Vláda posvětila rozšíření těžby. Zatím jen na lomu Bílina...

Stanovení územních ekologických limitů těžby bylo jedním z prvních velkých politických rozhodnutí po listopadové revoluci. Měly nadobro ukončit devastaci krajiny a obyvatel severozápadních Čech. To platilo až do pondělí 19. října. Vláda na svém zasedání v Ústí nad Labem jednomyslně schválila – poprvé od října 1991 – pokračování těžby za „čárou“ ve velkolomu Bílina.

Surovinu tu dobývají Severočeské doly patřící polostátní firmě ČEZ. Zdejších sto milionů tun hnědého uhlí má v budoucnu posloužit především teplárenskému průmyslu a půl milionu českých domácností, které si touto surovinou v zimě topí. Ministři pokračování těžby v lomu Bílina schválili i proto, že v cestě nestojí žádné vesnice.

Nicméně hlasitá rypadla se dostanou až na půl kilometru k obcím Braňany a Mariánské Radčice. To je podle současného ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) dostatečná vzdálenost, aby obyvatele příliš neobtěžoval hluk a prach. Životní prostředí by měly ochránit jak valy ze zeminy, tak třeba i dočasné ochranné stěny z balíků slámy. „Při přípravě projektu se k tomu budeme vyjadřovat, chceme do toho vstupovat s našimi požadavky,“ reaguje Jaroslav Sikora, starosta Mariánských Radčic.

Úleva pro Horní Jiřetín a Černice

Zatímco Severočeské doly mají zajištěnou budoucnost až do roku 2055, pokračování těžby v soukromém lomu ČSA vláda nepodpořila. Podle jejího usnesení se tu bude dobývání utlumovat a v roce 2024 se mají stroje zastavit definitivně. „Zdejší uhlí zůstane pod zemí jako železná zásoba a může posloužit za desítky let třeba pro chemický průmysl,“ plánuje Richard Brabec.

Proto se ulevilo obyvatelům Horního Jiřetína a Černic. Obce na úpatí Krušných hor „sedí“ na uhlí a některé zvažované varianty další těžby počítaly s jejich likvidací. Jenže Sobotkova vláda odmítla tamější zásoby definitivně odepsat. Podle Brabce musí takovému rozhodnutí předcházet odborná diskuse. Takže nikdo dnes nemá jistotu, že se téma neotevře dřív.

„Vláda k tomu podklady měla, výbor pro udržitelnou energetiku se shodl, že limity na ČSA mají být zachovány a tamější uhlí převedeno do nebilančních zásob,“ zlobí se na ministry Jiří Koželouh, ředitel Hnutí Duha. Těžaři ze Severní energetické však tvrdí, že rozhodnutí vlády nepřineslo nic nového, na co by nebyli připraveni. „V rámci zbývajících těžitelných zásob v lomu ČSA upřesníme detailní plán útlumu těžby, který jsme již v posledních letech zahájili,“ reaguje Gabriela Benešová, mluvčí uhlobaronů ze Severní energetické.

A jedním dechem opakuje „mantru“, která v uplynulých měsících zazněla ze strany těžařů mnohokrát: „Pokud budoucnost ukáže potřebu využít zásoby uhlí na lomu ČSA, bude to možné nejdříve v roce 2030 a za obrovských finančních nákladů na obnovu přerušené těžby.“ Jinými slovy, varuje politiky, že pokud si zavčas své pondělní usnesení nerozmyslí, může se jim změna názoru za pár let prodražit.

Snaha politiků

Odbory dlouho upozorňují i na fakt, že zavřením lomu ČSA přijde o práci možná až 800 horníků. Severočeské doly namítají, že většinu by jich teoreticky mohly zaměstnat ve svých provozech. „Průměrný věk našich horníků je 56 let. To znamená, že v dalším období nás kvůli odchodům do důchodu čeká velký úbytek lidí,“ přibližuje Vladimír Budinský, ředitel pro strategii Severočeských dolů.

„Abychom udrželi kapacitu, do devíti let přijmeme tisícovku nových zaměstnanců. A do roku 2050 další tisícovku. Celkově tedy budou horníci ještě chybět,“ počítá Budinský, co znamená pondělní usnesení Sobotkova kabinetu. Jeho součástí je i příkaz, aby většina suroviny z lomu Bílina mířila do českých tepláren a k maloodběratelům.

Politici tím chtějí nahlodat dnešní systém, kdy se obrovské množství uhlí spálí v elektrárnách a vyrobená elektřina posílá na zahraniční trhy. „Tuto podmínku plníme už dnes. Sedmdesát procent naší produkce jde do tepláren a elektráren s kombinovanou výrobou,“ doplňuje Budinský.

Optimistické očekávání

I když limity byly prolomeny jen na lomu Bílina a rypadlům nemusejí ustupovat žádné vesnice ani stavby, řada odborníků s krokem nesouhlasí. Jedním z nich je například Martin Říha, který se jako náměstek ministra životního prostředí v roce 1991 podílel na vytvoření těchto linií.

„Skoro čtvrt století chránily zbytky původního osídlení, přírody a krajiny pod Krušnými horami před zničením pro krátkodobý výnos z těžby uhlí, které stejně jednou dojde, takže na něm nelze trvale stavět budoucnost,“ zlobí se Říha. A s ironií v hlase dodává: „Ostatně jsou na světě hospodářsky rozvinuté země, které uhlí na svém území nemají, a přesto tam nelezou dodnes po stromech, takže to jde, když se chce.“

Dnešní ministr životního prostředí Richard Brabec takové soudy odmítá. Optimisticky tvrdí, že rozhodnutí o prolomení limitů ještě automaticky neznamená těžbu. V dalších letech se podle něho může stát řada věcí, které sníží atraktivitu uhlí. „Naším rozhodnutím jsme si koupili čas a zajistili si energetickou bezpečnost,“ věří Brabec vládní strategii.