Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vládní koalice už se rozpadla, jen to zatím nedeklaruje

Evropa

  14:56

Přežití kabinetu Petra Nečase až do řádných voleb v květnu 2014 předpokládá, že se nějakou vlastní nepředložeností sám nevyhodí do povětří.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTK, ISIFAČeská pozice

Poslanecká sněmovna se na své schůzi sejde v úterý 7. května. A vládní koalice měla za lubem využít absolutní koncentrace svých představitelů v Praze ke svolání takzvané K9, která by kromě jiného urovnala spory o nové koaliční smlouvě. Ta z léta 2010 totiž přestala platit před rokem, kdy z koalice odešly Věci veřejné a nahradil je jejich odštěpek LIDEM.

Tato strana ve prospěch ODS přišla o ministerstva školství a dopravy, což by měla nová koaliční smlouva rovněž pojmout. V neposlední řadě pak chtěla vládní koalice provést jakousi inventuru dosud nesplněných úkolů a vytřídit z nich ty, jež považuje za opravdu důležité a cítí se schopná je prosadit i proti vůli většinově levicového Senátu.

Během květnové schůze sněmovny, a možná ani později, se ale K9 nesejde. Svolat by ji musel premiér Petr Nečas, jemuž to v případě příslušného požadavku kterékoli z koaličních stran ukládala koaliční smlouva, jež ale už neplatí. Nečas se tedy bude snažit „po kohlovsku“ problém „vysedět“. Onen problém má mnoho tváří, nicméně zůstaneme-li u nové koaliční smlouvy, je tento:

Příslušná pracovní komise zástupců ODS, TOP 09 a LIDEM, jež na návrhu nové smlouvy pracovala, v podstatě ukončila svoji činnost v únoru konstatováním, že existuje 22 (a možná až 25) bodů, v nichž nedospěla ke shodě. Podle procedurálních zásad koaliční smlouvy z léta 2010 by musela následovat schůzka K9 – koaličního grémia skládajícího se z předsedy, jednoho místopředsedy a šéfa poslaneckého klubu každé ze tří koaličních stran.
K9 by probrala sporné body a pokusila by se najít celokoaličně přijatelný kompromis. V dávnější minulosti se jí to, byť ne vždy na první pokus, dařívalo. Pokud by však jednání K9 k cíli nevedla, přistoupilo by se k takzvanému dohodovacímu, a případně ke smírčímu řízení. Obojí nyní mimochodem probíhá mezi ODS a TOP 09 na pražské radnici.

Chronická koaliční krize

Zpět ale na vládní úroveň. Chronická koaliční krize, vnitřní problémy koaličních stran, na prvém místě nestabilita ODS, a stále silnější, znervózňující tlak zatím ještě opoziční levice stupňují jejich vzájemnou nedůvěru až nevraživost nad únosnou míru. Spolupráci vystřídaly vzájemné ataky, podrazy a prestižní souboje – to vše samozřejmě před zrakem veřejnosti.

Než aby vládní koalice sama demonstrovala, že už vlastně neexistuje, premér Petr Nečas prý K9 raději nesvolá

Kdyby došlo na projednávání sporných bodů nové koaliční dohody, je téměř jisté, že TOP 09 bude například dál trvat na neprodleném přistoupení České republiky k fiskálnímu paktu Evropské unie, zatímco ODS bude striktně proti, dávajíc přednost schválení takzvané fiskální ústavy Parlamentem ČR. Na kolika z více než 20 sporných témat nové koaliční smlouvy by se asi K9 rozhádala a nakonec nedohodla?

Než aby vládní koalice sama demonstrovala, že už vlastně neexistuje, Petr Nečas prý K9 raději nesvolá a nová koaliční smlouva prostě nebude! To samo o sobě neznamená, že Nečasova vláda padne. Koaliční smlouva (některé minulé vládní koalice ji nazývaly dohodou) není smlouvou v právním slova smyslu, nýbrž politickou proklamací. Na rozdíl od regulérní smlouvy nelze její plnění právně vymáhat. Platí v rozsahu a do té doby, dokdy trvá ochota příslušných stran loajálně spolupracovat. Nečasova vláda může dál fungovat i bez koaliční smlouvy, která je z ústavního hlediska bezvýznamná.

Společné zájmy

Navzdory vnitrokoaličnímu rozvratu mají ODS, TOP 09 a Starostové a LIDEM dosud i nějaké společné zájmy, které je budou držet pohromadě. Nepochybně je to obava z pádu Nečasovy vlády a voleb do sněmovny v předčasném termínu, jež musí strašit nejen „sezónní stranu“ LIDEM a nízkými volebními preferencemi deprimovanou ODS, ale i „topku“, která kvůli médii a veřejným míněním diabolizovanému Miroslavu Kalouskovi, a ne zcela homogennímu partnerství s Gazdíkovými Starosty může po volbách skončit jako „kůl v plotě“.

Navzdory vnitrokoaličnímu rozvratu mají ODS, TOP 09 a Starostové a LIDEM dosud i nějaké společné zájmy, které je budou držet pohromadě

Bez koaliční smlouvy bude nicméně Nečasova vláda téměř bezmocná proti všelijakým „partyzánštinám“ vycházejícím z jejího zápolí. Jeden malý příklad a jedna malá reminiscence! Co nevidět se ocitne na programu Poslanecké sněmovny návrh na zrušení sKaret, jejž podala a v Senátu zařídila jeho schválení sociální demokracie. S velkou pravděpodobností lze očekávat, že s výjimkou zákonodárců TOP 09 a Starostů pro něj zvedne ruku zbytek sněmovny, tedy svorně s opozicí i poslankyně a poslanci vládní ODS a LIDEM.

Zpackaný projekt sKaret, který za exministra Jaromíra Drábka (TOP 09) rozjelo ministerstvo práce a sociálních věcí, chce jeho nástupkyně Alena Müllerová vylepšit, zatímco nejen opozice, nýbrž také ODS a od jisté chvíle sám Petr Nečas se dožadují zrušení sKaret. „Topka“ je prestižně neústupná a „ódéeska“ jakbysmet. Premiér Nečas by sice teoreticky mohl Müllerovou odvolat z vlády a ministerstvo (jako za Topolánka) řídit osobně, leč Karel Schwarzenberg by poté mohl s „topkou“ odejít do opozice, čímž by Nečasova vláda padla.

Problém sKarty

Fakt, že Nečas teď přece jen povolil v tlaku na Müllerovou, aby sKarty zrušila sama, nasvědčuje, že už má v záloze jiné, elegantnější a méně riskantní řešení. sKarty budou „odmávnuty“ na základě zákona z dílny ČSSD, proti němuž se „bohužel“ v Poslanecké sněmovně nesežene dohromady dostatek hlasů. A teď ta malá reminiscence:

Když Jiří Paroubek převzal po Stanislavu Grossovi žezlo prvního muže sociální demokracie a ještě o něco dříve usedl v premiérském křesle, byla jeho strana na základě výsledků voleb v roce 2002 stále ještě „vedoucí silou“ levostředové vládní koalice s KDU-ČSL a US-DEU. Na podzim 2005 se však začaly množit případy, kdy ve sněmovně ČSSD náhle to či ono odhlasovala s komunisty. Lidovci a unionisté sice vždycky ztropili povyk, ale příští volby byly na dohled a Jiří Paroubek už myslel daleko víc na voliče než na dožívající vládu, jejímž se stal nečekaně předsedou. A to měla trojkoaliční vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU uzavřenu koaliční dohodu, která jistým pojítkem přece jenom byla!

Počítejme prostě s tím, že v případě ODS, TOP 09 a LIDEM pojem „koaliční loajalita“ náleží minulosti a že asi nebude nouze o „překvapení“, jež si vládní strany budou na sebe vzájemně strojit. Ona překvapení se nemusejí odbývat jen na parlamentním terénu! Budou-li například sKarty zrušeny, stát se bude muset s Českou spořitelnou, která do tohoto projektu zatím investovala asi čtvrt miliardy korun, nějak vyrovnat.

Zasvěcenci míní, že by to mohlo spravit nějakých sto milionů korun. Za tu škodu bude ale kdosi zodpovědný. Dá se z toho vyrobit slušná mela, pokud některého politika napadne, že za onu škodu by měli být zodpovědní ti poslanci a senátoři, kteří by pro zrušení sKaret hlasovali, a potažmo „jejich“ politické strany. Že je to trochu příliš krkolomné? A co by ne! V politice často světívá účel prostředky!

Další šavlovačky

Anebo jiný typ na agitační story. Bývalá ministryně obrany byla loni v létě obviněna, že nezabránila předraženému nákupu jistých letadel. Teď je už nějaký čas nápadné ticho po pěšině, leč volby se blíží, a pak se kauza nejspíš pohne kupředu. Dostane-li se ona politička před soud, přestože strategický materiál nakupovali její předchůdci stejným způsobem jako za jejího ministrování – bez vnějšího auditu a na základě vládního usnesení –, pak by se měli tito jiní politici ocitnout tamtéž. „Pohraje-li“ si s tím nějaký politický rutinér, předvolební kampaň bude „maso“!

Poněvadž se K9 nesejde, starostenské iniciativy vzešlé z takzvané Druhé zlínské výzvy se patrně „zmocní“ vláda a odkáže starosty do patřičných mezí

Poněvadž nemíním „malovat straky na vrbě“, nabídnu ještě třetí, téměř idylický příklad. Gazdíkovi Starostové, ale také Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Spolek pro obnovu venkova mají za to, že v období 2014–2020 by se na čerpání z fondů EU měly výrazněji než dosud na základě jasně definovaných priorit podílet nejen ministerstva, ale přímo právě města a obce.

Šéf Starostů Petr Gazdík, jenž nepatří mezi maximalisty, předestřel záležitost Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovi s prosbou, aby se jí vážně zabývala schůzka K9. Poněvadž se ale K9 nesejde, starostenské iniciativy vzešlé z takzvané Druhé zlínské výzvy se patrně rovnou „zmocní“ vláda, a soudě podle aktuálního vyjádření ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského z LIDEM, odkáže starosty do patřičných mezí. Třeba právem, ale tak či onak nejspíš nastane humbuk a šavlovačka, neboli, řečeno s premiérem Nečasem, „zviditelňovačka“.

Výhodnější rozpočtové určení daní

Starostové zejména menších obcí jsou totiž dosud natěšení novým, pro většinu měst a obcí výhodnějším rozpočtovým určením daní, jehož pomocí gazdíkovců a „topky“ v tomto volebním období konečně dosáhli, a chuť, tentokráte na více evropských peněz a jejich důslednější kohezní rozdělování, si prý vzít nedají. Pročež se 15. května každopádně dostaví před Úřad vlády ČR – a cosi se šušká, že někteří recesisté i s hráběmi.

Starostové zejména menších obcí jsou dosud natěšení novým, pro většinu měst a obcí výhodnějším rozpočtovým určením daní

Kterápak politická strana se jich asi po takovém éntré „ujme“? A která či které ji za to zostudí, protože z vlastní vládní zkušenosti ví, že jakási „jednotná platební agentura“ či dokonce „místní akční skupiny“, jimiž se zbujnělí starostové ohánějí, prostě nikdy nemohou rozdělovat evropské peníze a kontrolovat jejich toky stejně kvalifikovaně a transparentně, jako to dokážou ministerští úředníci. To dá přece rozum, že ano?

Nenalézáme se v Anglii, kde se člověk v Dolní sněmovně i kultivovaně pobaví. U nás politici to, co provozují, berou až na vzácné výjimky smrtelně vážně. Zkusme být ve zbývajících odstavcích také vážní.

Nedisciplinovanost poslanců ODS

Proměnlivá většina, jež se nyní může ve sněmovně vytvářet případ od případu, věstí ještě větší nestabilitu, než v jaké už „plaveme“. Ochablé koaliční vazby přinutí vládu zanechat všech výbojů a omezit se víceméně jen na údržbu. Zaplať pánbůh i za ni, bude-li ji vykonávat spolehlivě. I jen údržba státu však cosi vyžaduje!

Například určitou míru disciplíny, s níž je v poslední době na štíru najmě poslanecký klub ODS. Jeho předseda Marek Benda nepožívá u kolegů stejné autority jako jeho předchůdce Zbyněk Stanjura. Šéfové koaličních klubů se na něčem dohodnou, ale Benda to pak často ve svém klubu nedokáže prosadit. Slabá docházka poslanců ODS vedla už i k neplánovanému přerušení schůze sněmovny až do příštího týdne, poněvadž k odhlasování zákona, na němž vládě záleželo, nebylo vinou ODS k dispozici dost koaličních poslanců.

Mezi poslanci ODS jsou tací, kteří se ze všeho nejvíc připravují „sejmout Nečase“, kdyby se volební preference strany do podzimu výrazně nezvedly

Proč se to děje, je nasnadě. Také do poslaneckého klubu ODS vnikla vnitrostranická krize a tápání, jak jí čelit. A rovněž mezi poslanci ODS jsou tací, kteří se ze všeho nejvíc připravují „sejmout Nečase“, kdyby se volební preference strany do podzimu výrazně nezvedly. Nečas by prý ale mohl být ponechán v premiérské funkci, nicméně stranický kongres by zvolil nového předsedu a volebního lídra ODS.

Zkušenosti s takovým modelem má z let 2001–2002 ČSSD. Mezi novým předsedou a volebním lídrem ČSSD Vladimírem Špidlou a končícím premiérem Milošem Zemanem panovalo tehdy značné napětí, přestože si Zeman vybral právě Špidlu za svého nástupce, a přenášelo se coby štěpící faktor do nitra sociální demokracie. Pravda, v nouzi čert i mouchy lapá, a ODS je teď v takové nouzi, v jaké za 22 let své existence až na dva tři měsíce bezprostředně po takzvaném Sarajevu dosud nebyla.

Koaliční marasmus a TOP 09

V případě ODS nelze vyloučit, že se ze staré „smluvně-opoziční“ známosti sem tam dohodne na vzájemné výpomoci se sociální demokracií. LIDEM „drží basu“ většinou s ODS, leč je otázkou, jak dlouho to peakovcům vydrží, pokud Bendova skvadra bude opět absentovat a koalice nebude s to prosadit takovou novelu jednacího řádu sněmovny, aby se LIDEM dopracovala k vlastnímu poslaneckému klubu. Bylo by to jen na necelý rok, ale asi se i jen to – ostuda neostuda – LIDEM vyplatí! Všechno nasvědčuje tomu, že příštími volbami existence této strany podobající se spíše stolní společnosti skončí.

Další proměnnou, jež spoluurčí chování „topky“, bude její vztah ke Gazdíkovým Starostům

Možná nejzajímavější bude pozorovat v onom koaličním marasmu „topku“. Nejčerstvější průzkum volebních preferencí (od CVVM) nepotvrzuje mírně sestupný trend, jaký na podkladě o týden dříve nasbíraných dat zaznamenal STEM. Buď jde (v případě CVVM) o „fázové zpoždění“, anebo pokles zaznamenaný STEM byl jen chvilkový. Časem se to ukáže, ale co lze předpokládat už dnes, je přece jen postupné oslabování „efektu Schwarzenberg“.

Další proměnnou, jež spoluurčí chování „topky“, bude její vztah ke Gazdíkovým Starostům, kteří na podzim zachránili společnou volební formaci před výpraskem. Starostové jsou jako celek politicky méně zkušení než „topáci“, mají ale autentické kořeny po celé zemi (zatímco „topka“ především ve větších městech), bývají mladí, dynamičtí, ovšem zároveň názorově nehomogenní, mnemotechnicky vzato, rozprostření od pravého středu až doleva.

Evropská zkušenost

Ve společném „dvojdomku“ s TOP 09 se Gazdíkovi Starostové začínají ambiciózně tlačit do popředí, ba už by málem chtěli sedět u stolu hned vedle „pana domácího“. Někteří matadoři „topky“ to nesou úkorně, na Starosty trochu žárlí a rádi by je odkázali do patřičných mezí. Bez nich by ovšem společná volební strana přišla o významnou část hlasů, což by poškodilo jedny i druhé. Určité vzájemné napětí však existuje a dramaticky neroste nejspíš díky autoritě moudrého Karla Schwarzenberga.

Poté, co se v šarádě okolo jmenování velvyslanců postavil premiér Nečas na jeho stranu, odmítnuv kontrasignovat případná jmenování, jež by o své vůli učinil prezident Zeman, padla knížecí pohrůžka, že TOP 09 v čele se Schwarzenbergem je připravena odejít do opozice a položit vládu. Ostatně kníže je muž kompromisu a považuje jej za dovednost, a nikoli za slabost. Také má na paměti evropskou zkušenost, že strana, jež způsobí pád vlády, většinou v následujících volbách propadne.

Karel Schwarzenberg má také na paměti evropskou zkušenost, že strana, jež způsobí pád vlády, většinou v následujících volbách propadne

Řečeno jinak, od „knížecí strany“ se spíše než spojenectví „třeba i s čertem“ dá v příštích měsících očekávat taktické manévrování. S jednou výhradou ovšem, a tou je případná exploze Miroslava Kalouska. Ten k ní nyní mívá ve stresových situacích mnohem blíže, než když ve sněmovně dovádíval se svým sokem doktorem Rathem. Pondělní Kalouskův atak nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jehož příchod do této funkce je obecně považovaný za šťastný okamžik pro českou justici, k takové explozi se všeobecně ničivými následky neměl daleko.

Shrnuto, koalice, byť už koalicí de facto není, může dovládnout do „řádných“ voleb. Překlepe-li to do podzimu, bude mít vyhráno, poněvadž patrně hned po Novém roce se rozjede „horká“ volební kampaň a všichni budou mít jiné myšlenky, než jak ještě skácet vládu. Přežití Nečasovy koaliční vlády až do května 2014 ovšem předpokládá, že se nějakou vlastní nepředložeností nevyhodí do povětří sama.