Dámy a pánové, nabízídli jsme Vám směs informací, poznámek a glos na téma voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech bezprostředně souvisejících s termínem voleb. Děkujeme Vám za pozornost, hlubší komentáře a analýzy dále naleznete na hlavní stránce ČESKÉ POZICE.
Neděle 27. října 2013
Dienstbier kritizuje nejednotu v ČSSD
Den po volbách v sociální demokracii vzplanula očekávaná válka. Statutární místopředseda Michal Hašek nelenil a nepřímo Bohuslava Sobotku vyzval k odchodu. Konstatoval, že kdyby jako předseda dosáhl výsledku 20,5 procenta, odstoupil by. Kromě toho, jak ČESKÁ POZICE zaregistrovala, se již v sobotu večer uskutečnila schůzka u prezidenta Zemana v Lánech, kam nebyl pozván Sobotka, zato se jí zúčastnili Michal Hašek, Jeroným Tejc a Zdeněk Škromach.
Z druhé strany barikády je ovšem střelba opětována. Senátor a stínový ministr spravedlnosti Jiří Dienstbier (ČSSD) v rozhovoru pro ČESKOU POZICI brání předsedu Bohuslava Sobotku a kritizuje skupinu sociálních demokratů sympatizujících s Milošem Zemanem. „Dosáhli jste svého?“ táže se naléhavě. (Rozhovor s Jiřím Dienstbierem.)
Státník Zeman promluvil v ČT: Estráda s překvapivým prvkem
Je den po volbách. Politici i voliči jsou zmatení. Nikdo neví, jaká vláda nás v příštích měsících či letech čeká. Byznysmeni jsou na trní. Zahraniční partneři vzhlížejí k České republice s očekáváním a obavami. Kdo vnese stabilitu do této rozbouřené doby?
Ano, nemůže to být nikdo jiný než prezident ČR Miloš Zeman. Laskavě si udělal čas a z výšin svého majestátu vyhlašoval svá poselství všem, kdo se cítí nejistí, prostřednictvím pořadu České televize Otázky Václava Moravce.
Jeho vystoupení bylo neopakovatelné. Na první pohled zarazila velmi silná, specificky zemanovská viróza, kdy divák s obdivem sleduje každou minutu, kterou se státník dokáže přemáhat a vydržet vsedě před kamerami ČT.
Obsahová stránka za formální pokulhávala. Doufal-li někdo bláhově, že Zeman poněkud přesněji odhalí své plány ohledně sestavování budoucího kabinetu, musel být zklamán. Nakolik bylo mezi neustálými urážkami moderátora možné rozeznat, prezident pouze zopakoval, že jednáním o vládě pověří toho, koho mu doporučí vítězná strana, tedy ČSSD.
Navzdory tomu jsme se dočkali několika břitkých myšlenek. Například, že SPOZ ve volbách neuspěla, protože si ho (míněno Zemana) chtěla přivlastnit, a voliči této straně vzkázali, že Zeman není jejich (míněno SPOZ), nýbrž náš (míněno voličů). Úvaha natolik brilantní, že ji jiná hlava než prezidentská vymyslet prostě nemohla.
Prezidentova estráda nepostrádala ani prvek velice překvapivý. Často se Zemanovi vyčítá, že nenaslouchá jiným názorům než svým, že jen sebe považuje za jediného arbitra inteligence a zdravého rozumu, a zbytek světové populace považuje za cosi podřadného a jeho existence zcela nehodného.
Pan prezident jasně ukázal, že jsou tyto věty pouhými falešnými pokusy o jeho očernění. Byv tázán na program SPOZ – strany, která podle slov svých představitelů nepotřebuje program, neboť stačí poslouchat Miloše Zemana, a jejíž program spoluutvářel –, v němž se vyskytuje slovo „morálka“, odpověděla hlava státu s životní moudrostí sobě vlastní: „Každý hajzl se ohání morálkou.“
Takovou míru sebereflexe musí Miloši Zemanovi závidět nejeden politik! Otázkou pouze je, zda by ČT neměla rozhovory s vulgárně hovořícími osobami vysílat až po desáté hodině večerní.
V ODS se debatuje o novém předsedovi
V kuloárech ODS se okamžitě po volební nakládačce začalo hovořit o tom, že by se kandidátem na předsedu mohl stát Jiří Pospíšil. Jako jediný byl kromě Prahy s to straně zajistit dvouciferný volební výsledek. Dle informací ČESKÉ POZICE může při případné kandidatuře na předsedu počítat s podporou Martina Kuby.
Z rozhovorů, které jsme během soboty s politiky ODS vedli, vyplynulo, že dalšími kandidáty na předsedu se mohou stát: Miroslava Němcová, zástupce Prahy jako například exprimátor Bohuslav Svoboda, bývalý ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a europoslanec Jan Zahradil. Dost možná se o vedení strany přihlásí i exministr dopravy Zbyněk Stanjura či teplický primátor a senátor Jaroslav Kubera.
(Více o situaci v ODS v textu: Kdo spasí ODS? Začíná se mluvit o Pospíšilovi.)
Komunisté chtějí mluvit se všemi
Ještě v sobotu večer se sešly špičky ČSSD s KSČM k jednání o povolební situaci. Jejich pozice byla ovšem poněkud odlišná od té, kterou těmto stranám předpovídaly prognózy. Ač politologové a předvolební průzkumy věštili velký levicový obrat, o případné vládě budou tyto strany sotva vyjednávat. Jde spíše o sněmovní poměry. Předseda komunistů Vojtěch Filip navrhuje, aby například zastoupení místopředsedů ve sněmovně bylo poměrné, což de facto znamená, že by se dostalo na reprezentanty všech stran, které do dolní komory pronikly.
KSČM působila hned po volbách sebevědomě. K téměř patnáctiprocentnímu výsledku její místopředseda Jiří Dolejš uvedl: „KSČM má lepší výsledky, ukazuje se, že jsme schopni rozšířit svůj volební potenciál. Nad čím si ale lámu hlavu, jsou ty součty, část voličů, kteří chtěli změnu, nehlasovali pro jakou, byly to spíše protestní hlasy.“
Co se týká povolební situace, Dolejš poznamenal: „Pokud jsme v minulém volebním období kritizovali, že byla nulová tolerance, je logické, že nyní by měli mluvit všichni se všemi. Je třeba hledat podporu pro možnou menšinovou vládu, aby byla dostatečně stabilní.“
Strany, které by mohly být klíčové pro sestavení jakékoliv vlády, tedy hnutí ANO a lidovci, se však ke spolupráci s komunisty stavějí odmítavě. Andrej Babiš, lídr ANO, odmítá podporovat vládu, která by závisela na komunistických hlasech. Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, rovněž jakoukoliv účast na vládě opřené o KSČM vyloučil již v průběhu kampaně.
Sobota 26. října 2013
Překvapivý zisk donutil Babiše otočit. ANO je připraveno vládnout.
Trvat na tom, že budeme v opozici, je v této chvíli nesmysl. Musíme se zachovat odpovědně a zhostit se toho, že nám voliči dali takovou důvěru. To je ve zkratce reakce místopředsedkyně hnutí ANO 2011 vedené Andrejem Babišem Věry Jourové na nečekaně vysoký zisk její strany ve volbách.
„Musíme se nyní zachovat systémově. Takže budeme čekat na oslovení vítězem voleb, abychom mohli zahájit jednání. Odpovědnosti se teď vyhnout nemůžeme,“ řekla Jourová. Pro jednání výbor hnutí nominoval čtyři vyjednavače – kromě předsedy Babiše a Jourové ještě Martina Stropnického, lídra v Jihomoravském kraji, a člena předsednictva Jaroslava Faltýnka.
Výbor má jasno, který bod programu je pro stranu nepřekročitelný – daně. „Není možné zvyšovat daňovou zátěž. Ve státním rozpočtu je peněz dost, ale je s nimi nakládáno velmi špatně. Dalšími našimi prioritami je určitě prosazení protikorupčních opatření a zlepšení práce justice,“ uvedla Jourová s tím, že konkrétní resorty, které by hnutí chtělo obsadit, výbor vůbec neřešil. Sama je případnou kandidátkou na ministryni pro místní rozvoj.
Hnutí, které ještě dvě hodiny po uzavření volebních místností toužilo být v opozici, počítá i s tím, že vládu se nemusí podařit sestavit. „Samozřejmě jsme připraveni na to, že se budeme účastnit případných dalších předčasných voleb,“ prohlásila Jourová. A dodala, že v českém poměrném volebním systému je nutné počítat s podobnými patovými situacemi, které přinesly právě skončené volby.
Všimněte si: Čtyři „véčkaři“ ve sněmovně
Při hodnocení volebních výsledků se jaksi zapomnělo na Věci veřejné, poslední článek původní Nečasovy vlády. Přitom se pod škraboškou hnutí Úsvit do nové Poslanecké sněmovny dostali hned čtyři kandidáti véčkařů (David Kádner, Olga Havlová, Karel Pražák a Jiří Štětina). Vítu Bártovi mandát v Plzeňském kraji nakonec unikl o zhruba 150 hlasů. Vzhledem k tomu, nakolik byli véčkaři před volbami odepisováni jako mrtvá síla, to není špatný výsledek. Jestliže poslanecký klub VV čítal před rozpuštěním sněmovny 11 poslanců, dnes jsou VV na třetině. Na chlup stejný poměr jako u občanských demokratů...
Vedení ODS dá k dispozici funkce
Grémium ODS dá na nedělní výkonné radě strany k dispozici své funkce. Na uzavřeném jednání to oznámili spolustraníkům Martin Kuba a Miroslava Němcová. Po historickém debaklu strany se v krátké době uskuteční volební kongres.
Řekněte Kubovi pápá
Jak už ČESKÁ POZICE předpovídala, Martin Kuba to bude mít velmi těžké. Na jihočeské kandidátce ODS ho podle předpokladů přeskákal Jan Zahradník a do posledního hlasu bude úřadující šéf ODS bojovat ještě o druhé místo s Jaroslavem Zvěřinou.
Historicky nízký zisk ODS je pochopitelně provázen i historickým debaklem jihočeské buňky strany. Občanští demokraté tam získali 8 procent hlasů, což by jim mělo zajistit jeden mandát, zda získají druhý, to je zatím – v sedm hodin večer – ve hvězdách.
Martin Kuba tak nejspíše utrží ojedinělý primát – stane se prvním předsedou parlamentní strany, který se nedostane do sněmovny. Usilovat s touto vizitkou o jakoukoli vedoucí funkci ve straně, by bylo holým šílenstvím.
Zaskočení komunisté
U komunistů zavládlo během sčítání hlasů rozčarování. Strana sice dosáhla druhého nejlepšího výsledek ve své porevoluční historii, ale příliš rozveselených tváří ve volebním štábu k vidění nebylo. Straníky, s nimiž jsme hovořili, nejvíce zaskočil úspěch hnutí ANO. Sen o levicové vládě sociálních demokratů podporované komunisty se rozplynul. Obě strany spolu nemají šanci složit většinu ve sněmovně, jak některé předvolební průzkumy předpovídaly.
Soňa Marková, lídryně kandidátky v Královéhradeckém kraji, řekla: „Ukazuje se, že KSČM bude zřejmě úspěšnou stranou v těchto volbách, nicméně na druhou stranu to vypadá, že absolutní vítězství levice již nepřipadá v úvahu a bude velice složité sestavit nějakou fungující koalici, která by mohla zabezpečit plnění programů sociální demokracie. Upřímně řečeno jsem trochu zklamaná, že občané ČR opět podlehli marketingové kampani a penězům pana Babiše a nechali se uplatit koblihami.“
„Bylo to (kampaň ANO) o penězích, velikášství a aroganci a také o nenabízení žádných receptů. Bylo to založené na kritice všech současných stran. Lidé podlehli dojmu, že člověk, který je miliardář, už nechce žádné další peníze, ale podle mě takový člověk vstupuje do politiky, aby si peníze ještě zvýšil, než aby je investoval do společnosti. Neumím si představit, že bychom podpořili vládu s Andrejem Babišem, protože se tato strana vůči nám silně vymezovala,“ dodala Marková.
Podle vyjádření předsedy KSČM Vojtěcha Filipa je strana otevřená vyjednávat se všemi, ANO z výčtu potenciálních partnerů k diskusi kategoricky nevyloučil, i když na jeho adresu prohlásil: „Babišovo ANO politicky neznamenalo nic, ta krátkodobá kampaň ho vystřelila takto dopředu a nikdo neví, co od něj očekávat. Politika se nedá posuzovat podle velikosti billboardů a rozdaných koblih. Nevím, kdo bude vládnout, protože to je zase skoro neřešitelné. Na otázku, zda by KSČM mohla podpořit koalici ANO a ČSSD, odpověděl: „Nechceme se pohřbít v koalici s někým, o kom nevíme politicky vůbec nic. Navíc je více pravicový, byla to od něj účelová politika a vydařilo se mu to.“
Okamura se nabízí všem
Že v centrále Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury panovala radostná atmosféra, je vzhledem k téměř sedmiprocentnímu zisku logické. Třeba však podotknout, že zavládla až tehdy, když přišel Tomio Okamura se svou přítelkyní, té doby bylo v sále naprosté mrtvo. Jsou-li některé politické subjekty označovány za stranu jednoho muže, pak právě Úsvit přímé demokracie mezi ně musí patřit; krajští lídři nikoho nezajímali, nikdo se s nimi ani nebavil.
Druhá známá postava Úsvitu, tedy Vít Bárta, chyběla… Když se na něj Okamury ptali novináři, odvětil ve smyslu: neptejte se na nepodstatné detaily, nikoho to nezajímá. Náladu v sále zpestřil Jiří X. Doležal, jenž se prodral k Okamurovi hned, jak lídr dorazil a zeptal se, jak to tedy nyní bude s tím romským státem, když bude mít Okamura více moci. Odpověď Okamury byla strohá: „S žumpou typu Reflex se nebudu vůbec bavit.“
Jinak ale zásadní prohlášení Okamury znělo jednoznačně, pak ho zopakoval i do kamer České televize: podpoříme kohokoli, jsme státotvorní, stačí nám, že bude respektován nás primární programový bod, tedy obecné referendum bez výjimek. Svou odpovědí však nakonec inklinoval k levici, protože dodal: Podívejme se do senátu, se kterou stranou půjde snáze dělat ústavní změny.
I když se Okamura de facto sociálním demokratů nabídl, jeho hlasy spíše zůstanou v opozičních vodách. Ačkoli v určité fázi sčítání se teoreticky počítalo, že by mohla vzniknout jednobarevná vláda sociální demokracie, podpořená KSČM a právě Úsvitem, tato úvaha padá. Nedají dohromady většinu – Okamura tedy pro takové rozvržení rozhodujícími mandáty nedisponuje.
Díky Bělobrádkovi a bohu
V Paláci Charitas, sídle KDU-ČSL, se zpívá a připíjí. Křesťanští demokraté se po tříleté odmlce vracejí. Členové strany za úspěch děkovali kromě boha hlavně předsedovi Pavlu Bělobrádkovi. „Pavel Bělobrádek se strany ujal v době, kdy KDU-ČSL nebyla vůbec v lehké situaci. Pod jeho vedením a s jeho nasazením a silou jsme nakonec uspěli,“ uvedl místopředseda strany pro sociální politiku Jan Bartošek v době, kdy už byly hlasy téměř sečtené.
Bělobrádek je přesvědčen, že úspěch KDU-ČSL je dán tím, že strana byla po celou dobu jednotná a nedělila se na spoustu malých křídel a křidélek, jako jiné strany.
Volební úspěch ovšem nebyl rovnoměrný. Strana je tradičně silná na jihu Moravy, zdá se však, že se Čechy a Morava pomalu vyrovnávají. Překvapivý je například úspěch v Náchodě, kde lidovci získali přes 10 procent hlasů. Radoval se také současný ministr životního prostředí v demisi Tomáš Podivínský, který získal poslanecký mandát v Moravskoslezském kraji. Volilo ho tam také přes 10 procent obyvatel.
KDU-ČSL se, jako už vícekrát v historii, může stát jazýčkem na vahách. KSČM a ČSSD většinu nesloží, a jednou z možných variant se zdá být koalice ANO, ČSSD a právě křesťanských demokratů. O této variantě se mluví nejvíce, samozřejmě zatím jen ve stranických kuloárech.
Otázka ANO: Máme jít do vlády?
Ještě není vše sečteno a již se na serverech objevují titulky, že faktickým vítězem voleb je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Nálada ve štábu na pražském Chodově podle toho vypadá. Členové krajských týmů bedlivě sledují výsledky ve svých obvodech a kroužky, které by mohly lídry kandidátek posunout na nevolitelné místo. Od počátku se řeší pomyslný souboj s KSČM. „Přeskočili jsme je v Havířově, to je neuvěřitelné,“ hodnotí dílčí výsledky členové a příznivci hnutí nad cigaretou na terase Centra pohybové medicíny.
Vedení nováčka ve sněmovně teď nejvíce tíží, jak se postavit k volebnímu úspěchu a zda se vrhnout do dobrodružství jménem vláda. „Ve vládě přece budeme, až vyhrajeme příští volby,“ usmívá se trojka na pražské kandidátce, bývalý senátor Jiří Zlatuška. Ve vážném tónu pak dodává, že nechce nic předjímat.
„Důležité je, abychom se s tím vyrovnali tak, aby byla existence strany udržitelná do budoucna. Toto je projekt na několik let, a ne na jednorázový vstup do vlády. Proto budeme muset dobře uvážit, jaký postup zvolit, aby spojení s některým partnerem stranu nepoškodilo,“ opatrně komentuje další z tváří ANO Pavel Telička, někdejší eurokomisař a také dvojnásobný skoroministr v době vlád ČSSD. Pokaždé angažmá ve vládě odmítl.
„Nechci říkat rezolutní nikdy, ale já nejdříve chci ukončit podnikání a pak také je v plánu, že povedu kandidátku příští rok do Evropského parlamentu, takže ministerské křeslo, i kdybychom se na vládě podíleli, pro mne v tuto chvíli nepřipadá v úvahu,“ řekl Telička.
Do vlády se příliš nechce ani předsedovi hnutí Andreji Babišovi. Ve svém prvním vystoupení zopakoval, že by hnutí mělo zůstat v opozici a nepodílet se na levicové vládě. Širší koalici, tedy, že by se k ČSSD připojila ještě KDU-ČSL, ale odmítl komentovat. Vše se rozhodne po páté hodině, kdy zasedne výbor hnutí a určí směr postupu.
Natolik jednoznačný úspěch, jejž ANO právě slaví, připisují straníci svému šéfovi. „Má neuvěřitelné charisma, vděčíme mu za vše. V té televizní debatě byl skvělý,“ svěřuje se kolegovi jedna z členek hnutí, přestože Babišovy výkony v debatách mediální experti příliš vysoko nehodnotili. „Není to sto procent, ale tak 90 určitě,“ mírní její nadšení kolega. „Jestli dostaneme 15 procent, tak třináct je určitě jeho,“ dodal v době, kdy bylo sečteno cirka 30 procent volebních okrsků.
Odhalí zákulisí ANO nepochopený Zlatuška?
Jak přibývá sečtených okrsků a nečekaný volební úspěch hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše se stává realitou, zaplňuje se i štáb v Centru pohybové medicíny na pražském Chodově. Ohřát se v záři úspěchu zřejmě touží kdekdo.
Hloučky novinářů se přesouvají tu k jihomoravskému vůdci strany Martinu Stropnickému, tu hrozen obklopí Pavla Teličku.
Permanentně má u sebe kameru bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, trojka pražské kandidátky. Pronásleduje jej vlastní rodina. Jeho dvě dcery, Magdalena a Kamila, z nichž jedna pracuje v České televizi a druhá na Barrandově, se rozhodly natočit časoměrný dokument.
„Nevíme, co z toho vyjde, jestli vůbec něco. Původně byl záměr natočit dokument o vzniku nových stran a hnutí. Na to se ale nenašla kapacita, ani vůle,“ vysvětluje Kamila. „Záměrem je sledovat třeba pět let vývoj ANO a poodkrýt i jeho zákulisí, jestli nás tam otec dostane, protože bez toho by to asi nemělo smysl. A je to trochu taky rodinná terapie, tátovy pohnutky totiž úplně nechápeme a myslíme, že neví, do čeho jde,“ dodává.
„Pokusím se je vzít kamkoli budou chtít, pokud to nebude ostatním vadit, proti vůli ostatních v hnutí nepůjdu,“ říká bývalý senátor. Jeho dcery zase slibují, že tátu nepotopí. „Leda by to schválil. A on je toho schopný,“ tvrdí Magdalena.
Finanční ředitelka holdingu Petra Procházková ve štábu sleduje sčítání hlasů od počátku. „Je to jistě nová zkušenost jen čekat, jak to dopadne, ale nervózní nejsem,“ popisuje své pocity. „A vy si myslíte, že Agrofert je jen pan Babiš? Že Agrofert bez jeho řízení nemůže fungovat? To přece není vůbec pravda, Agrofert má své lidi ve vedení, a to že pan Babiš bude teď hodně času trávit ve sněmovně, vůbec firmu neovlivní,“ je si jistá Procházková.
Svého muže přišla podpořit na štáb i Monika Babišová. Když plachý miliardář nastupuje před kamery, povzbuzuje jej úsměvem. Sama má ale také trochu strach. „Proboha jen to ne, neděste mě,“ reaguje na prognózu jednoho z člena užšího Babišova týmu, že další volby mohou být třeba už do půl roku, když se nepodaří sestavit vládu. A z dalšího rozhovoru je jasné, že Moniku Babišovou snad nejvíc děsí představa, že by Andrej Babiš mohl být někdy premiérem.
Předseda SPOZ Štengl: Prezident Zeman mě nepochválí
S ohledem na vývoj volebního výsledku SPOZ by člověk očekával, že se nálada ve štábu strany bude dát krájet. Nicméně není tomu tak. Přinejmenším v místech, kam strana odsunula novináře. Samotní straníci jsou v uzamčené kanceláři, a co se děje za dveřmi, nikdo netuší. Mezi zástupce médií se představitelé strany prakticky nevydávají.
Výjimkou byl předseda strany Zdeněk Štengl, který před několika minutami novinářům sdělil, že za jejich neúspěchem je více aspektů a že ho za tento výsledek prezident Miloš Zeman zřejmě nepochválí. Strana se po sečtení všech hlasů prý hodlá zabývat svým dalším účinkováním na politické scéně. „Hrál jsem závodně hokej. Někdy jsme vyhráli, někdy jsme prohráli. Tohle mě mrzí hodně,“ řekl novinářům Štengl.
Sociální demokracie vede, ale na oranžovou metelici to nevypadá
Po sečtení 50 procent volebních okrsků jsou průběžné výsledky voleb do Poslanecké sněmovny následující:
- ČSSD – 21,85 procenta
- ANO – 18,66
- KSČM – 16,33
- TOP 09 – 9,98
- Úsvit – 7,41
- ODS – 7,02
- KDU-ČSL – 6,80
- Zelení – 2,73
- Piráti – 2,53
- Svobodní – 2,23
- SPOZ – 1,62
Volební účast činí 58,20 procenta. (Průběžné výsledky sčítání na stránkách Českého statistického úřadu.)
Zemanova taktika: Jak udržet Rusnoka & company
Kdy se Česko dočká vlády, která bude opřena o výsledky voleb? Podle posledních informací se tento moment významně vzdaluje. Lze předpokládat, že Vánoce „oslavíme“ ještě s kabinetem Jiřího Rusnoka, tedy vládou přátel Miloše Zemana.
Prezident totiž při vhazování svého hlasu do volební urny prohlásil, že chce jednání o nové vládě zahájit až po ustavení Poslanecké sněmovny. Ta má ustavující schůzi naplánovánu až měsíc po sečtení odevzdaných hlasů, tedy na 26. listopadu. Pokud se koaliční jednání rozeběhnou skutečně až poté, nemusí být vláda sestavena a jmenována před koncem roku 2013.
Miloš Zeman pokračuje v nabourávání tradic, což ovšem zahájil již jeho předchůdce Václav Klaus. Ten sice v roce 2010 určil muže, jenž má jednat o vládě, už pár dní po volbách. Petr Nečas s tím začal 4. června. Designovaným premiérem se stal ale až 28. června. Všelidové hlasování přitom tehdy vyhrála ČSSD a nárokovala si první pokus – a s výjimkou šéfa ODS ji v tom podporovali předsedové ostatních parlamentních stran. Rovněž nejmenování Nečase premiérem rovnou bylo inovací.
Zeman nyní posouvá zvyklosti zřejmě ještě dál. O co mu přitom jde? Jednoduchou odpovědí je, že chce udržet Rusnoka a jeho ministry v úřadě co nejdéle. Trochu komplikovanější pak, že může doufat, že v mezičase se stihnou strany toužící po obsazení ministerstev rozhádat natolik, že složení vlády bude bezmála nemožné. A pak nastoupí deus ex machina Zeman a vše zachrání novým jmenováním Rusnoka, který k vládě přizve několik silných stran.
Padne skličující rekord?
Pokud máme brát různé odhady volebních komisí, jež se objevují v médiích, na váhu, v pátek volily zhruba dvě pětiny voličů. To by dle zkušeností odpovídalo obyčeji, jenže nastal víkend nejen prodloužený, nýbrž i předprázdninový a předdušičkový... Aniž by bylo vhodné si to přát, vyvstává otázka, zda náhodou není zaděláno na rekord v kategorii občanského nezájmu. Připomeňme volební účasti v minulých volbách do Poslanecké sněmovny. Dlouhodobý trend je zjevný.
- 1996 – 76,41 procenta
- 1998 – 74,03 procenta
- 2002 – 58,00 procenta
- 2006 – 64,47 procenta
- 2010 – 62,60 procenta
Pátek 25. října 2013
Většina stran souhlasí s Halíkem: Tyto volby jsou klíčové
V rozhovoru pro ČESKOU POZICI označil profesor Tomáš Halík tyto volby za nejdůležitější od pádu komunismu. V poslední předvolební debatě vysílané na Radiožurnálu se moderátor Martin Veselovský zeptal, zda to přítomní politici cítí stejně. Většina vyslovila s Halíkovou myšlenkou souhlas.
Karel Schwarzenberg (TOP 09): Ano, souhlasím s tím. Nejde jen o to, zda hospodářská politika bude trošku více levicová nebo pravicová, to střídání patří k normální demokracii. Nýbrž jde také o úsilí pana prezidenta změnit systém a strany vůdcovského typu toto podporují.
Martin Pecina (SPOZ): Já se také domnívám, že to jsou nejdůležitější volby od roku 1989. Bude se v nich rozhodovat, jestli tady bude pokračovat ta devastace země, která tady je sedm let. Podotýkám, že nebýt pana prezidenta Zemana, tak ta devastace ještě dále pokračovala a byla by tady stále ta pravicová vláda, která způsobila to, co tady dneska máme, včetně těch afér a ekonomického poklesu. Takže ano, ty volby budou mimořádně důležité. Pokud by ta devastace pokračovala další dva nebo tři roky, protože si nemyslím, že by další pravicová vláda mohla dokončit další volební období, protože by se patrně zase rozpadla. Pokud bychom se zase ponořili do hospodářské krize, tak už by to byla třetí vlna po sobě. To by bylo mimořádně závažné.
Miroslava Němcová (ODS): Já to mám trochu jinak. Pro mě jsou každé volby důležité a tím, že reprezentuji Poslaneckou sněmovnu, tak bych mohla mluvit jenom o těch poslaneckých, ale určitě (jsou důležité) i komunální a evropské volby. Vidíme, jak důležité byly volby prezidentské, které rozložily zemi a dodneška se ty dva póly nejsou schopny propojit. Neumím říci, jestli jsou nejdůležitější, ale varovné jsou pro mě v tom, o čem jsem mluvila – snaha prezidenta republiky nakročená k autoritářskému vnímání politiky. Na druhou stranu k tomu přidám, že jsou levicové kraje. Přidám k tomu, že je prezidentem jmenovaný Ústavní soud, který je k jeho obrazu. Přidám tedy také to, že v Senátu už dnes existuje ústavní většina sociálních demokratů a komunistů, plus minus jeden hlas, který s nimi vždycky hlasuje. Tyto volby jsou zvláštní, specifické, varovné.
Martin Stropnický (ANO): Také nedokážu říct, jestli jsou nejdůležitější. Je to možná věc marketingu. Jsou velice důležité, a to proto, že je zde šance na určitou obměnu politické garnitury. Je tady nějaká šance, aby se stát postavil na nohy, aby se stal skutečně právním státem. Aby chudák volič nebyl neustále balamucen přísliby nějakých změn, které se potom stanou buď polovičatě, nebo vůbec ne. Je to nějaký bod zlomu. Takže si myslím, že jsou nesmírně důležité.
Bohuslav Sobotka (ČSSD): My žijeme v parlamentním systému demokracie, proto jsou nejdůležitější volby právě do Poslanecké sněmovny. V nich se bude rozhodovat o podobě příští vlády, proto jsou tyto volby tak klíčové a důležité. Jsme přesvědčeni o tom, že naše země už neunese další pravicové experimenty, stát je v rozkladu, řada věcí nefunguje. Je potřeba, aby se naše země mohla stabilizovat. Je důležité, aby lidi ve volbách rozhodli pokud možno jednoznačně a umožnili sestavení vlády, která bude stabilní na čtyři roky. Umožnili sestavení vlády, která bude sociálně citlivá a začne napravovat škody, které tady byly způsobeny zejména v těch sedmi letech.
Vojtěch Filip (KSČM): Já myslím, že jsou velmi důležité, jako nakonec každé volby, protože v podstatě mění politickou mapu země. Pokud se politická mapa změní tak, že přestane fungovat, že vítěz bere vše, že bude platit princip poměrného zastoupení v Poslanecké sněmovně. Nebude likvidována politická opozice, lidé budou slušní a budou umět pozdravit jeden druhého, že budou spolu mluvit, nebudou vylučovat někoho z diskuse, tak v tom případě se skutečně posuneme dopředu. To tady 23 let chybělo.
Tomio Okamura (Úsvit): Tyto volby jsou zcela klíčové. Po dvaceti letech, kdy tady máme milion lidí na hranici chudoby, jsme zadlužení až po uši, 550 tisíc nezaměstnaných. Lidé nemají solidní důchody, o rodiny s dětmi není postaráno. Je to skutečně referendum o tom, zdali chceme udržet stávající volební systém, nebo zdali to chceme změnit na jiný demokratický systém, a to je přímá demokracie. Je to referendum o tom, zdali chceme udržovat tuto nestabilitu, protože všechny strany – jak ČSSD, ODS, KDU-ČSL i TOP 09 – se u těch vlád už vystřídaly. Výsledkem je totální destrukce a zadlužení naší země.
Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL): Já si myslím, že už tady byly velmi významné volby, například po opoziční smlouvě v roce 2002 a tehdy přišlo pouze 55 procent voličů. Mám obavu, aby nebyla výrazně nízká volební účast. To, oč tady bojujeme, je skutečně charakter naší demokracie. Já myslím, že může dojít ke změnám, jsou tu strany, které chtějí změnu systému. Změna ale může být často i k horšímu, protože nezáleží pouze na systému, ale na lidech, kteří ho tvoří. Naše strana si prošla hlubokou sebereflexí, máme na svých kandidátkách lidi, kteří jsou prověření dobou, ocenění Nadačním fondem proti korupci. Bude nás volit i pan Karel Janeček. Otázka, o kterou v těchto volbách jde, je, jestli tradiční strany, které jsou ideově zakořeněny, představují nějaký relevantní politický proud, uspějí a vznikne stabilní středový subjekt, který dokáže tu nestabilitu vyrovnávat.
Bloomberg: Česko mělo za deset let víc premiérů než Itálie a Belgie
Agentura Bloomberg vydala jen několik hodin před volbami zprávu o situaci v České republice. Její autoři se mimo jiné pozastavili nad faktem, že za posledních deset let se v postu českého premiéra vystřídalo osm politiků, čímž se země zařadila mezi nejméně stabilní státy v Evropské unii.
Jsme na tom dokonce hůře než Belgičané a Italové, známí výtečníci v sestavování nestabilních vlád. Obě tyto země měly v uplynulé dekádě po pěti premiérech. Nemluvě o sousedním Německu, kde se od roku 1997 na postu spolkového kancléře odehrála jediná změna: Gerharda Schrödera v roce 2005 vystřídala Angela Merkelová. Vzhledem k relativně vysokému počtu politických stran, které mají šanci v českém parlamentu zasednout, přitom nelze vyloučit, že tempo střídání tuzemských premiérů v příštích letech nepoleví.
Kampaň skončila – jen na pár týdnů
Na Radiožurnálu proběhla poslední debata lídrů stran kandidujících do sněmovny, a od slibujících politiků snad bude aspoň pár měsíců klid.
Podobně jako ve čtvrtek v České televizi ani v pátek v rozhlase nic převratného nezaznělo. Představitelé stran si zopakovali, kdo by s kým nechtěl do vlády (prakticky nikdo s nikým). Zástupce ANO Martin Stropnický se vyhýbal otázkám na téma „Andrej Babiš a StB“, Tomio Okamura a Martin Pecina si notovali, jak je země rozkradená.
Debata skončila v momentě, kdy se otevřely volební místnosti. Diváci a posluchači mohli letos naposled vidět a slyšet politiky, jak jim slibují, že se budou chovat slušně, jak chtějí šetřit a jak nechtějí zvyšovat daně, jak mají respekt k právu, popřípadě jak budou úplně jiní než všichni politici před nimi.
Od zítřejšího dne se nám vrátí politici v podobě, v jaké je známe po většinu volebního období – kličkující a arogantní, když se jich média zeptají na chybu, zbabělí, když bude třeba vysvětlit uzavírání nemorálních politických obchodů, otravní, když budou všem okolo neustále vnucovat, co všechno pro tuto zemi udělali a jak to nikdo nechce docenit.
Ale není třeba zoufat. Pokud se do sněmovny skutečně dostanou dvě tři nové strany se svým nevypočitatelným jednáním, jistě nepotrvá dlouho, a kampaň před dalšími předčasnými volbami poběží nanovo. A i kdyby ne, za tři čtvrtě roku máme volby do Evropského parlamentu a za rok volby komunální a senátní. Vítejte v zemi permanentní předvolební hysterie!
Putin místo fronty na maso
Volby startují a na Prahu z Letné shlíží „budoucí mocnář“ Vladimir Vladimirovič Putin. Obří plakát s jeho podobiznou vyvěsilo sdružení Dekomunizace na místě, kde dnes je kyvadlo a kde dříve stávala „fronta na maso“ vedená Stalinem. Báťuška Putin v nadživotní velikosti má upozornit na to, že Česku opět hrozí, že upadne do područí Ruska.
Pár hodin před otevřením volebních místností aktivisté upozornili, že nás do náruče Velké Rusi ženou především Miloš Zeman se svou stranou SPOZ a sociální demokraté, kteří se čím dál více bratříčkují se sílícími komunisty. Sdružení přitom odkazuje na rok 1946, kdy komunisté zvítězili rovněž v demokratických volbách a o dva roky později připravili puč.
Temná historie děsí sdružení Dekomunizace tolik, že straší od počátku týdne obyvatele pěti velkých měst v Česku oběšenci v ulicích, symbolizujícími více než 250 popravených za komunistického režimu.
Otázkou je, zda cílení na voliče ve velkých městech hrozbou komunistického puče může zabrat. Síla levice se totiž sbírá především mimo aglomerace.
Až bude mít některá strana v programu privatizaci ČEZ…
Jak bude volit oznamovatel korupce, podnikatel George Formandl? Čechokanaďan a zástupce investiční společnosti Kilcullen Kapital Partners, který loni upozornil protikorupční policii na 50 milionový úplatek za změnu územního plánu v areálu Tesly Hloubětín, v rozhovoru pro ČESKOU POZICI přiblížil, jak se bude v nadcházejících volbách rozhodovat.
„Řeknu, pro koho hlasovat nebudu. Pro mě jsou obě hlavní strany ČSSD a ODS, které to tu dvacet let vedly, už tak zdiskreditované, že je volit nemohu.“
ČESKÁ POZICE: Koho tedy volit chcete?
FORMANDL: Ještě jsem se nerozhodnul. Jsem spíše pravicový volič. Posledních deset let jsem volil ODS. Už ji ale volit nemohu. Udělala toho v boji s korupcí hrozně málo. Mám pocit, že se to za posledních deset let ještě více zhoršilo.
ČESKÁ POZICE: Nepřesvědčilo vás ani to, že se ODS podstatně proměnila a její volební jednička Miroslava Němcová žádný korupční skandál neměla?
FORMANDL: Několik dobrých kroků strana asi udělala, avšak pro mě je důležité, jak se strana chová pět let, ne poslední čtyři měsíce.
ČESKÁ POZICE: Dal byste čtenářům doporučení, jak se při volbách rozhodovat?
FORMANDL: Každý má určitý seznam priorit. Pro mě je jedna z nejdůležitějších věcí korupce. Myslím si, že to je pro tento stát největší břímě. Jediná rada, kterou bych v tomto ohledu dal, zní, aby se voliči orientovali na stranu, která navrhuje konkrétní smysluplné kroky proti korupci. Pro mě bude veliký signál, když nějaká strana dá do programu, že chce privatizovat ČEZ a další státní či městské podniky a do orgánů těchto firem přestane vysílat politiky.
ČESKÁ POZICE: A co nové politické subjekty?
FORMANDL: To je otázka, jestli volit strany nové, anebo věřit v obrat v zavedených stranách. Osobně mám zkušenost z Kanady, kde v 90. letech vznikla nová pravicová strana. Trvalo jí sice nějakou dobu, než zesílila, nakonec však sílu získala, spojila se s tradiční konzervativní stranou a posledních osm let úspěšně vládne. Kanada je na tom ekonomicky i z hlediska boje s korupcí velmi dobře. Rád proto novým stranám dávám šanci. Mají však jen jedno volební období, aby ukázaly, jestli si hlas zaslouží i podruhé.
Hlasování čtenářů: Bartoš, Mach, Babiš
Čtenáři ČESKÉ POZICE by v premiérském křesle nejraději viděli předsedu České pirátské strany Ivana Bartoše. Vyplynulo to z hlasování, které probíhalo po celý předvolební týden na našich stránkách. Na druhém místě se umístil Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, na třetím lídr hnutí ANO Andrej Babiš. (Kompletní výsledky.)
Hlasování je uzavřeno.
Pokud vám unikl, můžete si také přečíst předvolební seriál glos, poznámek a reflexí na téma finiše volební kampaně.
