KOMENTÁŘ Jakuba Kalenského / Miloši Zemanovi nestačí být prvním přímo zvoleným prezidentem a rychle pokořuje další historické milníky. Jmenováním Jiřího Rusnoka předsedou vlády začíná nejasně dlouhá éra nejméně legitimního kabinetu v dějinách České republiky. Ještě nikdy nedošlo k tomu, aby prezident jmenoval takovou vládu, kterou nikdo v Poslanecké sněmovně nechce. Zeman opovrhl výsledky řádných parlamentních voleb a formuje svůj vzdorokabinet.
Začíná také zcela nepřehledné období, kdy budou na ministerstvech účinkovat nikým nezvolení přátelé Miloše Zemana, a důsledky tohoto účinkování mohou být naprosto nedozírné. Situace bude zcela nesrozumitelná nejen zahraničním partnerům, těžko ji bude chápat i většina obyvatel Česka, až na ty, kteří volili Zemana s vyhlídkou, že vyčistí chlévy (a že tak učiní i za cenu ohýbání Ústavy, je dvakrát netrápí). Nikoho by při volbách 2010 nenapadlo, že zemi mohou řídit lidé, které na ministerstva a do Strakovy akademie vůbec nikdo ze zvolených poslanců nezval. Racionální vysvětlení tohoto stavu neexistuje.
Nelze zcela přesně předjímat konkrétní kroky Zemanova kabinetu pod Rusnokovou fasádou, dnes ještě ani nevíme, kdo konkrétně bude zastávat pozice ministrů, náměstků, ředitelů kabinetu či dalších klíčových úředníků. Nevíme, do jakých státních podniků nová vláda dosadí své lidi, co udělá s emancipovaným státním zastupitelstvím nebo policií. Nevíme prakticky nic, protože k vládě se po dnešku dostane seskupení lidí, kteří nemuseli svůj program hájit v předvolební kampani, pokud jejich strana usedla ve sněmovně, do vlády je nevyslala, a tudíž nereprezentují úspěšné ideje – kromě bezvýhradné poslušnosti k Miloši Zemanovi (neboť nikdo jiný by se této nelegitimní vlády neúčastnil).
Zdar extremistům!
Lze ale předjímat, že s prosazením čehokoliv ve sněmovně bude mít nový kabinet obrovský problém. Strany vládní koalice už dnes avizují, že rozpočet hodí premiérovi Jiřímu Rusnokovi a jeho podřízeným na hlavu, a země se tak bude řídit podle pravidel rozpočtového provizoria. A tohoto postoje se budou muset nějakou dobu držet i u dalších vládních návrhů, pokud chtějí deklarovat jednotu a připravenost sestavit vlastní kabinet.
A lze také předjímat, že znechucení občanů politikou dosáhne zcela nové dimenze. Stěží uvěřitelná situace, v níž se Česko nyní ocitá, zasadí další rány současným parlamentním stranám, z čehož se mohou radovat maximálně populisté typu Tomio Okamury, Víta Bárty nebo Tomáše Vandase. A samozřejmě Strana práv občanů – Zemanovci.
Pokud si prezident dovolil jmenovat premiéra, o kterého nikdo nestojí, nikdo mu nemůže zabránit, aby ho tam také ponechal tak dlouho, jak dlouho mu to přijde zábavné
Parlamentní strany mají jedinou možnost, jak se situaci bránit, a tou je co nejrychlejší rozpuštění sněmovny vedoucí k předčasným volbám. Jenže z ODS i TOP 09 už zaznívá, že chtějí zkoušet operovat se svou většinou 101 hlasu. Tedy nevyslovit důvěru Zemanovu kabinetu a počkat si na další prezidentův pokus o sestavení vlády, po kterém by případně vládu sestavovala osoba pověřená šéfem sněmovny.
Ovšem Zemanův kabinet může vládnout v demisi libovolně dlouhou dobu. Pokud si prezident dovolil jmenovat premiéra, o kterého nikdo nestojí, nikdo mu nemůže zabránit, aby ho tam také ponechal tak dlouho, jak dlouho mu to přijde zábavné. V případě neúspěchu svého prvního pokusu má sice jmenovat nového premiéra a nový kabinet, ale Ústava ČR neříká, kdy tak má učinit. A Ústava také neříká, že nemůže pro velký úspěch jmenovat svým premiérem znovu Rusnoka a prodloužit jeho funkční období o dalších několik měsíců, třeba až do řádných voleb.
Když můžu mít premiéra teď, proč ne i příště?
Politické strany, které na Zemanovu hru přistoupí a budou čekat na další pokusy o sestavení vlády, uškodí jen samy sobě. Prezidenta čeká i sestavování dalšího kabinetu, ať už po volbách na podzim 2013 nebo v létě 2014. A pokud Zemanovi projde, že ignoruje výsledky voleb dnes, kdo mu zabrání, aby je příště ignoroval znovu? Prezident se dneškem zjevně rozhodl k tomu, že své nápady bude vnucovat politické reprezentaci hlava nehlava.
A ještě jednu okolnost lze předjímat. Jmenováním Zemanova kabinetu vzniká ideální prostředí pro politickou korupci. Pro „nakupování“ hlasů, které Zemanova vláda potřebuje pro to, aby se sněmovna nerozpustila a ona mohla vládnout dál. Ve sněmovně je 198 poslanců, takže vládě stačí přesvědčit 79 z nich (a zejména u nejmenších subjektů bude přesvědčování ke „konstruktivnímu“ řešení jistě snadné). Nemůžeme nikoho předem obviňovat z nekalých politických kšeftů – ale je jisté, že situace, kdy se počítá každý hlas pro setrvání nejméně legitimní vlády, k takovým kšeftům vybízí. Politický program, který kandidáti hájili ve volbách, půjde stranou: dneškem získala řada zákonodárců možnost, jak se zaopatřit do konce života.
Kromě toho se Zemanovi naskýtá i další cesta, jak parlamentní subjekty zviklat na svou stranu – v jeho vládě mohou zasednout takoví lidé, že se některým poslancům nebude chtít tuto vládu apriorně potápět. Už v pondělí jsme upozornili na některá jména z řad haškovského křídla ČSSD, která by podle našich informací mohla v Zemanově kabinetu zasednout. V duchu současné absurdní hry bychom se mohli klidně tázat, proč by například nemohl na ministerstvo financí usednout Václav Klaus a otřást i řadami občanských demokratů. Fantazie Miloše Zemana zjevně nezná mezí.
Prezident Miloš Zeman obsadil Hrad a 25. června 2013 obsadil i Strakovu akademii. Parlamentní demokracie v České republice má vynucený time-out nejasného trvání.
