Česká republika je opět pod palbou kritiky z Bruselu v souvislosti s čerpáním fondů EU. A terčem kritiky není jen to, že nemáme v pořádku kontrolní systém, aby se fondy nerozkrádaly a nefinancovaly se nesmysly. To je bohužel jen špička ledovce a ostudný následek toho, že máme zpolitizovanou státní správu a že nejsme schopni čerpání manažersky zvládnout.
Každý nový ministr uvedený do funkce má volné ruce k tomu, aby vyměnil vyšší a střední úroveň úředníků a nahradil je jinými – svými, loajálními, vděčnými, schopnými plnit jeho přání (tedy přání toho, kdo je platí). A lidé z pracovišť evropských fondů bývají mezi prvními určenými k výměně – vždyť přece „u rozdělování fondů musíme mít své lidi“.
Nepřetržitá nejistota
A tak celý ten systém degeneruje, vrší se v něm problémy, ztrácí se paměť, špatná rozhodnutí s fatálními finančními dopady jsou nezbytným průvodním jevem. Úředníci pracují v nejistotě, s každým záchvěvem politické nestability (a že se česká politická scéna chvěje takřka nepřetržitě) se práce zpomaluje či ustává, čeká se… Totéž před volbami.
Můj osobní odhad ztráty je 100 miliard korun z celkové částky 700 miliard pro období 2007 – 2013
A čas u čerpání fondů hraje zásadní roli – co se nevyčerpá ve vyměřeném čase, to ztrácíme. Můj osobní odhad ztráty je 100 miliard korun z celkové částky 700 miliard pro období 2007 – 2013. Kdo vysvětlí nezaměstnaným, sociálně zaměřeným neziskovkám, malým a středním firmám, školám, vědcům a mnoha dalším, že peníze určené na jejich projekty byly ponechány v bruselské kase? Kdo vysvětlí nám všem, že jezdíme po mizerných silnicích a dálnicích, když na jejich dobudování máme peníze rezervované v Bruselu?
Nikdo. Protože nikdo nenese za stav čerpání odpovědnost. A jde tu především o chybějící politickou odpovědnost, protože, jak už víme, právě politická garnitura čerpání fondů paralyzuje.
Drahé vládní patláctví
Řízení systémů, přes které tečou (mají téct) evropské fondy do projektů, je nesmírně náročné na manažerské dovednosti a znalost pravidel a legislativy. Proškolit úředníka pro tuto agendu stojí statisíce. A mělo by být životně důležitým zájmem státu, aby se tito lidé v systému udrželi. Vždyť přece jejich odchod je zmařená investice (řekl by podnikatel).
Současná vláda to tak nevidí. Uvedu příklad. O takzvané regionální operační programy se stará v celé České republice bezmála 650 proškolených úředníků. Tyto programy však budou v roce 2013 končit a nahradí je jeden velký centralizovaný program, který úředníky na regionech bude potřebovat. Jenže to jim jaksi zatím nikdo z pozice státu (a měl by to být jednoznačně ministr pro místní rozvoj) neráčil sdělit, takže se tito regionální úředníci s praxí, proškolení za statisíce, pomalu ale jistě poohlížejí po jiné práci. Budou odcházet, protože je nikdo nedrží, nikdo nevnímá hodnotu, která v těch lidech je, nikdo si necení institucionální paměti, jejímiž jsou nositeli…
A tak se od roku 2014 budou brát noví úředníci, bez znalostí a zkušeností, budou opět dělat stejné chyby, protože než se do nich nalijí další statisíce na proškolení, stihnou toho napáchat dost a dost. Že by Kocourkov? Ne, jen drahé patláctví současné české vlády.
Snadné panování
Přesně to – tedy neblahý vliv politiky na výkon české veřejné správy a hazardování s lidskými zdroji a veřejnými financemi – kritizoval přednedávnem v rozhovoru pro Český rozhlas eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn. A učinil tak už několikrát předtím v poměrně ostrých dopisech adresovaných české vládě. Ta slíbila nápravu – tedy zajištění účinnosti služebního zákona, který by stabilizoval personální obsazení úřadů a zajistil lepší výkonnost úředníků.
Prozatím vláda slíbila, že bude manažerské pozice k řízení eurobondů obsazovat na základě řádného výběrového řízení. Bohužel se ani to zatím neděje. Kritiku skutečnosti, že neexistuje služební zákon, lze vystopovat i v jiných dokumentech Evropské komise adresovaných české vládě.
Proč je účinnost služebního zákona odsouvána jako nepohodlná všemi vládami od roku 1998?
Například: „Je politováníhodné, že Česká republika dosud nemá pro svou veřejnou správu služební zákon; to je zásadní pro dosažení nezávislosti, profesionality a stability.“ Tak zní citace z Pravidelné zprávy o pokroku České republiky na cestě k přistoupení z roku 2002! A stejná kritika – a jasný požadavek odpolitizovat, profesionalizovat a stabilizovat státní správu – se objevila už ve zprávě z roku 1998 a všech následujících. Dnes se píše rok 2012…
Proč to celé ty roky nejde? Proč je účinnost služebního zákona odsouvána jako nepohodlná všemi vládami od roku 1998, tedy jak se hezky říká – napříč politickým spektrem? Protože vládnout s pomocí „svých“, tedy politické věrchušce věrných a vděčných úředníků je snazší a účelnější. Protože služba veřejnosti se zaměnila za sloužení vrchnosti.
Živná půda pro korupci a panování na vskutku dokonale dobytém území.
