Lidovky.cz

Viceguvernér ČNB Tomšík: Lidé utrácejí málo, pesimismus jen zmírnili

  21:51

Budoucím finančním krizím se vyhnout nelze. Ale regulací a zdaňováním je spíše povzbudíme, říká centrální bankéř.

„Máme teď úplně jiné problémy, než že by hrozilo přehřátí ekonomiky s inflačními tlaky,“ říká viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Začne Česká národní banka (ČNB) po takzvaných slovních intervencích zasahovat ve prospěch slabšího kurzu domácí měny také reálně – masivním prodejem českých korun? Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík v rozhovoru pro ČESKOU POZICI sice připouští, že kurz koruny je momentálně poměrně slabý, zároveň ale varuje, že české ekonomice stále hrozí přílišný pokles inflace a v některých segmentech dokonce deflace, tedy pokles cen.

Centrální banka se zavázala, že bude dlouhodobě držet úrokové sazby téměř na nule, zdůrazňuje viceguvernér. Ovlivňování kurzu koruny se tak stává klíčovým nástrojem její měnové politiky. „ČNB je nadále připravena použít v případě potřeby devizové intervence,“ říká Tomšík. Bankovní rada o tom bude jednat již příští týden, ve čtvrtek 2. května.

„Český stát nemusel dát během finanční krize ani korunu na záchranu bank. A na rozdíl od jiných zemí Česko nedávalo ani plošnou záruku.“

Takzvaný indikátor důvěry spotřebitelů se sice podle Tomšíka v posledních měsících po dlouhé době zvyšuje a naznačuje vyšší ochotu domácností utrácet, ale ve skutečnosti jde o pouhé zmírnění pesimismu.

Pokud jde o negativní vnímání finančního sektoru v Česku, viceguvernér upozorňuje, že český stát nemusel dát během finanční krize ani korunu na záchranu bank. A na rozdíl od některých vyspělých zemí eurozóny Česko ani nemuselo dávat plošnou záruku na vklady, aby se nešířila panika.

Viceguvernér dále upozorňuje, že pokud by regulátor stanovil, jaká je přijatelná výše bankovního poplatku a jaká již ne, znamenalo by to cenovou regulaci. „Vrátili bychom se před rok 1989,“ varuje Vladimír Tomšík.

Měnovou válku nevedeme

ČESKÁ POZICE: ČNB dává najevo, že by mohla zasáhnout proti posilování koruny tím, že začne ve velkém prodávat českou měnu. Fakticky jste se už pustili do takzvaných slovních intervencí. Znamená to, že jste vstoupili do měnových válek?

TOMŠÍK: Podívejme se na to, jak měnové války definuje ekonomická teorie. Účastník takové války se snaží oslabováním domácí měny získat konkurenční výhodu pro svoji ekonomiku, pro svůj export. Kurz měny začali v poslední době používat jako nástroj měnové politiky zejména Švýcaři a Japonci. Neříkají ale, že by chtěli podpořit domácí ekonomiku exportem. Argumentují hlavně tím, že aktuální hodnota kurzu jejich měny neodpovídá fundamentálním parametrům jejich ekonomiky. A že chtějí dosáhnout toho, aby kurz měl odpovídající hodnotu, byl rovnovážný.

ČESKÁ POZICE: Takže ani Česká národní banka z tohoto pohledu není účastníkem měnových válek?

TOMŠÍK: My jsme fakticky vyčerpali standardní nástroj měnové politiky – pokud jde o režim cílování inflace –, kterým jsou úrokové sazby. Snížili jsme základní repo sazbu na technickou nulu – tedy na 0,05 procenta. A řekli jsme, že nyní použijeme další nástroj, který se logicky nabízí a jehož využití má v naší malé otevřené ekonomice smysl – tedy ovlivňování kurzu koruny. Naším cílem ale rozhodně není získat nějakou konkurenční výhodu pro český export, pro českou ekonomiku.

ČESKÁ POZICE: Tyto dva aspekty se mohou prolínat. Centrální banky argumentují tím, že je kurz nerovnovážný, ale fakticky kurzovými intervencemi podporují export. A pokud to dělá více bank, dostávají se do střetu.

„Korigovaná inflace bez pohonných hmot a potravin má od července 2009 setrvale zápornou hodnotu. Mluvíme tedy o deflaci – poklesu cen!“TOMŠÍK: Nám skutečně primárně nejde o podporu exportu, která by se v ekonomice stejně projevila až s velkým časovým odstupem. Naším primárním cílem je cenová stabilita. Náš inflační cíl je definován na úrovni dvou procent – s určitým tolerančním pásmem. Potřebujeme stabilizovat očekávání českých subjektů, že inflace nespadne pod tento cíl. Tlaky na snižování inflace jsou totiž pořád poměrně silné.

ČNB detailně sleduje inflaci podle jednotlivých složek. A podstatné je, že takzvaná korigovaná inflace bez pohonných hmot a potravin má od července 2009 setrvale zápornou hodnotu. V případě statků, které tvoří více než polovinu spotřebního koše, tedy mluvíme o deflaci – poklesu cen!

Propad spotřeby domácností

ČESKÁ POZICE: Neztratilo by ale vaše úsilí o slabší kurz koruny smysl ve chvíli, kdy by se také ostatní centrální banky rozhodly, že budou oslabovat vlastní měny? Včetně třeba Evropské centrální banky, se kterou byste asi sotva mohli soutěžit?

TOMŠÍK: Nám ale jde o něco jiného. Největším aktuálním problémem české ekonomiky je soukromá spotřeba, spotřeba domácností. Ta se loni propadla nejvíce. Pokud udržím očekávání, že inflace bude dostatečně vysoká – přesněji řečeno, že neklesne pod inflační cíl –, lidé ztratí důvod odkládat spotřebu s vidinou, že dnešní zboží a služby nakoupí v budoucnu levněji. Dosud se totiž lidé obávali negativního hospodářského vývoje, což mohlo a stále může vyústit až v pokles cen hluboko pod inflační cíl.

Takzvaný indikátor důvěry spotřebitelů se sice v posledních měsících po dlouhé době nízkých hodnot zvyšuje a naznačuje vyšší ochotu domácností utrácet, ale ve skutečnosti jde o pouhé zmírnění pesimismu. My se tedy snažíme udržet inflační očekávání, nebojujeme proti jiným měnám.

ČESKÁ POZICE: Někteří ekonomové se domnívají, že v době velmi nízkých úrokových sazeb, kdy navíc mnoho centrálních bank používá netradiční nástroje včetně ovlivňování kurzu, ztrácí účinnost měnová politika jako taková. Neobáváte se toho?

„Závazek ČNB držet úrokové sazby na technické nule zůstává neoprávněně stranou pozornosti“TOMŠÍK: O tom, že má měnová politika limity, vůbec nepochybuji. Je známé, že nedokáže dlouhodobě ovlivňovat reálné nastavení ekonomiky. Ale jsem přesvědčen, že v krátkodobém nebo střednědobém období účinná je. V našem případě je důležité, že se ČNB zavázala držet úrokové sazby na současných úrovních – tedy na technické nule – v delším horizontu, dokud nenastane výrazný nárůst inflačních tlaků.

Myslím, že tento závazek ČNB zůstává zcela neoprávněně stranou pozornosti. Všimlo si toho a do svých analýz a komentářů to zahrnulo jen několik profesionálních analytiků. Vysíláme jasný signál: Nečekejte, že bychom okamžitě zvýšili sazby. A kromě toho je ČNB nadále připravena použít v případě potřeby zmíněné devizové intervence. Ne náhodou jsme již vloni oznámili, že přerušujeme odprodej výnosů z našich devizových rezerv.

Kurz je slabý, ale…

ČESKÁ POZICE: Kurz koruny je teď ovšem poměrně slabý, rozhodně slabší než by odpovídalo vaší dlouhodobé prognóze. Účel zřejmě splnily i vaše verbální intervence. Neznamená to, že reálná intervence, tedy masivní prodej korun, už ani není zapotřebí?

TOMŠÍK: Souhlasím, že ve srovnání s naší poslední prognózou ze začátku února je aktuální kurz koruny slabší. Teď se ale připravuje nová prognóza. Musím počkat, co přinese. Takže vyloučit nelze nic. A navíc musím zopakovat, že jsou tu nové tlaky na snižování inflace – potýkáme se tedy s protiinflačními riziky. Pro mě osobně není přijatelné se tvářit, že je v pořádku, když podle prognózy může být inflace i dlouhodobě pod úrovní našeho dvouprocentního cíle.

ČESKÁ POZICE: Zatím ale nevíte, jestli je to důvod k rychlému zásahu ČNB?

TOMŠÍK: Nevím. Na jedné straně je kurz slabší oproti minulé prognóze, na druhé straně tu máme nová protiinflační rizika.

ČESKÁ POZICE: Pokud byste podpořil reálné intervence na oslabení koruny – ať už příští týden nebo někdy později –, musel byste počítat s tím, že v bankovní radě v tomto ohledu nepanuje shoda. Část jejích členů je proti podobným zásahům.

„Úplná shoda v bankovní radě nikdy nebyla ani na takzvaném prvním kroku snižování nebo zvyšování sazeb.“TOMŠÍK: My jsme plně transparentní, publikujeme takzvané minutes (záznamy z jednání bankovní rady – pozn. red.) a také to, jak kdo hlasoval. Úplná shoda nebyla nikdy ani na takzvaném prvním kroku snižování nebo zvyšování sazeb v případě otočení trendu dosavadního hospodářského vývoje. Úplné shody bankovní rada většinou dosáhne až u pokračování již nastoleného trendu měnové politiky. Takže to nepovažuji za nějakou naprosto fundamentální věc. Je to o tom, jak kdo vidí rizika.

ČESKÁ POZICE: Řekl jste, že jste připraveni držet téměř nulové úrokové sazby dlouhodobě. Podobné závazky přijaly i další centrální banky. Neriskujete tím ale, že až se jednou inflace začne zvyšovat, nestačíte zareagovat? Nečeká svět období výrazného růstu cen, jak varují někteří ekonomové?

TOMŠÍK: Toho se neobávám. Když sleduji očekávání ekonomického vývoje nejen v České republice, ale i v okolí, rozhodně nevidím, že by se rýsoval nějaký okamžitý odraz ekonomiky ode dna a rychlý skok někam nahoru. Máme teď úplně jiné problémy, než že by hrozilo přehřátí ekonomiky s inflačními tlaky. Mimochodem výraz „přehřátí ekonomiky“ jsem již několik let nepoužil…

Ale i kdyby bylo potřeba rychle zareagovat, bylo by to možné. Nic nám nebrání v případě potřeby okamžitě zvyšovat úrokové sazby třeba i o půl procenta či více v jednom kroku. Nikde není řečeno, že musíme sazby měnit vždy jen o čtvrt procenta. Směrem nahoru nemáme u úrokových sazeb žádná omezení.

Vydělávají banky příliš?

ČESKÁ POZICE: Hodně lidí v Česku se domnívá, že tady banky vydělávají až příliš – na úkor klientů. Co si o tom myslíte vy?

TOMŠÍK: Současné negativní vnímání finančního sektoru mě velmi mrzí. Rozumím argumentu, že finanční sektor měl podíl na aktuální hospodářské krizi. To nezpochybňuji. Odmítám ale předpoklad, že se vyhneme budoucím finančním krizím, pokud začneme regulovat odměny bankéřů, administrativně určovat cenovou politiku bank, zdaňovat banky a všechny finanční transakce. Budoucím finančním krizím se vyhnout nelze, vždy tady budou. A když všechno zregulujeme a zdaníme, spíše životaschopnost finančního sektoru ochromíme. Měli bychom umět rozlišovat. Český veřejný sektor nemusel dát během finanční krize ani korunu na záchranu bank.

ČESKÁ POZICE: Nebylo by divné, kdyby musel český veřejný sektor dál sanovat banky, když už vydal obrovské částky na jejich záchranu na konci 90. let?

TOMŠÍK: Tehdy bylo bankovnictví a celý finanční trh včetně dohledu nad ním v úplně jiném stavu. Byl tu jiný systém, ČNB převzala dohled nad celým finančním trhem až později – v dubnu 2006. Ale faktem je, že dnes máme ziskový bankovní sektor, který tady mimochodem také odvádí daně. A český veřejný sektor nejenže nemusel dát ani korunu na záchranu bank, ale ani nemusel dát žádnou plošnou záruku za finanční sektor. Některé vyspělé země eurozóny sice nemusely dosypat peníze, ale musely dát plošnou záruku, aby se nešířila panika. Česko nemuselo ani to.

ČESKÁ POZICE: Největším terčem kritiky jsou v Česku bankovní poplatky…

TOMŠÍK: Česká národní banka má na starosti dohled, regulátorem je ministerstvo financí. Nám vůbec nepřísluší se k individuální poplatkové politice jednotlivých bank vyjadřovat. To je věc soukromého sektoru. A jsem také přesvědčený o tom, že pokud by regulátor stanovil, jaká je přijatelná výše poplatků a jaká již ne, znamenalo by to cenovou regulaci. Vrátili bychom se před rok 1989. To by byla velká chyba.

Vracení poplatků banky neohrozí

ČESKÁ POZICE: Někteří klienti bank usilují o vrácení poplatků soudní cestou a zdá se, že by mohli být úspěšní. Neobáváte se masového vymáhání poplatků a případného dopadu na bankovní sektor?

TOMŠÍK: Každý poplatek jako cena služby je de facto součástí smluvního vztahu mezi určitou bankou a konkrétním klientem. Záleží, na čem se obě strany svobodně a bez nátlaku dohodly. Samozřejmě neznám každou konkrétní smlouvu… Nepředpokládám ale, že je možné zcela bez výhrady aplikovat plošně nějaké jednotlivé konkrétní soudní rozhodnutí.

I kdyby se přesto banky rozhodly, že budou dříve vybrané poplatky samy vracet, nebo by k tomu byly donuceny, rozhodně to neohrozí jejich stabilitu. Může to mít vliv na výši jejich zisku, na aktuální dividendovou politiku. Ale stabilita bankovního sektoru ohrožena není. Tím jsem si jistý, protože mám k dispozici data o struktuře výnosů a nákladů bank, jejich ziskovosti, kapitálové přiměřenosti a dividendové politice.

ČESKÁ POZICE: Většina českých bank má zahraniční majitele. Jak silné je riziko, že by mateřské banky mohly vyvádět peníze z českých dceřiných společností? Pokud vím, ČNB upozorňovala, že projekt bankovní unie EU by toto riziko mohl zvýšit.

„Při restrukturalizaci v rámci skupiny, jejíž součástí je i tuzemská banka, chceme mít příslušné pravomoci. Tedy právo nepovolit transfer aktiv.“TOMŠÍK: V české veřejnosti je bohužel příliš zakotvena zjednodušená představa, že si zahraniční vlastník může jen tak vyvést z dceřiných společností cokoliv. Tak to není. Ve skutečnosti jde o samostatné akciové společnosti, které jsou založeny podle českého obchodního zákoníku. Musejí splňovat podmínky regulace, vztahuje se na ně dohled ČNB a zákon o bankách. A tento zákon nám umožňuje, aby bankovní dohled kontroloval převody aktiv z pohledu tržní ceny, stanovoval kapitálovou přiměřenost k rizikově váženým aktivům a hlídal výši likvidity. Navíc se na tyto dceřiné společnosti vztahuje příslušná odpovědnost členů představenstva. Tyto banky nám pravidelně reportují, musejí nám hlásit jakoukoliv větší transakci předem.

ČESKÁ POZICE: V souvislosti s projektem bankovní unie ale ČNB měla obavy, že by dceřiné společnosti mohly být transformovány na pobočky. Ty obavy asi nezmizely?

TOMŠÍK: Součástí projektu bankovní unie je jednotný dohled, společný fond pojištění vkladů, jednotná pravidla EBA (Evropské bankovní autority – pozn. red.) a jednotný restrukturalizační mechanismus pro případ krize. Pokud by došlo k restrukturalizaci v rámci finanční skupiny, jejíž součástí je i tuzemská banka, trváme na tom, že musíme mít příslušné pravomoci. Tedy právo nepovolit právě transfer aktiv, likvidity a rizik za jiné než tržní ceny.

A další problém se skutečně týká toho, že by jednotný dohled mohl podnítit samostatné dceřiné společnosti v určité zemi, aby se transformovaly na pobočky. Na pobočky se vztahují stejné zákony jako na ostatní instituce, také zde například platí daně. Výjimkou je ale zákon o bankách. Nemáme právo dohlížet na kapitálovou přiměřenost poboček. Dohlížíme pouze na jejich likviditu.

ČESKÁ POZICE: České národní bance se ale loni nepodařilo prosadit, aby vláda při jednání o bankovní unii trvala na příslušné garanci. Měla se týkat právě toho, že v případě členství Česka v bankovní unii nebude možná transformace zdejších dceřiných společností bank na pobočky.

TOMŠÍK: My jsme na ten problém upozorňovali a bylo na vyjednávačích za vládu a ministerstvo financí, jak silnou garanci budou chtít a moci prosadit. Ministerstvo financí prosadilo ustanovení o zachování informační povinnosti – kdyby se některá dceřiná společnost chtěla transformovat na pobočku, musela by o tom s předstihem informovat veřejnost. To je významné, protože každý klient takové banky si pak může zvážit rizika a rozhodnout se, zda chce mít v takové pobočce peníze, nebo ne. A to riziko spočívá zejména v tom, že pobočka již nebude plně dohlížena místní dohledovou strukturou – v našem případě ČNB –, a že mu vklady v pobočce už nebude garantovat české ministerstvo financí, tedy potažmo český daňový poplatník.

ČESKÁ POZICE: Transformace na pobočky by tedy mohla být svým způsobem výhodná pro českého daňového poplatníka?

TOMŠÍK: Ne, to v žádném případě. To by bylo krátkozraké vidění. Naopak nedávná historie totiž ukazuje něco jiného. Vezměte si příklad Islandu, který před časem oznámil, že nemá peníze na vyplacení britských a nizozemských vkladatelů v islandských bankách. Nakonec své střadatele v těchto bankách stejně vyplácely vlády Británie a Nizozemska.

ČESKÁ POZICE: Kdyby tedy zkrachovala zahraniční banka s tuzemskou pobočkou, česká vláda by pravděpodobně vyplácela její klienty?

TOMŠÍK: Vyloučit to nelze.

Obava z transferové unie

ČESKÁ POZICE: Takže rizika transformace na pobočky, byť se o ní všichni dozvědí včas, tady podle vás zůstávají. A to nejen pro vkladatele, ale i pro český stát. Jestli tomu dobře rozumím, s projektem bankovní unie máte pořád problém?

„ČNB nevidí důvod, proč by se k bankovní unii mělo připojovat Česko“

TOMŠÍK: Pro eurozónu a zajištění její stability se určitý model bankovní unie jeví jako nutný. Tomu rozumím. Ale také se můžeme obávat, že současný vývoj povede k transferové unii – tedy transferům v rámci měnové unie. ČNB nevidí důvod, proč by se k bankovní unii mělo připojovat Česko. Každopádně budeme sledovat další vývoj a budeme se dál snažit eliminovat všechna ta rizika, která jsou spojena právě s návrhy jednotlivých prvků bankovní unie.

ČESKÁ POZICE: Napadá mě ještě opačný případ – model, který chystá banka UniCredit. Součástí její pražské centrály se má stát slovenská pobočka. V tomto případě tedy přebíráte dohled nad bankovnictvím na Slovensku. Není to problém?

TOMŠÍK: Za prvé musím říct, že to je věc UniCreditu, prostě to je jejich obchodní rozhodnutí. Jeho věcí je i to, jak komunikuje s klienty a jak jim sděluje výhody či nevýhody připravované změny. Za druhé mohu říct, že celý tento proces je podle mne dlouhodobě připravován. Než přebereme dohled nad aktivitami na Slovensku, musí náš dohled vše detailně konzultovat. Ale nebyl to žádný blesk z čistého nebe, UniCredit nám, a po chvíli i celé veřejnosti, záměr transformace oznámil s dostatečným předstihem.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.