Vlci jsou součástí biodiverzity. A také jsou samozřejmě krásní

Pro některé myslivce je vlk stále nevítaný, podivuje se v rozhovoru ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc. Obavám pastevců ale rozumí, chápe, že jejich situace je složitá.

Eliška Nová 28.7.2019
Vlk (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlk (ilustrační foto). | foto:  Dan Materna, MAFRA
Vlk (ilustrační foto).

V Česku jsou tři základní vlčí populace: karpatská, která chodí ze Slovenska, lužická, která jde z Polska a Saska, a alpská, která k nám chodí z Bavorska. Úplně chybí vlk v Jeseníkách nebo v Brdech.

LIDOVÉ NOVINY: Když se k nám vrátili vlci, zpočátku převažovaly velmi radostné reakce. Teď jsou slyšet spíš negativní hlasy. Jak se to daří vyrovnávat?

PELC: Takový průběh se dal očekávat. Tam, kde vlk dlouho nebyl a vrací se, si lidé musí na jeho přítomnost postupně zvykat. Rozumíme farmářům, kteří na něj nejsou připraveni, protože tato šelma u nás více než sto let nežila. Hledáme způsoby, jak jim vysvětlit, že pro naši krajinu jsou důležitá jak stáda ovcí, která ji pomáhají udržovat, tak vlci.

LIDOVÉ NOVINY: Zní to, jako byste postoj jiné skupiny obyvatel nechápal.

PELC: Nechápeme postoj myslivecké veřejnosti. Ve vedení Českomoravské myslivecké jednoty jsou zarputilí odpůrci návratu vlka a dalších predátorů, přitom když se bavím s myslivci z terénu, tuší, že je to tak v pořádku. Spolu s Mendelovou univerzitou jsme dělali rozbory, co vlk žere. Stejné proběhly v Německu. Mezi jedním až dvěma procenty tvoří jejich potravu domácí zvířata, u nás i v Německu. Většinou jsou to ovečky. Zbytek, tedy 98 procent, je spárkatá zvěř – jeleni, daňci, mufloni či divoká prasata. Vlk tak má velmi široké portfolio potravy, zvěře je u nás opravdu dost.

LIDOVÉ NOVINY: Dokonce velké nadbytky…

PELC: V případě prasete divokého jsou takzvané normované stavy zhruba jedenáct tisíc kusů – a víte, kolik jich je? Půl milionu až milion. Přitom nejefektivnější predátor, který může pomoci stavy divokých prasat regulovat, je vlk. Totéž platí o ostatních: jelenů, srnců, muflonů, všech je dost. Například v Libereckém kraji je normovaný stav jelena čtyři sta až pět set kusů. Je jich tam 4200, tedy skoro desetkrát víc. Stejné je to u daňka a muflona, přičemž oba jsou nepůvodní druh. Daňků by mělo být na severu dvě stě, je jich kolem tisícovky, muflonů by mělo být tři sta, je jich třináct set.

LIDOVÉ NOVINY: Čím si odpor myslivců vysvětlujete?

Někteří přemýšlejí sto let starým způsobem. Predátory vnímají jako nepřátele. Je to pro ně pořád konkurent, ať už kvůli trofejím, nebo masu. I tomu rozumím. Jen nechápu proč, když je takové přemnožení.

PELC: Někteří přemýšlejí sto let starým způsobem. Predátory vnímají jako nepřátele. Je to pro ně pořád konkurent, ať už kvůli trofejím, nebo masu. I tomu rozumím. Jen nechápu proč, když je takové přemnožení. Vlk snižuje stavy, a díky němu jsou pak zvířata plachá, víc se v krajině rozptýlí, působí menší škody v lesích i na polích. To je přece správně.

LIDOVÉ NOVINY: Je tohle hlavní důvod, proč by tady vlk měl být? Aby snížil stavy zvěře?

PELC: Ano, ale zásadní kontext je ještě jeden: v Česku je nyní kalamita kůrovce, příčinou jsou především monokultury smrku. Ochranáři a lesníci se musí bavit o tom, co bude, až kalamita odezní. Nejlepší varianta přitom je daleko větší podíl listnatých stromů. To ale nebude funkční, když bude nadbytek spárkaté zvěře, protože ta všechno sežere.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik vlků by tu mělo být?

PELC: O tom se vede dost složitá diskuse. V každém případě je jich u nás jen zlomek. Číslo hledáme s vědci, ale rozhodně to není těch sedmdesát kusů, co u nás běhá. Jsou to násobky.

LIDOVÉ NOVINY: Kromě toho, že vlci regulují stavy zvěře, mají ještě nějaký jiný přínos pro českou krajinu?

PELC: Jsou součástí naší biodiverzity – a také jsou samozřejmě krásní. Říká se, že žijeme v kulturním prostředí, nemůžeme argumentovat, že proto tady nemá nikdo jiný prostor. Naše kultura se bude mimo jiné poměřovat tím, kolik se z původního prostředí zachová biodiverzity. Součástí kulturního prostředí je tedy vlk, koroptev nebo zdravý les. Vlk je přitom u nás stále vzácný.

LIDOVÉ NOVINY: Nedávno začali pastevci pálit vatry, aby upozornili na to, že chtějí vyznačené území, kam vlk nesmí. Dává to smysl?

Chápu, že nová situace je pro pastevce složitá. Proto také komunikujeme s Asociací soukromého zemědělství nebo Svazem chovatelů ovcí a koz. Zabetonování na obou stranách je cesta do slepé uličky. Nejde říct, že je potřeba chránit vlky, ať se třeba všichni zblázní. Ani že je potřeba všechny vlky střílet.

PELC: Chápu, že nová situace je pro pastevce složitá. Proto také komunikujeme s Asociací soukromého zemědělství nebo Svazem chovatelů ovcí a koz. Zabetonování na obou stranách je cesta do slepé uličky. Nejde říct, že je potřeba chránit vlky, ať se třeba všichni zblázní. Ani že je potřeba všechny vlky střílet. Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že budeme řešit problém vlk versus ovce, tak bych to ocenil. Nebyli tady vlci – a ovce v podstatě taky ne, protože všude byla kukuřice. Pastevců si proto vážíme, pečují o krajinu, zejména v hospodářsky složitých typech krajiny, na pastvu dostávají dotace. Pastevectví je součástí naší i evropské zemědělské politiky. To, že se má chránit vlk, je také součástí jak národní, tak evropské politiky. Je potřeba najít soulad.

LIDOVÉ NOVINY: Jak toho chcete docílit?

PELC: V roce 2005 vznikl zákon, podle nějž se platí náhrady za škody, které udělají vybrané druhy živočichů, jako je vlk nebo medvěd. Není hezký pohled na roztrhanou ovci, nedejbože březí. Diskutuje se teď o jejich výších a o zahrnutí vzniklých vícenákladů, ať už za veterinární posudek, kafilerii, či za zaběhnuté kusy. Je ale jasné, že když to stát platí, chtěl by vědět, jestli má pastevec aspoň základní opatření, aby vlky přímo nekrmil. Loni byly vyplaceny škody za jeden a půl milionu, nahlášeno bylo 267 kusů ovcí – to není ani malé, ale ani dramaticky vysoké číslo. Kontroluje se přitom, zda na místě nějaké opatření je a jestli to vůbec udělal vlk. Někdy se totiž stane, že ovci napadne zdivočelý pes. Je potřeba naučit lidi s vlky koexistovat.

LIDOVÉ NOVINY: Jak?

PELC: Ve Slovinsku nebo ve východní části Německa, v Sasku, kde jsou vlci dlouhodobě, se s nimi naučili žít. V západním Německu, kam přicházejí nově, jsou zděšení. Ani oni na to nejsou připravení. Je potřeba udělat kampaň, která by poukázala nejen na to, že vlk není zlotřilý a nežere děti, ale i na to, že je možné udělat smysluplná preventivní opatření, která stát podporuje. Před dvěma lety se taková opatření stala součástí operačního programu životního prostředí a neustále se to zdokonaluje. Doteď byla dotace ve výši osmdesáti procent, nově to bude sto. V Německu mají odzkoušené, že nejlepší je ohrazení s elektrickým vodičem, jedním až třemi. Doporučujeme elektrické ploty vysoké sto dvacet centimetrů. Někdo sice bude namítat, že vlk může skočit i metr osmdesát, ale světový rekordman ve výšce také skočí dva metry čtyřicet – ovšem ani vy, ani já to neskočíme. Ve skutečnosti je klíčový ten spodní drát, ten by měl být do dvaceti centimetrů a pod vysokým napětím, protože vlk nejčastěji překonává ploty podlezením. Díky sofistikovanému ohrazení klesnou šance vlka o osmdesát i víc procent.

LIDOVÉ NOVINY: Předpokládám, že čím je pro něj složitější se někam dostat, tím spíš se na to „vykašle“.

PELC: Přesně tak. Navíc dostane ránu. O to nemá zájem. Z hlediska behaviorální ekologie jde o to, aby to vlk neměl komfortní. Když tam bude pásek, podleze ho a zas se vrátí. Když dostane ránu, tak si to rozmyslí. Vlci nejsou hloupá zvířata. Mohou být i mechanická ohrazení, vždycky je ale zásadní zabezpečení spodní části ohrady.

LIDOVÉ NOVINY: Na co dalšího mohou pastevci dostat dotaci?

Důležitý je pastevecký pes. Ani na něj už lidé nejsou zvyklí, někteří vypustí ovce a několik stovek kusů si pak dělá, co chce. Pastevecký pes není triviální věc, jak by se mohlo zdát. Musíte vědět, jaký je vhodný.

PELC: Důležitý je pastevecký pes. Ani na něj už lidé nejsou zvyklí, někteří vypustí ovce a několik stovek kusů si pak dělá, co chce. Pastevecký pes není triviální věc, jak by se mohlo zdát. Musíte vědět, jaký je vhodný. Udělali jsme proto brožuru s desítkami plemen – od Pyrenejí po Kavkaz. Některá jsou vhodná méně, protože nejsou zvyklá na lidi, třeba kavkazští pastevečtí psi nejsou ideální. Naopak špatný není slovenský čuvač či pyrenejský horský pes. Zpravidla jsou to pěkní robustní psi, kteří pojmou stádo ovcí jako součást své smečky a brání ho proti nepříteli. Na tisíc ovcí ale nemůžete mít jednoho psa. Nákup psa také hradíme, nově to bude ze sta procent. Pastevec tak může dostat až 65 tisíc na jednoho psa. Pes a dobré ohrazení fungují, Sasko, které je nám blízké, ukazuje, že se tak dá snížit riziko škody na pět procent.

LIDOVÉ NOVINY: Platí to i pro velké chovy?

PELC: Pro pastevce, kteří mají tisíc a víc ovcí, je jiný model, protože neoplotíte deset kilometrů čtverečních. Tady funguje změna organizace pastvy. Je to okoukané například z Rumunska, částečně ze Slovenska. Na pastvinách je celý den pasák, který stádo hlídá. Navečer je stáhne do menší vnitřní ohrady a tam je stádo zavřené se psy. Málokdo chce ale změnit organizaci práce. I v tomto případě poskytujeme dotaci.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jsou na tom s vlkem jinde v Evropě?

PELC: Nedá se říct, že by ho všude milovali, ale všude je chráněný. Země se k tomu staví různě. Například ve Finsku, které je čtyřikrát větší než my, mají čtrnáctkrát menší „zavlčení“ než my. Sousední Sasko má šestnáctkrát větší „zavlčení“. V Itálii patří vlk ke kulturní tradici, mají ho tam celkem rádi. Nejvíc je vlků v karpatských státech, v Pyrenejích a v Apeninách. Přibývají v Polsku, v Německu a v pobaltských republikách. Proto ani nikdy nebude řešením odstřel, protože ten vyřeší jedině individuální problém. To by se vlci museli vystřílet v celé Evropě. Pod Bezdězem, v Máchově kraji, je vlk proto, že v Sasku už je populace relativně silná. Vzhledem k tomu, že vlci si nemohou konkurovat, odcházejí dál, migrují. Když někde jedno zvíře zastřelíte, jiné přijde na jeho místo. K nám chodí populace z Polska, Slovenska a Německa, protože tamní teritoria už jsou nasycená. Jdou tam, kde je nabídka potravy. U nás nechceme o vlka přijít ani z ekonomických důvodů.

LIDOVÉ NOVINY: Právě kvůli spárkaté zvěři?

Všichni by měli vlkovi spíš tleskat. I když se za škody způsobené vlkem loni proplatil jeden a půl milionu korun, ve srovnání s tím, jaké škody nadělá spárkatá zvěř, kterou vlk eliminuje, je to nesrovnatelně málo.

PELC: Ano, všichni by měli vlkovi spíš tleskat. I když se za škody způsobené vlkem loni proplatil jeden a půl milionu korun, ve srovnání s tím, jaké škody nadělá spárkatá zvěř, kterou vlk eliminuje, je to nesrovnatelně málo. Expertní odhady říkají, že spárkatá nadělá škody tři až tři a půl miliardy v lese a tři až tři a půl miliardy mimo les.

LIDOVÉ NOVINY: Kde je u nás teritorium vlka?

PELC: Většina, s výjimkou Máchova kraje, žije při hranicích. Dá se tak odhadnout, odkud k nám přicházejí, což je potvrzené i geneticky. Máme tři základní populace: karpatskou, která chodí ze Slovenska, lužickou, která jde z Polska a Saska, a alpskou, která k nám chodí z Bavorska. Na některých místech jsou víceméně stabilizované smečky, mají horní hranici velikosti teritoria tři sta i čtyři sta kilometrů čtverečních, takže jsou chvíli u nás, chvíli za hranicemi. Úplně chybí vlk v Jeseníkách nebo v Brdech. Obecně se ale dá říct, že bude vlků přibývat.