Na začátku roku 1991 skončily operace Pouštní bouře a Pouštní meč, kterými koalice Organizace spojených národů (OSN) vedená USA vyhnala vojska iráckého prezidenta Saddáma Husajna z Kuvajtu. Nastupující generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí k tomu pronesl často citovaný výrok: „Příští válka na Blízkém východě už nebude kvůli politice, ale o vodu.“ Dnes víme, že se mýlil.
Od té doby zažil Blízký východ řadu vážných ozbrojených konfliktů, ale v žádném z nich nebyly hlavním sporem vodní zdroje. Jediná historií zaznamenaná válka o vodu byla mezi mezopotámskými městskými státy Umma a Lagaš o zdroje z řek Eufrat a Tigrid před 4500 lety. To neznamená, že se lidé v dějinách o zdroje vody nestřetávali, menší či větší konflikty vždy byly a budou, a některé doprovázely i násilnosti, zejména na místní úrovni, jak známe třeba z westernů, kde se kovbojové střílejí při sporu o napajedla.
Společenské uspořádání
Žádná regulérní válka států však zaznamenána nebyla. Nedostatek vody, zejména vyvolaný dlouhotrvajícím suchem devastujícím zemědělskou produkci, však nepochybně přispívá k nárůstu společenského napětí, jež ve válku může vyústit – jako v současné Sýrii. Skutečnou příčinou konfliktu je však společenské uspořádání, nikoliv nedostatek vody.
Nedostatek vody, zejména vyvolaný dlouhotrvajícím suchem devastujícím zemědělskou produkci, však nepochybně přispívá k nárůstu společenského napětí, jež ve válku může vyústit – jako v současné Sýrii. Skutečnou příčinou konfliktu je však společenské uspořádání, nikoliv nedostatek vody. |
Uvedený výrok Butruse-Ghálího připomíná, jak je voda pro lidi a veškerý život důležitá. Lidé si její jedinečnost uvědomují a často hluboce prožívají. Mezi nekonečně mnoho výjimečných vlastností vody však zřejmě patří i její podivuhodná síla lidi spíše spojovat než je vést ke konfliktům a nepřátelství, které vyvolávají jiné vzácné zdroje, třeba zlato. Svědčí o tom mnoho dohod o společném využívání vodního bohatství sousedů, obcí nebo států.
O vodu druhé nejdelší řeky světa Nilu má velkou starost především Egypt, pro nějž je to otázka života a smrti. V jejím povodí však sídlí dalších jedenáct, většinou velkých a velmi rozdílných zemí, pro které jsou řeka a její zdroje rovněž životně důležité a jejichž zájmy jsou v mnoha případech protichůdné.
Například Etiopie staví obří přehradu Velká etiopská renesance, která Nil zásadně ovlivní. Navzdory tomu se všechny státy na jeho březích dokáží o využívání zdrojů Nilu domluvit, i když to vždy nejsou hladká jednání. Dokonce v natolik výbušné situaci, jakou představují vztahy Izraele a jeho arabských sousedů, fungují kriticky potřebné dohody o vodních zdrojích.
Jen přibližně 2,5 procenta
Země je často nazývaná planetou vody, naprostá její většina je však slaná v mořích a oceánech, jen přibližně 2,5 procenta z veškeré vodní zásoby tvoří sladká voda. Navíc je téměř celý globální objem sladké vody zaklet ve velkých mořských i pevninských ledovcích především v Antarktidě a v Grónsku, ve věčně zmrzlé půdě a hluboko pod zemským povrchem. Jako životodárný zdroj je pro biosféru k disposici jen nepatrná část celkové zásoby sladké vody v jezerech, řekách, mokřadech, půdě, rostlinách a v ovzduší – pouhá 0,4 procenta.
Země je často nazývaná planetou vody, naprostá její většina je však slaná v mořích a oceánech, jen přibližně 2,5 procenta z veškeré vodní zásoby tvoří sladká voda. Navíc je téměř celý globální objem sladké vody zaklet ve velkých mořských i pevninských ledovcích. |
Tento zlomek však v absolutních hodnotách není malý – celkem je této vody 225 tisíc krychlových kilometrů, což však neříká vše, protože důležitější než celková zásoba je velikost toků vyjádřená objemem vody za rok. Fundamentálním procesem, pro Zemi jedinečným a pozoruhodným, je totiž monumentální globální vodní koloběh, jehož hlavními součástmi jsou vypařování vody z povrchu oceánů a souše, transport ovzduším, vodní srážky a tok zpět do moře především řekami.
Tímto planetárním cyklem ročně prochází téměř dvojnásobek celkového globálního objemu sladké vody. Koloběh vody je mimořádně významným planetárním životodárným procesem, základem veškerého života. Déšť a sníh jsou jedinými zdroji vláhy pro všechny rostliny, napájejí prameny potoků a řek, rybníky a přehrady i téměř všechnu podzemní vodu, kterou čerpáme jako pitnou. Bereme to jako samozřejmost a nic vzácného, ale ve skutečnosti patří globální hydrologický cyklus mezi nejobdivuhodnější jevy na naší planetě.
Nejvíce k zavlažování
Voda, kapalná voda, tvoří základ veškerého života, jak se zdá nejen na Zemi, ale i jinde ve vesmíru. Vědci pátrající po stopách života na jiných kosmických tělesech vždy především zjišťují, zda se setkají s kapalnou vodou. Živé organismy na naší planetě prosperují všude, kde se voda vyskytuje, i když je třeba velmi slaná nebo horká, pod mimořádně vysokým tlakem na dně nejhlubších moří, pod ledem v Antarktidě či v puklinách skal mnoho kilometrů pod zemským povrchem.
V současnosti lidé využívají přibližně 3,6 tisíce krychlových kilometrů vody, asi desetinu toho, co se považuje za celkový objem disponibilního toku – přibližně roční tok řek do moře. Největší podíl využívané vody, 70 procent, je určen k zavlažování, prastarému zemědělskému hospodaření. Globálně je zavlažováno 15 procent orné půdy, ze které však pochází 40 procent světové sklizně. |
Většina potřebuje sluneční svit, ze kterého čerpá energii, ale mnohé si najdou jiné zdroje, například některá společenství mikroorganismů v hlubokých mořích. Kromě vody potřebují základní minerální živiny rozpuštěné ve vodě, ale často jen v nepatrném množství. Když jsem pracoval v chemické laboratoři, museli jsme občas čistit skleněné trubky, jimiž tekla destilovaná voda, od zelených povlaků řas či bakterií, které si překvapivě i ve velmi čisté vodě nějaké živiny našly. Bez vody by ovšem žít nemohly.
Důležitou složkou hydrosféry je království sněhu a ledu zvané zemská kryosféra. V ledovcích, v naprosté většině polárních, je největší světová zásoba sladké vody, jsou však z větší části mimo dosah lidí. Pro vodní koloběh i přímo pro lidi jsou významnější ledovce v Himálaji, Andách a jiných vysokohorských masivech, které v letním období tají, napájejí četné řeky a jsou zdrojem vody pro významnou část světové populace.
V současnosti lidé využívají přibližně 3,6 tisíce krychlových kilometrů vody, asi desetinu toho, co se považuje za celkový objem disponibilního toku – přibližně roční tok řek do moře. Největší podíl využívané vody, 70 procent, je určen k zavlažování, prastarému zemědělskému hospodaření. Globálně je zavlažováno 15 procent orné půdy, ze které však pochází 40 procent světové sklizně.
Hrozba zasolování
Vyšší produkce potravin pro rostoucí počet lidí na Zemi je evidentní a vazby mezi vodou a potravinami jsou klíčové. Podle současných výhledů však panuje velká nejistota co do dostupnosti vody pro zavlažování. Do budoucna nelze počítat s velkým rozšiřováním těchto ploch nejen pro omezenou zásobu vody, ale i proto, že nejsou k disposici žádné další velké plochy vhodné ke kultivaci.
Pokud není půda a celý systém patřičně ošetřován, je pěstování plodin kvůli zasolování omezené nebo i úplně nemožné. To se stávalo i v dávné minulosti a možná významně přispělo k úpadku některých říší, pokud kvůli válkám nebo jiným důvodům řádnou péči o zavlažovací systémy zanedbaly. |
Zavlažovaná půda, zejména pokud se používají neefektivní způsoby, kdy plodiny využijí jen malou část vody, a většina se odpaří, je navíc ohrožena zasolováním – usazováním solí rozpuštěných v závlahové vodě. Pokud není půda a celý systém patřičně ošetřován, je pěstování plodin kvůli zasolování omezené nebo i úplně nemožné. To se stávalo i v dávné minulosti a možná významně přispělo k úpadku některých říší, pokud kvůli válkám nebo jiným důvodům řádnou péči o zavlažovací systémy zanedbaly.
Další vodu využívá z 20 procent průmysl a jen okolo deseti procent je na spotřebu domácností jako voda pitná. Spotřeba vody pro obyvatelstvo se vyjadřuje v litrech na osobu a den a v zemích se velmi liší. V rozvinutých je to okolo 200 litrů (Evropa) či 400 litrů (Severní Amerika), v mnoha zemích subsaharské Afriky však jen 10 až 20 litrů, což je nedostatečné. V některých městech Asie a Latinské Ameriky je však spotřeba až několik set litrů, velká většina se však ztrácí kvůli špatné infrastruktuře.
Nenávratné vyčerpání
Lidé využívají především vodu z vodních toků, které od pradávna upravují, aby zlepšili jejich využití. V současnosti je asi 60 procent z největších světových řek mírně až silně modifikováno přehradami, změnami toků, umělými kanály, regulací břehů a v některých případech i převáděním vody do jiných povodí. Ve srovnání s vodou povrchovou se méně využívají zásoby podzemní vody, i když v některých suchých oblastech je v podstatě zdrojem jediným.
V mnoha případech se rezervoáry podzemní vody nenávratně vyčerpávají, zejména pokud jde o takzvanou vodu fosilní, jejíž zásoby vznikly před tisíci i více lety a dnes se prakticky nedoplňují jako ostatní rezervoáry z vodních srážek, například v severní Africe (Libye), kde jde o „dolování“ vody z neobnovitelného zdroje několik tisíc let starého |
Zhruba třetina světové populace ji používá jako pitnou, v některých evropských zemích převyšuje její podíl polovinu spotřeby domácností – Francie, Německo, Nizozemsko okolo 60 procent, u nás zhruba 30 procent. V mnoha případech se rezervoáry podzemní vody nenávratně vyčerpávají, zejména pokud jde o takzvanou vodu fosilní, jejíž zásoby vznikly před tisíci i více lety a dnes se prakticky nedoplňují jako ostatní rezervoáry z vodních srážek, například v severní Africe (Libye), kde jde o „dolování“ vody z neobnovitelného zdroje několik tisíc let starého.
Známý je rozsáhlý vodní zásobník Ogallala, který proměnil americký středozápad v obrovský zdroj obilí, kukuřice a dalších plodin díky snadnému čerpání závlahové vody z hloubky jen několika desítek metrů. Dnes ale rostou obavy o jeho další osud, protože voda se čerpá mnohem rychleji, než se zásobník doplňuje z poměrně skromných srážek. Hladina podzemní vody postupně klesá a mnohdy se propadá i povrch půdy.
Největší zásobárnou pitné vody na světě je sibiřské jezero Bajkal, kde je víc vody než například ve Velkých severoamerických jezerech – desetina až pětina z celkové světové zásoby sladké vody řek a jezer. Jeho průzračná a čistá voda, v níž žijí desítky unikátních druhů živočichů a rostlin, se zdá díky obrovskému objemu bezpečná vůči znečištění nebo jiné devastaci. Na jeho břehu však stojí sídla, továrny a jiná zařízení, kde se o řádné čištění odpadních vod příliš nedbá. O nemožnosti ohrozit nesmírný světový oceán se donedávna rovněž nepochybovalo, ale dnes se situace jeví jinak.
Obnova mokřadů
Mimo vodu odebíranou z přehrad nebo studní mluvíme také o takzvané vodě virtuální, která je v produktech, jež vodu obsahují, a zejména nutnou k jejich získání – především potraviny, na jejichž vypěstování je třeba velkého množství vody. Globálně je obchod s virtuální vodou obrovský, zhruba tisíc krychlových kilometrů za rok. Do suchých oblastí s nedostatkem vody by bylo z hlediska úspor vody lepší potraviny dovážet, nikoliv naopak, což se často děje – export na vodu náročných melounů z dost suché Keni.
Donedávna lidé získávali zemědělskou půdu vysušováním „bažin“, takže celosvětově zbyl jen zlomek původní rozlohy mokřadů. Naštěstí je tento trend převážně minulostí, příroda zbývajících mokřin je obvykle přísně chráněná, spíše se obnovují zaniklé či zakládají nové. |
Sladkovodní ekosystémy vynikají vysokou biologickou rozmanitostí, bohatstvím druhů rostlin i živočichů, ale zároveň patří k nejvíce ohroženým, ať jde o znečištěné řeky či jezera i jiné vodní útvary nebo o ekosystémy mokřadní. Donedávna lidé získávali zemědělskou půdu vysušováním „bažin“, takže celosvětově zbyl jen zlomek původní rozlohy mokřadů. Naštěstí je tento trend převážně minulostí, příroda zbývajících mokřin je obvykle přísně chráněná, spíše se obnovují zaniklé či zakládají nové.
Zajímavým příkladem jsou floridské Everglades, rozsáhlé močálovité území v minulosti z velké části přeměněné na pole. Před několika lety však byl přijat a postupně uskutečněn mimořádně ambiciózní projekt na jejich revitalizaci, který stál okolo osmi miliard dolarů. Mokřady opět poskytují kvalitní vodu a vrátily se mnohé původní rostliny i vzácní ptáci a aligátoři. Ekonomové zjistili, že se obrovská investice vyplatila i finančně, především díky velkému zájmu návštěvníků, pozorovatelů divoké přírody.
Otázka kvality
Při uvažování o vodě nejde jen o její množství, ale i o kvalitu. Okolo deseti procent řek na světě je znečištěných, především ty, které lidé intenzivně využívají zejména v Asii. V řekách i jezerech roste obsah rozpuštěných látek, zejména živin, sloučenin dusíku a fosforu. V mnoha řekách a především vodních nádržích pak nastává jejich eutrofizace neboli nadbytek živin, jež způsobuje přemnožení mnoha vodních organismů včetně sinic.
Při uvažování o vodě nejde jen o její množství, ale i o kvalitu. Některé řeky ve vyspělých státech, třeba Temže, Singapur nebo Bílina či Vltava, se sice podařilo do velké míry vyčistit, ale globálně se situace spíše zhoršuje. Znečištěnou vodu nelze upravit na pitnou vodu vyhovující kvality a veřejně dostupnou. |
Značná část povrchové vody je také znečišťovaná škodlivými látkami, například sloučeninami těžkých kovů a toxickými syntetickými látkami z odpadních vod průmyslu a ze zbytků vyplavených hnojiv, pesticidů a dalších chemikálií používaných v zemědělství. Mnoho řek zejména v Asii je zamořeno patogeny z lidských fekálií, protože chybí vyhovující toalety. Toto znečištění představuje celosvětově mimořádně vážné environmentální nebezpečí – je příčinou dvou milionů úmrtí ročně, zejména dětí na úplavici.
Některé řeky ve vyspělých státech, třeba Temže, Singapur nebo Bílina či Vltava, se sice podařilo do velké míry vyčistit, ale globálně se situace spíše zhoršuje. Znečištěnou vodu nelze upravit na pitnou vodu vyhovující kvality a veřejně dostupnou. Lidé, zejména ti nejchudší, proto musejí kupovat poměrně drahou vodu balenou či od pouličních prodejců.
Základní potřeba
Starost o vodní zdroje patří mezi priority hospodářského a civilizačního rozvoje ve světě. V průběhu 20. století vzrostl počet lidí třikrát, ale využívání vody zhruba šestkrát. Dostatek pitné vody a přístup k základní hygieně patří k základním, dosud nenaplněným potřebám rozvojových států.
V průběhu 20. století vzrostl počet lidí třikrát, ale využívání vody zhruba šestkrát. Dostatek pitné vody a přístup k základní hygieně patří k základním, dosud nenaplněným potřebám rozvojových států. |
Proto bylo jedním z Rozvojových cílů tisíciletí přijatých OSN v roce 2000 snížit do roku 2015 na polovinu počet lidí bez přístupu k pitné vodě a k sanitaci. Cíl týkající se pitné vody splněn byl, ale sanitace nikoliv – lidí bez řádných toalet je víc než bez pitné vody, v současnosti více než polovina světové populace. V roce 2015 nahradily cíle tisíciletí Globální cíle udržitelného rozvoje, které schválil summit OSN a jež se celosvětově staly vodítkem pro další rozvoj.
Jeden ze 17 cílů (číslo šest), jenž se týká vody, navazuje na předchozí koncepci a prohlubuje ji, zní: „Zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi.“ A je rozveden v osmi konkrétních podcílech. Ty mimo jiné zdůrazňují zajištění přístupu k pitné vodě a sanitaci za dostupné ceny, zlepšení kvality vody, zvýšení efektivity jejího využívání i ochranu a obnovu ekosystémů souvisejících s vodou včetně hor, lesů, mokřadů a řek.
Zvyšování hladiny oceánů
Je evidentní, že lidí bude přibývat a vody bude třeba stále víc. Vývojové křivky minulého období jsou vodítkem i pro odhad pravděpodobného pokračování trendů. Scénáře budoucího vývoje však ovlivňuje současná výrazná globální změna klimatu v důsledku akumulace skleníkových plynů v ovzduší způsobené zejména emisemi spalin fosilních paliv, což má za následek zesílení atmosférického skleníkového efektu a postupné zvyšování teploty při zemském povrchu.
Snad největší obavy vyvolává globální zvyšování hladiny oceánů, jež s častějším výskytem stále ničivějších hurikánů ohrožuje mnoho nízko položených území, nejen Maledivy a další ostrovy postupně se nořící do moře. Příčinou je termální rozpínání mořské vody, jejíž teplota se zvyšuje, a stále více i tání ledovců v polárních oblastech. |
Dosud bylo celosvětově zaznamenáno oteplení o trochu víc než jeden stupeň Celsia, ale nárůst teploty není všude stejný. Naše země patří k průměrným, ale například v Arktidě teplota stoupla přibližně o čtyři stupně Celsia, což mimo jiné způsobuje nejen rychlé tání ledu, ale i značně nepříznivě ovlivňuje biosféru.
Vážnější jsou jiné projevy současné změny, zejména častější výskyt extrémních meteorologických událostí, jako jsou silné větry a bouře, vlny veder nebo mrazů či odlišné časové rozložení změn počasí a jejich prudkost. Klimatický systém ale zahrnuje nejen atmosféru, ale i celý zemský systém včetně biosféry a zejména hydrosféru. Týká se tedy všech témat souvisejících s vodou.
Snad největší obavy vyvolává globální zvyšování hladiny oceánů, jež s častějším výskytem stále ničivějších hurikánů ohrožuje mnoho nízko položených území, nejen Maledivy a další ostrovy postupně se nořící do moře. Příčinou je termální rozpínání mořské vody, jejíž teplota se zvyšuje, a stále více i tání ledovců v polárních oblastech. Masivní přísun sladké vody pak mění globální cirkulace v oceánech, obavy vzbuzuje například zeslabování Golfského proudu.
Kolaps nehrozí
Planetární vodní koloběh je ovlivněn vyšší teplotou, která přináší víc vody do ovzduší, tedy více srážek. Podstatnější je postupná změna časového a místního rozložení srážek, deště jsou většinou méně časté, ale lijáky intenzivnější, stoupá intenzita povodní i rozsah a délka sucha. Některé oblasti budou vlhčí než dosud – například Evropa severně od 50. rovnoběžky –, jiné sušší, bohužel spíše ty, které už dnes suchem trpí, v Evropě oblast okolo Středozemního moře.
Světový kolaps vodních zdrojů nehrozí, ale lokálně i regionálně nastanou vážné potíže nebo se spíše ještě zvětší ty současné. Mnoho zemí je už dnes vystaveno takzvanému vodnímu stresu a nedostatku vody. Za oblast s vysokým vodním stresem se považuje především většina států Blízkého východu a severní Afriky, do budoucna přibydou i některé země ve Středomoří a v Asii včetně částí Číny. |
Již jsem zmínil tání ledovců v polárních oblastech, a nepříznivé důsledky má i poměrně rychlé tání ledovců vysokohorských masivů. To má špatný vliv nejen na turistiku a lyžování v Alpách, ale zejména na řeky pramenící v Himálaji a v Andách, kde rychlé letní tání způsobuje ničivé povodně a zároveň vyvolává velké obavy o udržitelnost životně důležitých zdrojů vody, pokud některé ledovce zcela zmizí.
Světový kolaps vodních zdrojů nehrozí, ale lokálně i regionálně nastanou vážné potíže nebo se spíše ještě zvětší ty současné. Problém není v globálním nedostatku sladké vody, ale v tom, že jí není dost na správném místě a ve správný čas, je znečišťovaná a špatně se s ní hospodaří. Mnoho zemí je už dnes vystaveno takzvanému vodnímu stresu a nedostatku vody. (Stres nastává, je-li na osobu ročně k dispozici méně než 1700 metrů krychlových sladké vody za rok, a nedostatek, je-li jí na osobu k dispozici méně než tisíc metrů krychlových ročně.)
Za oblast s vysokým vodním stresem se považuje především většina států Blízkého východu a severní Afriky, do budoucna přibydou i některé země ve Středomoří a v Asii včetně částí Číny. Africe jižně od Sahary celkově vodní stres nehrozí, ale lokálně i regionálně se zvětší problémy se suchem trvajícím i několik let, což se týká i mnoha jiných oblastí, například západ USA, Austrálie či některé oblasti Asie.
Dobré vodní hospodářství
Scénáře vývoje jsou však nejisté, protože další průběh klimatické změny, a tím i dopady na hydrologický režim, závisí na objemu světových emisí, zejména oxidu uhličitého, a tedy na politických a ekonomických opatřeních států. Ty sice prohlašují, že je třeba udělat vše k odvrácení nejhorších důsledků, ale ve skutečnosti se emise snižují jen v menšině zemí a globálně stále rostou, byť pomaleji než dříve.
Řešením omezených vodních zdrojů nejsou projekty masivních převodů vod mezi sousedními či vzdálenými povodími nebo plány na přitažení velkých odlomených ker z antarktických ledovců po moři do suchých oblastí. Taková opatření nejsou ekonomicky ani technicky reálná, nemluvě o námitkách ekologů; naštěstí je nikdo seriózně nenavrhuje. Je třeba se především spoléhat na existující zdroje a s každou kapkou vody dobře zacházet, zejména v suchých krajinách.
Je třeba se především spoléhat na existující zdroje a s každou kapkou vody dobře zacházet, zejména v suchých krajinách. Nejdůležitější je dobré vodní hospodářství – od legislativy přes důsledná opatření až po vodní infrastrukturu, v mnoha zemích a velkých městech velmi zanedbanou nebo dokonce téměř neexistující. |
Nejdůležitější je dobré vodní hospodářství – od legislativy přes důsledná opatření až po vodní infrastrukturu, v mnoha zemích a velkých městech velmi zanedbanou nebo dokonce téměř neexistující. Mimořádně důležitá je péče o kvalitu vody, z tohoto hlediska je hrozivá situace v mnoha chudých zemích, kde chybí především adekvátní sanitace.
Vlády často dotují využívání vody, což mnohdy vede k plýtvání. Bylo by však třeba všude zajistit, aby voda byla plně doceněna, a to i ekonomicky včetně toho, aby se za ni řádně a spravedlivě platilo. Dobrý management nejen zdrojů, ale i poptávky, což je jen málokde dobře vyřešeno, je jedinou správnou odpovědí. Vzorem může být Izrael, kde je starost o vodu jedním z nejdůležitějších problémů.
Kombinací organizačních, technických, ekonomických a dalších opatření včetně mnohonásobné recyklace se katastrofální vodní stres a nedostatek vody daří řešit. V poslední době k tomu přispívá i jeden z mála reálných nových zdrojů – odsolování mořské vody. Tento energeticky náročný postup se používá především v zemích s bohatými zdroji ropy, například v některých oblastech Spojených arabských emirátů tento zdroj pokrývá až 90 procent spotřeby vody.
Rozumné šetření
Česká vláda přijala ambiciózní plán adaptací na změnu klimatu, kde je sucho označeno za největší nebezpečí, i když nelze podceňovat ani častější a intenzivnější povodně. Musíme počítat zejména s delšími obdobími sucha, navíc na jaře, které nepříznivě ovlivní zemědělské a lesní hospodaření. Na zavlažování polí není a nebude dost vody ani ekonomických a technických předpokladů, přičemž situace v lesích je ještě hrozivější. Rovněž starost o zdroje pitné vody je vážná.
Podobně jako globálně se musíme především spoléhat na dobré hospodaření s vodou, rozumně šetřit, kde se dá, protože opatření na straně spotřeby jsou klíčová. To neznamená nestarat se o vodní zdroje. Žádnou jinou vodu, než která nám z nebe naprší, nemáme a mít nebudeme, včetně podzemní, která je stále nedostatečně chráněná. |
Podobně jako globálně se musíme především spoléhat na dobré hospodaření s vodou, rozumně šetřit, kde se dá, protože opatření na straně spotřeby jsou klíčová. To neznamená nestarat se o vodní zdroje. Žádnou jinou vodu, než která nám z nebe naprší, nemáme a mít nebudeme, včetně podzemní, která je stále nedostatečně chráněná.
Proto je absolutně nejdůležitější účinně zadržovat vodu v krajině v přirozeně tekoucích, nekanalizovaných potocích, potůčcích i řekách, rybníčcích a rybnících, mokřadech a v prameništích.
