Jak vlastně funguje česká vláda? Právě taková otázka vytane člověku na mysli, když se podívá na některé dokumenty, které tento kabinet v poslední době vydává.
Jedním z nich je návrh státního rozpočtu na rok 2013. V něm se třeba počítá s tím, že sazba DPH v příštím roce bude 15 a 21 procent. Tato konstrukce sazeb však ještě nebyla schválena, a jak pozorujeme současnou diskusi, možná ani nebude. Přitom podle zákonů schválených v předchozích letech má od příštího roku platit jednotná sazba DPH ve výši 17,5 procenta. Takže pokud se naši poslanci nedohodnou, bude platná sazba DPH úplně jiná, než jaká se vede současná diskuse.
Výše DPH pro příští rok je zatím malou záhadou. Přitom se objevují ještě nějaké další nápady – třeba ten z poslední doby, že by o procentní bod vzrostla pouze snížená sazba (nyní 14 procent). A někdo si navíc myslí, že toto zvýšení přinese rozpočtu pět až šest miliard korun, ale současně se přijde o miliardy, protože dříve uvažované zvýšení základní sazby (z 20 na 21 procent) se neuskueční. V souhrnu tak rozpočet ztratí oproti původnímu návrhu zhruba osm až devět miliard korun.
Toto váhání má další dopady. Vezměme si třeba jenom tu část DPH, která je příjmem krajů. V letošním roce zaznamenaly tyto příjmy propad kolem pěti miliard – za devět měsíců. Vzhledem k velikosti těchto rozpočtů to jistě není zanedbatelný dopad. Jak potom udělat rozpočet na příští rok?
Oživit ekonomiku bez peněz
Dalším dokumentem, který se v současnosti rodí, je návrh takzvaných prorůstových opatření. Oficiální název zní „návrh opatření pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti“. Pod obsáhlým titulkem se zatím skrývá 80 kroků, které nedávno projednávala tripartita a jež mají pomoci oživit hospodářský růst v české ekonomice.
Jak je možné, že protikorupční program vlády, která o sobě tvrdí, že bojuje s korupcí, není plněn?Jejich návrh se nerodil snadno, ale po několika měsících práce tu máme dokument, který – pokud bych ho měl stručně charakterizovat – zkouší oživit skomírající ekonomiku, aniž bychom do ní vložili nějaké peníze. Svým způsobem jde o pokus o další z ekonomických zázraků – a těch jsme za poslední roky zakusili několik. Třeba jak vybudovat tržní ekonomiku bez kapitálu.
Pokud se začteme do těchto návrhů, pak některé jsou mimořádně trefné. Například se požaduje „realizovat všechna opatření v přijatém protikorupčním programu vlády“. Jak je možné, že protikorupční program vlády, která o sobě tvrdí, že bojuje s korupcí, není plněn? O tom nikde ani zmínka.
Jiný návrh například požaduje „důsledně uplatňovat obecné zásady pro hodnocení dopadu regulace (RIA) apod.“. Jde o jednu z dalších deklarací, která nesporně pomůže české ekonomice... Kritici jistě namítnou, že kdyby se tyto zásady důsledně uplatňovaly, tak by to pomohlo. Mají pravdu, ale jak zajistit, aby zásady byly důsledně uplatňovány? Další deklarací či usnesením?
Nefunkční komunikace
Ukázkou fungování české vlády je pak následující bod – „uzavřít s garancí předsedy vlády ČR dohodu mezi ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem průmyslu a obchodu, stanovující společné řídící mechanismy v oblasti zahraničního obchodu; dbát na její aplikaci a dodržování“. Z dikce tohoto požadavku je jasné, že ve vládě nefunguje jedna z podstatných činností – společná činnost českých představitelů v zahraničí.
Pro zasvěcené nejde o nic nového. Změní se však něco, pokud nad touto dohodou bude bdít předseda vlády? Skutečně začne tento systém fungovat? Obávám se, že nikoli. Nefunguje-li komunikace mezi těmito resorty nyní, pak zodpovědnost za to mají především jejich ministři a tam je třeba hledat a vyvozovat odpovědnost.
Přesto tento bod jeho autoři považují za velké vítězství. V byznysu platí známé win-win, tedy že by oba účastníci obchodu měli mít pocit, že něco vyhráli. Platí to i v politice a právě v tomto bodě?
Asi není co zlepšovat
Vláda se de facto přiznává, že vlastně žádnou hospodářskou politiku nemáNebo ještě jeden z úkolů – „vytvořit institucionálně zastřešený systém koordinace hospodářské politiky na centrální úrovni za účelem realizace vládou přijaté Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, která je určující pro směrování resortních strategií a rozvojových plánů“. Tím se – dle mého názoru – vláda přiznává, že vlastně žádnou hospodářskou politikou nedisponuje. Že možná má některé dílčí politiky, ale rozhodně nemá ani základní koordinaci těchto politik. Je výmluvné, že k tomuto poznání dospěla po dvou letech vládnutí. Teď bude do konce příštího roku budovat systém – tedy v podstatě do konce svého oficiálního mandátu.
Co bude výsledkem tohoto systému? Nadresortní orgán, poradní orgán vlády, „rada moudrých“ bez aparátu? Bude mít nějaké kompetence, nějaké zdroje a podobně? Jen už je jasno, že jeho efektem bude „vyšší kvalita řízení komplexního hospodářského rozvoje ČR, zvýšení konkurenceschopnosti“. Taková slova by jistě zasloužila tesat do kamene.
Vedle těchto deklaratorních návrhů, které jsou, jak je patrné, napsány systémem „kdo šel okolo, tak si tam něco připsal“, existují i návrhy týkající se reálné ekonomiky. Nejsou však k dispozici žádné návrhy týkající se financí. Možná, že ani není co zlepšovat.
Vytvořit krystalizační jádra
Nutně se potom naskýtá otázka, co bude dál? Obávám se, že to skončí jako mnoho předchozích dokumentů – zapadá prachem. Ono to ani jinak být nemůže. Zkušenost přece učí, že čím víc takových návrhů, tím menší pravděpodobnost, že se je podaří naplnit. Nakonec – a to je bezpochyby výmluvné – mnohé z nich jsou přece součástí běžné úřednické agendy, tak proč o ní psát a znovu ji připomínat ještě někde jinde?
Jediné, co by se v dané chvíli s tímto dokumentem dalo udělat, by bylo vybrat nanejvýš deset konkrétních opatření týkajících se reálné ekonomiky – výroby. Ostatní jsou jen cvičením pro úředníky a tvorbou dalších dokumentů, které tak jako tak úřednické aparáty budou tvořit, ovšem žádné reálné změny ve výkonnosti ekonomiky nevytvoří. Tato ekonomika přece potřebuje vybudovat nějaká krystalizační jádra, kolem nichž se začnou formovat nové výroby a podobně.
Vezměme si malý příklad. V České republice máme jedny z největších zásob dřeva v Evropě. Co z něho dokážeme udělat? Jednoduše řečeno, máme rozvinuty ty nejnižší stupně zpracování – výrobu kulatiny, řeziva a tak dále, a to vše pak vyvážíme k sousedům, kteří dřevo zhodnotí do finálních výrobků a následně vrátí k nám.
Čím vyšší úroveň zpracování a zhodnocení suroviny, tím menší zastoupení v naší produkci. Nedovedeme vyrobit dýhy, kvalitní nábytek, kvalitní papíry, buničinu. Není právě komplexní národohospodářské využití dřeva jako obnovitelné suroviny jedním z námětů, kde bychom se mohli profilovat a zaměstnat daleko více lidí než dosud? A nemá snad stát být tím, kdo na to zaměří své podněty a stimuly?
Fiasko daňové politiky
Zúčastnil jsem se tento týden zasedání tripartity. Vystoupil na ní prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) Zdeněk Juračka – mimochodem kandidoval do Senátu s podporou TOP 09 – s prohlášením, že podle interních průzkumů svazu platí daň z přidané hodnoty pouze 30 procent malých a středních podnikatelů v obchodě a cestovním ruchu. Tedy dva ze tří podnikatelů v tomto odvětví neodvádějí ani korunu na dani z přidané hodnoty.
Podle interních průzkumů Svazu obchodu a cestovního ruchu platí DPH pouze 30 procent malých a středních podnikatelů z těchto odvětvíNejsou právě taková data dokladem naprostého fiaska daňové politiky této vlády? Je snad daňová politika jen o sazbách daně, jak si to někdo tak rád vykládá? Není součástí daňové politiky také to, že daně platí ti, kteří jsou povinni je platit, a ve výši, již stanovuje zákon?
Představitelé vládní koalice nás baví tím, že se doslova hádají o to, jaká má být sazba DPH. Že přitom uniká podle mého odhadu kolem 30 až 35 miliard na DPH a dalších 12 až 15 miliard na spotřební dani (to nakonec uznává i ministerstvo financí), vůbec nikoho v současnosti netrápí. Nikdo nechce vidět, že neschopnost vybrat daně se u nás převrací do zvyšování daňových sazeb, které je v tuto chvíli zbytečné.
Prezident SOCR připomněl i další skutečnost – deformaci podnikatelského prostředí. Nejde o nic převratného, znají to všichni, kdo alespoň trochu problematice rozumí. Jak může poctivý podnikatel – a týká se to zejména těch malých – vydržet v konkurenci s těmi, kteří neplatí daně a šidí stát? Koho však právě deformace podnikatelského prostředí zajímá? Tuto vládu určitě nikoli.
Zdeněk Juračka navrhl i cestu, jak zvýšit výběr DPH – zavést registrační pokladny. Se zlou se potázal. Představitelé obou hlavních politických stran ve vládní koalici – ODS a TOP 09 – unisono vysvětlili, že právě takový krok se nesmí udělat, protože by podnikatele poškodil.
To už tu bylo
Jak tedy vlastně funguje česká vláda? Je vůbec ještě schopna vést tuto zemi, vytyčit cíle hospodářské politiky a najít východiska ze současné složité situace, která se podle všeho ještě zhorší? Jak vlastně chce tato vláda dále vládnout? Zajímá ji vývoj reálné ekonomiky? Ví vůbec, co se v ní odehrává a je schopna si to nějak analyzovat? Nebo žije v přesvědčení, že jen ona ví, co je pro lid dobré?
Mám pocit, že něco takového jsme už zažili. Byli tu také takoví, kteří si mysleli, že vědí, co je pro lid dobré. Jak dopadli, je všeobecně známo.
