soustavně deficitní. Férové je, že ČSSD rovnou říká, kde chce nějaké zdroje vzít, místo aby tuto otázku mlčky přešla a později emitovala desítky miliard dluhopisů.

KSČM

Program KSČM řečí čísel moc nemluví, takže je třeba ledacos domýšlet. Heslo „Všechny formy práce zrovnoprávnit ve vztahu k daňovým a pojistným plněním“ může kupříkladu znamenat pokles zdanění zaměstnanců na úroveň OSVČ. Ale jestli komunisté nechtějí dovést stát k okamžitému bankrotu, což vzhledem k ekonomické erudici některých jejích členů (bez ironie) patrně nechtějí, bude to spíš přesně naopak. Živnostníci se tedy na základě tohoto bodu mohou „těšit“ na výrazný nárůst daní.

V oblasti nepřímých daní navrhují komunisté snížení DPH na úroveň sazeb pět a 19 procent se snahou o zavedení nulové sazby na léky. To je ryzí ekonomická sci-fi. Při současných sazbách DPH se vybere na této dani ročně kolem 300 miliard korun, přičemž je třeba mít na paměti, že deficit státního rozpočtu je přes sto miliard. Snížení daňových sazeb a la KSČM by rozpočet poslalo do horoucích pekel a je na místě otázka, zda jsou ve straně komunisté nebo anarchisté usilující o destrukci státu.

Aby mohla KSČM své sliby splnit, musela by opravdu výrazně posílit příjmy státního rozpočtu, přičemž není zcela jasné, jak by to udělalaLevicový evergreen – progresivní daň – je už tak nějak samozřejmý. Komunisté chtějí zavést nejprve tři pásma 19, 25 a 32 procent, a poté až pět daňových pásem, která už raději ani nekvantifikují. Daňová progrese by se týkala pochopitelně i firem. S ohledem na předchozí odstavec je nutné poznamenat, že vzhledem k celostátnímu inkasu těchto daní (kolem 120 miliard na dani od firem a kolem 130 miliard u daně pro fyzické osoby) by daňová progrese neměla šanci pokrýt výpadek z DPH. Nepomohla by patrně ani daň z luxusního zboží, kterou chce KSČM také zavést. Těžko říci, jaké by měla parametry a na co by se vztahovala.

Celkově působí program KSČM značně nerealisticky. Aby mohla své sliby splnit, musela by opravdu výrazně posílit příjmy státního rozpočtu, přičemž není zcela jasné, jak by to udělala. Doba dlouhotrvající konjunktury, která lidem i firmám umožňovala platit vyšší daně, se zřejmě jen tak nevrátí, a tudíž zvyšovat daně není moc kam. Ve výsledku by zřejmě KSČM nejvíc ohrozila ty, za které tak urputně bojuje – nejslabší a nejchudší. Jakékoli nové daně se totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou promítnou do vyšších cen zboží a služeb, což by bylo pro tuto vrstvu obyvatelstva likvidační.

ANO 2011

Na daňové části programu je evidentní, že ji napsali jedinci odborně zdatní. Nicméně jich pravděpodobně bylo několik a spolupráce se příliš nekonala. Jednotlivé body jsou psány různou dikcí a z roviny technikálií, o nichž má ponětí jen pár lidí, program místy skáče do bezobsažných floskulí.

V úvodu je řečeno, že daňová represe musí být nahrazena daňovou motivací a daňový poplatník musí vidět, že se s jeho daněmi zachází smysluplně a hospodárně. Proti tomu se celkem nedá nic namítnout. Ale zároveň si pod tím nelze ani nic moc konkrétního představit.

Pak ihned skočí program do roviny výrazně konkrétnější a odbornější. Jako první se objevuje nápad na výrazné rozšíření takzvaného institutu závazného posouzení. Jde o situaci, kdy si daňový poplatník není jist, jaké daně vlastně má zaplatit, a proto s žádostí o radu osloví finanční úřad.

Víc než pozoruhodný ze strany politického subjektu, který tvoří převážně podnikatelé, je návrh na zavedení povinné elektronizace účetních záznamůPokud by se hnutí ANO skutečně podařilo tuto praxi rozšířit, značně by tím ulevilo podnikatelům, kteří často netuší, jak si s daněmi poradit. Na druhou stranu si tímto nápadem strana asi nezíská mnoho voličů z řad zaměstnanců finančních úřadů, kterým by značně narostla administrativa. Je možné, že by si rozšíření této možnosti žádalo vyšší náklady státu a početní posílení zaměstnanců finančních úřadů, s čímž koneckonců ANO v programu počítá.

Víc než pozoruhodný ze strany politického subjektu, který tvoří převážně podnikatelé, je návrh na zavedení povinné elektronizace účetních záznamů a jejich shromažďování v centrálním úložišti na ministerstvu financí. Fakticky by nešlo o nic jiného, než že by si i malé firmy musely pořídit nějaký ekonomický software, aby mohly své záznamy rovnou posílat státu. Ten by jim mohl na oplátku posílat například předvyplněné přiznání k DPH.

Tento nápad se objevuje už delší dobu a mezi jeho zastánce patří kupříkladu náměstek ministra financí pro daně a cla Ladislav Minčič či bývalý náměstek ministra financí Peter Chrenko, toho času v auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers. Zájem mělo svého času i ministerstvo práce a sociálních věcí, které prostřednictvím těchto záznamů chtělo kontrolovat využívání sociálních dávek.

Nicméně nikdy se nepřikročilo k realizaci, protože náklady na straně podniků by byly nemalé, a navíc k přeposílání všech záznamů státu má řada firem poměrně silný odpor. Na druhou stranu by šlo o skutečně efektivní opatření proti daňovým únikům, které by bylo nepoměrně důmyslnější než mnohými stranami navrhované registrační pokladny.

Celkově je program ANO z odborného hlediska o řád jinde než programy ostatních stranKromě toho ANO podporuje jedno inkasní místo a chce upravit pravidla pro DPH tak, aby u některých komodit nedocházelo k masivním daňovým únikům. Pokud se dostanou k moci, budou tak zřejmě pokračovat v pozičním boji s Evropskou komisí, která Česku některá opatření nechce povolit zavést.

Měnit se ale zřejmě bude účetnictví, a to podle mezinárodních standardů v souladu s vývojem práva v EU. Otázkou je, zda tento postup není zadními vrátky pro zavedení jednotné korporátní daně v Evropské unii, což by s vysokou pravděpodobností vedlo k výraznému zvyšování těchto daní.

Do daňových sazeb ANO zasahovat nechce a ponechat hodlá i paušály pro živnostníky. Existuje však záměr na zavedení určitých daňových úlev pro absolventy škol a osoby nad 50 let, aby se snížila nezaměstnanost těchto rizikových skupin.

Celkově je program ANO z odborného hlediska o řád jinde než programy ostatních stran. S termíny jako „reverse charge“ a „závazné právní posouzení daňové pozice“ se v jiných programech skutečně setkat nelze. Na druhou stranu je otázkou, nakolik se strana bude skutečně zasazovat o naplnění tohoto programu. Jestliže jej psali daňoví experti a nedali jej ani přepsat někomu, kdo by použité termíny trochu „polidštil“, naskýtá se logická otázka, jestli je program pro tuto stranu skutečně to hlavní.

TOP 09

TOP 09 v daňové oblasti s žádnými převratnými novinkami nepřichází. Jejím cílem je podle programu pokračování v zajetém trendu, který Miroslav Kalousek razí s různými dílčími změnami už od dob, kdy byl ministrem financí ve vládě Mirka Topolánka. V programu se to hemží zachováním výše složené daňové kvóty (fakticky suma odvodů státu vůči HDP) a dokončením toho, co je dnes pouze na papíře a čeká na nabytí účinnosti.

Otázku jednoho z nejvyšších zdanění práce v Evropě chce TOP 09 řešit diskusí. V překladu to znamená snahu o pokles zdanění práce a zvýšení  majetkových nebo spotřebních daní.V prvé řadě jde o sjednocení základů pro výpočet daní a pojistného či zavedení jednoho inkasního místa, kde by měl poplatník platit všechny odvody, které státu náleží. A ve větě „Nadále budeme bránit všem diskriminačním daňovým výjimkám, které zvýhodňují jedny na úkor druhých“ lze mezi řádky opět nalézt pokračování neúspěšné snahy o zrušení daňového zvýhodnění stravenek (ve sněmovně tento úmysl nakonec překazily Věci veřejné) a s vysokou pravděpodobností i snahu o redukci výdajových paušálů pro živnostníky, o což Kalousek dlouhodobě usiloval, ale kvůli ODS nikdy neuspěl. Dále hodlá TOP 09 pokračovat ve snaze o zrušení daně z dividend, která představuje fakticky vzato dvojí zdanění.

Za pozornost stojí pasáž, která se týká zdanění práce. TOP 09 zcela pravdivě poukazuje na to, že zdanění práce je u nás jedno z nejvyšších v Evropě i v OECD. Důvodem nejsou ani tak daně z příjmu. Hlavně jde o sociální a zdravotní pojištění. V součtu se zdanění práce u bezdětných zaměstnanců pohybuje kolem 42 procent při průměrné mzdě (při kalkulaci zdanění práce si nehrajeme na to, že něco platí zaměstnanec a něco zaměstnavatel, ale reálně kalkulujeme s rozdílem mezi mzdovými náklady zaměstnavatele a čistou mzdou zaměstnance, přičemž rozdíl je brán jako zdanění).

TOP 09 to chce řešit diskusí o struktuře zdanění, což v překladu znamená snahu o pokles zdanění práce a zvýšení například majetkových nebo spotřebních daní. Nejde o nic nového. V jednom z prvních nápadů penzijní reformy se počítalo například se snížením sazby pojistného na důchodové pojištění o pět procentních bodů z dnešních 28 na 23 procent, přičemž výpadek příjmů (odhadem 50 miliard ročně) by se hradil ze zvýšení DPH. Šlo o návrh takzvané druhé Bezděkovy komise. Je na místě poznamenat, že právě tato část návrhu zmizela kdesi v nenávratnu a Nečasova vláda, v níž byla TOP 09 druhou nejsilnější stranou (navíc s vlivem na klíčové resorty financí a práce a sociálních věcí), tomu nijak nezabránila.

Dále se dá v programu dočíst o zlepšení podnikatelského prostředí zejména cestou stabilizace práva a daňové soustavy. Nutno jízlivě poznamenat, že asi žádný podnikatel nezapomene na konec roku 2012, kdy netušil, jaká DPH bude v příštím roce. TOP 09 také souhlasí s výhledovým přijetím eura (někdy kolem roku 2018), navrhuje podporu exportu formou zvýhodněných pojistek, a pak nezbytnou součást každého předvolebního programu – snižování administrativní zátěže. Jinak je ekonomický program TOP 09 poměrně stručný. Jeho leitmotivem je stabilizace veřejných financí a z ní pramenící snižování deficitu, ovšem při zachování podpory výzkumu a školství.

ODS

Občanští demokraté ve svém programu s žádnými novinkami v daňové oblasti nepřicházejí. Spíše než že by něco navrhovali, odmítají – například snahu sociálních demokratů o zavedení daňové progrese u firem a u daně z příjmu fyzických osob. Sami chtějí nechat daně na úrovni, kde jsou nyní, ať už je to daň z příjmu, korporátní daň nebo DPH.

Zlatým hřebem daňového programu ODS jsou pochopitelně živnostníci a jejich výdajové paušályAni ODS se nelíbí vysoká cena práce, za níž do značné míry mohou odvody na sociální a zdravotní pojištění. Chce je proto postupně snižovat, ale ne za cenu navýšení jiných daní. Kompenzace má být jen za cenu úspor. Jak se toho podaří dosáhnout například v důchodovém systému, jehož provoz je vcelku jednoduchý a nepříliš drahý, ODS neuvádí. Jiná je situace ve zdravotním pojištění, kde existuje řada indikací, že by provoz skutečně levnější být mohl.

Kromě těchto změn ODS uvažuje o postupném zrušení daně z převodu nemovitosti. Ovšem jen za předpokladu, že se podaří nalézt takové úspory v rozpočtu, aby její zrušení bylo možné bez navýšení deficitu. Výnos této daně je kolem 7,5 miliardy ročně, tudíž nepůjde o úspory právě zanedbatelné.

Zlatým hřebem daňového programu jsou pochopitelně živnostníci. Výkonný předseda Martin Kuba připomněl, že díky ODS jsou výdajové paušály na nynější úrovni, a slíbil, že udělají vše pro jejich zachování. Občanští demokraté dále slibují snížení administrativní zátěže a další věci, které mají živnostníkům usnadnit život. Otázce vztahu živnostníků a ODS se už ČESKÁ POZICE dříve podrobně věnovala.

SPOZ

Daňový program zemanovců je podle očekávání směsicí parafrázovaných výroků prezidenta Miloše Zemana a místy ne zcela jasné omáčky. Zaujme kupříkladu věta: „Nejdůležitější příjmovou položkou státu je daň z přidané hodnoty. Zde budeme prosazovat sazby, tj. 10 procent a 21 procent.“ Z faktického hlediska to není pravda, protože nejdůležitější příjmovou položkou státu je pojistné na sociální zabezpečení, na kterém se vybere asi o osmdesát miliard korun více než na DPH. A věta o sazbách je nesmyslná jazykově, protože samotný fakt, že nějaké sazby budou zemanovci prosazovat, by člověka napadl. Čím jsou ale sazby 10 a 21 procent specifické, se volič nedozví.

SPOZ hodlá „postupně a uvážlivě sbližovat daňové zatížení pracovního místa zaměstnance a OSVČ“Zemanovci stejně jako jiné strany poukazují na evidentní fakt, že práce je v Česku silně zdaněna, a to zejména kvůli odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Slibují tyto odvody nezvyšovat, a pokud to v budoucnu situace dovolí, hodlají je snižovat a výpadky hradit z jiných daní. Z jakých, není explicitně řečeno. Kromě toho program uvádí, že SPOZ hodlá „postupně a uvážlivě sbližovat daňové zatížení pracovního místa zaměstnance a OSVČ“, což se vzhledem ke struktuře příjmů veřejných rozpočtů dá přeložit jako vyhlídka na růst odvodového zatížení osob samostatně výdělečně činných.

Nijak překvapivý není ani návrh na daňovou progresi u daně z příjmu fyzických osob. Konkrétně by to vypadalo tak, že kdo bude mít příjem ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy a více, bude platit daň 40 procent. Oproti jiným levicovým stranám však SPOZ neprosazuje progresivní daň u firem. Nicméně opět se objevuje daň z luxusního zboží a také prohibitivní zdanění hazardu. Zkušenosti z americké prohibice či ruského suchého zákona už mohly prokázat, že tudy cesta nevede.

Bez zajímavosti není stručný nástin podpory investic, což je u zemanovců svého druhu mantra. V konkrétní rovině by měly být daňově zvýhodněny firemní investice a inovační procesy. Dít by se tak mělo prostřednictvím odpisů, úpravy podmínek pro pořizování majetku finančním leasingem a dalšími způsoby. Upřesnění k dispozici není.

KDU-ČSL

Na programu lidovců je pozoruhodné, že jsou k živnostníkům ještě vstřícnější než ODS, jen si toho zřejmě nikdo nevšiml. Jako zřejmě jediná strana explicitně uvádějí, že jim chtějí vrátit daňové slevy, které jim sebrala Nečasova vláda. Je ale otázkou, jestli by to opačným směrem nevykompenzovalo plánované zavedení progresivní daně z příjmu fyzických osob, s nímž lidovci rovněž počítají. Kromě toho plánují zvýšit daňovou slevu na děti.

Celkově ale s daňovou zátěží lidovci hýbat nechtějí. Ve výběru daní však zamýšlejí udělat pořádek, v čemž jim zřejmě po vzoru ČSSD mají napomoci registrační pokladny. Ty by také měly být schopné předcházet malérům, jako byla třeba metanolová aféra. S registračními pokladnami souvisí DPH, jejíž sníženou sazbu by lidovci rádi vrátili z dnešních patnácti na deset procent.

Lidovci budou chtít snížit cenu práce i DPH, ale není jasné, z čeho budou výpadky příjmů rozpočtu kompenzovatKromě těchto kroků chtějí lidovci postupně navyšovat minimální mzdu tak, „aby nedošlo ke snižování konkurenceschopnosti domácích firem“. Lepší příklad praktické aplikace přísloví „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ by se hledal skutečně těžko. KDU-ČSL nerozvádí, jak hodlá při zvýšení nákladů práce zachovat konkurenceschopnost firem.

Z konkrétních opatření pak ještě lidovci prosazují zachování faktického dvojího zdanění v podobě daně z dividend. Jinak už mnoho konkrétních nápadů v programu není a celkově program nepůsobí příliš vyváženým dojmem. Například je tam uvedeno, že budou lidovci chtít snížit cenu práce i DPH, ale není jasné, z čeho budou výpadky kompenzovat.

Přečtěte si také další volební inspirace: